KAPITOLY Z DĚJIN ČESKÉHO FAŠISMU V PARDUBICÍCH 13. část

Podle zpráv Českého slova a Práva lidu z 29. května, Národního středu a Pondělníku z 30. května t. r. byl prohledán v Pardubicích byt soudce Vojtěcha Vážného, jenž byl právě někde mimo Pardubice, a v bytě MUDr. Jaromíra Kučery ve Smilově ul. čp. 307 byla též provedena prohlídka. „Kromě dosti obsáhlého materiálu, usvědčujícího např. dra Kučeru a celou řadu jiných pardubických občanů z finanční podpory fašistů, jeho 60letou choť 2) ze spolupráce v obstarávání organizačních sekretářských prací pro pardubického okresního soudce Vážného, byl též nalezen materiál, patřící soudci Vážnému a bývalému poslanci Gajdovi. Ze studia tohoto materiálu vysvitlo, že i v Pardubicích byla ilegální organizace fašistického Junáctva, jejímž velitelem byl krejčí Sovina. Organizace měla asi 30 členů. Proto byla provedena domovní prohlídka u Soviny, u krajského pokladníka arch. Manycha a u rolníka Formana. 3) K výslechu na Okresní úřad byli předvedeni manželé Kučerovi, Sovina, Manych, Uhlíř 4) a okresní soudce Vážný. Právě zmíněná organizace Junáků byla ihned rozpuštěna a na jejího velitele a jeho pomocníky bylo podáno trestní oznámení. Protože v souvislosti s touto organizací byl také R. Gajda, mezi jehož dokumenty, nalezenými v bytě dra Kučery, byly doklady o stycích s pražským ústředím Junáctva a mimo jiné i doklady Gajdových styků s mandžuskou vládou a bělogvardějci na Dálném východě z března t. r., nařídil dr. Preininger, aby byl předveden také Gajda. Byl zadržen na faře v blízké vsi Kuněticích u římsko-katolického faráře Štefana, který patří mezi nejhorlivější fašistické činitele na Pardubsku a před několika lety byl propuštěn z nemocnice v Pardubicích, kde se léčil z vážného úrazu, který utrpěl při jízdě cestou na fašistickou schůzi. 5) Z tohoto důvodu nebyl farář Štefan jakožto rekonvalescent předveden s Gajdou. Výslech zadržených potrval do páté hodiny ranní. Po výslechu byli všichni propuštěni. Zabavený materiál bude odevzdán státnímu zastupitelství k dalšímu řízení“. 6)

V presidiálních spisech Okresního úřadu v Pardubicích najdeme o zmíněných událostech např. stížnost paní Berty Kučerové 7 (na domovní prohlídku 28. května, jež proběhla v nepřítomnosti Kučerových (byli na návštěvě v Novém Městě nad Metují). Když se prý vrátili (v 19,30 h.), našli od policistů přeházený byt. Ztratila se 1 briliantová náušnice (cena několik tisíc Kč) a druhá byla nalezena pohozená za knihovnou. Stěžovatelka nakonec dodává: „O intimnostech našeho soukromého života se můžeme dočítat skoro denně v nepřátelském tisku“. Náčelník místní jednoty NOF V. Vážný vypověděl při výslechu, že neví nic o tom, že by si Gajda u Kučerů uschovával nějaké spisy, jen tu občas přespává. Mezi písemnostmi, jež byly zabaveny, je uveden dopis členky Fašistické pomoci Částkové z Prahy z 19. 5. 1932 ve věci výslechu „bratra Vodáka“na zpravodajském oddělení policejního ředitelství v Praze (Vodák byl vyslýchán na řeč V. Vážného 1. 4. 1932 na Slovanském ostrově v Praze na schůzi NOF), dále dopis R. Rösslera z 26. 2. 1932, dopis náčelnictvu Junáků NOF z 5. 3. 1932, týkající se vyúčtování náhrady za dopravu pořadatelů na schůzi u Zlaté štiky 24. 2. t. r. (Vážný říká: „S Junáky nemám nic společného“), služební korespondence NOF (Vážný zakládal situační zprávy, aniž je prý četl) a hlavně kopie tzv. Ústavního řádu NOF, jehož autorem byl sušický rodák Jan Scheinost, novinář oscilující mezi NOF a ČSL. 8) V. Vážný převzal očíslovaný seznam zabavených písemností 9). Nejpodrobněji jsou popsány domovní prohlídky u Kučerů a výslechy v hlášení okresního hejtmana J. Vítka prezídiu Zemského úřadu v Praze z 29. května. 10) Vítek potvrzuje prohlídky u dr. Kučery (Smilova 307), V. Vážného (Havlíčkova 1115), F. Formana  (Husova 96), Stanislava Manycha (Sladkovského 383) a J. Soviny (Wilsonova 60). K Okresnímu úřadu byli dopraveni k výslechu dr. Kučera s chotí Bertou, Kučerova lékařská asistentka R. Tučková, Kučerovic kuchařka Anna Vojtěchová, V. Vážný, J. Sovina, úředník pojišťovny Vlad. Fr. Uhlíř, obchodní zástupce keramických závodů S. Manych. Uveďme zde některé poznatky a tvrzení, jež zazněly při výsleších. Vůdce Junáků NOF krejčí Josef Sovina (nar. 17. 2. 1888 ve Vrátně  na Mnichovohradišťsku, bytem Za Pasáží 1343), člen NOF od roku 1926, pracoval s Junáky od roku 1931 (byl velitelem 30 Junáků). Vypověděl, že v poslední době měl spory s ústředím NOF v Praze, za což dostal důtku od Gajdova bratra Jana, tzv. říšského organizátora NOF. Sám Vůdce pobýval prý v poslední době v Pardubicích v podstatě každou středu. Stanislav Manych, „majitel“ keramického závodu (nar. 12. 11. 1895 v Pardubicích, bytem Sladkovského ul. 383) byl členem NOF od roku 1929. 28. května 1932 očekával na pardubickém nádraží Gajdu, na jehož příjezd jej upozornil telefonát ústředního tajemníka NOF Žáčka z Prahy. Gajda přijel s aktovkou a 2 kufry, 29. května se měl zúčastnit slavnosti v Podskalí u Chrasti k 15. výročí bitvy u Zborova. Manych jej odvezl ke Kučerovým do Smilovy ulice, ti však byli v Novém Městě nad Metují. V 17,30 h. pak Manych odjel s Gajdou k faráři Štefanovi do Kunětic. Manych hovořil při výslechu o svých „diferencích“ s V. Vážným.

Sám R. Gajda (nar. 14. 2. 1892 v Kotoru), příslušný do Kyjova, bytem Praha 7 – Čechova třída 34, syn  Jana Gajdy a Černohorky Anny Jageličové, vypověděl, že kvůli nespokojenosti s říšským organizátorem Junáků J. Soukupem jmenoval v lednu 1932 ( to byl Gajda právě v žaláři) jeho „plnomocník“ vrchní rada v. v. J. Šeplavý novým vůdcem Junáků NOF Gajdova bratra Jana. Gajda potvrdil, že 29. 3. 1932 dostal z Charbinu dopis od kpt. Václava Břetenáře, bývalého legionáře 11), aby převzal velení mandžuských vojsk a bělogvardějských armád ruských monarchistů. V Gajdově aktovce byly zabaveny písemnosti, např. reference J. Bílka a K. Prouzy o výrocích agrárnického poslance Žilky proti Gajdovi, v jeho kufru se našly písemnosti s Gajdovými výroky pro trest smrti, např. „Vrahy budeme nemilosrdně věšet!“ Byl zabaven i dopis V. Vážného z 13. 2. 1932 Slávě Panchártkové do Prahy (Vinohrady, Perunova ul. 5) s touto pasáží: „Pardubice jsou v čele fašismu. Doufám, že v obecních volbách 28. t. m. zvítězíme. Nevylučuji možnost, že takto zfašizované Pardubice povedou“. Vážný v dopise potvrdil, že dostává denně až 80 dopisů z celé republiky.

MUDr. Jaromír Kučera (nar. 5. 4. 1868 v Pardubicích, bytem Smilova ul. 307), syn ředitele hlavní školy Matěje Kučery a Terezie Hrdličkové, přítel prvního českého letce ing. Jana Kašpara a člen Aviatického družstva, vypověděl, že pracuje v NOF se svou ženou asi půl roku. Gajdu zná asi rok, nabídl mu pohostinství. Kučerovi byli s V. Vážným v Novém Městě n. Metují, nevěděli, že Gajda přijede. Vážný vyřizuje u Kučerových korespondenci NOF (byly zabaveny seřaďovač dopisů a 4 balíčky korespondence V. Vážného a 2 vojenská bodla). Kučera je domácím lékařem arch. Manycha a přispěl penězi na Národní ligu Jiřího Stříbrného.

Věnujme se nyní poznatkům z výslechů tří žen. A. Vojtěchová, již 5. rokem kuchařka u Kučerových, vypověděla, že Gajda je v domě velmi častým hostem, pravidelně má s sebou kufr a spává v tzv. bílém pokoji napravo od chodby. Často tu bývá i V. Vážný, zvláště za volební kampaně v únoru 1932. Zdravotní asistentka dr. Kučery R. Tučková (nar. 1909, bytem Čechovo nábřeží 529) pracovala u Kučery již 9. rokem. Zná dobře Gajdu, častým hostem je tu i V. Vážný s paní a dětmi. Vyřizoval tu volební věci. Zabavená vojenská bodla se prý užívají na zahradě. Kučerova žena Berta (roz. Povolná, nar. 3. 6. 1874 v Třebíči) vypověděla, že pracuje v jednotě NOF od února. „Gajdu mám velmi ráda jako přítele“, řekla doslova. „Náš dobrý přítel je i pan V. Vážný“, přichází vždy po 17. hodině.

Je třeba dodat, že mezi zabavenými písemnostmi byl i Gajdův leták „Všem přátelům slovanského Ruska!“, nápěv pochodu „Blaho vlasti“ a opis anonymního dopisu Gajdovi z 21. 2. 1932 odeslaného z Pardubic od Kučerů. Dopis varuje Gajdu, aby nic nejedl a nepil u JUDr. Jiřího Branžovského, jenž je alkoholik a kokainista. Gajdovi zřejmě přidali do vína kokain, protože si stěžoval, že ho po vínu bolí žaludek. 12)

30. května 1932 vyšel v Pondělníku kuriózní článek s titulkem „Gajda zvolen českým králem“, který pro jeho obsah otiskujeme celý: „Z Pardubic 29. května. Prohlídky u pardubických fašistů, jež náhle provedl v sobotu odpoledne a v noci na neděli rada dr. Preininger ze zpravodajského oddělení pražské policie, měly nečekané výsledky. Zjistilo se jimi, že centrem fašistického hnutí u nás se staly Pardubice, kde také místní lidé měli v rukou několik významných fašistických funkcí, jimiž toto hnutí přímo oplývá. Náčelníkem krajské fašistické rady byl dr. Novotný, župním organizátorem syn pardubického stavitele Mamich (správně Manych – pozn. J. K.), pokladníkem Černík, ve výboru byli disponent Kolařík, dílovedoucí Wéber, soudce Vážný, Ing. Šťovíček aj. V redakční radě (rozuměj Českých směrů-pozn. J.K.) zasedali Kolářík, Vážný, Štovíček, red. Marek, MUDr. Nutz a ještě tři další členové. Gajda zajížděl do Pardubic každého prvého v měsíci a každou středu. Sbíral peníze na zvláštní fond, jímž jen sám disponoval. Dostával částky poměrně značné: od Mamicha (sic!) 20 tisíc Kč, ve stálých stycích s jeho fondem byl také lékárník Prouza. Mezi fašisty se vedly řeči velmi kurážné. Připravovali dokonce pochod Pardubicka na Prahu.

Fašisté rozhodně počítali s tím, že nadejde veliká doba fašismu a že fašisté povládnou ve státě. Byli na to už znamenitě připraveni. Koncem minulého roku si dali nový organizační řád, který vyšel také tiskem, kde byly již rozděleny funkce v příštím fašistické státě. Měli jsme se stát královstvím s králem Gajdou na trůně. Prvním královým komořím a ministrem zahraničí měl být soudce Vážný. Ministrem vnitra by se stal syn stavitele Mamich (sic!), který krom toho by byl býval, kdyby tohle všechno nebyla komedie, druhým královým pobočníkem. Zemědělství by dostalo ministra v osobě agrárníka Zvoníčka, kde opravdu v poslední době často fašisté zvonili a královsky hodovali u vepřového a vína až do těch hrdel. Všichni fašističtí ministři brali komedii opravdu vážně a div se pro neshody mezi sebou někdy nepoprali. Mamich (sic!) jednou nadával Vážnému, totiž prvnímu komořímu a ministru zahraničí Vážnému, aby se mu, poněvadž on, Mamich (sic!) je ministrem vnitra, nepletl do vnitřní politiky.

Na Kunětické hoře u faráře Štefana se také scházívala tajná fašistická rada. Její členové se vzájemně neznali. Schůzující byli oděni do kukel (bílých lajntuchů) a o každé schůzi se vedl protokol, který psal vždy jiný člen tajné rady. Náčelníkem této rady byl soudce Vážný. Hrdina Gajda měl z těchto schůzí takový respekt, že tam raději a pro jistotu ani sám nechodil. Posílal za sebe svého bratra, téhož, který vedl fašistické Junáctvo.“

Šlo o politickou satiru či pamflet na monarchistické tendence v NOF? Jazyk „díla“ připomíná silně jazyk brožury Václava Osvalda, vydané roku 1932 Svazem národního osvobození. Posuďte sami: „Když byly nedávno provedeny prohlídky u fašistických předáků, objevily se nejen věci, za něž se bude několik lidí odpovídat před soudem. Objevila se také řada směšností a legrací, které ukazují, o jak nevážné hnutí jde. Ukázalo se, že dospělí lidé se scházeli v bílých pláštích na Kunětické hoře 13), konali tajné porady, plné romantiky, přísah a podobných věcí, vyřezávali z poštovních známek obraz hlavy státu a zakreslovali tam obraz Gajdův, rozdělovali si mezi sebou ministerská křesla a jmenovali se kancléři, ministry i zemskými správci, jako malí chlapci, když si hrají na loupežníky. Ukázalo se, že mezi fašisty je dost těch, kteří jsou tak naivní, aby toužili po nějakém českém králi a představovali si, jaká by to asi byla krása, kdyby se jmenoval Radula První. To se rozumí, že při těchto jmenováních nových ministrů vnitra a orby padali za oběť tuční vepříci a že novopečení páni ministři dovedli se docela vážně přít o svou kompetenci a hádat se, nezasahuje-li jeden druhému do úřadu. To je nějaká vážná politika, tato směšná romantika spiklenectví, tajných konventiklů, jmenování a neškodných fantasií o obnově monarchie?“ 14) „Osvaldův pamflet“ (terminus technicus M. Gregoroviče) byl zřejmě inspirován článkem TGM v Národním osvobození z 13. 5. 1928, kde Masaryk předpokládal založení tajné organizace (roajalistické) českých fašistů. „Nevíme, jestli Gajda bude prohlášen za českého krále, zatím získal od ukrajinské emigrace titul podkarpatoruského knížete“, psal Masaryk. 15) Tento titul udělil Gajdovi předseda exilové Všeukrajinské rady Sergej Sagajdačnyj. Historik Miroslav Gregorovič píše: „ Zůstalo nakonec jen u onoho fiktivního titulu…, několika nepěkných skandálů s jugoslávským vyslanectvím (kde po přednesení žádosti o přezkoumání eventuality nástupu některého příslušníka Karadjordjevičovské dynastie jugoslávský vyslanec dr. Budeslav Grgur – Angjelinovič dlouho váhal, má-li co do činění s psychopaty či provokatéry (ke komedii na Kunětické hoře u Pardubic, kde – jaksi soukromě a v ilegalitě – byla počátkem 30. let monarchie přece jen vyhlášena, a to i ke zveřejnění několika básní Gajdova dvorního barda Maxe B. Stýbla, které měly zmíněnou věc propagovat.“ 16) Osobně se domnívám, že politická satira, jež si jistě kladla za cíl zdiskreditovat NOF, učinila přání otcem myšlenky a nelze ji proto považovat za realitu. Každopádně „Pondělník“ rozpoutal široký mediální ohlas i v zahraničím tisku, a o to možná i šlo. 31. května referovaly o „českém králi Gajdovi“ německá Reichspost a maďarská Pester Lloyd a Pestinapló, 1. 6. referoval lublaňský Slovenec a také krakovský Glos narodu (č. 150 mělo titulek „Gajda chcial sie obwolač królem Czechoslowacji“). 3. června polský Naprzód vychází s titulkem „Gajda chcial zostač królem Czech“, 5. 6. německé noviny „Allgemeine Zeitung“ vycházející v Chemnitz s titulkem „Tschechen König Gajda“, 18. 6. „Berliner Börsen Zeitung“ (č. 282) dokonce s titulkem „Gajda I., König von Böhmen“ a článkem R. Krause „Politische Operette eines prominenten Abenteurers“ (česky „Politická opereta prominentního dobrodruha“). 17)  Mediální „bouře ve sklenici vody“ brzy opadla…

Státní orgány však zaujala činnost Národní střelecké jednoty v Pardubicích, organizace personálně spojené s místní jednotou NOF. Rolu 1931 byl jejím předsedou obchodní zástupce Karel Zástěra (bytem Havlíčkova ul. 1640), jednatelem byl František Forman (Husova ul.), pozdější vlajkař. Zástěra na schůzi NSJ dokonce řekl: „Členem může býti jen fašista, kdo se fašistou necítíš, vystup.“ Členem NSJ byl i škpt. Jírek, též známý svými styky s NOF. V pokladně NSJ byl roku 1932 schodek 35.000 Kč. V presidiálních spisech Okresního úřadu v Pardubicích se o NSJ uvádí m. j., že student Jaroslav Kolín, studující v Jablonci n. Nisou, má na půdě domu, kde bydlí jeho matka (Hronovická ul. 522) uloženy zbraně. Otec ho prý žádal na smrtelné posteli, aby se zřekl fašismu, syn to však odmítl. 18) V trestní věci proti Gajdovi a spol. hájil se K. Zástěra, že jako starosta NSJ nabádal písemně členy k bdělosti v případě komunistických nepokojů o Rudém dnu. 19)

Poznámky:

1)     V rámci policejních zásahů byla zastavena činnost Junáků NOF v Praze, Netolicích a Voticích (Prachaticko), v Kardašově Řečici na Třeboňsku, v Sušici a Strakonicích. Bylo podáno trestní oznámení na R. Gajdu, jeho bratra Jana (tzv. říšského organizátora NOF), vůdce Junáků T. Koláře a dalších 10 osob v Praze pro přečiny proti par. 2 a 17 zákona na ochranu republiky. Policejní ředitelství v Plzni zastavilo podle par. 28 zákona o spolčování místní a okresní organizace NOF v Plzni. I zde byly provedeny domovní prohlídky a zabaveny písemnosti NOF.

2)     Berta Kučerová (zemřela r. 1965) je spolu s manželem (zemřel r. 1947) pohřbena v tzv. Nové části pardubických hřbitovů u ohradní zdi v hrobce sousedící s hrobkou bývalého pardubického starosty JUDr. Jana Frýby.

3)     František Forman byl r. 1932 jednatelem Národní střelecké jednoty (dále jen NSJ) v Pardubicích.

4)     Vladimír František Uhlíř, nar. 16. 9. 1907 v Broumově, úředník pojišťovny, od roku 1930 člen NOF v Pardubicích, bytem Svatojánská ul. (dnešní ulice bratranců Veverkových) čp. 681, byl s V. Vážným a manželi Kučerovými 28. 5. na schůzi v Novém Městě nad Metují a byl zatčen s Vážným při domovní prohlídce u Kučerů ve Smilově ul.  307, tzv. Štolbově domě, v 18, 30 hodin.

5)     František Štefan, farář v Kuněticích, milovník starožitností, jezdíval rád na motocyklu.

6)     Národní střed 30. 5. 1932, článek „V Pardubicích nalezeny doklady Gajdových styků s mandžuskou vládou a bělogvardějci“.

7)     Pres. spisy Okresního úřadu v Pardubicích 1032, kart. 26, č. 742.

8)     Původně středoškolský profesor historie, od roku 1927 v NOF, člen jejího direktoria a její generální tajemník. Vydával listy „Stěžeň“ a „Říšská stráž“. Ve 30. letech působil v ČSL jako šéfredaktor Lidových listů a spolupracovník kanovníka Bohumila Staška. Více o něm viz Jan Rataj, O autoritativní národní stát, vyd. Karolinum 1997, hl. s. 130 – 132.

9)     Pres. spis č. 970 ze 6. 8. 1932.

10)    Pres. spis č. 712 z 29. 5. 1932.

11)    Václav Břetenář plnil funkci Gajdova zmocněnce na Dálném Východě, i když dříve ve Vladivostoku pracoval pro GPU. Více o něm v práci A. Klimka a P. Hofmana: Vítěz, který prohrál, vyd. PASEKA 1995, hl. kap. XVIII., s. 221 – 224 a v práci Karla Pecnera: Československo ve zvláštních službách, díl I. (1914-39), vyd. THEMIS 2002, kap. Aféra generála Gajdy (s. 213 –220). Břetenář byl zřejmě několikanásobným agentem.

12)    JUDr. Jiří Branžovský zakládal r. 1922 fašistické hnutí Červenobílých, roku 1934 napsal s Gajdou (možná, že sám) knihu „Stavovská demokracie národního státu.“

13)    Pisatelům nevadilo, že fašisté se scházeli nikoliv na Kunětické hoře, ale na kunětické faře u P. Františka Štefana.

14)    Cituji z brožury V. Osvalda: Kdo jsou a co chtějí fašisté, Praha 1932 (nestránkováno) podle práce M. Gragoroviče: Kapitoly o českém fašismu, vyd. Lidové noviny 1995, s. 59.

15)    Cituji z práce M. Gregoroviče, s. 58.

16)    Tamtéž.

17)    Výstřižkový archiv ministerstva zahraničních věcí ČSR ve SÚA Praha, kart. 3164. Děkuji tu řediteli Archivní správy MV PhDr. Václavu Babičkovi za možnost studia výstřižků zahraničního tisku o Gajdovi ve St. okresním archivu v Pardubicích.

18)    Pres. spis č. 763.

19)    Pres. spis č. 946, Krajský soud trestní v Praze Okresnímu úřadu v Pardubicích 20. 7. 1932.

Pokračování