Práce sochaře Stanislava Suchardy pro Pardubice

V zásadní studii Z. Hojdy a J. Pokorného „Pomníkový souboj“ 1/ není vůbec zmiňována. Autoři se hlavně věnují politickým souvislostem odhalování pomníku K.Havlíčka v Kutné Hoře a bratranců Veverkových v Pardubicích (obě výtvarná díla z r. 1883 pocházejí z dílny J. Strachovského) včetně hlavních projevů předáků mladočeské a staročeské strany, E. Grégra v Kutné Hoře a dr. F. L. Riegra v Pardubicích. To však není předmětem našeho zájmu. Nezbývá tedy než jít ad fontes- k původním historickým pramenům a zprávám z let 1882–83.

Víme-li, že iniciátorem pomníku bratrancům Veverkovým byl Hospodářský spolek v Pardubicích, důležitým pramenem budou jistě jeho Kniha protokolů (1882–83) a jeho výroční zprávy z těchže let deponované ve Státním okresním archivu v Pardubicích. V knize protokolů 2/ najdeme např.usnesení výborové schůze z 3. listopadu 1882 o složení slavnostního organizačního výboru pro oslavy odhalení pomníku. Jsou tu uvedeni pp. Dusil, Jahn 3/, Jaňura, Jeřábek, Markalous, Sova 4/ a P. Střebský 5/. Výborová schůze z 15. prosince t.r. jmenovala pak ještě užší organizační výbor ve složení: Jahn, Jaňura, Sova. Ve výroční zprávě za rok 1882, vydané F. Hoblíkem 1883, najdeme údaj, že se na pomník vybíralo 13 let (tedy od r. 1869) a vybralo se 1300 zl. Za poslední půlrok se pak sbírka zintenzívnila natolik, že se vybralo 4krát tolik než za zmíněných 13 let. 6/ Tamtéž najdeme zajímavou zprávu, že Umělecká beseda v Praze sestavila porotu pro soutěž na pomník ve složení: estetik M. Tyrš, sochař B. Schnirch, arch. A. Wiehl. V září 1882 pak proběhla v reálce v Pardubicích výstava 5 zaslaných projektů včetně vítězného návrhu akad. soch. J. Strachovského. Autoři věnovali své návrhy pardubickému muzeu. Výbor Hospodářského spolku na svém jednání 1. června 1883 si s uspokojením prohlédl foto vítězného modelu od J. Strachovského 8/ a schválil podstavec k pomníku navržený A.Wiehlem. 9/ Článek F. K. Rosůlka z roku 1927 doplňuje tyto údaje v tom smyslu, že podstavec vytvořila kamenická dílna Wunzlova v Praze, pomník z hořického pískovce vyrobila firma bratři Ducháčkové v Praze. 10/ Zalistujeme-li listem „Pernštýn“ z roku 1882, naše poznatky se dále obohatí. List potvrzuje, že v září t.r. bylo vystaveno v reálných školách 5 modelů pomníku (4 sádrové, 1 hliněný).

Na 4 modelech kovář Veverka sedí, jeho bratranec o vynálezu mluví. Vstupenka na výstavu stála 10kr. 1. října 1882 přijede odborná komise znalců. 11/ Porota ve známém složení: akad. soch. B. Schnirch, dr. M. Tyrš, profesor na technice v Praze a arch. A. Wiehl z Prahy přijela na pardubické nádraží a byla zde uvítána Sokoly a významnými osobnostmi (J. V. Jahn, F. V. Sova, P. T. Střebský se omluvil). Porota si s dr. Vilibaldem Lexou 12/ a dr. A. Formánkem 13/ prohlédla památky Pardubic a pak se již věnovala výběru vítězného projektu z vystavených modelů. Jednotně vybrala práci J. Srachovského (pro umělecké ztvárnění hlav vynálezců, jejich výrazu a povahy). 2. cenu získala práce signovaná Y. Ž.

Pod signaturou se skrývali pp. Antonín Procházka a František Hergesel z Královských Vinohrad. 14/ O dalších projektech není zmínka, z muzea v Nové Pace známe jen neoceněný model S.Suchardy. 15/ 28. října 1882 přijel vítěz – J. Strachovský – uzavřít smlouvu o dílo. 16/ Pomník byl slavnostně odhalen 8. září 1883. Oslavy podrobně popisuje J. Sakař v „Dějinách Pardubic n. L.“ 17/ Jeden den před odhalením pomníku dr. F. L. Riegrem (po mši sv. sloužené hradeckým biskupem Haisem na Pernštýnově náměstí) se dočítáme v listu „Pernštýn“ v inzertní části vzadu, že „zhotovitelem pomníku“ byl místní sochař A.Staude. 18/ Nakonec zajímavá hypotéza M. Bařiny, návrh byl prací Antonína Suchardy, Stanislavova otce...



II.

Příběh s nerealizovaným pomníkem M. Jana Husa od S.Suchardy je již Pardubákům známější. Byl připomenut výstavkou v květnu 2007 v Krajské knihovně, v níž se při rekonstrukčních pracích v letech 1998 – 2001 objevily skici s návrhy tohoto pomníku. Skici přicházely se 3 variantami lokalizace pomníku (dn. Třída Míru, tehdejší Královská, parčík u sv.Jana Křtitele a předbraní Zelené brány). Skici byly vystaveny poprvé v květnu 2007 na zmíněné výstavě, když předtím jsem je představil ve Zprávách KPP včetně přednášky S.Suchardy pro pardubický „Spolek pro postavení a udržování Husova pomníku“ z roku 1913, kterou jsem objevil r. 2000 v archivu Národní galerie v Praze. 19/ Z torza spolkové korespondence s umělcem objevené r. 1999 v SOkA Pardubice vyplynulo, že k realizaci Suchardových návrhů z let 1913 – 15 nedošlo vzhledem k neutěšené finanční bilanci spolku (předsedou byl redaktor Osvěty lidu Alois Hajn) a také vzhledem k tomu, že Husův jubilejní rok 1915 (500. výročí jeho upálení v Kostnici) „spadl“ do válečné situace a navíc 5. května 1916 zemřel Mistr Sucharda v Praze. Na profilové výstavě S. Suchardy pořádáné v dubnu 2007 Muzeem východních Čech v Hradci Králové byl vystaven model Husova pomníku pro Pardubice, jenž je t.č. v majetku Suchardovy vnučky pí M. Sandtnerové v Praze. 20/ V katalogu Městského muzea v Nové Pace z r. 2006 (autor PhDr. Martin Krummholz, pracovník Ústavu dějin umění AV ČR) je v obrazové příloze zveřejněno tzv. Husovo Nanebevzetí pro Pardubice situované do prostoru dn. Náměstí Republiky do blízkosti secesní budovy VČD (arch A. Balšánek). 21/ Když dr. Krummholz přednášel o S. Suchardovi 21. 5. 2007 v cyklu přednášek Masarykovy společnosti v Pardubicích, zmínil toto pojetí „na nebe vzatého M. Jana“ jako nejoriginálnější. Ostatně již francouzský sochař A. Rodin pojmenoval Husa „českým Kristem“. S. Sucharda se zabýval sochařským pojetím M. J. Husa od r. 1891 a účastnil se m.j. i umělecké soutěže na Husův pomník v Praze, již vyhrál L. Šaloun. Je třeba připomenout, že vůbec první pomník M. J. Husa byl zbudován r. 1872 v Jičíně (dn. pěší zóna) Antonínem Suchardou (1843 – 1911), otcem S. Suchardy. Pardubický návrh „Nanebevzetí“ byl plánován na 10 m výšky. Diskutuje se nyní otázka realizace pomníku z modelu např. pro potřeby CČSH a Husova sboru v Pardubicích. 22/ Problém byl 8 7. 2007 na pořadu jednání rady starších CČSH v Pardubicích a bude jí i nadále sledován.



III.

Další prací, již zřejmě pro naše město S. Sucharda připravoval, byla pamětní deska J. V. Jahna, ředitele reálky v Pardubicích, již Sucharda absolvoval roku 1884. Jahn byl jeho učitelem. Korespondenci s Mistrem Suchardou v uvedené věci vedl roku 1913 ředitel reálky František Bartoš 23/, jak o tom svědčí jeho dva zachované dopisy zapůjčené na výstavu v květnu 2007 SOkA v Pardubicích. 24/ Dopisy zveřejňujeme jako přílohu. V prvním dopise S. Suchardovi ze 7. 5. 1913 kritizuje F. Bartoš ukvapenost iniciátorů myšlenky, tří pardubických akademiků, kteří svůj nápad nijak nekonzultovali s tzv. sjezdovým výborem. Ten však vítá ochotu S. Suchardy provést návrh na pamětní desku J. V. Jahnovi, protože nejsou finance na jeho důstojný pomník ve městě. Z dopisu vysvítá, že „projekt jest Vámi (roz. S. Suchardou – pozn. J. K.) z části připraven“. Ředitel Bartoš by na sjezdu vyzval k ustavení komitétu a sbírkám. Deska by mohla být odhalena 28. září 1919 (k 50. výročí začátku ředitelské Jahnovy činnosti).

Daly by se zhotovit i pamětní plakety ve zmenšeném měřítku. 11. května navštíví ředitel Bartoš v Praze S. Suchardu. Vezme ssebou „nákres vestibulu reálky a plochy postranního výstupku ve frontě“, tedy nákres zvažovaných míst pro pamětní desku spolu s 2 fotografiemi J. V. Jahna (enface a profil). Druhý dopis z 9. 6. 1913 informuje S. Suchardu o akci pardubických akademiků, kteří F. Bartošovi sdělili, že z technických důvodů (vybrali 76 K) chtějí vystavět J. V. Jahnovi pomník, čímž „akce naše je tím znemožňována“. Ředitel Bartoš je skeptický ke „Sdružení pardubických studentů“, nástupnické organizaci – jak píše – „vymírajícího spolku“ abiturientů. Závěr dopisu zmiňuje vypravení nábytkového vozu do Prahy 1. 7. 1913 v nám známé záležitosti. Šlo o výstavu Suchardových prací v reálce? A tak nám nové nálezy a objevy kladou nové otázky...

Závěrem připomeňme, že deska J. V. Jahna na Přihrádku na jeho rodném domě byla odhalena teprve za první republiky – roku 1924 (7. 9.). Jejím autorem je akad. sochař M. Baše. Slavnosti se tenkrát účastnili Jahnův syn a bratr. 25/



Poznámky:

1/ Z. Hojda – J. Pokorný, Pomníky a zapomníky, Paseka Praha – Litomyšl 1996, s. 65–78.

2/ SOkA Pardubice, Kniha protokolů Hospodářského spolku, nestr., fond Spolky.

3/ Jiljí Vratislav Jahn (1838–1902), ředitel pardubické reálky v letech 1864-94.

4/ František Vratislav Sova (nar. 1807), v letech 1872–1903 profesor matematiky a fyziky na pardubické reálce, jednatel Hospodářského spolku v Pardubicích. Stal se prvním životopiscem vynálezců ruchadla. Jeho brožura vyšla v 1. vydání r. 1883, v 2. vyd. 1913.

5/ P. Tomáš Střebský (nar. 1833), farář v Mikulovicích a biskupský notář.

6/ Výroční zpráva HS 1882 (vyd. F. Hoblík Pardubice 1883), s.5.

7/ Ibidem, s.7.

8/ Akad. soch. Josef Strachovský (nar. 19.9.1850 v Kutné Hoře, zemř. 9. 7. 1913 v Praze) byl pomocníkem a žákem sochaře B. Schnircha známého sousoším trig na průčelí ND v Praze a jezdeckou sochou „husitského krále“ na náměstí v Poděbradech. J. Strachovský vytvořil m.j. pomník K. Havlíčka ve svém rodišti a J. Žižky v Táboře. Více o něm P. Toman, Nový slovník výtvarných umělců, Praha 1947, s. 490.

9/ SOkA Pardubice, fond Spolky, Kniha protokolů HS v Pardubicích.

10/ Východočeský republikán 1927, č. 33, s. 2.

11/ Pernštýn, č. 78, 30. 9. 1882, s. 2.

12/ JUDr. Vilibald Lexa, pardubický advokát a předseda Stenografického klubu, otec významného českého egyptologa akad. F. Lexy.

13/ JUDr. Antonín Formánek, v letech 1899-1906 starosta Pardubic.

14/ Antonín Procházka (1849–1903), žák F. Hergesela st. (1823–1866) a J. V. Myslbeka, absolvent mnichovské a pražské AVU, autor sochy J. Žižky v Čáslavi, bust J. Husa a Tomáše za Štítného v Panteonu NM v Praze a sochy sv.Rocha v kapli Strahovského kláštera. František Hergesel ml. (1857–1929), žák svého otce, autor chrličů na katedrále sv. Víta v Praze a sv. Barbory v Kutné Hoře, alegorie Numismatika a Heraldika v NM v Praze, s A. Procházkou sochy V. Beneše – Třebízského v Třebízi (1892). Zhotovil i kopii sochy M. B. Brauna Sv. Ivo z Karlova mostu, restauroval barokní morový sloup v Poličce od J. Pacáka. Roku 1900 získal medaili v Paříži za sousoší „Hákování“ (spoluautor A. Procházka) pro Jubilejní výstavu v Praze r. 1891. Viz jejich životopisy v díle P. Tomana, Nový slovník čs. výtvarných umělců, Praha 1947, s. 549 a 199 a hesla v Ottově slovníku naučném.

15/ V depozitáři VČM Pardubice jsem 13. 6. 2007 v doprovodu Mgr. I.Křena shlédl 3 varianty pomníku J.Strachovského a 1 model s uraženou paží a hlavou. 2. 7. t.r. mi Mgr. Křen sdělil, že tento model nemá signaturu.

16/ Pernštýn, č. 86, 28. 10. 1882, s. 2.

17/ J. Sakař, Dějiny Pardubic n. L., 1. díl – 2. část, Pardubice 1923, s. 249–251.

18/ Pernštýn, č. 72, 7. 9. 1883, inzerce vzadu.

19/ Viz moje úvodní slovo k výstavě v květnu 2007, přetištěné ve sborníčku „S. Sucharda a Pardubice“ (vyd. KK Pardubice 2007 v malém nákladu 10 výtisků), s. 3.

20/ Marta Sandtnerová ml. (nar. 1929) vydala péčí Městského muzea v Nové Pace roku 2006 vzpomínky své matky–dcery S. Suchardy – zpracované S. Michlerem „Na návštěvě u Suchardů“ (22 s.)

21/ Tento návrh je přílohou článku M. Hanuše „S. Sucharda a Pardubice“, č. 5–6, ZKPP 2007, s. 115.

22/ Otevřel jsem tento problém v červnu a červenci 2007 s farářem CČSH v Pardubicích ThMgr. Janem Rokytou.

23/ František Bartoš, ředitel reálky v Pardubicích od 1. 9. 1910 do 1914, nar. 1862 v Malých Přílepech, aprobace matematika–geometrie. Viz J. Sakař, cit.d., dílu III. část 2. Školství, s. 179.

24/ SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubic, Významné osobnosti, kart. 140, sign. MX 1920.

25/ Podklady F. K. Rosůlka a F. K. Potěšila k městské kronice 1918–36 v SOkA Pardubice.