Vítejte, návštěvníku. Můžete se přihlásit nebo si vytvořit účet.
Zveme Vás
09.12.2020 18:00

Regulace řeky Labe na Pardubicku v první polovině dvacátého století

Přednáška T. Jandy. Koná se v sále Jana Kašpara ve staré reálce na Komenského náměstí. Vstup zdarma, veřejnost zvána.

typ akce: Hovory o Pardubicku

Archiv aktualit

Rozhovor s Oldřichem Ullrichem, členem redakční rady "Zpráv KPP".

obrázek k článku 1/ Víme o Vás, že jste dlouholetým pravidelným návštěvníkem SOA Zámrsk a dalších archivů, kde zpracováváte různá genealogická témata. Kdy Vás genealogie zaujala a proč?
Genealogie mě zaujala již v mládí, kdy jsem slýchal vyprávět o našich předcích, emigrantech z Kladska. Ale největší vliv na mě měl můj strýc, který začal psát kroniku rodu Ullrichů z Moravanskýho. Za tím účelem objížděl všechny příslušníky našeho rodu a vyptával se jich na vše, co si pamatovali, nebo co ve svém mládí slyšeli vyprávět o svých předcích, jejich zvycích a příhodách. Vypracoval také neúplný rodokmen našeho rodu. Tenkrát nebyly ty možnosti, jaké máme dnes, matriky byly na farních úřadech, gruntovní knihy u soudu, něco na zámku a nebylo to vždy snadno přístupné. Dnes, kdy je všechno soustředěno v SOA Zámrsk, nebo v St.okr.archivu, je práce genealoga značně usnadněna. Proto jsem si předsevzal, až budu v důchodu, že na jeho práci navážu a sestavím podrobný rodokmen a rodokmen všech prarodičů i ze strany mé manželky, k tomu výpisy z gruntovních knih, pozůst. řízení, svateb, smluv a pod. a sestavím rodinnou kroniku. S tím jsem před 18 lety začínal.

2/Jaká rodová záležitost Vás kromě historie Vašeho rodu zaujala?
Za těch 18 let, co jezdím do archivu, jsem vypracoval několik desítek rodokmenů a mohu říct, že každý byl v něčem zajímavý. Byl to v prvé řadě rodokmen rodu Teplý, který jsem dělal k výročí pardubického sochaře a řezbáře Jakuba Teplého a také je zde určitá souvislost s mým rodokmenem. V našem rodě ze strany mé matky se občas u některých členů vyskytuje výtvarné nadání a poněvadž ve vývodu jedna větev směřuje do rodu Teplý, chtěl jsem si ověřit, zdali je to rod Jakuba Teplého, což se mi podařilo. Dále velice zajímavé a poučné byly rody Vopršalů a Pithartů, v obou případech se mi podařilo navázat na Pernštýnský urbář (založen po r.1494). Stálým mým zájmem jsou kladští emigranti, kteří v letech 1780-85 emigrovali z Kladska a na pardubickém panství založili a osídlili 12 nových obcí. Mám podchyceny všechny rodiny, které v těch letech přišly na Pardubicko a je zajímavé sledovat jejich osudy, splývání s českým prostředím, jejich zvyky, hospodaření, převážně byli to dobří hospodáři.
2a/Je velký rozdíl psát kroniku svého rodu a kroniku obce?
Řekl bych, že obě kroniky spolu dost souvisí. Kronika obce pojednává o historii obce a rodinná kronika o historii přísl.rodu, ovšem rodinná kronika to není jen výpis dat z matrik, narodil se, oženil se, zplodil děti a umřel, i když se z toho dá hodně vyčíst, ale rodopisce by mělo také zajímat prostředí, v jakém jeho předkové žili, jak hospodařili, majetkové poměry a různé události jak v rodině, tak v obci. V tom může dost pomoci obecní kronika a naopak obecní kronikář může zase čerpat z rodinné kroniky, ve které jsou zaznamenány různé události, které se udály v obci. Součástí obecní kroniky bývá historický místopis, který může hodně usnadnit psaní rodinné kroniky. Znal jsem jednoho badatele, který zpracoval všechny selské rody v obci a výsledky své práce nejenže použil v obecní kronice, ale i nabízel začínajícím rodopiscům.
3/ Které události a osobnosti Vás zaujaly v historii Sezemic?
V historii Sezemic mne zaujala nejstarší doba, t.j. vznik a doba sezemického kláštera. To bylo také podkladem pro některé přednášky, které jsem měl u některých MO ČSL na Pardubicku. Druhý okruh mého zájmu byla historie protipožární ochrany v Sezemicích od nejstarších dob až po založení hasičského sboru. Sezemice trpěly v minulosti častými požáry jako málokterá obec a v archivu města Sezemic (uloženo v okresním archivu v Pardubicích) je hodně dokladů, jak se Sezemičtí proti požárům bránili, o následcích požáru, pojištěnosti, žhářství a pod. Tak jako každé město i místo, i Sezemice mají své slavné rodáky. Za nejvýznamnějšího bych považoval PhDr. a PhMr. Jana Stan.Štěrbu, profesora anorganické chemie a ředitele ústavu pro chemii farmaceutickou na univerzitě Karlově, dále mimo jiné katol.spisovatelku a překladatelku z frančtiny Bělu Dlouhou, Josefa Ledra.
3a/Měly Sezemice také svého velkého historika?
Sezemickým historikem byl vlastenecký kněz P.Ant.Kopecký. Stal se autorem "Dějin města Sezemic nad Loučnou", které vyšly již v roce 1887. Věnoval se i kulturnímu životu v Sezemicích, byl divadelním režisérem, pro sezemické ochotníky napsal divadelní hru "Sezemice v bouřích husitských", která se ale nezachovala. Byl i autorem prvních dějin Kunětické hory, ve kterých jsou i jeho kresby Kunětické hory z doby před 100 lety.
4/Několik let již spolupracujete se "Zprávami Klubu přátel Pardubicka". Plní podle Vašeho názoru svou funkci vlastivědného časopisu?
Zprávy Klubu přátel Pardubicka plní svoje poslání dobře a jsou důstojným nástupcem časopisu "Krajem Pernštýnů". Ovšem nic není tak dokonalé, aby nemohlo být ještě dokonalejší. Nedávno mě navštívil jeden člen našeho klubu a projevil přání, aby v časopise bylo více článků o obcích Pardubicka. Těch článků v našem časopise mnoho není, ovšem záleží to na jednom, aby bylo dost přispívatelů.
5/Čím byste chtěl přispět do nejbližších čísel? Na jakém tématu pracujete nyní?
V poslední době mě zaujala osobnost generála Jar.Červinky, nejstaršího českého legionáře, který žil na odpočinku v Rábech. Jeho rodiče měli přátelské styky s rodinou F.L.Riegra a s baronem Villanim (autorem známé písně "Zasviť mi, ty slunko zlaté"). Hospodářským správcem u Červinků byl otec Svatopluka Čecha. Dále jsem se dostal k tématu, které je mi blízké, vojenské řemeslo a sice verbování na vojnu, jak bylo prováděno na pardubickém panství, dopady válek na venkovské obyvatelstvo, abšídy a pod. Konečně mám rozdělanou raabisaci na pardubickém panství.
6/ Víme, že jste aktivním členem KDU-ČSL, tedy křest politické strany, jak pohlížíte na křesťanskou inspiraci v životě člověka a historika zvlášt? Jaký je Váš názor na restituce majetku církve a šlechty?
Členy naší strany jsou většinou starší lidé. Před léty jsem míval přednášky a besedy v MO pardubického okresu na různá témata z historie našeho kraje. Byl jsem často překvapen zájmem, který naši lidé, převážně již pokročilejšího věku, projevovali o minulost našeho kraje, ale i jejich znalosti z českých dějin. Pořádali jsme občas zájezd do Kladska, jehož hlavním cílem byla místa spojená s životem arcibiskupa Arnošta z Pardubic a pak tradiční poutní místo Vambeřice. Při jednom z těchto zájezdů na cestě z Kladska do Vambeřic asi tak uprostřed cesty jsme měli zastávku, při které jsem byl svědkem hovoru tří starších žen. Hovořily o Kladsku, jak Kladsko uloupil pruský král Fridrich a mimo jiné padla i slova o pragmatické sankci. Ty staré ženy, jejichž Školou byla obecná škola a měšťanka, věděly, co to pragmatická sankce je a tak jsem si udělal malý průzkum u absolventů dnešních středních škol, ale neuspěl jsem. Nejlepší odpověď, kterou jsem dostal, byla "jo, něco jsem o tom ve škole slyšela" a to bylo žalostně málo.
7/ Myslíte si, že v dnešní přetechnisované době má ještě positivní roli tradice a gen.zkušenost? Jakou úlohu může hrát regionální historie a vlastivěda?
Když jsem před 18 lety začínal jezdit do archivu v Zámrsku, tak jsme sedávali v badatelně 3 nebo 4. Nyní ale je badatelna plná, bývá nás tam až 30. V poslední době se zvyšuje zájem o rodopisné bádání nejen u starších, důchodci mají na to více času, ale je potěšitelné, že i u mladších. A zájem by byl ještě větší, ale mnozí si netroufají a jsou přesvědčeni, že by to nedokázali. Setkal jsem se s několika případy, že i prostý člověk nejen že se pokouší dát dohromady rodokmen, ale snaží se i sepsat rodinnou kroniku. Projevuje se zájem znát kořeny svého rodu, své předky, a to i u našich krajanů v zahraničí. Znám několik případů, že potomci vystěhovalců, kteří už česky nemluví, se rozpomněli, že jejich předek se vystěhoval z Čech do Ameriky a chtějí znát do všech podrobností vše, co se dá o jejich předcích zjistit. Velký zájem také projevují Němci a naši krajané, kteří se usadili v Německu po roce 1948 nebo 1968. Domnívám se, že dobře znát historii svého rodu, vede k určité tolerantosti. Bylo-li by možné sestavit vývod (=2 rodiče, 4 prarodiče, 8, 16, 32 atd.) z 20 generací, dospěli bychom k 1,048.576 předků, čili nejen že všechno souvisí se vším, ale i každý souvisí s každým a nejen jednota všech věcí, ale i jednota všeho života. Pokud se týče znalosti regionální historie, zde by měla hrát hlavní úlohu škola. Myslím si, že při vyučování dějepisu by se měli učitelé věnovat také historii města, obce a celého regionu. Vzpomínám si, a to nejen já, ale i mí spolužáci z obecné školy, s jakým nadšením a pozorností jsme poslouchali vyprávění našeho učitele o dějinách našeho města, o sezemickém klášteře, zazděné jeptišce aj. A to myslím dneska chybí.
8/ Které české historiky považujete za velké osobnosti končícího XX.století? Které regionální historiky byste rád vyzvedl?
Za velké osobnosti - historiky v tomto století považuji hlavně Aug.Sedláčka a Josefa Pekaře. Pokud se týká J.Pekaře, chtěl bych se zmínit o jednom jeho díle, a to o "Knize o Kosti". Kniha má dva díly, první díl se zabývá převážně životem šlechty, druhý díl představuje vlastně dějiny selského stavu, život na českém venkově a vývoj poddanských poměrů v období od 16. do 19.století. Nazval bych druhý díl učebnicí pro každého, kdo se bude zabývat nejen kronikou vlastního rodu, ale i kronikou obce, poněvadž usnadní porozumění různým pramenům (grunt, a purkr.knížkám, sirotčím knihám, berní rolle atd.), ale i pochopení, co znamenala pro lid kontribuce a jiná břemena, desátky, dědické právo, rychtáři aj. Druhá kniha menšího rozsahu, ale pro kronikáře významná, jsou Pekařovy "Dějiny českých katastrů". Dějinami venkovského lidu se zabývalo více historiků (Kalousek, Krofta, Černý), ale Pekařovu "Knihu o Kosti" bych považoval za nejlepší. Pokud se týče regionálních historiků, na první místo bych kladl Sakaře. Jeho několikasvazkové "Dějiny Pardubic" je dílo obdivuhodné, svědčící o velké píli, Sakař musel prostudovat ohromné množství archivního materiálu a výsledkem pak je velmi podrobný obraz života v městě od nejstarších dob až po dobu novější. Jeho dějiny mají význam nejen pro Pardubice, ale i pro celý region. Z jiných, kteří se zabývali regionální historií, je třeba se zmínit o dašickém faráři P.Nechvílovi, P. Kopeckém a pak v novější době Potěšil, Rosůlek.
9/Co byste rád vzkázal mladým Sezemákům a nastupující mladé generaci obecně?
U některých mladých lidí se začíná projevovat zájem o naši minulost a o věci duchovní, už Lukretius napsal, že lhostejnost k minulosti je lhostejností k budoucnosti. V archivu se setkávám s mladými lidmi, kteří mají všestranné zájmy, ale je jich dosud málo. Proto bych si přál, aby tento zájem nejen trval, ale se i rozšiřoval, nejen tedy disco, televize a hry, ale najít si čas i pro intelektuální činnost. Připomněl bych slova H.Selyeho, nositele Nobelovy ceny: "Slavná období v dějinách nastala vždy tehdy, když si všichni lidé vysoce vážili hudby, malířství, literatury, studia, kdy byla vážnost k vědomostem. Kdy si společnost vážila tvůrčí činnosti. V systému, kde se příliš preferují hvězdy sportovního nebe a hvězdy pop music, asi nezbude mnoho prostoru pro tvůrčí, intelektuální činnost."
O nás
Klub přátel Pardubicka
Buďme patrioty Pardubicka!

Předchůdcem dnešního Klubu přátel Pardubicka byl Klub přátel Velkých Pardubic, který působil v letech 1945-1948. Jeho předsedou byl Jaroslav Krupař. V šedesátých letech byla myšlenka existence spolku sdružujícího místní patrioty opět oživena a tak v roce 1965 vznikl tehdy při KD Dukla Klubu přátel Pardubic. Ještě v témže roce vyšlo první číslo časopisu Zprávy Klubu přátel Pardubic, který vychází bez přestávky po celých až dodnes.

Newsletter

Přihlášení k odběru novinek emailem