Padesát let existence a činnosti Toxikologické sekce Výzkumného ústavu organických syntéz v Rosicích nad Labem. Část I.

Po roce existence tohoto ústavu došlo k jeho přejmenování na „Výzkumný ústav organických syntéz“ (ředitel Dr. Ing. Josef Arient, DrSc.). V průběhu tohoto období dochází k vyčlenění části ústavu na detašované pracoviště v blízkých Rosicích nad Labem. Tam již v roce 1946 byla zahájena plánovaná výstavba, či rekonstrukce stávající budovy zaniklého ředitelství cukrovaru v Pardubicích. Cílem této akce bylo vybudování samostatného útvaru určeného pro farmakologickou kontrolu léčiv. Šlo především o léčiva vyráběná ve farmaceutickém úseku Východočeských chemických závodů v Rybitví. Ve veřejnosti bylo toto pracoviště známo jako „Biologické laboratoře“ (též  pod zkratkou Bio-La podle zvyklostí přijatých mateřským ústavem v Rybitví). Vedoucím pracoviště byl určen PhMr. Vojtěch Herain. Toto oddělení mělo těsně navazovat na činnost farmaceutického oddělení (Fa-La) Výzkumného ústavu organických syntéz v Rybitví, jehož vedoucím byl zkušený organický chemik Dr. Ing. O. Daněk, CSc., který rovněž věnoval značnou pozornost izolaci některých preparátů z přírodních materiálů.

Z uvedeného plyne, že koncepce chemického závodu v Rybitví byla plánována v zájmu potřeby především zdravotnictví. Dokladem byla široce rozpracovaná koncepce celkové strategie dlouhodobého  rozvoje oboru chemie generálním ředitelstvím původního Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Praze.

Již koncem roku 1948 a počátkem roku 1949 dochází k prosazování základních změn v dosavadním zaměření výše uvedených resortů, jakými byly chemický průmysl a zdravotnictví. Tyto záměry vyústily počátkem roku 1950 v přemístění základního farmaceutického průmyslu na Slovensko. Změny byly velmi výrazné, takže došlo i k přeložení Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy z Prahy  do Bratislavy.

Za takové situace bylo konstatováno, že plánované detašované pracoviště Farmakologie v Rosicích n. L.  se stává svým rozsahem nadbytečné, zejména po odsunu farmakologické výroby z chemického závodu v Rybitví. Totéž platilo i pro farmaceutické oddělení Výzkumného ústavu organických syntéz. Této situace využilo vedení ústavu k vytvoření samostatné „toxikologické sekce“ v jednom podlaží hlavní budovy určené pro potřeby zbytku farmaceutického průmyslu rozptýlených farmaceutických závodů. Současně byla zbylá část propojena se vznikajícím Výzkumným ústavem pro farmacii a biochemii v Praze.

Vedoucím nového oddělení (Toxikologické laboratoře – Toxi-La) je ředitelem Dr. Ing. J. Arientem, DrSc., jmenován MUDr.Ing. Josef Marhold. S ním přešla na nové pracoviště řada pracovníků, mimo jiné MUDr. F. Ruffer, I. Holická, J. Pernička a další. K získání podpory pro tuto záležitost a posléze i garantem vzniku „Toxikologické sekce“ byl prof. MUDr. Jaroslav Teisinger, DrSc.1)

Vybudování pracoviště experimentální toxikologie bylo v této době bez nadsázky průkopnickou prací. Je třeba připomenout, že experimentální toxikologie byla spjata toliko s představami propojení se soudním lékařstvím. To bylo motivováno otravami různého původu, především sebevraždy, vraždy apod. Poněkud stranou byla otázka hromadné intoxikace známé např. z první  světové války, kdy byly použity tzv. bojové chemické látky (chlor, fosgen, yperit) či průmyslové intoxikace.

První úvahy o možnosti otrav chemickými látkami v průmyslu jsou zaznamenány důrazněji přibližně v 30. letech dvacátého století. Dokladem toho je první monografie doc. O. Riedla a prof. V. Vondráčka „Klinická toxikologie“. Zde byla soustředěna pozornost na toxické látky především z  řady léčiv či látky používané v medicíně obecně, produkty jedovatých rostlin, případně jedy živočišného původu. Kniha se dočkala 5 vydání v rozsahu přibližně 50 let.

Z toho je patrno, že pozornost byla většinou  zaměřena jinými směry, než na chemický průmysl. K pochopení celého problému přispěl nejen zmíněný prof. J. Teisinger, ale též  o něco později z téhož pracoviště prof. MUDr. J. Roubal, DrSc.2) Oba dva MUDr. J. Marholda velmi podporovali.

Jedním z prvních úkolů nového pracoviště bylo zajištění kvalitních laboratorních zvířat. Poté to byla otázka jejich ustájení a posléze provedení aplikace zkoušené chemické látky a v neposlední řadě to bylo vyhodnocení výsledků provedených pokusů. Výběr zkoušených chemických látek byl zprvu určován  chemickým závodem v Rybitví. Později přišly na řadu zakázky ze sousedního závodu Synthesia. Po dvou letech se toxikologické testy staly dostupnými a žádanými v celé Československé republice.

  Nejčastěji používanými laboratorními zvířaty se stal šlechtěný bílý potkan, bílá laboratorní myš a posléze albinotický králík domácí. Vzácněji byly prováděny testy na křečku zlatém (syrském) a na morčatech.

Důležitou záležitostí byla otázka kvality ustájení. Místnost se zvířaty byla klimatizována, zajišťována jejich hygiena (výměna podestýlky), dále pak pravidelná dodávka standardního krmiva a pitné vody.

Důležitým počinem pak bylo zajištění odbornosti pro aplikaci testovaných chemických látek. Nejčastěji to byl způsob orální. Podání bylo jednorázové, za použití vhodné kovové sondy přímo do žaludku zvířete.. Cílem bylo zjištění tzv. střední smrtící dávky, označované symbolem LD50 (dosis letalis). Tato důležitá hodnota byla zjištěna z řady experimentů vyhodnocených statistickým, zvl. upraveným způsobem. Vedle této akutní orální toxicity byla zjišťována  tzv. dermální toxicita po aplikaci  na předem depilované pokožce zvířete. Další způsoby aplikace jako např. injekční formou byly ojedinělé a testy na tzv. inhalační toxicitu nebyly prováděny vůbec pro nedostatečné technické vybavení.

Hodnoty DL50 byly podle účinku u většiny testovaných látek vyjadřovány v hodnotách mg/kg živé váhy použitého zvířete. Pro úplnost je možno dodat, že látka byla podávána ve formě vodného roztoku, případně bylo použito rozpuštěné látky v  olivovém oleji, případně ve formě její suspenze.

Důležité testy byly prováděny na tzv. akutní podráždění oka, či pokožky zvířete, prováděné na albinotických králících. Podrobnosti jsou mimo rámec  tohoto článku. Testy byly prováděny vysoce profesionálně a při případném jejich publikování byly tyto informace středem mezinárodního zájmu. Jako zvlášť zajímavé práce bylo možno považovat studie metabolismu některých speciálních chemických látek či výrobků.

Výše uvedené testy byly zajišťovány dvěma pracovními skupinami. Jedna byla vedena RNDr.  O. Andrýsovou (biolog) a druhá MUDr. F. Rufferem. Práce chemického charakteru (viz. syntéza modelových látek, identifikace metabolitů v moči či krvi, ale také žluči), zajišťovali postupně pracovníci

Ing. V. Vojíř, CSc., Ing. J. Langer, Ing. L. Kovář. Později byl přijat do sekce MUDr. V. Rambousek, který na popud MUDr. Ing. J. Marholda, CSc. si doplnil dálkovým způsobem vzdělání v oblasti chemie na Vysoké škole chemickotechnologické, nynější Univerzitě Pardubice.

Podobně jako tomu bylo u ostatních oddělení Výzkumného ústavu organických syntéz, byly sepisovány výroční zprávy, které byly oponovány po řadu let v Ústavu hygieny práce a chorob z povolání v Praze. Oponenty byli  po dlouhá léta prof. J. Teisinger a prof. J. Roubal. V posledních letech, před odchodem prof. J. Teisingera, byl přibírán k tomuto procesu také doc. MUDr. A. E. David, CSc. Hodnocení bylo prakticky vždy pozitivní. Toliko prof. J. Teisinger doporučoval věnovat v pracích Toxikologické sekce větší pozornost dlouhodobým účinkům především genetické povahy (mutagenitě, karcinogenitě a teratogenitě). Také byla vždy diskutována otázka studia metabolismu a zařazení patologického vyšetření intoxikovaných mrtvých zvířat. Oponentury se zpravidla protáhly až na několik hodin.

  Vedle laboratorních zpráv, snažil se MUDr. J. Marhold o publikování dosažených výsledků ve sborníčcích  vydávaných Ministerstvem chemického průmyslu. Takto získané hodnoty se ve formě především hodnot akutních toxicit dostaly do zahraniční literatury. Výsledky nejen svých prací, ale i výsledky získané ze zahraniční literatury (publikace, monografie, kompedia apod.), sepsal a v Avicenu vydal knižně pod názvem „Průmyslová toxikologie“ v roce 1964. V rámci své odborné činnosti přednášel na Vysoké škole chemickotechnologické v Pardubicích. Dělo se tak pod hlavičkou katedry organizace, ekonomiky a řízení v chemickém průmyslu, kterou v té době vedl doc. JUDr. J. Janko, CSc.

Přednášky byly zaměřeny převážně na bezpečnost a hygienu práce v chemickém průmyslu. Vedle své profese toxikologa zůstával ve službě ve zdravotnictví věren praxi  praktického lékaře. MUDr. J. Marhold se zajímal o řadu oborů, zajímal se o umění a společenské dění své doby. Je možno ho charakterizovat jako výraznou intelektuální osobnost. Byl pracovitý a cílevědomý. Patřil mezi skutečné odborníky ve svém oboru se zájmem o vše, co bylo nové a perspektivní.