Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Když léčili lazebníci...
(od pernštejnské lázně k plaveckému areálu na Olšlnkach) Na zlomu středověku a novověku bylo u nás univerzitně vzdělaných poskrovnu. Své služby poskytovali hlavně osobám urozeným nebo jejich vysokým úředníkům, zatímco měšťané, sousedé a venkovský lid byl v péči o své zdraví odkázán na lazebníky, kteří pouštěli žilou, sázeli pijavice a baňky, obvazovali rány, léčili kožní a pohlavní nemoci. Obyčejně bývalo jejich léčení spojeno s bradýřstvím a holičstvím. Všechny tyto služby poskytovali v tzv. „lázni". Neměli to lehké, protože jejich činnost byla považována za méněcennou a nečestnou. Teprve privilegium Václava IV. z roku 1406 postavilo jejich živnost na úroveň s ostatními řemesly.
První veřejnou „lázeň" v Pardubicích zřídil v Kostelní ulici v dnešních popisných číslech 103, 105 a 107 Vilém z Pernštejna záhy po svém zakoupení se na zdejším panství. Voda do lázně byla vedena rourami z „městské struhy". Prvním nájemcem zde byl kolem roku 1500 lazebník Blažek. Objekt za třicetileté války zchátral a v roce 1645 byl přeměněn na sladovnu, pak zde byla kovárna a v roce 1766 škola. V roce 1815 magistrát budovu prodal a po opravě z ní vznikly tři samostatné měšťanské domy.
Vedle veřejné lázně byla v Pardubicích v činnosti další lázeň, a to panská. Stála v zámku v sousedství maštalí a byla v provozu ještě v 18. století.
Lazebnické služby neposkytovali jen muži, ale i ženy. Např. se připomíná lazebnice Apolena, která vedla veřejnou lázeň po smrti svého muže až do roku 1583. Byla neobyčejně zručná a ke svým bolestem (jak praví letopisy) „ji volaly nejen ženy, ale i muži vzdělaní".
V době Josefínské koncem 18. století si měšťané přivykali využívat při bolestech a nemocech služeb skutečných lékařů, a tak lázeň nebo - jak se začalo říkat „lázně" - začaly sloužit jen k tělesné očistě a osvěžení.
Koncem 18. století byl mezi Pardubáky znám a oblíben „pramen zdravé vody", tryskající na pozemcích Františka Maška u dřevené kapličky 5 obrazem sv. Trojíce, pouze několik desítek metrů od dnešního Parama, Mašek využil zájmu měšťanů, zmodernizoval poblíž stojící chalupu a pří ní zbudoval malé dřevěné lázně. Že o klientelu nemel nouzi, svědčí, že od 1, února 1795 mu zde pardubický magistrát povolil zřídit i šenk. V roce 1820 koupil lázně Jiří Mrňávek. Postupem doby však návštěvníků ubývalo, protože blíže ke středu města byfy zbudovány lázně nové, a to hned dvoje (u sv. Marka a na Kutnohorce). Lázně u Trojíce pomalu chátraly, v roce 1859 byly dokonce úředně zavřeny, za rok nato vyhořely a jíž nebyly obnoveny.
Lázně u sv. Marka (v místech, kde je dnes zastávka MHD „u Marka*) vznikly polovině min. století. Neměly však dlouhého trvání. O něco déle se dařilo lázním „na Kutnohorce". Tak se nazývala louka v místech dnešních automatických mlýnů na pravém břehu Chrudimky. Po roce 1800 majitelé část louky proměnili v zahradu a v ní zbudovali lázně. Říkalo se jím „Červené lázně" nebo také „Prátr". V letních měsících se tu od roku 1823 čepovalo pivo. Na konci šedesátých let vsak i tyto lázně zanikly.
Město ale bez lázní nezůstalo. V roce 1863 byly otevřeny nové v areálu tzv. Bubenče (stával v místech dnešního bloku obytných domů proti hlavnímu vchodu na letní stadion). Na svou dobu byly moderně vybaveny. Od roku 1902 jím konkurovaly lázně Netuší lovy v Hostýnské ulici (ulice dnes již neexistuje, stávala poblíž elektrárny v Karlově ulicí), které se po čase nákladem města změnily na „městské lázně lidové".
V roce 1926 byly dány do provozu nové městské parní lázně ve dvorním traktu čp. 488 v Hronovické ulicí. Sloužily veřejností téměř 40 let.
Pro prudce rozrůstajíc město se po roce 1945 jevila potřeba lázní větších s plaveckým bazénem. Pardubice se jích dočkaly v roce 1963 na Olšínkách. Říkalo se jim pětadvacítka" pro pětadvacetimetrový bazén. Po 27 letech, v roce 1990, byl v jeich sousedství otevřen moderní plavecký areál s několika bazény (50 m plaveckým, Icofcanským, dětským aj.) a rozsáhlými lázeňskými službami. Lázeňský provoz v pětadvacítce byl ukončen a budova byla přestavěna na výstavní pavilon.
