Tři dopravní výročí z Pardubic

Dopravu zajišťovaly autobusy poštovní správy, které kromě přepravy osob obstarávaly přepravu listovní pošty a balíkových zásilek.

Zahajovací jízda byla velkou událostí; autobusy byly vítány po celé trati a v koncových slavnostně vyzdobených městech za účasti jejich představitelů, občanstva a školní mládeže. Autobusy zn. Laurin & Klement s pevnými gumovými obručemi poté 5x denně s pravidelným jízdním řádem jezdily až do 1. světové války a po jejím skončení zajišťovaly provoz modernějšími typy již ČSD i na dalších tratích; např. do Chrudimi, Heřmanova Městce a Seče a městskou linku Svítkov – Familie (Slovany)- Ostřešany.



50 let nového Hlavního železničního nádraží

Příjezdem pražského rychlíku po 14. hodině 1. května 1958 byl slavnostně zahájen provoz 3. pardubického železničního nádraží. (obr. s. 11) Bylo postaveno podle projektu architektů Dandy – Kalvody – Řepy v prostoru válkou vybombardovaného cukrovaru. Vlastní stavba s různými přerušováními trvala téměř 10 let a i při politicky motivovaném termínu otevření nebylo vše dokončeno.

Nástupiště nebyla zastřešena, příjezdová komunikace nebyla dokončena, před budovou byla nadále provozována železniční vlečka k nákladišti, MHD byla provozována linkou č. 2 autobusy, neboť nebylo ještě prodlouženo trolejové vedení v Palackého ulici, hotelová část byla zprovozněna později aj.

Nejmodernější nádraží s prostorným vestibulem projektovaným kapacitně na 130000ové město mělo všechny důležité prvky: pokladny, informační a kulturní středisko (stěny mělo vyzdobené dřevěnými intars. obrazy), čekárnu, novinový a květinový stánek, úschovny, rozhlas, kino, holičství, bufet, restauraci, WC a další. Část suterénu byla využita pro veřejnou úschovnu kol a lázně. Přístup k vlakům byl řešen odjezdovým a příjezdovým podchodem a zavazadlovým tunelem. Boční stěny vestibulu byly vyzdobeny mozaikami: mapou kulturních památek tehdejší ČSR a zvěrokruhem s hodinami. Prosklená galerie se stala zimní zahradou s rhododendrony.

Celý objekt byl vytápěn ústř. crytal. topením. Budova byla opláštěna cihlovými tzv. Tuněchodskými pásky a na průčelí výpravní budovy byly instalovány kruhové hodiny (exponát z Bruselské světové výstavy EXPO 58).

V současné době po otevření 1. železničního koridoru probíhají další modernizační akce.



Z historie lze ještě připomenout:

1. železniční nádraží z r. 1845 stálo blíže k dnešnímu podjezdu proti bývalému hotelu Libuše. (Dnes objekt FLX a obchodní akademie – obr. s. 9). Budova byla přestavěna na výpočetní středisko ČSD (dnes ČD – Telematika).

2. nádraží bylo postaveno v r. 1858 – 59 při zahájení provozu trati Pardubice – Liberec (obr. s. 8) a dále rozšířeno firmou V. Nekvasil – Praha-Karlín v r. 1906.

Střední část s obloukovým krytým nástupištěm byla zničena při náletu v srpnu 1944 a byla později provisorně dostavěna. Dnes slouží ČD – Správě dopravní cesty a Traťové strojní společnosti.



25 let autobusového nádraží

Prvá 4 stanoviště autobusů byla před budovou 2. pardubického železničního nádraží (do Lázní Bohdaneč, Holic, Seče a měst. linky). Garáže byly ve dvoře obyt. domů v Jungmannově ulici. Po jejich zničení při náletu v r. 1944 byla zahájena nová výstavba garážového bloku spolu s provozní budovou v Divišově ulici na rohu u býv. kaple sv. Marka v sousedství pivovaru. Soukromé linky fy Procházka (do Choltic, Osic, Dašic, Hor. Jelení a na Kunětickou horu) měly stanoviště před budovou synagogy (dnešní Dům služeb) a po znárodnění byly přemístěny rovněž před staré nádraží s rozšířením do Havlíčkovy ulice k Legionář. náměstí. V ulici byla zřízena i provizorní čekárna. Po otevření nového pardubického nádraží se začal měnit i prostor před nádražím. ČSAD si své depo postupně přemístilo do St. Hradiště. Garážový blok byl zbourán, provozní budova (později využívána pro SNB, zahraniční styk) byla přestavěna na výpravní budovu nového autobusového terminálu; přízemní část přeměněna na čekárnu

s pokladnou, soc. zařízením a bufetem. Terénní zlom byl vhodně propojen podzemním podchodem s 5 krytými ostrovními nástupišti (tč. s 12 stáními).

Celý areál slouží dodnes různým dopravním společnostem v blízkosti stanic MHD – Autobusové nádraží.

Celá stavební akce byla ukončena na podzim v r. 1983 a byla za totality

financována pod hlavičkou „generální oprava okresních silnic“!



Prameny:

Publikace Ministerstva dopravy, Materiály ČSAD – Pardubice