Živelné pohromy v obci Choltice

1863 (28. 7.) zasáhla Choltice velká bouře s přívalem vody a krup, které vytloukly hodně oken.

Po válce z roku 1866 se v kraji objevila cholera. Také v Cholticích se vyskytly případy nákazy. Zemřel mlynář Škoda a hajný Hrdý na Jánském kopci. Jinak je průběh cholery v obci označen za mírnější, než v okolních obcích.

V dubnu 1872 vyhořela stodola čp. 69. Požár vypukl z neznámých důvodů v nezvyklou ranní dobu (kolem 9. hod.).

1876 (2. 11.) hořelo v Cholticích opět. Popelem lehl dům čp. 42 patřící Františku Nepokojovi. Požár vypukl kolem 21. hod. a značně poškodil majetek zmíněného. Přibližně o dva týdny (kolem 19. hod.) začala hořet došková střecha Františka Reimunda (čp. 18). Vzniklo podezření na žhářství. Zadržen byl jistý Josef Hrdý. V Pardubicích kdysi zapálil dům a byl odsouzen na 10 let do vězení. Poté se oženil do Choltic a byl ustanoven obecním pastýřem (pastýřství později zbaven pro drobné krádeže). Josef Hrdý se nakonec k založení požáru přiznal a v Chrudimi byl odsouzen k doživotnímu žaláři. 1884 (9.4.) vyhořel dům Václava Nepokoje (čp. 42). Požár byl podnětem k založení hasičského sboru v Cholticích. O rok později mohli hasiči poprvé vyjet ke skutečnému požáru (7. 2.)

1895 (11. 5.) ve 23 hod. vypukl ve stodole domu čp. 80 obchodníka H. Stevna požár. V krátké době hořely obytné domy čp. 79 a čp. 80 a hospodářské budovy. Žárem popraskaly na blízké škole tašky. Nešťastnou náhodou shořely i vzácné obrazy na oltáře Božího Těla, které byly majetkem živnostenského spolku a byly uschovány právě v domě čp. 79, patřícím J. Šťovíčkovi.

1896 (8. 7. ) zasáhlo Choltice kolem 19. hod. neobvykle silné krupobití. Během půl hodiny zničilo veškerou úrodu a vymlátilo mnoho oken (jen ve škole 68 tabulí!) Kroupy byly velké jako holubí vejce. Napadlo jich tolik, že se daly nabírat lopatou.

1897 (5. 4.) shořela stodola čp. 11. Oheň se velmi rychle rozšířil na sousední domy čp. 10 a 13. Zcela shořel krám kupce L. Neumana.

V prosinci 1901 vypuknul požár v domě čp. 13. Dům měl pronajatý kupec Kulhavý, kterému shořelo všechno zboží.

V prosinci 1905 kolem 21. hod. vypukl oheň v domě Františka Krčmáře (čp. 62) . Shořela i střecha sousedního domu Františka Tlapáka (čp. 63).

V roce 1911 znovu vyhořel dům Leopolda Nováka (čp. 20). Další zprávy o živelných pohromách pochází až z doby po 1. světové válce a začínají neblahým rokem 1929.

Rok 1929 byl známý jako rok velmi tuhé zimy. Silné mrazy začaly kolem Štědrého dne a trvaly celý měsíc. Koncem ledna, kdy si lidé mysleli, že už nemůže být hůře, mrazy ještě více zesílily (až -29°C). V polovině února (16. 2.) se mráz vyšplhal až na neuvěřitelných -36°C! Obleva začala až počátkem března, ale ještě počátkem dubna (6. 4.) napadl nový sníh.

Dne 4.7. 1929 se kolem 7. hod. večerní strhla větrná bouře, jakou podle záznamů v kronice "nepamatovali ani nejstarší usedlíci". Celé lesy, aleje, ovocné stromy á úroda byly zničeny. Nastala hrůza, "již nemožno vypsati!" V tzv. Choltičkách byly zbořeny i nově postavené domky. Ohrada obory byla na mnoha místech vyvrácena a daňci utekli do polí. Mnohým domům chybě- la střecha. Vichřice servala i plechový pokryv střechy na kostele. Ještě dlouhou dobu se celá obec vzpamatovávala z nenadálé přírodní pohromy.

Nová silná vichřice přilétla do Choltic 3.5.1931 (opět kolem 7. hod. večerní). Přilétla směrem od Chrudimi (mnozí pamětníci říkají, že přilétne-li bouře do Chrudimi, je vždy silná a nebezpečná). I tato vichřice způsobila mnoho škod, která však byly ve srovnání s předešlými mnohem menší.

Další záznam o přírodní pohromě pochází až z posledního válečného roku 1945 (22.6.) Kolem 4. hod. odpolední zasáhlo Choltice silné krupobití, které připomínalo krupobití z roku 1896, kdy se kroupy velikosti lidské pěsti odklízely lopatami. Krupobití doprovázel neobvykle silný liják, který zaplavil prostor koupaliště i mlýn. U mostu U Kubelků tekla voda proudem přes silnici. Voda odnesla i prořezané klády z choltické pily.

Vzpomínku na velké vichřice z období první republiky (1929, 1931) oživila roku 1962 (12. 2. ) větrná smršť.

1966 (5. 7.) se velké kroupy do Choltic vrátily. Vítr zlomil několik siných topolů u Podrybníčků. Jeden z padajících stromů zlomil nohu A. Ježkové. Kroupy, jichž na silnicích ležely hromady, potloukly i ovoce. Prudké lijáky trvaly po celý červenec až do začátku srpna.

Ve stejný rok (18. 8.) vznikl požár v Horci. K požáru přijely požární vozy nejen z Chocně, ale i z Přelouče a Pardubic. Spáleniště se vzňalo ještě jednou (následkem velkých veder). Druhý den se situace opakovala. Bylo poškozeno nebo úplně zničeno asi 12 vagonů krmiva.



Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2001, číslo 11/12