Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Ze vzpomínek Smuteční průvod v Pardubicích
Dříve chodívaly smuteční průvody, t. zv. pohřby z domu smutku přes celé město, většinou s hudbou, na hřbitov u Jesničánek. Některé pohřby byly vyprovázeny z kostela, jako v roce 1918 pohřeb profesora Slezáka, který byl dne 7. června zastřelen maďarskými vojáky na konci ulice Sladkovského při srocení lidí, kteří chtěli přijíždějící vlak zastavit. Tehdá byli usmrceni tři. Smuteční průvod vyšel z arciděkanského chrámu a šel přes celé město s hudbou za veliké účasti veřejnosti. Nezapomenu na pohřeb Bobše Kautského, kterému jsme říkali Dany. Zabil se na motocyklu. Bylo v květnu 1932 a rozloučili jsme se s ním tak, že za průvodem nás jelo ve dvou řadách asi dvacet na motocyklech. Když jsme dojeli na hřbitov, bolela mě ruka, protože celou cestu se musel držet plyn, abychom udržovali krok s pohřebním vozem a celým průvodem.
Pak pamatuji na veliký pohřeb ředitele škol, pana F. K. Potěšila v roce 1935. Tento smuteční průvod vyšel z pardubického zámku, kde byla rakev vystavená v muzeu. Před radnicí se celý průvod zastavil. Zde se s ním rozloučil starosta města Dr. Frýba (v roce 1934 byl F. K. Potěšil jmenován čestným občanem Pardubic) a pak přes celé město prošel tento smuteční průvod za veliké účasti na hřbitov.
Pohřby, které povětšině s hudbou procházely přes město, zahajovali (byl-li to katolík) s křížkem. Pak šla hudba, která celou cestu vyhrávala smuteční pochody. Zasklený, věnci ověšený pohřební vůz táhl pár černých koní s chocholy, které kočíroval z vysokého kozlíku v černozlaté uniformě muž, který držel v ruce dlouhý bič. Rakev ve voze byla vidět. Podle pohřebního vozu šlo šest funebráků, jak se jim říkalo. Byli v černých uniformách se stříbrnými doplňky a s parádními dvourohými klobouky. Tito muži rakev přenesli na vůz a pak opět na hřbitově přenášeli na ramenou ke hrobu za smuteční hudby. Po církevním rozloučení s nebožtíkem spouštěli opět funebráci rakev do otevřeného hrobu.
Za vozem šli pozůstalí a známí, kteří se takto loučili s nebožtíkem na jeho poslední cestě. Za konec za celým smutečním průvodem jel fiakr nebo jich bylo více, pro pozůstalé, aby zpátky nemuseli jít pěšky.
Někdy, když byl průvod dlouhý, byl přerušen spuštěnými závorami. Po přejetí vlaku dal se znovu na pochod přes celý Skřivánek, pak zahnul vlevo do krásné aleje bříz až ke hřbitovu.
Ač bylo v Pardubicích již v roce 1923 postavené krematorium, pohřby stále procházely městem, neb stále se lidé nechávali pohřbívat do hrobů v zemi.
Na konci Hronovické ulice, v místech, kde je nyní bývalá tělocvična DTJ, měli bratři Piklové pohřební ústav. Jožka Střechová měla svůj ústav na Skřivánku.
Kdy procházel městem poslední pohřeb, se nepamatuji, snad z důvodů velké frekvence byly zapovězeny.
