Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
NEROVNÝ BOJ O ZÁCHRANU NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKY
Vůbec nevím, kdy a u koho vzešel nápad pustit se do přestavby NKP Popraviště Zámeček, tak, aby odpovídalo 21. století. Tak svaté, památné místo na oběti heydrichiády, z nichž mnozí ani nevěděli, proč stojí před popravčími kůly, se stalo patrně vhodným nástrojem pro získání dotace. Jediné místo, které zde jako památka popravených zůstalo, bylo po válce pietně upraveno Svazem národní revoluce, pozůstalými obětí a občany pardubického regionu ze sbírek veřejnosti a organizací. V roce 2017 vyhlásil Magistrát města Pardubic architektonickou soutěž na jeho přestavbu. Netušil jsem nic zlého, když jsem se dočetl v místním tisku, že ideový návrh na památník podává mladý historik PhDr. Vojtěch Kyncl, Ph.D., kterého znám již od jeho studentských let z našich každoročních setkání v Ležákách. Tam jsme diskutovali s mými drahými přáteli z rodin pozůstalých po ležáckých obětech. Začínajícímu historikovi jsem fandil, Ležáky byly dlouhou dobu v pozadí. V polovině roku 2018 jsem se v kampusu Univerzity Pardubice zúčastnil besedy se zainteresovanými odborníky na téma přestavby Zámečku a tam jsem se teprve dověděl o okolnostech architektonické soutěže a vyslechl, co obnáší návrh oceněný druhou cenou, podle kterého se bude památník přestavovat. Nikoliv zvelebovat rozšířením jeho prostoru, provedením nezbytných oprav, např. kamenného zdiva, a případnou dosadbou zeleně, nýbrž radikálně přestavovat. Začal jsem se o přestavbu popraviště zajímat a ptát se místních obyvatel v okolí areálu Zámečku, mezi kterými jsou dnes ještě žijící pamětníci válečných let. Mezi všemi panoval stejný názor, vyjádřený již v otevřeném dopisu čelných představitelů KPP vedení města a zastupitelům, publikovaný ve Zprávách KPP 2018, č.3 a 4. Na petiční arch k tomu dopisu jsem se rovněž podepsal a napsal jsem článek do Zpráv KPP. Dne 2.října 2018 jsem se zúčastnil prvního seznámení pardubické veřejnosti s připravovanou akcí, které se konalo v divadle D29 a bylo organizováno magistrátem. Obyvatelé městského obvodu Pardubice IV – Pardubičky, na jehož území celý areál Zámečku stojí, však ani doposud s naplánovanou přestavbou seznámeni nebyli. (Žádná diskuze s veřejností na toto téma se nekonala.)Všichni pamětníci a ctitelé tohoto smutečního místa si jasně uvědomují, že největším nedostatkem je jeho malý prostor. Na rozdíl od jeho vzhledu v době heydrichiády se okolí pietního místa změnilo začátkem sedmdesátých let hlavně necitlivou zástavbou průmyslové budovy Tesly Pardubice (nyní Foxconn) s označením M8 v přílišné blízkosti západního okraje popraviště. Tesla vlastnila areál Zámečku od roku 1956, Foxconn od roku 2000. Na východní straně sevření popraviště rodinnými domky již tolik nevadí, neboť je odděleno dokonalým umístěním pavilonu památníku od Ing. arch. Fr. Příborského a po jeho stranách borovým porostem. (Mimochodem právě tento pavilon má být zbourán.) Nedostatek místa bývá obvyklou potíží v městské zástavbě. Můžeme říci, že podobně je tomu i v Praze – Kobylisích, i když v menší míře. Výškové budovy stojí poněkud dál. A právě pro ten nedostatek místa je naprosto nevhodné zastavovat již tak omezený prostor nějakými budovami. Stávající pietní místo – Památník je Ing. arch. K. Kalvodou a J. Hričákem dokonale vyřešen. Parkovou úpravu navrhl zahradní architekt Fr. Levinský z Žehušic. Bořit zdařilé dílo našich předků, postavené podle ideového návrhu dr. Karla Jičínského, z iniciativy Svazu národní revoluce a ze sbírek občanů, je zločin. Neobstojí však důvod, že musíme postavit něco nového, co bude odpovídat 21. století. Památka má tím větší cenu, když je zachována v pokud možno původním stavu.
V rozvahách o přestavbě NKP Popraviště Zámeček se objevil i návrh na odstranění pomníku akad. sochaře Jaroslava Zeleného. Ještě, že se ten návrh neujal. Architekti vítězného návrhu, aby reagovali alespoň částečně na připomínky, že před pomníkem nemá nic stát, navrhli, že svůj nový památník zapustí do země tak, aby vyčníval jen 80 cm nad zemí, a tak nezastiňoval pomník. A obě vzácné keramické stély s textem v pěti jazycích a se jmény všech 194 popravených, stojící před pomníkem, budou přesunuty na „sestupné rampy“ zapuštěného betonového projektu. Krkolomné řešení, zvláště pro starší lidi. A proč vůbec ten betonový „bunkr“ jako nový památník? Vždyť na území pardubického Zámečku již zdárně probíhá oprava Larischovy vily, která bude funkci památníku připomínajícího oběti heydrichiády zastávat. A bytostně patří k celému areálu, kde se v roce 1942 tragické události odehrály. Obec legionářská získala v roce 2015 památnou budovu od stávajícího majitele, firmy Foxconn, a i nadále je možno s firmou jednat o společné úpravě dalších prostor, jako např. již nyní o parkoviště z ulice Průmyslová. Tak proč se teď hned snažit „překopat“ důstojné místo, když později nastanou i mnohem lepší podmínky? Nejhezčí by bylo, kdyby ve směru před pomníkem zůstal volný prostor tak, jak tomu bylo v roce 1942. Ten poslední pohled obětí před popravčími kůly do volné přírody, než jim katani zavázali oči, by měl být zachován. A dále by se měla obnovit cesta areálem Zámečku, kterou byli odsouzení přiváděni na popraviště. Zprvu aspoň ve vyhrazených významných dnech. Poprvé po dlouhé době byla tato cesta znovu otevřena 24. června 2019 laskavostí firmy Foxconn, která dovolila projít návštěvníkům provizorním průchodem. A v žádném případě by se neměla stavět na popravišti tribuna. Zdá se, že dnes už se od toho ustupuje, zřejmě po skandálu zveřejněném v pardubickém tisku. Ono totiž ta tribuna pro VIP a další hosty měla stát právě na místě, kde na vyvýšeném náspu stávala při popravách nacistická smetánka, aby přihlížela hrůzostrašnému divadlu. Mimochodem, úcta k památce zemřelých se nevzdává z tribuny. Podobně trapná situace nastala, když bylo v D29 veřejnosti vysvětleno, že návrh na odstranění vzácného kovového oplocení bylo architektům zadáno magistrátem. Že prý v Lidicích, Ležákách ani Terezíně oplocení není. Pravděpodobný původní důvod tohoto požadavku byl rovněž zveřejněn v pardubickém tisku. A těch přešlapů už je tolik, naposledy naprosto neprofesiální vystoupení historika Kyncla v Lidicích, které proběhlo celostátním tiskem a bylo natočeno ČT. Uvědomil jsem si, že za celá ta dlouhá léta, co na popraviště chodím, jsem nikdy dr. Kyncla v pietních červnových dnech u pomníku na Zámečku neviděl. Pouze v Ležákách. V jeho knihách se objevují faktické chyby. A tento muž je autorem, jak sám říká, libreta zdejšího nového památníku pro 21. století. My, staří pardubičtí občané, protestujeme! Ve jménu těch, kdož na tomto památném místě tragicky ukončili své životy, a také ve jménu pardubických občanů, pozůstalých, příbuzných, vrstevníků a přátel popravených, kteří se zde v tichosti scházeli vždy 2. července, aby uctili památku svých spoluobčanů. Byly doby, kdy hrdinové západního odboje nebyli připomínáni. Přitom v Pardubicích bylo centrum odboje řízeného londýnskou vládou prostřednictvím radiostanice Libuše. Půl roku zde v době, kdy wehrmacht vítězil na všech frontách, zabezpečoval činnost všech výsadků velitel skupiny Silver A npor. Alfréd Bartoš.
Pardubické popraviště je jediným památným místem nahrazujícím hroby, jelikož popel popravených byl vysypán do řeky Labe. Zastupitelstvo našeho města nepostupovalo správně. Slušností bylo, zeptat se představitelů níže uvedených obcí a rodinných příslušníků obětí, aby se také k chystané věci vyjádřili, a ne je ignorovat. Zveřejnění na webových stránkách Pardubic nestačí. Záležitost přestavby popraviště se týká mnoha obcí východních i středních Čech. Nejpočetnější seznamy popravených jsou z Ležáků (Louka, Dachov, Miřetice, Včelákov), celkem (34+5), a z Pardubic (včetně Dražkovic, Mikulovic, Mnětic, Svítkova, Doubravic a Opatovic n.L.), celkem (29), ale velký počet obětí je z mnoha dalších obcí. Uvedu zde tyto obce s větším počtem popravených než 3. V seznamu jsou uvedena podle místa bydliště jména osob a rok jejich narození.
Červený Kostelec, Rtyně, Malé Svatoňovice (Odbojová skupina S 21 B)
Burdych Antonín 1874 Kábrt Karel 1910
Burdychová Josefa 1876 Klikar Josef 1907
Burdychová Milada 1905 Merta Jaroslav 1910
Geisler Josef 1910 Satranová Zdenka 1911
Hampl Miroslav 1910 Schejbal Josef 1905
Hejna Václav 1913 Vokatý Jaroslav 1908
Satran Ladislav 1914
Litomyšl
Cziviš Miroslav 1920 Králová Františka 1889
Dostál Zdeněk 1915 Krejčí Bedřich JUDr. 1908
Eisner Leopold 1883 Lindenthal Václav 1913
Klemt Václav 1894 Pekárek Josef 1896
Kocmánková Anna 1911 Šperl Jiří 1921
Koníček Jan 1916
Hradec Králové
Bureš František 1884 Kálal Jaromír JUDr. 1902
Burešová Ludmila 1894 Korábová Marie 1902
Hloušek František 1897 Kudrna Rudolf 1896
Holý Václav 1886 Vaněk Josef 1883
Kafka Otto 1911
Čáslav
Hliněný Alexandr 1910 Prouza Roman 1897
Kovář Ladislav 1903 Sokolníček Josef 1897
Munzi Antonín 1906 Vančura Čeněk JUDr. 1897
Pacák Jaroslav 1905 Vávra Hugo 1894
Dvůr Králové
Bilina Jaroslav 1896 Ježek Karel (S 21 B) 1902
David Jaroslav 1893 Prouza Stanislav 1921
Frieda Adolf 1898 Steiner Viktor 1890
Groh Bedřich 1908 Šonka Josef 1895
Týniště nad Orlicí
Brož Ladislav 1899 Svatoš Oldřich 1922
Brožová Ludmila 1901 Tojnar Václav 1920
Karásková Marie 1911 Tošovský Rudolf 1914
Svatoš František 1885 Potoček František 1897
Nymburk
Červinka Josef 1901 Kohout Ladislav Ing. 1887
Jandák Rudolf 1886 Pírek Vladimír JUDr. 1904
Ježek Jan JUDr. 1908 Sedláček Tomáš JUDr. 1887
Horní Sloupnice
Horská Miroslava 1908 Průšek Josef 1889
Mikulecká Anna 1896 Průšek Otakar 1923
Mikulecký Stanislav 1895
Náchod
Gerber Pavel 1894 Mottl Bohumír 1912
Lokvenc Oldřich 1924 Stejskal Josef 1894
Vysoké Chvojno
Dudek Jindřich 1926 Rybín Zdeněk 1925
Provazník Miroslav 1921 Sobotka František 1924
Mimo uvedená jména byli popraveni na Zámečku jednotlivci z dalších měst zapojení do odboje nebo veřejní činitelé, kteří zastávali i významné funkce, jako např. Šrámek František 1899, okresní hejtman z Hořic, nebo Friš Slavoj JUDr. 1893, advokát z Poděbrad, Engler Karel JUDr. 1908, advokát z Nového Bydžova, Hrdina Josef 1916 (spolupracovník velitele Silver A) s manželkou Zdenkou 1919 z Ústí nad Orlicí, Pánek Josef 1891, plukovník v.v. z Chlumce nad Cidlinou, Říha Emil JUDr. 1895, advokát z Českého Brodu, Šmahel Alois 1887, knihkupec z Jaroměře, Švanda Bohumil 1906 (bratr mlynáře Jindřicha) z Borové (u Poličky) a další.
Dnes, když nastávají jiné, naléhavější problémy, týkající se téměř celého světa, a bude potřeba hodně peněz na obnovu, není zbytečné investovat byť jen 33 mil. Kč na tak neuváženou akci? Náklady se vždy – jak známo – při dokončování prací ještě navýší, tak můžeme počítat ještě více. Na co potřebujeme dostat 40 lidí do podzemního „bunkru“, ve kterém bude m.j. i virtuální pracovna velitele pardubického gestapa nebo jeho stůl? Kousek dál od popraviště v areálu Zámeček přece bude opravena Larischova vila (dnes již také Národní kulturní památka), o kterou se vzorně stará Československá obec legionářská. Tato budova jako muzeum heydrichiády bude hlavně zaměřena na připomenutí památky všech mužů, žen a dětí z Ležáků. A jde o autentické místo dějin. Na popravišti gestapo žádné úřadovny nemělo.
Nakonec přikládám několik fotek NKP popraviště Zámeček, zachycujících jeho stav v roce 2019, které názorně dokumentují, že pietní území bylo po válce renomovanými architekty výborně navrženo a přes veškerou nepřízeň doby a navzdory vlivu času je docela důstojné a zachovalé. Povšimněte si, prosím, ozdobného kovaného oplocení s kruhy (vyvolávajícími asociaci mířidel na střelných zbraních) a výhodně v prostoru umístěného pavilonu památníku. Škoda by byla přesouvat i nádherné keramické stély. Také je vyfoceno místo (se stožáry pro vlajky), kde měla stát tribuna. Z jedné fotografie je patrno, jak vzhledu pietního místa vadí modrá osmipatrová průmyslová budova v těsné blízkosti západního okraje popraviště.