HISTORIE OFTALMOLOGIE V PARDUBICÍCH A V NEMOCNOCI PARDUBICE OD ZALOŽENÍ PRIMARIÁTU - 2. část

Doc. Iserle vedl oční oddělení 23 let do roku 1984.
V současné době pracuje v privátní ordinaci. Obr. 8.
Ze vzpomínek: Promoval jsem v červenci 1947 a protože
jsem poznal rozpaky diagnostiků různých oborů,
toužil jsem po exaktních zjištěních – tedy po patologické
anatomii. Profesor Fingerland mi nabídl místo v Hradci.
Osud je ale někdy nevyzpytatelný. Byl jsem zapůjčen
na nově budovanou kliniku oční k profesoru Vanýskovi.
Tomu nedalo žádnou práci mě přesvědčit, že i oční je
exaktní věda. Tak jsem se stal očařem. Když se hradecká
fakulta stala Vojenskou lékařskou akademií (1951),
odmítl jsem aktivovat. Stal jsem se krajským odborníkem.
Tak jsem se dobře seznámil nejen s tehdejšími
odděleními ale i s jejich lékaři. Vanýsek byl vynikající
stratég, progresivní, bez respektu před dogmaty a modlami,
který se snažil dotáhnout oční ze sklepa medicíny
do nejvyšších pater. Proto jsem neváhal přijmout jeho nabídku přesídlit s ním na brněnskou
oční kliniku (1955). Byl však zaneprázdněn četnými funkcemi a tak vedle povinností
zástupce přednosty jsem přednášel slovenským očařům v Trenčíně, jezdil operovat
do bratislavské vojenské nemocnice a vykonával funkci krajského odborníka pro Jihomoravský
kraj. Nejraději jsem však zasvěcoval mladé do oční operativy. Stále si vysoce
cením toho, že jsem 42 lékařům asistoval při jejich první kataraktě. Cítil jsem se v Brně
pracovně dobře. Když se však rýsovalo obsazení pardubického oddělení, přihlásil jsem
se do konkurzu. Byl jsem spokojen, když mi bylo oznámeno, že mohu nastoupit na místo
primáře. Chtěl jsem přizpůsobit celý chod oddělení moderním trendům a poslal jsem
vrchní sestru Valiku na brněnskou kliniku, aby se seznámila s provozem. Pak jsme spolu
od dubna 1961 začali organizovat – visity na pokojích, kapací stolky, ošetřovny, práce
na sále, nové typy chorobopisů, denně pečlivé záznamy do dekurzů a mnoho jiného.
Díky jí a kolektivu nám v krátké době reorganizace vyšla zhruba tak, jak jsme si představovali.
Již za prvních ¾ roku práce vzrostl počet operovaných katarakt proti dřívějšku
o 100%. Počet operací stoupal až do roku 1978, kdy se ustálil na zhruba 300 operací
ročně. Zaváděli jsme dosud neprováděné operace: keratoplastiku (32 pacientů do roku
1974), dakryocystorinostomie, kryoextrakce katarakty (od roku 1969) a tím řez žiletkou
ab externo. Tím vlastně končila éra, kdy operace katarakty byla do jisté míry uměleckým
dílem a přecházela v řemeslo, zvláště při těsném uzávěru rány atraumatickým šicím materiálem.
Ve světě postupně nastával netušený rozvoj techniky. Každé operační oddělení
potřebuje nezbytně držet krok s vývojem, ale jak se s tím vyrovnat, když jsme neměli ani
potřebné nástroje a přístroje a nebyly peníze na nákup nezbytného atraumatického materiálu
a dalších potřeb. Spolupracovali jsme s n.p. Léčiva na vývoji čsl. atraumatických
návleků a tak bylo alespoň něco. Tak jsme se plížili za světovými novinkami, ale plížili
jsme se v prvních řadách…
Lékaři, kteří pracovali pod vedením prim. Doc. MUDr. Iserleho, CSc:
MUDr. Zora Mikulášková, MUDr. Jan Stružinský, MUDr. Anna Voženílková,
MUDr. Dada Kantorová, MUDr. Marta Ballingová, MUDr. Jaromír Košťál, MUDr. Zdeněk
Anton, MUDr. Blanka Janečková-Letáčková, MUDr. Olga Marinicová-Arcelle,
MUDr. Karel Holub, MUDr. Jaroslava Procházková, MUDr. Kateřina Bedrnová-Dlasková,
MUDr. Alena Kejzlarová, MUDr. Táňa Řezníčková, MUDr. Hana Svěráková-Adámková.
Vrchní sestry: Valérie Fučíková a Gréta Blažková. Obr. 9 a 10.

Oční oddělení za primářky MUDr. Anny Voženílkové (1984–2000)
MUDr. Anna Voženílková, žákyně docenta Iserleho,
převzala oční oddělení v roce 1984. Vedla ho 16 let,
do roku 2000. Obr. 11.
Pracovala v období převratných změn v oboru.
Podařilo se jí zavést na oddělení mikrochirurgické metody
práce a přejít na moderní způsob operace šedého
zákalu fakoemulsifikací. Oddělení, které neprodělalo
jakoukoliv modernizaci od roku 1941, kde chyběly
základní oftalmologické přístroje, postupně vybavila
prvními operačními mikroskopy (stojanové Zeiss 310
v roce 1984 a OPMI DVO v roce 1994), prvními irrigačně
aspiračními a fakoemulsifikátory. Následovaly
i moderní vyšetřovací přístroje firmy Zeiss. Pro léčbu
diabetické retinopatie se jí podařilo v roce 1991 získat
Obr. 8. Primář doc. MUDr.
Jan Iserle, Csc.,
dosud aktivní v práci
privátního oftalmologa.


argonový laser firmy Coherent, v roce 1997 počítačový perimetr Medmont a posléze
v roce 2000 i Nd: YAG laser pro léčbu sekundární katarakty. Změny v koncepci oboru
si za jejího vedení vyžádaly i drastické snížení počtu lůžek (ze 65 postupně na 25)
a založení denního stacionáře. Za jejího působení proběhla i představba operačního
sálu a částečná výměna oken a oprava fasády trojpavilonu. Obr. 12.
Ze vzpomínek: Nástup mikrochirurgických operačních postupů vyžadoval zásadní
změny ve vybavení nově vyvíjenými operačními nástroji. Člověk se denně dostával
do stresů za situace, kdy chtěl vše dělat jinak, moderněji a dokonaleji, ale neměl na to
podmínky. Nemocnice neměla peníze na to, aby koupila pro oddělení operační mikroskop.
Bylo proto nutno hledat sponzora, v té době se tomu říkalo „leštit kliky“ a to znamenalo
prosit, vysvětlovat a přesvědčovat lidi z úplně jiných oborů, povětšinou z okruhu
známých či známých jejich známých. Nakonec díky štědrosti TESLY n.p. jsme si
k mikroskopu pomohli a mohli jsme počínajíc rokem 1984 začít rozvíjet mikrochirurgii.
Mikroskop měl při darování krycí jméno „optické zařízení“ a měl sloužit k preventivním
prohlídkám zaměstnanců Tesly. To proto, že ani tato fabrika nesměla poskytnout peníze
„jen tak“ zdravotnickému zařízení. Podobný pseudonym „laboratorní chladící zařízení“
měl i přístroj Erbokryo, který pro nás koupilo PARAMO v roce 1986. V roce 1989 nám
nadělilo opět PARAMO irrigačně aspirační přístroj Viacon. Díky tomuto daru jsme mohli
začít s návratem k extrakapsulárním extrakcím. A to o etáž výš, než to dělávali naši
předchůdci (bývala to metoda volby při operaci katarakty). Učinili jsme tak další krok
ke kýženému cíli, kterým byla v budoucnu možnost implantovat umělé nitrooční čočky.
Posledním velkým sponzorským darem byly peníze, za které se pro oddělení koupil
argonový laser a část nového operačního mikroskopu Zeiss OPMI. Tyhle peníze jsem
získala od oddělení likvidace úrazů České pojišťovny. Pak přišlo to letadlo z Kanady,

ve kterém byl kromě jiných, většinou nepotřebných věcí ještě fakoemulsifikátor firmy Alcon
po repasu. Nejprve se zdál k nepotřebě, ale nakonec se dal do práce a odoperovali
jsme na něm jistě stovky katarakt. Další potřebné přístroje jsme již kupovali z vlastních
zdrojů. Tak se podařilo doplatit druhou část operačního mikroskopu a koupit zcela
nový fakoemulsifikátor Universal, statický perimetr Medmont, bezkontaktní tonometr,
UZ biometr a posléze i Nd: YAG laser.
Lékaři, kteří pracovali pod vedením prim. MUDr. Anny Voženílkové
MUDr. Doc. Jan Iserle, CSc., MUDr. Kateřina Bedrnová-Dlasková, MUDr. Taťána
Řezníčková, MUDr. Lada Čermáková-Ondráčková, MUDr. Karel Holub, MUDr. Zora
Mikulášková, MUDr. Hana Svěráková-Adámková, MUDr. Zbyněk Popelka, MUDr. Ivana
Valentová, MUDr. Jana Melounová-Bromová, MUDr. Katarína Čičková-Jiráková,
MUDr. Jiří Lochman, MUDr. Renata Štěpařová, MUDr. Eva Pellantová-Mejzlíková.
Vrchní sestry: Gréta Blažková a Helena Kohoutová.