Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
VRACÍME SE KE KLASIKŮM PARDUBICKÉ VLASTIVĚDY - Z pardubické kroniky
Majestát je státoprávní listina, kterou jsou poddaným zaručována práva, výsady
a svobody. Tak udělil císař Karel IV. roku 1357 arcibiskupovi Arnoštovi z Pardubic
a jeho bratřím právo vybírat mýto „super fluvio Albae penes opidum predictum in
Pordobitz“, tedy mýto na Labi. Král Vladislav II. schválil roku 1494 stavbu mostu přes
Labe a potvrdil právo na mýto, které se v těch místech vybíralo na přívoze již počátkem
14. století. Majestáty z let 1507, 1509 a 1510 věnovaly městu různá cla, tržní poplatky (sůl, váhy, šenk), věčný plat na 5 chudých a patronátní právo při kostele sv. Jana Křtitele;
důležitý je majestát z 18. června 1512, jímž byly Pardubice postaveny na roveň
městům královským.Král Ludvík II. stvrdil roku 1523 starší výsady a roku 1524 zajistil městu právo na
výroční trh; druhý výroční trh povolil Ferdinand I. dne 4. dubna 1533. O rok později
udělil Pardubicům právo na užívání červeného pečetního vosku, což bylo – zejména
v 16. století – považováno za zvláštní výsadu.
Daleko obtížnější a také nákladnější – bylo třeba mnohých cest a úplatků, kterým
se cudně říkalo „pocty“ – bylo získávání majestátu po roce 1560, kdy se Pardubice
staly městem komorním. Císař Maxmilián II. potvrdil starší městské výsady teprve
roku 1570 a Rudolf II. tak učinil až v desátém roce svého panování (1585). Potvrzení
císaře Matyáše pochází z roku 1612 a změněnou situaci dokonale ilustruje dodatek
Ferdinanda II. (1628). „aby se svrchu psané majestáty na samy toliko měšťany katolického
náboženství vztahovaly“. Ferdinand III. povolil roku 1638 třetí výroční trh.
Velmi svízelné bylo jednání o majestát Leopolda I., neboť president České královské
komory, kterému Pardubice podléhaly – Aleš Vratislav hrabě z Mitrovic -, kladl
velmi těžké podmínky a město se nakonec muselo zříci 18 venkovských krčem, ačkoliv
tam pivo dodávalo již od 16. století. Majestát ze dne 5. ledna 1662 je kniha
o 54 pergamenových listech.
Čtvrtý výroční trh povolil Josef I. roku 1710 a majestát císaře Karla VI. z roku 1725
má 53 listů; majestát císařovny Marie Terezie z 29. srpna 1772 je ve skutečnosti již
důkladný sborník, který obsahuje 101 listů; je psán česky, jen začátek a závěr jsou
německé.
Novou podobnou knihu podepsal císař Josef II. dne 29. ledna 1783, kdežto majestát,
vydaný Františkem II. dne 21. února 1794 obsahuje jen několik řádek.
Je to poslední městský majestát. Přitom jsem pominul pečetní listiny, do nichž svá
věnování vtělili páni z Pernštejna.
Zdeněk Bičík
Slavné osobnosti Pardubicka
Smil Flaška z Pardubic
Byl velkým synovcem velkého strýce, dalo by se říci o staročeském básníkovi
Smilu Flaškovi z Pardubic, o prvním básníkovi v našich dějinách, kterého bezpečně
známe jeho pravým jménem. Narodil se někdy v druhé čtvrtině 14. století a s Pardubicemi
je spojem vlastnictvím rodového majetku. Avšak o pardubickou část panství
drženého spolu s otcem Vilémem přišel za dosud nejasných okolností roku 1384, kdy
tyto statky byly prohlášeny za odúmrť a propadaly králi Václavovi IV. Vilém a Smil
podrželi pouze Pardubičky a 58 vesnic kolem hradu Rychmburk s městečky Skuteč
a Hlinsko. (Hlinsko má stejný městský znak jako Pardubice.)
Sebevědomý, vzdělaný – na Karlově univerzitě dosáhl hodnosti bakaláře – a bohatý
feudál s širokým politickým a společenským rozhledem, kulturně vytříbený svým
strýcem arcibiskupem Arnoštem z Pardubic, u něhož byl vychováván, marně po roku
1385 vedl svou při s králem o pardubické zboží. Zemský soud potvrdil 25. února 1390
králův nárok na Pardubice. A tak Smil Flaška ve svém protestu pokračoval podle zvyků
své doby; jako feudál a vlivný člen protikrálovsky zaměřené Panské jednoty snad
již od roku 1394 začal i králi odporovat i politicky a záhy s ním vedl drobnou zemskou
válku. Z počátku dosáhl úspěchů, poněvadž od roku 1396 zastával významný úřad
nejvyššího písaře desek zemských. Při tom bojoval v době králova zajetí s královými
přívrženci i nadále a roku 1403 jako hejtman kraje Čáslavského padl v půtce s Kutnohorskými.
Do našich dějin vstoupil Smil Flaška z Pardubic spíše jako básník než politik. Byl
dokonalým znalcem českého jazyka, všímal si lidové moudrosti a zachoval sbírku
239 staročeských říkadel a přísloví. Svou životní vyzrálost vložil do veršované didaktické
skladby Rada otce synovi, avšak vrcholem jeho tvorby je Nová rada. Vznikla
v době, kdy pan Smil se otevřeně postavil proti králi. Proto básník – politik stojí na pozicích
vysoké šlechty, která se chce podílet s králem na vládě, básník – umělec však
poukazuje na kořistnictví krále a šlechty a básník – statkář se vypořádává s pocitem
spáchané křivdy odebráním Pardubic. Avšak jakkoli je toto vyzrálé básnické dílo aktuální
a tendenčně zaměřené, aby působilo na krále, ten nikdy nápravu v zemi nezjednal
a ani Pardubice se nikdy nevrátily do rukou Smila Flašky, natož jeho dědiců.
Vlastimil Zikmunda
