(Téměř) zapomenuté bohranečské firmy - 4. část

Oženil se s Antonií Junkovou, která pocházela z Dobré Vody u Hořic. Také ona, jako její manžel, pocházela z mnohočlenné rodiny (osm sourozenců). Ve 14 letech jí matka zemřela na rakovinu žaludku (49 let). S Antonií Junkovou měl Václav Jelínek dvě děti, starší Olgu (provdanou Synkovou) a syna Vladislava.

Olga se narodila roku 1924 na Slovensku v Kysuckém Novém Městě, Vladislav o dva roky později v Piešťanech. Na Slovensku Václav Jelínek pracoval nějaký čas jako nákupčí dřevařské firmy Karpatia. Firma vyhledávala vhodné dřeviny, sloužící k výrobě telegrafních sloupů a železničních pražců. Obstarávala těžbu i transport až k Váhu, po kterém se dřevo dále plavilo k impregnaci. Vytěžené dřevo se pouštělo ze svahů k pile pomocí zvláštních koryt. Spouštění se ohlašovalo trubkou. Václav Jelínek jezdil za nákupem dřeva i do Rakouska a Maďarska. Později se rodina přestěhovala do Českých Velenic poblíž velkého železničního překladiště. Nějaký čas pracoval V. Jelínek i v rakouském městě Gmund. V Českých Velenicích bydlel asi dva roky, potom se přestěhoval do Bohdanče, kde si roku 1932 otevřel firmu.

Firma Václav Jelínek byla typicky malým podnikem, jakých bylo v Bohdanči desítky. Firemní nápis (tzv. vnější označení) byl z velké plechové tabule a byl umístěn na kulatém rohu domu. Firma nabízela především potraviny. Na svých pultech prodávala i chléb mlynáře Josefa Štěpanovského, jehož chléb byl natolik dobrý, že si pro něj jezdili i lidé z Pardubic a Rosic nad Labem. Později, kdy měla být firma J. Štěpanovského zrušena, uspořádali místní občané velkou podpisovou akci, ve které žádali, aby se chléb Štěpanovského i nadále v Bohdanči pekl a prodával. Akce skončila bez úspěchu.

Konec firmy Václav Jelínek byl tak trochu kuriózní. Firma totiž nebyla zrušena obvyklým způsobem, ale majitel si firmu v roce 1949 zrušil sám. V roce 1947 nastoupil do Rybitví. Firmu vedla dále jeho manželka Antonie a dcera Olga až do roku 1949. Zakladatel firmy Václav Jelínek zemřel v listopadu roku 1964.

Firma Antonín Štumr vznikla v roce 1927 na náměstí Míru (dnes. nám. T. G. M.) v Bohdanči čp. 90. Nejstarším známým držitelem tohoto domu byl v roce 1820 František Koch, který vlastnil pole až od „struhy halštýřské.“

Velký požár Bohdanče roku 1868, při kterém lehlo popelem celkem 32 domů, se dotkl i domu čp. 90. Do roku 1926 zde bydlel pan Danihelka, který vlastnil obchod plechovým zbožím a. nádobím. Roku 1926 prodal pan Danihelka celý dům manželům Antonínu a Pavlíně Štumrovým. 0 rok později zde vznikla firma Antonín Štumr - cukrářství.

Zakladatel firmy umřel v roce 1937 a firmu vedla dál jeho manželka. Roku 1947 převzal firmu syn Antonín.

Pokračovatel firmy Antonín Štumr se narodil 1913 v Bohdanči. Dne 10. 11.1946 se oženil s Marií (rozenou Kolmanovou), která pocházela z Vyšehněvic.

Vedli firmu společně. V roce 1948 (23. 5.) se jim narodil syn Antonín a 25. 10. 1951 dcera Marie. Jejich děti však ve vedení firmy už bohužel nepokračovaly.

Firma byla v roce 1950 znárodněna, kdy ji převzala firma n. p. Pardubický perník. Cukrárna zde však zůstala i nadále a paní Štumrová zde prodávala ještě dva roky. Poté se v cukrárně přestalo prodávat, ale i nadále se zde „ vyrábělo” cukroví. Prodávalo se však v cukrárně pana Enderse (cukrárna U lázní). Pan Enders měl podobně jako Štumrovi svoji vlastní cukrárnu. Stála poblíž dnešního parkoviště u lázní.

V roce 1952 byl zrušen i obchod a tím definitivně zanikla cukrárna U Štumrů. Antonín Štumr měl sestru Pavlínu, která pomáhala v krámu prodávat. Později se odstěhovala do Prahy. Antonín Štumr, který převzal firmu po svém otci, zakladateli firmy, zemřel roku 1975. Jeho manželka Marie Štumrová zůstala v domě čp. 90.

Nad vchodem do firmy byl velký nápis CUKRÁŘSTVÍ a pod ním menší nápis Antonín Štumr. Součástí firmy nebyl jen obchod, ale i dílna, kde se peklo cukroví. Zaměstnáni byli většinou jen dva učni, jinak se jednalo o rodinný podnik. Sortiment, který se u Štumrů prodával,byl velmi bohatý. Pekly se nejrůznější druhy dortů na plesy, o pouti sv. Jiří se stavěly speciální cukrářské boudy, kde se prodávaly sladké pamlsky. Cukrářské výrobky se prodávaly i v kině (Sokolovna) během představení, což bylo tehdy obvyklé. Na vánoce se pekly cukrové kolekce, které byly plněné ovocným želé. Prodávalo se i na Štědrý den. Proslula byla zmrzlina u Štumrů. Vyráběla se podobně jako v jiných cukrářských dílnách z tajných receptů, děděných z generaci na generaci. K výrobě zmrzliny se svážely z okolních lesů maliny, jahody a borůvky. Chovaly se slepice pro vajíčka apod.

Známá byla zejména citrónová zmrzlina. Někteří ji používali jako recept proti bolesti v krku. Zmrzlina se prodávala hlavně o letní sezóně. V zimě se pekly zmíněné kolekce. Vážení bylo tak přesné, že se někdy i čokoládové bonbóny půlily, aby se docílilo maximální spokojenosti zákazníka.



Použitý materiál :

1) Soukromý archiv autora.

2) Soukromý archiv paní Olgy Synkové, Lázně Bohdaneč, Husova ul., čp. 292.

3) Soukromý archiv paní Marie Štumrové, Lázně Bohdaneč, náměstí T. G. M., čp. 90.

4) Kniha o městě Lázně Bohdaneč, Milpo, Praha, 1998 (kapitola: Vyprávění o bohdanečských živnos-

tech, str. 93–97).