VELKÁ VÁLKA V KORESPONDENCI ANNY A ANTONÍNA FLEGROVÝCH

„Za horkých dnů v měsíci červenci r. 1914, kdy počaly žňové práce, mluvilo se všeobecně          o možné válce, která již byla za dveřmi, jelikož diplomatické styky byly již přerušeny a napětí veliké; a druhý den 26. července (ve svátek sv. Anny) byla vyhlášena mobilizace částečná a lepeny vyhlášky, aby se všickni záložníci dostavili během 48 hodin ke svým plukům. … Dnem 31. července byla osobní doprava na dráze zastavena a vyhlášena všeobecná mobilizace. Též došlo nařízení, aby pracovní lidé pomohli rolnictvu při sklizni obilí. 4. srpna došla vyhláška o soupisu zásob a obilí a zároveň nařízeno, aby všecky vchody do obce byly náležitě střeženy. Od 5. srpna jezdily pouze vlaky vojenské s dopravou vojska na bojiště; často bylo slyšet hráti vojenskou hudbu a vagony ověnčeny různými kyticemi s různými žertovnými nápisy. Tak pluk pěší 36 měl napsáno: My to jedem vytrhnout!“ 3/

Antonín Flegr se narodil dne 14. března roku 1885 ve Chvaleticích (čp. 11). Jeho otec Josef byl dělníkem, matka se jmenovala Anna, rozená Hrubešová. Antonín Flegr se stal tesařským dělníkem. Dne 31. 7. 1910 si vzal za ženu Annu Kasalovou, narozenou 4. května roku 1886 ve Spytovicích (čp. 32) domkáři Janu Kasalovi a Alžbětě, rozené Svobodové. Právě maminka Anny Alžběta, která se sňatku nedožila, pocházela z čp. 33 v Trnávce. V tomto čp. následně žili Antonín      a Anna Flegrovi. V Trnávce se pak Anně a Antonínovi 12. února 1913 narodil syn Josef. V soupisu účastníků války v pamětní knize Trnávky je uváděn Antonín Flegr mezi domkáři.

            Antonín Flegr odešel do války dle všeho v prvních dnech tohoto konfliktu v rámci mobilizace mužů I. a II. výzvy (do 39 let věku) na konci července roku 1914. Tomu by odpovídala i pasáž korespondenčního lístku, který psala Anna Antonínovi 9. září 1914, v níž je napsáno: „Dybys viděl … za těch šest neděl, co všechno (syn Josef – pozn. autora)  umí.“ Lze předpokládat, že údaj „šest neděl“ odkazuje k narukování Antonína, které by tak proběhlo opravdu v rámci prvotní, částečné mobilizace, vyhlášené 26. července 1914. Do války mohl cestovat z nádraží v Řečanech nad Labem (tehdy s oficiálním názvem Kladruby nad Labem), ale mohl patřit i mezi muže z Přeloučska                     a Přelouče samotné, kteří večer 27. července 1914 odjížděli ke svým jednotkám z přeloučského nádraží. „Vlaky přeplněné odvážely téhož dne vojíny okolí zdejšího a z města k doplňovacímu velitelství 98. pluku, do Vysokého Mýta… V nádraží bylo na sta lidí, kteří loučili se s odcházejícími, jimž podávány zákusky, občerstvení apod. Pláč a nářek ozýval se všude, ale také tupá rezignace              a důstojný klid pozorován všude. Nebylo téměř rodiny neb jednotlivce, které by válka nepostihla.“ 4/

            Na rozdíl od mnohých svých krajanů neodešel do války jako pěšák 98. pluku, ale již na počátku září 1914 je na adresách korespondenčních lístků zmiňována jeho příslušnost k Pionierbatalionu. Stal se vojínem technických jednotek, a to zprvu na srbské frontě. (Lístky jsou zasílány na adresu Pionierbatalion, Centrál, Polní pošta 310, Sarajevo, Bosna.) Korespondence roku 1915 je pak směřována do Dolních Rakous do Melku (Polní pošta 96). Lístek Antonína Flegra ze 21. 4.  roku 1916 naznačuje účast v bojích na italské frontě. („Myslel jsem, že se s bratrem na Itálii sejdu, ale nesešel jsem se.“)

Ze samotné Trnávky se války účastnilo 76 mužů. Téměř 80% z nich sloužilo u pěších pluků (nejčastěji 98.), Antonín Flegr byl jako jediný z obce pionýrem. Jiní jeho sousedé sloužili jako huláni (4), dragoun, dělostřelci (2), vozatajové (2), vojáci telegrafního (1) a železničního (1) pluku. Evangelický farář Gustav Adolf Molnár se stal vojenským duchovním. 5/

Četnost korespondence Anny a Antonína Flegrových

„Ten čas nastaly vojenské lístky tak zvané „Feldpostky“, které docházely z bojiště přes cenzuru a často velmi seškrtány a nezpůsobilé k přečtení, tak že z počátku nebylo žádných bezpečných zpráv o válečné situaci, až když přicházeli naši lidé buď jako ranění nebo na dovolenou z bojiště.“ 6/

I když máme k dispozici pouze fragment původně patrně velmi rozsáhlé korespondence Anny a Antonína Flegrových, lze si ze souvislejší počáteční části udělat alespoň základní představu o její frekvenci. Většina lístků neobsahuje totiž jen označení datem napsání a datem odeslání na razítku, ale je také číslována. Souvislou řadu tvoří 14 korespondenčních lístků ze září a října roku 1914, jedná se o lístky číslo 9-23, chybí pouze číslo 18. V rámci těchto dvou měsíců frekvence zasílaných lístků narůstá a v říjnu nejsou výjimkou každodenně psané lístky (5.-6.-7. 10., 13.-14.-15.-16. 10.). Korespondenci z r. 1914 pak doplňují tři lístky z r. 1915. (U jednoho z nich je datace nejistá.) Většina lístků byla poslána z pošty v Kladrubech nad Labem, jeden výjimečně z Přelouče.

O frekvenci lístků Antonína Flegra si můžeme udělat jen obecnou představu na základě toho, co píše Anna. („Jak dostanu lístek, vždycky hned píšu.“) Lze předpokládat, že i Antonín psal často.

Pravopisná stránka korespondence Anny a Antonína Flegrových

Písmo Anny Flegrové je drobné, úhledné a dobře čitelné.

Porozumění textu zhoršuje především minimální členění textu. Obvykle není na začátku věty psáno velké písmeno a chybí interpunkce. („Milý Toničku tak nám přeci slavíkovi tam u cikorky hnůj zaorali ale ty hrůdy jaký se nadělali tos ani snad neviděl je tady velký sucho tak nevím jak to bude dál jen dyž si ti to vipíšu a je mně lehčeji.“)

Velké písmeno často chybí i na začátku vlastních jmen (slavíkovi, lešková, pepa, labe, do přelouče …). Předložka a následující slovo často splývají v jeden celek (stěmi, zdráhy, otěch, vstrachu, propeníze, scikorkou…). Není dodržována délka samohlásek (řiká, jaluvku, nemužu, zdravi…). Objevují se i pravopisné chyby psaní i/y v předponách, kořeni i koncovkách slova (vipíšu, prič, mišlení, brzi, bila vislišena, vozi…). Často se chyby násobí nebo mísí s prvky obecné češtiny (vlavičkách, voposvícení, pepiček, na novotnýho, votať, odemně, ze srpska…). Ne vždy jsou užity správné tvary zájmena já (mě/mně), chybné bývá i psaní předpon s-/z-, předložek s/z či s/z na konci slova (z Bohem, přez den…). Důsledně jsou psány tvary slovesa být v přítomném čase bez j- (sme, sem…), důsledně chybně je také psáno rozloučení na schledanou (příp. naschledanou). Výjimečně se setkáme s výrazem vyloženě zkomoleným (vifotekrafovat místo vyfotografovat).

V dalších citacích budu uvádět znění s opravenými chybami, které by působily příliš rušivě, ostatní odchylky od pravidel spisovné češtiny a prvky obecné češtiny ponechám. Domnívám se, že je namístě zachovat typické znaky autorského stylu prosté ženy. Tento styl je v důsledku dojemný. Cítíme, že psaní nebylo pro Annu obvyklou činností, okolnosti ji však donutily věnovat se mu někdy každodenně.

Podobné jazykové rysy má i korespondenční lístek Antonína Flegra, snad jen v menší míře. Antonín Flegr např. více rozčleňuje text do vět a používá spisovné tvary slovesa být (tvar jsem).

Ustálené znění úvodu a závěru textů korespondenčních lístků

Láskyplnost této korespondence je patrná už z úvodního oslovení (nejčastěji „Nejmilejší Toničku“) a prvních vět. „Přijmi od nás srdečný pozdrav a milou vzpomínku.“ Ale také varianty „políbení/ tisíc políbení/ tisíce políbení/ tisíceré políbení.“ Obvykle následuje ujištění o zdraví rodiny a vyjádření starosti o zdraví muže. „Doufám, že tě s těmi řádky ve zdraví natrefím.“ (Zdraví muže je to nejdůležitější. Na jiném místě se píše: „Poslala sem ti lístky a tu obálku, aspoň dybys je obdržel, tak bych ti je vždycky poslala, abys mně často psal, víc nemusíš psát, jen dyž napíšeš, sem živ a zdráv a to mně stačí.“ (30. 9. 1914))

Závěr často obsahuje ustálenou trojici slovních spojení (ponechávám původní pravopis)           „z Bohem, naschledanou, Tvá Anna“. Někdy ale také: „Zůstávám tvá věrná manželka až do hrobu.“ „Tvá Anna až do smrti.“

Z korespondenčních lístků Anny Flegrové – o rodině

Anna Flegrová svého muže informuje pochopitelně především o nejbližší rodině. Velmi často ho vyzývá, aby si napsal o to, co by potřeboval – o peníze, o jídlo, teplé prádlo. Ujišťuje ho, že je zdravá, a jen zpětně Antonínovi prozrazuje, že přeci jen občas má zdravotní problémy a prožívá veliký strach. Dne 11. září roku 1914 píše: „Milý Toničku, i já sem stonala taky, ale hned 11. srpna, ani sem ti to nechtěla psát, abych tě nermoutila, že toho máš stejně dost. Byla sem dvakrát                          u doktora, …tak sem jen tři dni ležela, ostatní sem přechodila a nato smně tak dlouho nepsal a to sem měla přidáno. Ale je to všecko pryč, kéž by se to nikdy nevrátilo, ani to myšlení, jaký sem měla v tu chvíli, každou chvíli sem tě viděla v krvi, to bylo hrozný.“ Avšak představy o mrtvém, krví zalitém Antonínovi se vrátily i v dalších dnech, některé sny ale zase přinášely úlevu. Lístek ze 2. října roku 1914 obsahuje tato slova: „Doufám v Boha, že tě doposud s těmi pármi řádky ve zdraví natrefím, ale jak nedostanu aspoň jednou za týden lístek, tak sem kór plná strachu. To se mně o tobě zdálo, jak sem si sama pro tebe byla a má prosba byla vyslyšena, tys byl puštěný domů. Aspoň sem se ve snu potěšila.“ 5. října si Anna stěžuje na velice smutné posvícení bez muže a bez návštěv, ale zároveň ujišťuje Antonína: „Již chystám kůzle, až přijdeš, a pak prase.“ „Jen přijeď nam už tatičku brzo domů, to volám každý den.“

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2018