Labišťata, pozoruhodné biotopy, připomínky lužních pralesů na území Pardubic

Jen pod Stavařovem zůstává podstatné zúžení vodní plochy. Nejvýznamnějším zlepšením je zajištění průtoku z vyšší hladiny nového Starého Labe                    u Cihelny. I to jsme navrhovali místo vypouštění té vody pod zdymadlem. Přítok je 400m dlouhým potrubím do východní části ramen. To je pod Hradeckou ulicí spojeno 100centimetrovým pročištěným kanálem se střední částí ramene. Je otázkou zda to je dostatečné propojení tohoto biokoridoru tou ulicí rozděleného. Potřeba je aspoň ještě jedna suchá propust. Střední část je opět jen trubkou pod stezkou spojena se západní třetinou. Ten násep stezky měl být nahrazen elegantním můstkem a ty dvě části hladiny propojeny.  Z konce západní části je voda přepouštěna 105 m dlouhým potrubím průměru 50 cm do Labe.  Předěl od Labe byl daleko užší, asi 30m, ale byl zavezen při bagrování Labe pod zdymadlem. V západní části byla nízká zabahněná plocha upravena na ostrůvek pro nerušené hnízdění vodních ptáků a bahňáků. Několik let dříve tu hnízdil párek vzácných slípek zelenonohých, snad se vrátil.

            Dle biologického průzkumu při revitalizaci břehové porosty jsou s vysokým podílem přestárlých a doupných stromů, několik jedinců je padlých. To vytváří téměř pralesní charakter typický pro tento typ lužního lesa, krásná ukázka krajiny do 14.století, před vznikem Pardubic. Hlavními složkami stromového porostu jsou topol černý, jen jediný 180 let starý, evidovaný      a chráněný, stojí na západním konci labiště, dále dub letní, jasan ztepilý, olše lepkavá, jilm habrolistý. Hustý keřový podrost tvoří bez černý, krušina olšová, střemcha hroznatá, svída  krvavá, vrba bílá. Bylinné patro ovládá až 2 m vysoký porost kopřivy dvoudomé s bršlicí kozí nohou. Ze vzácného hmyzu jsou uvedeni: lesák rumělkový a dva motýli, batolec duhový               a bělásek topolový, z obojživelníků skokan zelený a skřehotavý, rosnička zelená, čolek obecný, z plazů ještěrka obecná a zelená. Mezi ptáky jsou nejpozoruhodnější slavík obecný, žluva hajní, ledňáček říční. Ze savců jsou jmenováni jen veverka a řada druhů netopýrů. Opomenuty jsou srnky vycházející na pastvu až ke hřištím katedry tělovýchovy UPa. Opomenuto je, že na východě je tímto našim pralesem zarostlá velká skládka tvořící výrazný kopec, neznámého složení a rizik.

            Touto naší rezervací je upravena schůdná stezka podle mrtvého, revitalizovaného ramene, po čtvrtině trasy dávné jediné suché cesty z Pardubic do Rosic. Po té ještě celé, ale již rozbahněné počátkem výstavby Polabin III, jsem šel jedné noci na  počátku 70.let z Rosic až na Slovany. Napříč by tou východní částí měla vést stezka od Wonkova mostu k rektorátu UPa skrytém za tou zelení, po dlouhém dřevěném mostě nad tou nedoceněnou ukázkou  pardubické přírody. Toto je jen jedno z řady, již méně známých i neznámých labišťat na území našeho města.

            Druhé stejně staré, téměř neznáme je velké staré Labe za OBI (dnes UNI), pod tou komplikovanu křižovatkou za nádražím. Část byla po roce 1970 zasypávaná při stavbě té křižovatky a pak průtahu I/37, nyní je z druhé strany ohrožována odpady z UNI. Bývalo to krásné téměř kruhové Labiště. Zbývající tři čtvrtiny jsou obrostlé bohatým stromovým, keřovým i bylinným porostem, velmi cenný pozůstatek přírody a krajiny Polabin, zda-li prozkoumaný? Bohužel nechráněný, pardubickým ochráncům patrně neznámý. Kdysi tu vedla kratší stezka na přívoz do Rosic. Dnes území téměř nepřístupné, obývané jen bezdomovci.

            Staré Labe u Cihelny,  rozsáhlý dvojitý, po roce 1970 odříznutý meandr mezi Cihelnou a Brozany s čistou vodou a bohatým hodnotným lužním lesem. Na vrcholu bližšího, menšího oblouku bývala chata, loděnice AROSA, kde byl r.1941 založen Český veslařský klub -ČVK Pardubice, skrytý, podezřelý, sledovaný za okupace i po roce 1948. Po roce 1970 byla chata „znárodněna“, prý ne beztrestně, její držitel se údajně při přechodu zamrzlého Labe utopil. Dnes je vnitřek oblouku, levý břeh zastavěn, zprivatizován soukromými chatami, pro obyčejné občany nepřístupný. Na pravém vnějším břehu je loděnice kanoistů Dynamo Pardubice, na místě bývalé Turistické-modré plovárny. Rameno je průtočné s hladinou nižší než vlastní nový tok Labe, ale proti původnímu stavu s podstatně rozšířenou voní plochou. Uvnitř meandru je velká vodní nádrž vzniklá po vybagrování zeminy pro násep Rychlodráhy, který se ukázal zbytečný, když se plánované mimoúrovňové křížení nerealizovalo. Uvnitř meandru v hustém stromovém i keřovém porostu hnízdí moudivláček, ledňáček říční, slavík a několik druhů pěnice. Ve vodě i na březích roste kosatec žlutý, ostřice nedošáchor, netýkavka, stulík žlutý, rozpuk jízlivý, voďanka žabí květ. V lužním porostu najdeme dýmnivku dutou, pižmovku mošusovou nebo áron plamatý. Rostou zde houby májovky, muchomůrky, řada žampionů,            z nich nejcennější žampion lesní a žampion velkovýtrusný. V lužním porostu kromě běžných letitých stromů jsou zachovány mohutné jilmy vazy, dnes u nás vzácné. Na pravém břehu až za vzdálenějším obloukem, na okraji pardubického katastru je evidován památný strom 150 let starý jilm vaz, zda ještě stojí nevím.

            Starým Labem je i Čičák v Parku na Špici.

Pozornost našich urbanistů si zaslouží mrtvé rameno na jihu Polabin III, silně zazemněné, po úpravě by tu vznikla krásná vodní plocha s parkovou zelení. V uvažovaném parku jižně od Lonkovy ulici k Labi je drobné labiště se starým doupným stromovým porostem, hnízdištěm ptactva a výskytem vzácného dřevokazného hmyzu, páchníka. Pozoruhodný ostrov netknuté přírody, úkol pro ochránce přírody. Jižně od Rosic je Jarkovského jezero, pozůstatek regulace. Naproti na levém břehu je jen na jedné straně zaslepené rameno, zaolejované od vyčištěných odpadních vod z RAMOVKY. Mělo sloužit jako zimní přístav ve dříve plánovaném velkém pardubickém přístavu, dnes když velký není, snad jako celý přístav.

            Západně do Rosic bylo při regulaci v 70.letech odříznuto veliké rameno, dnes kupodivu s čistou vodou. S novým tokem Labe vytvořilo téměř ostrov Zákoutí, se dvěma suchými přístupy. Před regulací to byla nádherná přírodní lokalita s mohutnými starými stromy, hnízdišti množství vzácných ptáku a mokřady s mnoha druhy obojživelníků, přesně taková, jako ta krajina nevhodná k osídlení, kde byly založeny Pardubice, jak praví Josef Sakař. Po regulaci tu bylo vojenské cvičiště, motokrosové rejdiště. Větší polovinu, na katastru Srnojed, zabírá obrovská vysoká usazovací nádrž bývalého VCHZ, dodnes plněná. Otázka je, kdy se protrhne nebo ji spláchne povodeň.

            Dále na západ, na levém břehu pod Lány na Důlku, jsou dva drobné zbytky mrtvých ramen. Rumlovo labiště a Pod sutinami, snad trochu chráněné jako přírodní zajímavost. Až na dálném západě Pardubic, již na bývalém okrese Přelouč, je Labiště pod Opočínkem. Přírodní památka vyhlášená roku 1982 o rozloze 2,67 ha. Staré labské rameno oddělené při regulaci na začátku 20.stol. ve stadiu zazemňování. Chrání zachovaná společenstva typické vodní a pobřežní vegetace i fauny. Obklopují ji břehové porosty lužního charakteru. Ve vodě se rozmnožují obojživelníci: čolek obecný, skokan skřehotavý, rosnička zelená. V břehových porostech žije užovka obojková, hnízdí vzácná stěhovavá slípka zelenonohá. PP je ohrožena splachy hnojiv, živin z okolních polí. Proto se rozrostl okřehek menší. Nutno propojit je                  s Labem, aby se zředila koncentrace živin, snížilo zazemňování a zabránilo zániku.

            Slepá ramena, pozoruhodné krajinné prvky, přírodní ostrovy v pardubické „kulturní“ krajině, kterým se moc pozornosti nevěnuje, jsou i po obou stranách Chrudimky pod Vinicí a mezi Nemošicemi a Hostovicemi, kde za Žižínem je prý dřívějšími amatérskými ornitology vyhlášený slavičí háj. Pro Pardubany neznámá krajina, vyžaduje zhodnocení, zpřístupnění, popularizaci. Ze všech slepých ramen je poněkud opečováváno jen Matiční jezero, kde se též dlouhodobě chystá odbahnění sacím bagrem. Bahno se má pytlovat a odvážet, místo aby se jím revitalizoval Matiční ostrov.