SCHŮZKA NA RADNICI O POPRAVIŠTI ZÁMEČEK

3. června byl vedoucí redaktor ZKPP dr. Kotyk hostem pořadu České televize, v němž vystoupil i náměstek primátora Mgr. Rychtecký. Ten uvedl, že je překvapen rozhodnutím Památníku Lidice nespravovat muzeum na popravišti (rozhodnutí bylo však známo již 20.4. t.r.) a že správou muzea bude pověřena vybraná městská organizace. Dr. Kotyk uzavřel svůj 10 minutový rozhovor s redaktorem ČT E. Kneiflem slovy: „Méně pompy a betonu by bylo více úcty a piety k obětem“, z nichž jen tato věta byla odvysílána.

            Mluvčí radnice R. Jelínek oznámil redakci pondělníku Pernštejn, že náměstek J. Rychtecký nebude odpovídat na 5 otázek položených dr. Kotykem, protože je prý zodpověděl na osobní schůzce 28.5. Zodpovězena na ní byla však jen otázka č.1 (celé znění viz zde nebo v týdeníku Pernštejn 18.5.202.

Pět otázek pro Jakuba Rychteckého

PARDUBICE – O zveřejnění otevřeného dopisu týkajícího se Zámečku požádal v minulém týdnu redakci Týdeníku Pernštejn historik Jiří Kotyk.

*

Pět otázek pro náměstka primátora Jakuba Rychteckého (ČSSD) k „rekonstrukci“ popraviště:

1. 1.      Proč město Pardubice informovalo až se zpožděním (11.5.) o restaurátorských pracích na artefaktech z bývalého nacistického popraviště?
2. 2.      Stále nevidíte evidentní střet zájmů u V. Kyncla, když pp. arch. Žalský a Podráský mu roku 2013 stavěli přístavbu domu ve Šťáhlavech? Je podle Vás dvoumilionová odměna V. Kynclovi za scénář expozice adekvátní?
3. 3.      Kdo bude provozovatelem nové expozice na popravišti? Co Vám k tomu řekl 11.5. ředitel Památníku Lidice plk. dr. E. Stehlík při návštěvě Pardubic?
4. 4.      Je podle Vás finanční relace 16 milionů Kč na obnovení provozu pardubického letiště   a 40 milionů na „rekonstrukci“ popraviště vyvážená? Považujete ten druhý projekt za ekonomický?
5. 5.      Gesce za pardubickou kulturu přešla většinově na Vašeho kolegu dr. Mazucha (ODS). Proč jste si tedy Vy ponechal ve své gesci pro školství a sport právě a jen popraviště Zámeček?

Děkuji Vám za brzké odpovědi.

S pozdravem

                                                           PhDr. Jiří Kotyk, PhD., čestný občan Pardubic

Pardubice opět podpoří záchranu Larischovy vily

Radniční zpravodaj 6/2020

Zastupitelé Pardubic schválili na svém květnovém jednání další pětimilionovou dotaci na záchranu Larischovy vily. Objekt, který se během druhé světové války neblaze zapsal do historie Pardubic i celých východních Čech, se i díky podpoře krajského města postupně vrací k životu, aby vydával svědectví o hrůzách druhé světové války.

„Po necelých třech letech se chýlí ke konci práce na revitalizaci věže Larischovy vily, které se v Pardubicích říká Zámeček. Její střecha a stropy byly v havarijním stavu. Celý krov střechy věže jsme byli nuceni nechat snést jeřábem a zajistit výrobu repliky, dále provést sanaci proti dřevomorce, vyměnit poškozené nosné konstrukce i stropy uvnitř věže a vše uvést do původního stavu. Do smutného výročí vypálení osady Ležáky (24. června) bude věž zrestaurována od korouhvičky až po sklepení, navíc budou pietně upraveny i tři sklepní místnosti, v nichž trávili poslední chvíle života ležáčtí obyvatelé před tím, než byli na nedaleké střelnici zavražděni,“ řekl František Bobek z Československé obce legionářské, který práce na záchraně městské památky řídí.

Vlastníkem vily, která je symbolem československého odboje a připomínkou utrpení českých vlastenců, je právě Československá obec legionářská, která léta nevyužívaný a chátrající objekt v roce 2015 získala. Od té doby legionáři usilují o její záchranu a vybudování muzejních expozicí zaměřených na období heydrichiády, na domácí a zahraniční odboj a v neposlední řadě na historii Zámečku od jeho vzniku v roce 1885. S rekonstrukcí se jim rozhodlo pomoci město Pardubice i Pardubický kraj. Jejich politické reprezentace se v memorandu společně s Ministerstvem kultury ČR a Československou obcí legionářskou zavázaly podpořit záchranu památky každá pěti miliony korun ročně v průběhu let 2019 až 2021.

„Podpora obnovy Larischovy vily tak bude z rozpočtu města 15 milionů korun. My jsme letos zahájili rekonstrukci národní kulturní památky Památníku Zámeček, stojícího právě v místě bývalého popraviště gestapa, na němž bylo v roce 1942 zastřeleno 194 českých vlastenců, včetně 33 obyvatel Ležáků. Je jasné, že obě místa, která byla v 60. letech násilně separována vybudováním průmyslového areálu, jsou historicky neoddělitelná, ač mají rozdílné majitele. Naše spolupráce s Československou obcí legionářskou je velmi úzká už od zahájení příprav obou objektů, ale i při rekonstrukci expozic včetně rozdělení artefaktů doby z depozitáře Východočeského muzea. Připomínka posledních chvil obětí a jejich cesty z Larischovy vily na popraviště bude akcentována,“ řekl náměstek primátora Jakub Rychtecký s tím, že Památník Zámeček by měl být hotov v létě příštího roku.

To Larischova vila má před sebou delší cestu. Na letošní podzim je naplánováno zahájení oprav střech celého objektu Zámečku a pak, v příštím roce, přijde na řadu zahájení rekonstrukce hlavního paláce. „Právě 24. června 2020 jsme pozvali mj. představitele města, kraje                          a ministerstva kultury, jimž chceme ukázat dosavadní výsledky naší práce, a také předvést malou ukázku budoucích expozic. Po celou dobu rekonstrukce nás provází souběžně i starost   o zajištění prostředků na další období, proto si velmi vážíme toho, že v Pardubickém kraji             a také přímo v Pardubicích máme velkou podporu,“ doplnil František Bobek. „Letošní dotace je rozdělena po dohodě s legionáři do dvou smluv. 2,4 milionu korun je investiční dotace na repliku věže, 2,6 milionu je dotací investiční, protože z pohledu výdajů města se jedná o opravu fasády a kamenických prvků,“ objasnil náměstek pro rozpočet a kulturu Jan Mazuch.

Novorenesanční vilu si nechal v roce 1885 podle projektu architekta Františka Schmoranze na okraji Pardubic postavit baron Jiří Larisch-Mönich. Vilu využíval zejména v období parforsních honů a velké pardubické. V době německé okupace sloužila německé Schutzpolizei, která její sklepení po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha využívala k věznění a výslechům spolupracovníků paradesantní skupiny Silver A       i obyvatel Ležáků. Odtud vedla jejich poslední cesta na nedaleké popraviště. Po válce zde měla kanceláře a sklady mimo jiné pardubická Tesla. V roce 2000 koupila celý průmyslový areál         i s vilou firma Foxconn, která léta nevyužívaný Zámeček v roce 2015 bezplatně převedla na Československo obec legionářskou. Od roku 2019 je Larischova vila národní kulturní památkou.

K článku o Larischově vile (Radniční zpravodaj 6/2020)

Nepodepsaný článek opakuje bohužel již tradovaný omyl, že ve sklepení vily vyslýchala německá Schutzpolizei spolupracovníky SILVER A a obyvatele Ležáků. Schutzpolizei však nevyslýchala (to byla jen pravomoc gestapa!), ale formovala popravčí čety na Zámečku. Výslechy se odehrávaly buď přímo na gestapu nebo v jeho věznici v Zemské donucovací pracovně.

Z článku vyplynula další absurdita, že za „bunkr“ na popravišti odpovídá náměstek Rychtecký (ČSSD), kdežto za dotace na Larischovu vilu náměstek pro kulturu a rozpočet dr. J. Mazuch (ODS). Každého napadne, proč? V gesci J. Rychteckého je totiž školství a sport.

                                                                                                                                              -ko-

Vzpomínka na minulost

Patnáct let po ukončení války jsem nastoupila do konstrukce v Tesle na Zámečku. Pracoviště jsme měli v 1. poschodí bývalých kasáren. Nebylo to nic exkluzivního – dřevěné podlahy, špinavé stěny, a navíc povědomí pamětníků, kteří nás upozorňovali, že právě v této budově sídlilo gestapo, které ve sklepě mučilo své oběti. Říkalo se, že jsou tam ještě krvavé skvrny na stěnách, ale nikdo z nás se nešel podívat, jestli je to pravda. Pravda byla, že jsme se tam necítili dobře.

Měli jsme dobrého vedoucího, který s námi o přestávkách chodil cvičit do lesa poblíž popraviště. Ale to jsme si neuvědomovali. To cvičení byla světlá stránka jinak šedivě stereotypního zaměstnání.

V areálu Tesly Zámeček mnoho modernějších staveb nebylo. Mimo Larischovy vily jen ta kasárna a tři bývalé konírny – přízemní budovy, ve kterých byla skladiště materiálu                           a elektronické laboratoře, dál nebylo nic. Až později byla postavena osmipatrová budova, nazvaná C7, potom další a říkalo se, že v té době měl ten podnik 3 500 zaměstnanců.

V Larischově vile sídlila komunistická „elita“, mimo jiné osobní a kádrové oddělení. Zajít tam byl svátek, protože na tehdejší dobu byly ještě zachované některé zámecké interiéry a bylo na co koukat.

Ani tato vila ale neměla dobrou pověst, říkalo se, že tam sídlili během válečných let ti nejhorší nacisté. Také se tam tradovalo, že ve sklepeních měli mučírnu.

Po 22 letech jsem z Tesly Zámeček odešla s tím, že už se tam nikdy nevrátím. Shodou okolností jsem se po 15 letech v rámci sponzorování ocitla znovu, jen krátce, na pracovišti, které jsem tak ráda opustila. Ale to už byl Foxconn.

                                                                                                           M. Bičíková