Z KORESPONDENCE J.KAŠPARA 2. část

„Vzduchoplavba. Z Českého aviatického družstva. Pan inž. Kašpar z Pardubic vyhověl pozvání a vstoupil do družstva. Odjel do Plzně ku prohlídce aerodromu a létadla družstva. Inž. Kašpar, jehož sobotní zdařilý let vzbudil rozruch v celé české veřejnosti, jest ovšem první Čech, jehož aviatické pokusy měly úspěch. Ve sportu není nováčkem. Vynikl jako veslař a zúčastnil se zvláště také regat na motorovém člunu. Byl zaměstnán jako inženýr ve velké továrně na automobily v Německu a i v posledním čase byl činný v továrně Laurina a Klementa. Podotknout sluší, že sám si zhotovuje vrtule, z nichž jednu půjčil Hieronymovi na turné do Halíče. Nynější nepříznivé počasí přerušilo na čas pokusy inž. Kašpara; jakmile se počasí uklidní, bude se zdvojeným úsilím pokračovat v trainingu.“

Pokud jde o „létadlo družstva“, zmiňované ve zprávě, jde o typ Blériot XII, který si České aviatické družstvo pořídilo ve Francii, patrně prostřednictvím firmy Office d´ Aviation (viz LK Speciál č. 12, 2010, s. 28-29).

Plzeňským letištěm byla tehdy (přechodně neužívaná) dostihová dráha v Malesicích u Plzně.

Pohlednice nemá známku ani stopy po ní, a nemá ani pozůstatek poštovního razítka, které bylo zpravidla rozměrnější než poštovní známka; mohla být odeslána v obálce?

Snímek letounu Blériot XI za letu Josef Deyl pořídil snad koncem dubna nebo v květnu 1910.

Razítko:

Fotograf Deyl Pardubice

Adresát

Pan

K.Svoboda

ing.

Radotín

u fmy. Janka a spol.

5./6.

Odpusť, že jsem ti hned neodepsal, ale jsem nyní mnoho zaměstnán. As příští neděli 12.6. budu zde pořádati veřejný vzlet tak doufám že mě navštívíš. Pojedu možná na Rus.

S pozdravem

Jan

Včera ráno byl jsem as 80 m vysoko.

Pohlednice je naštěstí datovaná: 5./6., bez letopočtu. Ze souvislosti textu vyplývá, že pochází z roku 1910. Je psána v době, kdy Ing. Kašpar předpokládal, že veřejnou produkci v Pardubicích uskuteční už 12.června 1910. Asi 27.května 1910 přijeli do Pardubic Polák Tadeusz Heyne s Ing. Otto Hieronimem, od něhož Heyne koupil letadlo Blériot XI. 28.května 1910 byl v Pardubicích, snad na pozemku Kašparova otce, v sousedství kašparova hangáru, dokončen hangár (pravděpodobně jen provizorní) pro Heyneho letadlo. Heyne v Pardubicích při prvním cvičném letu 30.května 1910 havaroval a Ing. Kašpar mu v následujících dnech letadlo na vlastní náklady opravil, oprava byla dokončena 4.června. Následujícího dne, 5.června, Heyne v Pardubicích letadlo vyzkoušel a 6.června odeslal železnicí do Ruska, do Kyjeva, kde měl zastupovat firmu Laurin a Klement. Kdy přesně Heyne z Pardubic odjel, nevíme. Heyne se patrně domlouval s Ing. Kašparem, že by první český letec za ním přijel do Ruska, jak se Ing. Kašpar zmiňuje v textu na pohlednici. (Viz též LK Speciál č.12, 2010, s. 12-13). Zmínky o Kašparově možné cestě do Ruska se objevují i v dobovém tisku, k cestě však nedošlo.

V době, kdy Ing. Kašpar psal pohlednici, předpokládal, že se pardubická veřejná produkce uskuteční 12.června 1910, jak se v textu zmiňuje. Díky jednání úřadů, hlavně Místodržitelství pro království české, však k produkci došlo až 19.června, jelikož Místodržitelství                                a  místodržitelský vrchní inženýr Theodor Skulina vyžadoval, aby před produkcí Ing. Kašpar složil pilotní zkoušku. Ke zkoušce došlo až 16.června (např. Samostatné směry, Pardubice, č.30, 18.6.1910), a tak se produkce mohla odbývat v nejbližším termínu po jejím konání. Zajímavé je však sdělení, že 4.června ráno Ing. Kašpar za letu dosáhl výšky „as 80m“.

Poštovní razítko:

PARDUBICE-PARDUBITZ 17.6.10 (tj. 1910)

Adresát:

Ctěný pan

K.Svoboda

inženýr

Radotín

u Janka a spol.

označení fotografa chybí

mimo jakoukoli pochybnost se však jedná o snímek pořízený Josefem Deylem, snad v květnu 1910

Milý příteli,

Včera jsem udělal pilotskou zkoušku a v neděli zde veřejně lítám, doufám že budeš-li míti čas že mě navštívíš a mohli bychom si zase jednou popovídati.

Byl jsem v Pešti ta baronka co lítala byla feš

Tedy na brzkou shledanou

S pozdravem

Tvůj

(Jn.K.?? – špatně čitelné-luštitelné)

Dne 16.dubna 1910 složil Ing. Kašpar v Pardubicích pilotní zkoušku, jak se zmiňuje v textu. V neděli 19.června konal tamtéž veřejnou produkci.

Onou baronkou, zmiňovanou v textu, byla Raymonde de Laroche, první diplomovaná pilotka ve Francii a na světě. Z dobových fotografií je patrné, že byla skutečně pohledná.

Dne 6.června 1910 požádal Ing. Jan Kašpar Místodržitelství pro království České v Praze             o povolení produkce v Pardubicích na 12.června (doklady uloženy v Národním archivu v Praze, fond Místodržitelství pro království České). Místodržitelství odpovědělo 9.června cestou pardubického okresního hejtmanství a požadovalo složení pilotní zkoušky, jak bylo zakotveno v místodržitelském předpisu pro pořádání veřejných leteckých produkcí z února 1910, a další související úřední úkony. Následujícího dne, 10.června, sdělilo okresní hejtmanství Ing. Kašparovi, že 15.června přijede do Pardubic místodržitelský komisař na úřední obhlídku letiště a Kašparova letadla.

Když bylo patrné, že dne 12.června 1910 se veřejná letecká produkce v Pardubicích konat nemůže, vydali se patrně hned 10.června Ing. Jan Kašpar, Arthur baron Kraus a Vilém Hlavatý z Prahy, funkcionář Českého aviatického družstva, do Budapešti, kde právě probíhal mezinárodní aviatický mítink (Národní listy, večerník, 13.6.1910, str.4). Trojice byla v Budapešti ještě v neděli 12.června odpoledne (NL, večerník, 16.6.1910, str.4). Zda se Ing. Kašpar a baron Kraus vrátili do Pardubic 13. nebo až 14.června, se mi nepodařilo zjistit.

předtisk:

ING. J.KAŠPAR

PARDUBICE

VESELKA

Milý příteli,

            Divíš se asi proč jsem nelítal v Chuchli. Jednoduchá příčina dávali mě málo a tak z toho sešlo. Byl jsem tomu později sám rád neb bylo na Boží Hod špatné počasí. Proto jsem tě také nemohl navštíviti jak jsme měli ujednáno. Nebyl jsem od té doby též ani v Praze, neb mám pořáde mnoho práce. Neb to si představíš dávati 3 aeroplany do pořádku dá též něco práce.

            Jak si daleko s Tvým rozvrhem a jak daleko s motorem. Já jak vidíš koupil jsem na to již prací stroj, respektive musel převzíti a učím se pilně německou korespondenci. Tak mi zděl kdy myslíš že bychom mohli as začíti: Jak asi víš, že Tabuteau vyhrál michelinskou cenu za nejdelší let a to s motorem na vzduchové chlazení. Tak myslím kdybychom přidělali na Anzani-motor dobrý ventilátor, že by též dobře táhl, an je to jinak dobrý motor, jenž se zahřívá a to myslím dobrým ventilátorem by se odpomohlo. A že bychom se mohli později vrhnouti na stavbu těch motorů též i pro automobily. Neb poptávka po levných rychlých a lehkých vozech je čím dál větší.

            Tedy piš brzo, pojedu as ve 14 dnech do Prahy tak bych se u tebe stavil.

                        S pozdravem

                                               Jan Kašpar

Nedatovaný dopis, určený pravděpodobně Ing. K.Svobodovi, který byl tou dobou patrně stále zaměstnán v Radotíně u firmy Janka. Lze odhadovat, že dopis byl psán začátkem roku 1911, snad v lednu 1911. Soudím tak z toho, že je tu narážka na veřejnou produkci plánovanou v Chuchli na prosinec: O prosinec 1911 se jednat nemůže, protože to Kašpar v Chuchli skutečně létal, a v roce 1912 už v prosinci nelétal vůbec. Pokud jde o prosinec 1910, v tisku je nedostatek zpráv. Jen pražský deník Čas přinesl 12.prosince 1910 velice krátkou zprávu, že pánové Scharer a Korynta (kteří byli mezi pořadateli produkce Ing. Kašpara a Ing. Sablatniga ve Vysočanech   u Prahy dne 2.října 1910) jednají o vzlet francouzského letce Poulaina, bývalého profesionálního cyklistu, s poznámkou, že vyjednávají také s Ing. Kašparem. Podle Kašparova dopisu se produkce měla odbývat 25.prosince, ale k dohodě nedošlo. Ani Poulain se v Praze neobjevil. Protože k produkci nedošlo, tisk se k ní nevracel a nemáme ani jiné dobové zprávy.

„Dávali mě málo“. Asi od srpna 1910 pobíral Ing. Kašpar honoráře za každou produkci nejméně 4000 K. Nevíme, jaká byla nabídka v onom prosinci 1910, ale Ing. Kašpar patrně tehdy nebyl ochoten jít na výrazně menší honoráře. Navíc v případě účasti dvou letců by se honorář nepochybně dělil. V roce 1911 ovšem honoráře poklesly značně: Honorář v Čáslavi neznám, za produkci ve Vysokém Mýtě (červen 1911) obdržel Ing. Kašpar 2100 K, za produkci v Chuchli (prosinec 1911) dokonce jen 1200 K (s Eugenem Čihákem, který tam též létal, dohromady 2400 K). Eugen Čihák později létal i za honoráře ještě nižší.

Zajímavá je pasáž věnovaná pravděpodobně zamýšlené výrobě letadlových (a případně                  i automobilních) motorů, snad dovezených od francouzských motorů Anzani 24 k. Jeden takový motor Ing. Kašpar pravděpodobně zakoupil na začátku března 1910, motor tohoto typu byl též v Kašparově letounu Blériot XI výrobního čísla 76. Zamýšlená výroba motorů se možná měla uskutečnit v jakési spolupráci s firmou Janka Radotín? Firma vznikla v roce 1872, od roku 1907 sídlí v Radotíně, snad nikdy neměnila jméno a existuje dodnes jako Janka Engineering. Vyráběla však vždy „plechařinu“, zvláště vzduchotechniku. Nedovedu si představit, že by Ing. Kašpar, který sám neměl dílenské prostory vhodné pro takto náročnou strojírenskou výrobu, chtěl budovat byť nevelký závod na výrobu motorů. Musel by totiž investovat poměrně hodně peněz do stavby budov (i když třebas jen dřevěných) a do strojního vybavení. Považuji za málo pravděpodobné, že by v případě výroby byť omezeného počtu motorů nakupoval díly od pardubických firem a sám prováděl pouze montáž včetně slícování dílů.

V tomto dopise ovšem máme také konkrétní Kašparovo vyjádření, jaké hlavní potíže s motorem Anzani v Blériotu XI měl – motor se špatně chladil a proto rychle ztrácel výkon. Tato potíž ovšem vyplývá i z dobových reportáží z Kašparových veřejných produkcí.

Důležitá je pro nás také poznámka „dávati 3 aeroplany do pořádku“. Šlo patrně o dva letouny Blériot XI (letoun v. č. 75 koupený na jaře ve Francii a letoun přivezený na podzim 1910 z Černovic v Bukovině), tím třetím strojem byl patrně dosud nedokončený, ale už částečně přestavovaný jednoplošník JK systém Blériot. To by snad mohlo znamenat, že práce na dvouplošníku Kašpar v době, kdy byl dopis psán, byly možná přerušeny, protože podle pardubických Neodvislých listů ze 4.prosince 1910 na přelomu listopadu                  a prosince 1910 již na dvouplošníku pracovali.