ILEGÁLNÍ  ČINNOST

V?roce 1941 v?měsíci listopadu započalo první zpopelnění nařízené gestapem                      a provedené za jejich dozoru. Gestapo dovolilo obřad a zpopelnění poštovní úřednice Marty Exnarové. Jmenovaná zemřela v?pardubické nemocnici, odkud byla převezena do krematoria. Při obřadu byli přítomni 2 gestapáci a ze salonku pro řečníka v?budově krematoria pozorovali přítomné účastníky obřadu. Ihned po provedení obřadu bylo nařízeno rakev s?tělesnými ostatky vsunouti do žároviště, ale než se tak stalo nechali si přítomní gestapáci rakev ještě otevříti, prý za účelem přesvědčiti se o totožnosti zesnulé. 

V?témže roce v?měsíci prosinci byl jsem zavolán na gestapo a tam mi bylo nařízeno prostřednictvím tlumočníka od Klagese odstranění židovských uren z?kolumbária jakož                 i odstranění všech židovských pomníků a rovněž odstranění pomníků v?urnovém háji, znázorňujících (hrob v?dáli) jednotlivá bojiště našich legionářů za první světové války. Na tato nařízení nebylo ze strany mé naprosto reagováno, naopak žádal jsem, aby toto nařízení bylo anulováno, že nemáme tolik židovských uren, jakož pomníků, že jest zde židovský hřbitov            a veškeré urny jsou ukládány na tomto hřbitově. Uvedený Klages trval na provedení. Za necelý měsíc byl jsem opět volán na gestapo a tam sepsán se mnou protokol, proč provedení nebylo dodrženo. Odkázal jsem jmenovaného Klagese že takovéto provedení přísluší technické kanceláři a nikoliv správě krematoria. Pouze odstranění židovských uren zařízeno bylo mnou tak, že nechal jsem je pietním způsobem přemístiti do vyšších výklenků a tím toto drastické nařízení bylo zamaskováno. Další nařízení bylo zhotovení dvojjazyčného nápisu u průčelí krematoria. I tu předešlo se zneuctění této posvátné síně a to tak, že zamaskován byl nápis český, takže po dobu okupace nebyla obřadní síň krematoria zneuctěna německými nápisy. 

V?roce 1942 dne 4.června dostal jsem rozkaz gestapáka Lehneho ku provedení následujících úkonů. Jelikož německý jazyk jsem naprosto neovládal a také se nikdy nesnažil, musel býti přivolán tlumočník, který mi rozkazy Leného překládal. Rovněž v?tento den musel jsem podepsati listinu, že neprozradím nic z?toho, co mi bude přikázáno, jinak by mě stihl trest smrti. Listina byla psána německy a překlad učinil tehdy přítomný gestapák mluvící česky. Rozkaz zněl: na 7.hodinu večer připraviti auto, pokud možno velké a nechati vytopiti pece v?krematoriu. O 8 hod. večer téhož dne byli jako první oběti nacistického běsnění přivezeni ze zámečku v?Pardubicích (v Pardubičkách) do krematoria ke zpopelnění pp. Čeřenský, Ruml, okr. soudce Ropek a další 2 osoby, které jsem neznal. Zpopelnění dělo se za přítomnosti gestapáků, kteří popel po skončení zpopelnění ihned odvezli. Popel přejímal šofér Mikysek. 

Dne 7.června přivezeno dalších 7 obětí nacistické zvůle. Jednalo se o občany z?Litomyšlska, mezi nimiž rodinu Mikuleckých. Dne 8.června přivezeno 8 osob z?oberlandrátu Hradec Králové a při zpopelnění rovněž popel odvezli. Dne 9.června přivezeno 10 osob. Přítomno gestapo Kolín, Hradec Králové. A tak se dělo obden a střídali se dozorčí gestapáci jak z?Hradce, Kolína a Pardubic.  Dne 20.června 1942 přivezen p. František Hladěna, který skočil z?okna při výslechu na gestapu v?Pardubicích a dne 22.června 1942 zpopelněn společně s?přivezenými 10 osobami, gestapo Hradec Králové. Dne 24.června t.r. přivezeno 33 osob z?obce Ležáky zastřelených na Zámečku v?Pardubičkách. Bylo 19 žen a 14 mužů včetně 2 dívek, sotva škole odrostlých. Tito národní mučedníci převáženi byli dlouho do noci a auto vždy doprovázel ozbrojený esesák, stále připravený ke střelbě. Pohled na tyto oběti byl nad pomyšlení hrozný. Viděl jsem, že všichni byli vzati přímo od své práce, ženy pracovaly pravděpodobně na poli, neb byly většinou bosé. Oběti tyto měli vesměs v?sobě několik střelných ran, byly zřejmě stopy po bití a surovém týrání. Dozor při zpopelňování měli gestapáci a popel po skončení zpopelnění odvezl šofér Mikysek. Zaměstnanci měli možnost alespoň malou část popela uschovati, neb všestranně jsem umožňoval sám se vydávaje v?nebezpečí, abych dozorčí gestapáky pod různými záminkami odpoutal od dohledu a tak umožnil zaměstnancům volný pohyb a možnost vykonat to, co za daných okolností bylo možné. 

Nejhroznější byl den 2.července 1942, kdy přivezeno 42 osob většinou dobrých známých občanů z?Pardubic. Zpopelnění nařízeno ve 2 pecích krematoria trvalo 1 noc a 1 den. Při zpopelnění bylo přítomno i cizí gestapo, snad z?Prahy a rovněž tak i při zpopelnění občanů z?Ležák. Mezi prvními přivezen byl též hoteliér Erna Košťál, kterého jsem zcela určitě poznal a bylo nařízeno ihned jej zpopelniti a přítomní gestapáci tomuto zpopelnění byli všichni přítomni. Po zpopelnění Erna Košťála gestapáci odjeli vyjma 1 gestapáka, který byl určen k?dozoru. Mezi přivezenými 42 obětmi nacistického běsnění jsem zcela určitě poznal Erna Košťála, hoteliéra z?Pardubic, Dr. Žváčka, pí. Žváčkovou, Ing. Palouše, pí. Paloušovou, Dr. Bartoně, odb. učitele Janáčka, pí. Janáčkovou, pí. Hladěnovou, bří. Vaškové, p. Tylce, sl. Junkovou učitelku, inspektora Hebkého, úředníka okr. nem. pojišťovny Pištoru, Hrbolku z?Mnětic, Jozífa, starostu z?Opatovic, Nyklíčka z?Opatovic a Luďka Maturu z?Pardubic – Svítkova. Podotýkám, že mezi těmito byli též ještě některé osoby z?obce Ležák, které jsem nepoznal, ježto obličeje byly potřísněny krví a mnohde stopy po týrání obličej znetvořily. Pokud bylo mě možno, což se dělo za různých okolností a výmyslu na přítomného dozorčího gestapáka snažil jsem se všemožně zjistiti u některých známých podrobnější popis (identifikace). Zejména velký zájem soustředil jsem na pí. Hladěnovou, neb to byla žena mého přítele Františka Hladěny a byla to jediné, která byla ze všech přivezených v?tak normálním stavu, nikde viditelné známky zastřelení apod., takže se zdálo, že nebyla vůbec zastřelena. Přesto podařilo se mi pod různými záminkami za přítomnosti gestapáka pí. Hladěnovou prohlédnouti a to tím způsobem, že přítomného zaměstnance Plíhala požádal jsem o částečné odstranění šatů a prádla a zjištěno bylo, že má 1 střelnou ránu levá strana. Známky nějakého násilí rovněž nebyly patrny. Dr. Žváček zjištěno 3 střelné rány, obličej potřísněn krví. Pí. Žváčková 3 střelné rány, zasažena hlava. Nad pravým okem modrozelená boule, od rány uhozením. Gestapák sdělil, že prý se chovala zpupně a vykřikovala různá hesla „Ať žije republika, ať žije Beneš“. Junková, učitelka obličej zčásti zakrvácen, ruka levá vykloubena 3 střelné rány, prsa hlava pohmožděna. 

Ing. Palouš několik střelných ran, prsa, bok a obličej potřísněn krví. Pí. Paloušová 3 střelné rány, obličej rovněž zakrvácen a též hlava zasažena. Janáček, učitel, střelné rány, obličej zakrvácen, hlava pohmožděna, Dr. Bartoň rána za pravým uchem, 3 střelné rány, obličej potřísněn krví a hlínou, oči pootevřené. Jozíf, starosta Opatovice několik střelných ran, prsa též břicho zasaženo, obličej potřísněn krví, levá ruka vykloubená. Hebký, inspektor Pardubice několik střelných ran, obličej potřísněn krví a hlínou, ruka levá vykloubená, rána za pravým uchem. Další osoby byli obdobně zastřeleny a mnoho bylo těch u kterých bylo zjištěno i 5 střelných ran. U třech bylo zjištěno, že byli střeleni do týla a potvrdil mi to i přítomný gestapák, třeba že jsem německy neuměl a on byl národnosti polské přece podařilo se mi ukazováním apod. některé tyto tajnosti zjistiti. Popel odvezl šofér Mikysek. Do Zámečku bylo jeto 45 krát a ujeto 311 km. Dále do Prahy byli převezeni do pathologického ústavu v?červnu 1942 p. Bartoš, Tolar a sl. Malá. Jakékoliv záznamy o provedených kremacích nesměly se zapisovati     a pokud nějaké listiny byly odevzdány od cizích velitelství gestapa, musely býti odevzdány gestapu pardubickému. V?době poprav od 3.června – 2.července 1942 nebyly vůbec žádné listiny neb úmrtní listy správě krematoria předkládány, vyjma dvou úmrtních listů a to: znějící na jména p. František Hladěna, sl. Malá, které byly odevzdány panu Maturovi, nynějšímu řediteli „Sjednocení“ spolku pro pomoc po obětech nacistického běsnění. Dále nařídil jsem uschovati spodky rakví v?které byli převáženy nešťastné oběti našeho národního odboje ve zvláštní kobce, přes to, že nařízeno bylo aby veškeré věci byly zničeny a spáleny. Uchovaly se až do doby našeho osvobození a nyní jsou uloženy v?muzeu pardubického zámku. Popelnice které se zachovaly byly jednak již odevzdány příslušným korporacím a jinak zůstaly ještě v?krematoriu. Přesto, že dozor prováděli ze všech tří měst, Kolína, Pardubic a Hradce Králové po každé jinými neznámými gestapáky podařilo se mi což byla také moje národní povinnost uchrániti zaměstnance od jakýchkoliv nedorozumění mnohdy i za cenu vlastního nebezpečí, což nebylo mnohdy zaměstnanci dobře chápáno. Jsa si plně vědom toho že jsem střežen každým mým krokem a obzvláště projevena byla nedůvěra tím, že jsem neuměl německy a pak                     i nesoulad některých zaměstnanců prožil jsem úplné peklo a žil stále ve strachu, kdy dojde k?zatčení. Tento strach se vystupňoval ještě více tím, když 20.června 1942 byl jsem upozorněn p. Andrem, abych byl velmi opatrný, že jsem všude sledován. Rovněž v?této době byl jsem ve spojení s?p. majorem Aubrechtem, kterému jsem tyto podrobnosti sděloval. V?roce 1944                o Dušičkách byly přivezeny do krematoria 2 mrtvoly nákladním autem. Mrtvoly byly uloženy do zbitých beden podobající se židovským rakvím. Auto doprovázel štábní strážmistr četnictva z?proseče František Kukan a ještě tři osoby a to: hajný Erenberger, jeho žena a pí. Kučerová. Po příjezdu a uložení zemřelých v?kobkách krematoria odkryly jsme víka a shledáno bylo, že jsou to osoby jak se říká z?lepších kruhů, ruce měli velice jemné. Týž den oznámil jsem majoru Aubrechtovi, že do krematoria převezeny byly tyto osoby a tento mě požádal abych bude-li to možné popel neodevzdávat a vedl v?patrnosti a označil znaménkem aby byly v?pozdější době k?poznání. Učinil jsem tak. Rovněž druhý den oznámil jsem tuto zprávu p. revírnímu Jenšímu a inspektoru Smutnému. Přes to, že několikráte byl žádán popel uvedených, nedal jsem k?tomu příkaz a ponechal věc vývoji. Teprve dne 1.prosince 1944 byl volán na gestapo a tam přítomný gestapák Körber znovu žádal, abych uvedené popelnice nechal dopraviti na gestapo. Přislíbil jsem mu to, ale neučinil. Na 22.prosince t.r. telefonicky byl dán příkaz gestapem z?Kolína převézti 4 mrtvoly z?Krasnice okr. Přelouč. Téhož dne odjel jsem se šoférem Rabasem od fy Petráček a převezl 4 zastřelené parašutisty. Při příjezdu do obce zjevil se nám hrozný obraz. Na konci obce u lesa hoří stavení a v?troskách leží 4 národní hrdinové v?četnických uniformách popáleni a hrozně rozstříleni. Přítomní gestapáci z?Kolína a snad i z?Prahy nechali mi podepsati, kde stálo rovněž pod trestem smrti, že nesmím nic vyzraditi a že ručím za to, že mrtvoly budou do krematoria převezeny. Překlad konal jeden gestapák, kterého jsem neznal. Listinu podepisoval jsem v?usedlosti vedle hořícího stavení, kde byli usídleni jmenovaní gestapáci. Po daných příkazech odvezli jsme uvedené hrdiny do krematoria a tam ponecháni 5 dnů než byli zpopelněni. Identifikaci prováděla česká kriminální policie, jména nám nebyla sdělena, ale popel měl být odvezen do Kolína, rovněž i uniformy četnické, které byly odejmuty při zpopelňování. Popelnice podařilo se uchovati a jsou v?krematoriu. 

Den 10.ledna 1945 dán příkaz převézti mrtvolu z?Krucemburku jednalo se o mrtvolu tamního občana z?okolí spojitost s?partyzány. 10.března t.r. rovněž dán příkaz převoz mrtvoly z?Golčova Jeníkova. Rozkazy dávala již Sicherheitzpolizei v?Chrudimi. V?témže měsíci byl dán příkaz z?Chrudimi převést 7 zastřelených partyzánů, kteří byli na nádvoří kraj. soudu v?Chrudimi. Jednalo se o skupinu vedenou kapitánem Fominem. Při příjezdu do Chrudimi hlásil jsem se u velitele tamního komanda zajišťovací policie, který byl velmi rozčilen                                 a prostřednictvím tlumočníka mi sdělil, že odjezd musí být pozdržen, neboť musí být provedena ještě jedna exekuce a nařídil, abych na velitelství posečkal do té doby, než dá příkaz. Sám odešel do vedlejší místnosti a nabíjel revolver a odebral se na nádvoří krajského soudu, kde dle sdělení dozorců bylo slyšeti výstřel. Když čekání trvalo delší dobu požádal jsem, abych byl puštěn, abych mohl dáti příkazy k?odvozu. Při příchodu na nádvoří krajského soudu naskytl se mi hrozný obraz. 7 urostlých osob mezi nimi 2 ženy ležely na zemi hrozně zakrváceny. Uložili jsme je do rakví a převezli do krematoria. Ihned hlásil jsem to české kriminální policii p. revírnímu Jenšímu a p. majoru Aubrechtovi. Třetí den provedla česká kriminální policie ofotografování a to dvakráte. Popelnice na můj rozkaz poznamenány a nařízeno tyto uschovati společně s?ostatními. Rovněž byl dán příkaz popel odevzdati na gestapo. Neučinil jsem tak, přestože dvakráte byl jsem urgován a odvolal jsem se vždy na příkaz zajišťovací policie v?Chrudimi, která sdělila, že popel si odveze sama. Ještě druhého května velitel pardubického gestapa urgoval dodání popelnic. Hrozil zavřením. 

Dalecký František 

bývalý správce krematoria 

Pardubice 

Češkova 1488