NOVÉ DĚJINY PARDUBIC STÁLE NEJSOU, AČ NAZRÁL ČAS?

„…Výročí 650 let města vítáme opravenými fasádami téměř v celém městě. Bohužel toho je víc, co se nedaří, s čím musíme být nespokojeni. Mnohé se rodí na svět pomalu                    a s velkými obtížemi. Současný život města a snaha o jeho zlepšení se neobejde bez velkého úsilí nejen bezprostředně zainteresovaných lidí, ale do značné míry také závisí na přispění podniků a občanů města. Každý, kdo poctivě usiluje o zlepšení života města a spokojenost jeho obyvatel časem pozná, že bez zaujetí a citového vztahu k tomuto místu se nedaří tak dobře. Vřelý vztah ke „svému městu“, kde jsme se narodili, kde žijeme a pracujeme, hrdost nad jeho tradicemi i dosažitelnými výsledky, to je nesmírně cenná devíza. Zkušenost ukazuje, že takový vztah se rodí až tehdy, když si uvědomíme kořeny naší současnosti, když pochopíme dílo svých předků, k nimž nás váže nejedno pouto, ať si to uvědomujeme nebo ne. Prostřednictvím vztahu k rodnému městu (i trvalému bydlišti) se vytváří pouto k národu, vlasti. Víme, že rozvíjet takové vědomí a cit jako vlastenectví, zdravý patriotizmus, vztah k městu, ve které žiji, je v současné složité době potřeba čím dál víc. A v tom má nezastupitelné místo historie. Proto se zrodila myšlenka, aby se roku 1990, kdy Pardubice oslaví 650 let své existence jako města, připravilo knižní vydání dějin Pardubic. Zájem o historii města je v Pardubicích poměrně živý, poněvadž od vydání rozsáhlých dějin od profesora reálky Josefa Sakaře uplynulo již sedmdesát let. Jeho dílo je mnoha zájemcům nedostupné a především v některých pasážích zastaralé. Jsme proto rádi, že se podařilo sdružit kolem pracoviště Krajského muzea východních Čech skupiny historiků, kteří začali roku 1987 na novém pojetí dějin Pardubic pracovat. V poměrně krátké době se podařilo urychlit dokončení historického výzkumu řady otázek a shrnout výsledky bádání tak, aby mohla být napsána kniha, která by ukázala dějiny města v souvislém a pokud možno vyrovnaném přehledu od pravěku do současnosti, aby je zařadila do širších souvislostí dění regionu Pardubicka, východních Čech a v kontextu s dějinami národními. Rada městského národního výboru Pardubice podpořila iniciativu autorského kolektivu, který práci psal se zápalem pro „své město“ a vyrovnal se s požadavky moderní historiografie. Jsme přesvědčeni, že se to podařilo. Ve složité situaci jsme tak společně s Krajským muzeem                  a s přispěním oblastní organizace Akademie J.A.Komenského v Pardubicích vytvořili podmínky k tomu, aby v krátkém čase, který byl na realizaci záměru k dispozici, Dějiny Pardubic skutečně vyšly. Nyní vydávaný první díl bude zakrátko doplněn téměř napsaným dílem druhým a po něm bude následovat ještě díl třetí. Děkujeme autorskému kolektivu za předloženou práci… Chtěli bychom jménem svým i těch, kdo se na přípravě Dějin Pardubic podíleli, poděkovat ředitelství Východočeských tiskáren (tehdy v domě čp. 487 ve Smilově ulici, dnes zbouraném), zvláště pracovníkům pardubického závodu (provoz 10). Bez jejich pochopení a iniciativy by kniha nemohla vzniknout. Věříme, že se stane poučením všem obyvatelům města, hlavně mládeži, jakož i návštěvníkům Pardubic. Věříme, že povzbudí zájem o hlubší poznání dějin, oněch „kořenů dneška“, a že bude sloužit jak široké veřejnosti, tak odborníkům.

rada MěstNV Pardubice, 1990.“

K tomu několik poznámek pro poučení dnešních Pardubanů:

            Nutno zdůraznit, že dílo bylo připravováno od roku 1987, za minulého režimu, kdy neexistovalo pardubické Východočeské muzeum, ale jen pracoviště Krajského muzea Východních Čech Hradec Králové. Pardubice byly tehdy jediným okresním městem, které nemělo své vlastní muzeum. Přesto to okresní „pracoviště“ dějiny zpracovalo. Kde jsou ti Páni? Dr. Vlastimil Zikmunda, tehdy nejvýznamnější pardubický historik, zemřel roku 1994, archivář Zdeněk Bičík již roku 1990. Kde jsou pokračovatelé, dnes pracovníci opět svobodného VČM   a jejich nadšení?

Byla to ještě stará rada MěstNV, která vydání 1.dílu podpořila a slíbila vydání dalších dvou. Jejím předsedou byl Jaroslav Šimon, člen KPP až do své smrti roku 2006. Slib patrně pro pozdější rady a vedení města nebyl zřejmě závazný.

Tak dodnes, po dalších téměř 30 letech, dosud nenazrála doba k vydání slibovaných 2 dílů, tehdy připravených. Zatím město Přelouč za tu dobu vydalo již 4 díly svých dějin.

Dějiny nevycházejí, rozvíjet takové vědomí vztahu k městu, ve kterém žiji, zdravý patriotizmus se nedaří, v dnešní době ještě složitější, pro město nejpříznivější době nejvíc chybí asi našim zastupitelům. Ač máme mezi nimi „Patrioty“ či „Pardubáky“!

Jsme statutárním městem, máme primátora, Magistrát, máme i náš Pardubický kraj a díky aktivitě dr. Františka Šebka opět samostatné Východočeské muzeum i opravený zámek. Nové dějiny Pardubic téměř po 100 letech ale nemáme.

K tomu nutno upozornit, že Pardubický kraj přispěl na vydání „Dějin východních Čech“, práci hradeckých historiků, připomínající poněkud totalitní Vč. kraj, který má jen 30 let neblahé historie a jehož rezidua i s nesmyslnou „aglomerací“ poškozují Pardubice i Pardubický kraj stále.

Dokázali by pracovníci krajského VČM za zvýšené prémie napsat celé úplně nové dějiny Pardubic a město Pardubice jejich vydání (třeba na účet předražených projektů na příklad na Památník Zámeček) zaplatit?

Nemajíce dějiny svého města, nemohou se občané (zejména zastupitelé) vzdělávat, ač mnohdy projevují základní nedostatky znalosti minulosti Pardubic. Není divu, že jim chybí vřelý vztah ke „svému městu“. Ale bohužel o minulost města ani není zájem, jak se přesvědčila Společnost pro rozvoj Pardubicka, která roku 2013 vydala ve své edici Vlastivědné lístky Pardubicka aspoň jako „náhražku“ brožuru „Pardubice v průběhu dějin“ od zesnulého pardubického historika dr. Josefa Tichého…