Rudolf Popler

Rudolf Popler se stal československým reprezentantem. Roku 1924 vytvořil nový československý rekord ve skoku do výšky výkonem 180 cm. Této výšky dosáhl s koněm Camerad.



Jezdec se zúčastnil dvou olympijských her

Ve stejném roce byl vyslán na olympijské hry do Paříže a roku 1928 na OH v Amsterodamu. Úspěšně reprezentoval naši zemi v Římě nebo ve Varšavě. Jako nadaný dostihový závodník se stal několikrát vítězem Armádní steeplechase v Chuchli. Popler byl všestranným jezdcem. Věnoval se nejen rovinným a překážkovým dostihům, ale i jezdeckým skokovým soutěžím. Vítězil na kolbištích v Bratislavě, Dvoře Králové, Hradci Králové, Kolíně, Pardubicích a jinde. Poplerův šedobílý dres, svisle pruhovaný, se objevil celkem devětkrát na startu Velké pardubické. Poprvé s koněm Periwig v roce 1923 neúspěšně. Prvního vítězství dosáhl v roce 1926 s klisnou All right II, kterou koupil jako vyřazenou z dostihové dráhy. Společně pokořili dvanáct soupeřů, a to i přes čtyři pády v průběhu dostihu. O rok později se tato klisna pokusila o totéž, ale tentokrát našla na dráze smrt. V roce 1929 bylo na startovní listině dvanáct jmen, třetí místo obsadil Popler v sedle koně Gyi lovam! Tento hnědák pocházel z maďarsko – anglického chovu a jeho jméno lze přeložit „Běž, koníčku!“

Kůň to byl poněkud svérázný, vzdorovitý a jediný Popler ho dokázal usměrnit. O rok později proběhl Gyi lovam! cílem Velké pardubické lehce před dalšími sedmi soupeři a současně zlepšil rekord dráhy na rovných 12 minut. Mezi soupeři byla i Lata Brandisová, která s koněm Norbertem obsadila čtvrté místo. O Rudolfu Poplerovi ve vzpomínce uvedla: „Je nepochybné, že Popler byl skvělý, snad dokonce náš nejlepší překážkový jezdec. Z našich jezdců měl ve své době nejvíc úspěchů i v překážkových dostizích. Dobře si pamatuji i na jeho nejúspěšnějšího koně Gyi Lovam.“

Roku 1931 odjel Rudolf Popler do Liverpoolu, zúčastnit se Grand National. O svém vstupu na tuto dráhu si napsal do deníku: „Když jsem poprvé vstoupil na dráhu v Aintree a viděl ty hory mohutných a pevných překážek, jdoucích jedna za druhou daleko dozadu, byl jsem úplně konsternován.“ V dostihu podal výborný výkon, avšak přesto Gyi lovam! byl ve druhém kole úplně vyčerpán a Popler dostih vzdal. Svou jízdou však zanechal v Angličanech vynikající dojem a ti mu nabízeli své koně pro příští rok. Na podzim téhož roku proběhl jeho Gibraltar II ve Velké pardubické jako čtvrtý ze dvanácti.



Popler zemřel po sporném konci Velké pardubické

16. říjen 1932 se stal bohužel pro jezdce a závodníka Rudolfa Poplera dnem osudným. V jedenapadesáté Velké pardubické s mezinárodní účastí a s rekordním počtem 16 dvojic na dráze, svedl v cílové rovině Gyi lovam! s koněm Remusem tvrdý boj. Bez možnosti cílového záznamu nakonec prohlásil rozhodčí za vítěze italského jezdce Spaná jedoucího za rakouskou stáj. Obecenstvo sice dlouho a bouřlivě protestovalo, nicméně sbor rozhodčích trval na svém. Nesmírně zklamaný Popler verdikt rozhodčích přijal a gratuloval vítězi. Zároveň se ale rozhodl jet hned následující dostih Kinského memoriál. Co se přesně stalo na druhé překážce, 80 centimetrů vysokém dvojbradlí, se už asi nedozvíme. Klisna Ella zachytila předníma nohama o bariéru, jezdec vyletěl ze sedla a klisna jej pohřbila pod svým tělem.

Rudolf Popler po převozu do nemocnice zemřel. Smrtelný pád ukončil úspěšnou dráhu tohoto velikána. Před pohřebním vozem kráčel i jeho věrný kůň Denk. „Co živa budu, nezapomenu na Rudu. Mám na něho tisíce větších i drobnějších vzpomínek, které se mi postupně stále více slévají v jednu jedinou, v obraz ryzího člověka,“ vzpomínala na svého bratra paní Fischerová-Poplerová.

Vynikající jezdec se tak stal první, a doufejme že i poslední lidskou obětí závodiště v Pardubicích. Na jeho počest byl skok přejmenován na Poplerův a běhá se Poplerův memoriál. Tuto tragédii navždy připomíná pamětní deska, u které i loni zazněl slib závodníků.