JOSEF RESLER (1864-1939) berní ředitel a přítel J. Pírky a P. Bezruče

Ten se narodil v Nasavrkách 29.května 1864 v čp.11 v rodině domkáře Vojtěcha Rösslera (Reslera) a jeho ženy Františky, rozené Písařové ze Svídnice (na Nasavrcku). 2/ Dům stával na náměstí a byl později zbořen. Josefovi rodiče byli prostí lidé, o čemž svědčí jejich korespondence se synem (viz příloha). Jejich vnuk JUDr. Kamill Resler zanechal v pozůstalosti sešitek vzpomínek na svého otce Josefa a jeho touhu po vzdělání. Josef Resler byl přijat do pardubické (staré) reálky v době, kdy byl jejím ředitelem proslulý J. V. Jahn. Dokládá to „Výroční zpráva c. k české vyšší školy reálné v Pardubicích“ z roku 1881, kde na straně 93 je veden Josef Resler z Nasavrků v V. ročníku. To byl poslední ročník jeho studií. Jeho učiteli byli např. A. Barborka (měřičství), J. Kostěnec (kreslení), V.  Lavička (matematika), F.V. Sova (fyzika), E. Miřiovský (čeština), katecheta P. J. Militký, třídím mu byl V. Ibl (francouzština – těsnopis). Mezi spolužáky J. Reslera se vyskytují např. pozdější spisovatel K. Rožek (je po něm pojmenována ulice na rozhraní Skřivánku a Dukly), V. Gottwald ze Sezemic, K. Mazánek z Pardubic, S. Sucharda z Nové Paky (pozdější sochař) aj. Na přídeští sešitu výroční zprávy jsou poznámky J. Reslera, svědčící „o nastoupení životní dráhy“ (Kamill), a to: „Grundsteuer 24.5.1869“ a „Gebäudesteuerpatent 20.2.1820“, t. j. ceník statků a budov. A jak otci píše Kamill: „Nevydržel život studenta, téměř bez pomoci z domova, odkázaného na výnos kondicí, soukromého vyučování mladších spolužáků a na veřejnou dobročinnost, zejména Spolku pro podporování chudých studujících. Vyprávěl, že míval nedostatek a často hlad. Vrátil se do rodné chalupy v Nasavrkách.“

            Další vzpomínka Kamilla na otce: „Koncem 90.let (roz. 19.st. – pozn. J.K.) byl otec na shromáždění vojenských záložníků ve Vysokém Mýtě. Vypravoval pak, jaké pobouření tam bylo, když se někteří záložníci po vyvolání svého jména místo německy „hier“ hlásili česky „zde“, že je velitelství dalo zatknout. Že zejména V. Klofáč (z Dobříkova – pozn. J.K.) se tak hlásil. Ptal jsem se otce, že i on jistě zvolal „zde“ a byl jsem zklamán, když mne vysvětlil, že on jako státní úředník si to nemůže dovolit, že by ho propustili z úřadu a že by byl bez chleba.“ To již byl J. Resler ženatý s Antonií, rozenou Boháčovou (nar. 11.6.1868 v Ochozu na Chrudimsku), s níž měl postupně tři děti: dceru Zdenku (nar. 15.2.1889 v Nasavrkách), syna Bedřicha (nar. 28.9.1890 v Nasavrkách, ten však zemřel jako dítě již 19.3.1891 – na otcův svátek) a dceru Marii (nar. 1.6.1892 v Pardubicích). Než přišel na svět v Pardubicích Kamill (nar. 23.12.1893), berní oficiál J. Resler s manželkou Antonií pohřbili za Antoniina dalšího těhotenství i Zdenku a Marii. Na svět pak ještě po Kamillovi přišli další dva bratři: Jiří (pozdější absolvent Tereziánské vojenské akademie ve Wiener Neustadtu vyřazený jako poručík 15.3.1915, padl za Velké války v Haliči u Podmanoterce 25.6.1915) a Antonín (nar.5.10.1897 v Pardubicích), klavírní virtuos, zemřel 1961). Knihtiskař Václav Vokolek, zakladatel t. zv. národních dělníků v Pardubicích, získal J. Reslera do výboru tohoto hnutí.

            Z dochovaných receptů lze doložit zálibu pana berního oficiála ve vaření. Jeho osobními přáteli byli krejčí Bačina ze sousedního domu, poštovní úředník Hvězda, berní úředník Kalous, MUDr. V. Těšík, výtvarník Salavec, člen „Kosáků“ z Chrudimě Alois Gallat a přednosta Berního úřadu v Pardubicích Kerblich. A opět Kamillova vzpomínka: „Někdy začátkem století (v letech 1903-1906) přinesl otec z úřadu dvě či tři knížky, které mi daroval. Přitom s pohoršením hovořil o tom, že ho navštívil v úřadě spolužák, který se dal na spisovatelství          a zpustl. Opíjí se, je anarchista a buřič, nabídl mu něco ze svých překladů… Cítil jsem z otcových slov odpor ke spisovatelství a bylo mně zpustlého buřiče líto.“

            Díky Kamillovi máme i podrobný popis, jak jeho otec vypadal: „Na skupinové fotografii 11 úředníků Berního úřadu v Pardubicích někdy z konce 19.století, kterou pořídil J. Pírka, dvorní fotograf  J. V. vévody Nassavského, stojí J. Resler v dandyovském ústrojí a postoji (úplně vpravo) obrácen k veřejnosti pravou tváří s nahoru vykroucenými kníry, muškou na bradě, skřipec na dvojité stuze, provlečené nad pravým uchem, nad levou paží španělku, pravou paži v bok, v tmavém oděvu s bílou náprsenkou a bílým nákrčníkem, na hlavě klobouk ze silné slámy s širokou stuhou, na nohou boty s nízkou, lehce nadzviženou špičkou.“ A tak jsem vzal do ruky reprezentativní publikaci „Pardubický fotograf Josef Pírka“ (vyd. HELIOS a VČM Pardubice 2015) od R. Tetřevové a L. Vojtěchovského, a našel na straně 16 fotografií s titulkem „J. Pírka s manželkou a přítelem“ datovanou k roku 1900. Ta fotografie přítele plně odpovídá Kamillovu popisu otce. Připojují k ní ještě fotografii z roku 1931 z luhačovických lázní (foto O. Motal), kde J. Resler je vpravo v typickém slamáku.

            Plánek B. Brunnerové zachycuje dva domy, kde v Pardubicích Reslerovi bydleli. Paní Brunerová na korespondenčním lístku z 11.8.1999 mi napsala: „Kamill a jeho bratři se narodili v Pardubicích v Kostelní ulici čp. 101, kde rodina bydlela až do roku 1902, kdy byl J. Resler přeložen do Kostelce nad Černými lesy.“ Z plánku vycházejí domy čp. 410/422 ve Sladkovského ulici (majitel Jindřich Kopperl) a dům čp. 335 ve Smilově ulici (majitel F.Vozýhny ?), to vč. dle údajů F. K. Potěšila z roku 1911. 3/

            A ještě k věcem posledním: Paní Antonie Reslerová, manželka berního ředitele v.v. J. Reslera, zemřela po dlouhé nemoci v pardubické nemocnici 8.srpna 1938 v 71 letech, kremace se konala v Pardubicích 12.8. t.r. v úzkém rodinném kruhu. Na parte jsou podepsáni: Vdovec J. Resler a synové JUDr. Kamill, advokát a klavírní virtuos A. Resler. Josef Resler následoval svou ženu 9.srpna 1939. Zemřel v Nasavrkách a byl pohřben na zdejším hřbitově farářem G. Novákem. Podepsaní bratři na parte (Antonín a Kamill Reslerové) spolu  se svými dětmi (Jiřím, Blankou a Kamillem Jiřím) poděkovali za „vypravení pohřbu Josefu Pírkovi“. Na smutečním oznámení jsou otištěny dvě básně (P. Bezruče - V. Vaška a J. Maška), jež přetiskujeme:

            1/         + Josef Resler

                        Šel, když osmou dekádu žil,

                        když už se začínáme třásti.

                        Či šel, by hledět nemusil

                        na dějiny los, na hoře vlasti?

                                                                                               14.VIII.1939 V. Vašek

            2/         Jiří Mašek: Otčenáš

                        Bubnujte hroudy na rakev!

                        Nač pláč! Na pochod do neznáma!

                        Jen jaký, jaký nás vzbudí zpěv

                        spáč v rakvi už se neshledá s náma?

                        Říjen? Kdy jen se otočí ta závrať?

                        Kde domov můj? Kde domov náš?

                        Nám děs zavrať, ale zemi navrať

                        Budoucím, otce náš!

                                                                                               12.VIII.1939. 4/

15.března t.r. byla okupována t. zv. druhá republika…

Poznámky:

1/         O K. Reslerovi jsem psal v ZKPP roč. 2000, č. 3-4, s. 61-69.

2/         Viz foto domu v Nasavrkách (stav z roku 1963) z archivu B. Brunnerové, kde na letním bytě   pobýval JUDr. K. Resler s manželkou.

3/         F. K. Potěšil, Adresář města Pardubic, Pardubice 1911.

4/         Smuteční oznámení z archivu B. Brunnerové.