80 let od smrti ing. Jana Kašpara

V evidenci sboru však zůstal až do 9. 12. 1920, kdy byl zaevidován do železničního pluku v Pardubicích.1/ To už se ale na jaře 1920 spojil s tesařem Václavem Polákem, ředitelem pardubického cukrovaru ing. Františkem Vamberou a svým švagrem dr. Janem Šedivcem a 18. 5. 1920 podepsali smlouvu vedoucí ke vzniku firmy V. Polák, ing. J. Kašpar a spol. s r.o., závod na zpracování dřeva a obchod jeho výrobky. Firma měla základní kapitál 210 tisíc Kč.2/ Již 31. 3. 1920 zaslal ing. Kašpar okresnímu hejtmanství v Pardubicích jménem svým i svých společníků žádost o povolení stavby pily na katastrálním pozemku č. 2070, na tom, kde byl již roku 1910 postaven jeho hangár. Právě tento hangár posloužil jako základ pro stavbu pily. 9. 4. 1920 se konalo komisionální ohledání pozemku a hangáru, o 8 dní později (tedy 17. 4.) podepsal F. Vambera i za své společníky protokol s podmínkami pro stavbu pily. Stavba trvala jeden rok a 28. 4. 1921 požádal ing. Kašpar o její kolaudaci. Ta proběhla 4. 7. 1921, takže nová firma mohla na podzim t. r. zahájit svou činnost. Ing. Jan Kašpar se v souvislosti s provozem pily zaškolil do provozu a obsluhy parních kotlů. Vysvědčení způsobilosti převzal po 6 měsíční praxi 4. 11. 1922.

13. 7. 1923 je ing. Kašpar uváděn jako referent pro letectví na ministerstvu veřejných prací v Praze. V této funkci letěl 18. 7. t. r. do Göteborgu, kde se ČSR účastnila mezinárodní letecké výstavy. 19. července se tu ing. Kašpar účastnil slavnostního zahájení výstavy a večer velkého rautu. 22. 11. 1923 podepsal J. Kašpar v zastoupení dokument ministerstva pošt a telegrafů vztahující se k čs. – francouzské letecké dohodě. Podle P. Svitáka na přelomu let 1923 – 24 ministerstvo opustil a vrátil se do rodných Pardubic na svou pilu. Ta však již roku 1925 likvidovala. Likvidátorem byl určen sám ing. Kašpar. V roce 1927 došlo k výmazu firmy z firemního rejstříku. V té době však již působila jeho vlastní firma Ing. Jan Kašpar, parní pila velkoobchod s dřívím v Pardubicích.3/

Dále jsme již odkázáni jen na novinový článek „Východu“ z 5. 3. 1927, který dále přetiskujeme v celém znění.4/



Případ ing. Jana Kašpara

VÝCHOD 5. 3. 1927, č.10, s. 2–3

Případ Ing. Jana Kašpara, který pochopitelně vzrušil pardubickou veřejnost, již také proto, že jde o muže, jenž trvale se zapsal v pamět široké veřejnosti svými leteckými pokusy prvními v zemích českých a stal se tak v letech 1910, 1911, 1912 a 1913 neobyčejně a jistě že zaslouženě populárním. Je známo, že později po nějaké nehodě své propagační letecké činnosti zanechal, ovšem pověst prvního českého letce aviatika mu zůstala a zabezpečila mu trvalé čestné místo v historii našeho letectví. Je třeba, aby tragický případ, který je v popředí zájmu pardubické veřejnosti, o němž se všude a živě hovoří, byl po pravdě vysvětlen a pověstem nebyl dán fantastický směr různých dohadů a předpokladů. Nebylo – aspoň známých příčin, proč by sám chtěl si vzíti život, nemohly to býti jmenovitě příčiny rázu finančního, neboť je známo, že je p. inž. Kašpar spolumajitelem milionových objektů a že i veliký podnik, pila, kterou vedl i po prodeji, o němž se jednalo, by mu zanechal celé jmění. Naproti tomu je jisto, že p. Ing. Kašpar, který, jak známo, v prosinci minulého roku pádem zlomil si nohu před bankovním závodem p. Resche, trpěl neuralckými prudkými bolestmi nohou a užíval silných narkotických prostředků k snazšímu přetrpění silných a bolestivých záchvatů. Ač jinak je člověk dobrého až dětsky důvěřivého srdce, byl sám k sobě a k svému tělu přímo asketicky tvrdý a již jednou stalo se, že po nemírném požití omamujícího léku byl dva dny v těžkém neprobuditelném spánku. Věrojatně i tentokrát užil zvlášť silné, životu nebezpečné dávky. Narkosa působila na plíce tou měrou, že trvalo plných dvanáct hodin, než dosaženo bylo přirozeného dechu, ač nemocný je dosud v agonii a je v nebezpečí zápalu plic, čímž by jeho stav stal se povážlivým. Tak lze přirozeně vysvětlit si případ, který stal se v pondělí ráno 28. února a o němž pověst letěla Pardubicemi, pověst, k níž se družily různé navzájem se odporující dohady a kombinace. Nelze ovšem s naprostou jistotou tvrdit cokoli dříve, než snad bude možno, aby promluvil p. inž. Kašpar sám. Je těžko dohadovat, co skryto je v nitru člověka, zejména jako je on, u něhož nikdy nebylo zvykem svěřovati své bolesti a sužovat jimi své okolí. Bylo by si přáti, aby i přečkal i tuto nehodu, aby zachován byl životu poměrně ještě mladý, 44letý, muž, jenž svým významem patří celé české veřejnosti.

– Při uzávěrce listu se dovídáme, že inž. Jan Kašpar jest mrtev.

V příštím čísle se k úmrtí ještě vrátíme.



Dále zveřejňujeme podrobný referát o životě a pohřbu prvního českého aviatika z „Východu“ z 12. 3. 1927 (č.11, s.1) včetně unikátní fotografie z Kašparova pohřbu v Pardubicích z bývalého soukromého archivu čestné občanky Pardubic paní M. Chudé (dnes ve vlastnictví autora).



ZA INŽ. JANEM KAŠPAREM

V životě bývá zhusta, že lidé silných, otužilých svalů, mužných odhodlání, k sobě tvrdí a nenároční, jsou k jiným dobří a srdečně měkcí. Nedovedou odepřít, útočí-li se na jejich cit a sami v jádře ušlechtilí a gentlemenští důvěřují i nehodným a podvodným povahám. Inž. Jan Kašpar pln určité shovívavosti dovedl přehlížeti, ba i odpouštěti poklesky jiným, sám však za žádnou cenu ani za cenu života by nesnesl, aby na jeho jméně, charakteru a dobré pověsti rodinné mohla lpěti skvrna byť i sebe menší, eventuelně jen zdánlivá. Byla to povaha spartánského hrdiny: se štítem nebo na štítu. Z toho všeho, co tu bylo napsáno, vyvěrá tragický skon muže všenárodního významu, muže, který rozmnožil slávu staroslavného města Pardubic a jemuž tedy město Pernštýnovo jest především povinno zachovat památku čestnou a trvalou. Není to také první případ, kdy významný muž, přinášející veřejnosti zdar podnikání v soukromém svém životě, sklízel nezdar a zklamání.

– Byl jistě u nás zcela přirozený zájem, ba vzrušení vyvolané 3. t. m. náhlým skonem Ing. Jana Kašpara, prvního českého aviatika, čsl. důstojníka v záloze, majitele parní pily a realit v Pardubicích. Narodil se v roce 1883 v Pardubicích, zde také studoval reálku, aby na technice v Praze dosáhl diplomu strojního inženýrství. Později působil v několika továrnách na motory v Německu a i jinde, leč o tom on sám psal ve svých vzpomínkách do „Národních listů“ v roce 1911 ve stati nazvané „Hrst vzpomínek“. Již dětství Jana Kašpara bylo dětstvím sportovních úspěchů. „Do sportu mě uvedl otec“ – píše v uvedené stati – „sám horlivý cyklista v době rozkvětu pardubické závodní dráhy; jako šestiletého hocha mě naučil jezdit na miniaturním rovéru.

A záhy jsem vstoupil jako „závodník“ na pardubické dráze. Dostalo se mi dokonce cti, abych vedl slavnostní průvod městem k závodišti před velkým meetingem. Teprve za mnou, „škvrnětem“, jel champion na vysokém kole, nezapomenutelný mi podnes p. Josef Kohout. Téhož dne jsem startoval a zvítězil v jízdě hochů, v níž mi soupeřem byl bratranec Čihák a hošík z Prahy, kteří jeli na tricyklech. Pár zlatých manžetových knoflíčků byla má první sportovní trofej. Kolu jsem zůstal věren a s Evženem Čihákem vzpomínáme mnohých dlouhých výletů a cest, které jsme podnikli na tandemu. Vedle kola jsem pěstoval jako pravý „Pardubičák“ jízdu na koni; někteří dokonce tvrdili,že jsem zcela dobrý jezdec. Trať „Velké pardubické“ s jejími obtížnými překážkami jsem projel mnohokrát. Motocykl upoutal mou pozornost nejen pro svou sportovní stránku, nýbrž i pro výbušný motor. Jako většina automobilistů jsem slabou jednoválcovou dvoukolkou začal a dnes „mám na krku“ automobil s několika desítkami koní.“



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2007 číslo 7/8.