Významné životní jubileum národní umělkyně Jiřiny Petrovické

Na tuto plejádu výlučně mužských osobností navazuje na počátku nového roku 2008 jediná žijící „čestná občanka“ města Přelouče – národní umělkyně Jiřina Petrovická.

Nebyla sice přeloučskou rodačkou, místem jejího narození dne 30. 1. 1923 byly blízké Pardubice, avšak její vzpomínky na dětství a školní léta patří již jen Přelouči. Její otec, pan Josef Žemlička, si zde pronajal restauraci, a to v půvabné novorenesanční budově Občanské záložny na náměstí, vybudované dle projektu známého pražského architekta prof. ing. Rudolfa Křiženeckého. Nutno podotknout, že restaurace „Pod věží“ byla místem setkávání se čelných osobností města i místních divadelních ochotníků.

Divadelní dráhu přeloučské jubilantky jsme si přiblížili podrobně při jejich osmdesátinách v čísle 3-4/2003 Zpráv, proto nyní již jen ve stručnosti: První profesionální divadelní smlouvu podepsala v r. 1942 v kladenském divadle a odtud vedly její kroky přes „kamenné divadlo“ v Plzni do Prahy, kde po uzavření divadel působila v zájezdovém souboru J. Vyskočila po českém venkově s pásmem veršů J.V.Sládka „Zlatý Máj“. Po okupaci přechodný návrat do Plzně, avšak pak již jen působení na pražských scénách, a to v Realistickém divadle na Smíchově a v Městských divadlech pražských. Výjimečná nabídka však přišla záhy, a to ke vstupu na scénu Národního divadla v Praze, kde působila plných 42 let po boku všech známých velikánů naší hlavní divadelní scény.

Třebaže byla „ostřílenou“ profesionální herečkou, tak se své derniéry na scéně Národního divadla dne 3. 11. 1992 v Moliérově Tartuffovi s nedávno zesnulým Josefem Vinklářem (působil v letech 1948-50 ve Vč. divadle v Pardubicích) očividně obávala. Nakonec tu svoji poslední „děkovačku“ ustála, a jak sama přiznává, stalo se tak zásluhou pohledu na Múzy, zdobící interiér divadelního sálu, když si v duchu řekla: „Zažila jsem tady nádherných dvaačtyřicet let, děkuji Ti za to, Národní divadlo“!

Její celoživotní vzpomínky zachytila Jana Moravcová v publikaci „Jiřina Petrovická a její střípky“ – ERIKA, Praha 1999.

Čtenáře „Zpráv“ budou nepochybně zajímat rovněž vzpomínky jubilantky na šťastné dětství, prožité právě v Přelouči. Vybral jsem proto pár odstavců z jejich „Střípků“, které připomínají tuto její životní etapu: …„Dětství jsem prožívala v Přelouči a byly to roky velice krásné. Bydleli jsme v domě na náměstí a za domem byla nádherná zahrada, na kterou navazoval park. Svažoval se na takzvaná „Luka“ a ta se táhla až k Labi. Řeka se někdy rozlila a zaplavila je. Bylo to pro nás místo dětských her a dobrodružství.

…Jako dítě jsem v kuželníku, který k restauraci patřil, stavěla kuželky. Tehdy na to nebylo žádné zvláštní zařízení, každá poražená kuželka se hezky musela vzít do ruky a postavit zpátky na místo. Spodní plochy kuželek byly otlučené, vůbec ne nějak zabroušené, aby mohly perfektně stát. Dodneška slyším zvuk koule, kterou jsem žlabem posílala zpátky k hráčům.

…Nejdůležitější v domě byl ale divadelní sál. Tam mě uchvátila vůně líčidel… Místní pan kadeřník před mýma očima líčil ochotníky, poprvé jsem se setkala s mastixem, kterým se lepily třeba vousy, užasle jsem se dívala, jak si herci nasazují paruky. Bylo to úchvatné: lidé se před mýma očima měnili! Z paní, kterou jsem znala, byl najednou někdo jiný – a to mě fascinovalo. Já jsem se už jako dítě začala brzy předvádět i mimo onen divadelní sál. Nutila jsem kdekoho, aby se na mne díval, že teď budu hrát…“

Právě z oné restaurační zahrady si ji zapamatoval tehdejší student pardubického gymnasia, který míval cestu kolem. Byl to František Filipovský. Kdo by tehdy předvídal, že těmto dvěma – Jiřině a Františkovi bude po mnoha letech, na vrcholu jejich umělecké dráhy v Národním divadle, slavnostně uděleno čestné občanství města Přelouče. Oba se později setkávali v pražském Klubu rodáků a přátel města Přelouče při různých besedách a přednáškách. Rovněž oslavy svých životních jubileí odbývali oba umělci v Klubu rodáků v Národním domě na Vinohradech, zpravidla za účasti Smíšeného pěveckého sboru J. B. Foerstera z Přelouče, který v té době řídil pan Stanislav Polanský, ředitel místní Základní umělecké školy.

Jediné dosud žijící „čestné občance“ města Přelouče – národní umělkyni Jiřině Petrovické – přejí u příležitosti letošního významného životního jubilea její přeloučští přátelé stálé dobré zdraví a mnoho příjemných chvil v kruhu svých blízkých.