Přeloučská firma Chvojkova napajedla a její nástupci

Zmíněné vzpomínky nalezl autor článku v neevidované dokumentaci přeloučského
muzea a v prosinci 2016 je zapsal do muzejních sbírek.1 Jedná se o deset stran strojopisu
ve formátu A4, který pan Pleskot sepsal zřejmě v první polovině 70. let 20. století,
podle přiloženého lístku snad v roce 1974 u příležitosti 50. výročí svého nástupu
do firmy a 65. výročí firmy jako takové. Při přepisu textu byla zachována Pleskotova
stylistika, text byl však přizpůsoben současnému pravopisu. Článek nemá ambice
shrnout historii firmy, ale doplnit doposud známé informace o zajímavé podrobnosti.2
Je zajímavé, že přestože o sobě pan Pleskot uvádí poměrně dost informací, nikde
nepíše své křestní jméno ani rok narození. Podle již zmíněného přiloženého lístku
měl být „J. Pleskot“. Díky Ing. Jiřímu Vackovi (1945) a matričním zápisům se podařilo
zjistit, že šlo o Josefa Pleskota, který se narodil 18. února 1900 v Přelovicích a zemřel
17. února 1981 v Přelouči ve svém domě čp. 894 v ulici Svazu bojovníků za svobodu.
Vzpomínky tedy psal zřejmě v době, kdy mu bylo kolem 74 let. Dejme tedy slovo panu
Pleskotovi.
Roku 1909 byla postavena cihelna na vápencopískové cihly Františkem Chvojkou3
[v Živanicích4] a zároveň byl zakoupen domek s velkým prostranstvím v Přelouči Stanislavem
Chvojkou5 směrem k nádraží a ke Břehám. Tyto dva bratři byli z Bezděkova,
jejich otec tam měl větší hospodářství. Mimo toho byl ještě jeden syn a jedna dcera. František
měl průmyslovou, Stanislav lihovarnickou školu. Miloslav6 stavitelskou a postupně
až doktorát. Učil na školách v Plzni. Dcera [měla] hospodářskou školu.7 Z toho je vidno,
Mgr. Matěj Pešta, Přelouč:
PŘELOUČSKÁ FIRMA CHVOJKOVA
NAPAJEDLA A JEJÍ NÁSTUPCI
VE VZPOMÍNKÁCH DLOUHOLETÉHO
ZAMĚSTNANCE JOSEFA PLESKOTA
že rodiče byli pokrokoví. Jejich otec [František Chvojka8] začal vyrábět cementové zboží
a mezitím napájecí mísy.9 Nejdříve byl dírový žlab z cementu a v něm nap[ájecí] mísa.
Po koupi domku v Přelouči od manželů Jirmářových převedli výrobu do Přelouče.
Tento domek byl rohový od města a za ním ještě čtyři domky směrem k nádraží. Ke Břehám
byl volný prostor, který byl níž proti silnici a u příkopu rostly staré vrby.10 Tak vznikl
závod Fr[antišek] Chvojka [–] výroba a montáž napáječek.11 František proto, že syn na
počest otce nechal jméno jeho, třeba sám se jmenoval Stanislav. Jeho paní, rozená Mikulecká
z Voděrad12, kde její rodiče měli velký statek (též její sourozenci vlastnili dvory),
byla průbojná a měla velký obchodní talent. Žádná práce jí nebyla zatěžko. Postavili
po začátku malé kůlny z bílých cihel vyrovnaných na sucho bez malty a začali vyrábět
napáječky cementové plovákové [–] na způsob spojitých nádob.13 Mísy musely být ve
stejné výšce. Na začátku byla jímka (nádrž), ve které byl plovák (tak jako u splachovače),
který doplňoval vodu, kterou dobytek vypil. Mísy mezi sebou se spojovaly plechovou
zink[ovou] trubkou, která se obalila cementem, takže po čase voda procházela cementovou
trubkou, neb plechová trubka se časem rozpustila.
První, co si pamatuji, mísy vyráběl Fr[antišek] Jánský14 a jeho švagr Fr[antišek]15
Dvořák, kteří byli též z Bezděkova. První montéři [byli] z Veselí ([Josef]16 Tyler, [Josef]17
Krejča, [Čeněk]18 Nedbal) a Heblík [byl] z Bezděkova. Postupem času postavili dílny
a sklady na obě strany k nádraží i ke Břehám. Za války 1914 a[ž] 1918 majitel byl na
vojně, ale jeho paní vedla podnik tak, že nezašel. Po válce se začal podnik vzmáhat a po
pražské výstavě 192419, kde Chvojka vystavoval a měl velký úspěch, byl závod na tuto
dobu hodně rozšířen. Postavila se dílna až ke dráze směrem [na] Břehy.

V tuto dobu jsem byl pozván do Přelouče a byla mně nabídnuta práce montážní. Tak
26. května 192420 jsem nastoupil do práce a byli přijímáni další zaměstnanci. Byli jsme
z 99 % samí vyučení zedníci. Na vodovodní práce jsme se lehce zaučili, neb při montáži
bylo zapotřebí nejvíce zedničiny. Dělalo se po celé republice. Byla to práce ponejvíce
sezónní, byli jsme také v roce hodně doma a v zimě se dělalo v lese. Ale v té době bylo
práce málo a zde to bylo poměrně dobře placené. Zde podle ujednání vše se dostalo,
nebyli jsme nijak šikanováni. Napáječky jsme měli pohledné, poklice mosazné. Práce
se musela provádět prvotřídně, na to byl velký dozor. Byli jsme sledováni, aniž bychom
o tom věděli, jak po stránce pracovní, tak po stránce jednání a chování. Když se někdo
nechoval tak, jak bylo podle ujednání, byl zavolán do kanceláře a tam mu řekli: „Vám se
u nás nelíbí, nejste spokojen, zde máte peníze, děkujeme za práci“ a šel, žádné nadávání.
Jejich dobré zacházení a jednání v té době jim neslo dobrý užitek. V té době většinou
zaměstnavatelé byli na zaměstnance hrubí, každou chvilku hrozili vyhazovem, ale náš
šéf to vzal obráceně a vydělal na tom.
Již v roce 1928 bylo 48 montérů a kolem šestnácti prodejních zástupců. V té době
byl závod na výši, objednávek bylo hodně, a tak závod pro šéfa byl finančně silný. V té
době se začal stavět dům, kde je dnes umístěna poliklinika21, dále koupil domky směrem
k nádraží (Sedláků a Svobodů) a naproti vilu po Čepkovi22 s velkou zahradou. Rozšířily
se kanceláře a také kancelářské síly. První, co si pamatuji, účetní, byla paní Maříková
(její syn pracuje na minist[erstvu] v ÚRO23), po ní manželka Jana Šímy24, který to převzal
po ní. V té době již šéf byl přísnější na peníze, neb měl dobrého poradce pana Šímu. Šéf
koupil pro [obchodní] zástupce motocykly Indián25 a později auta Tatry. Ze začátku jim
srážel nějaká procenta a později jim je prodal.
V té době vyvstala konkurence Děkov26 a Zedník. Zedník přede mnou byl též prý pracoval
v našem závodě a chtěl být spolumajitelem. Nedohodli se, a tak odešel do Jablonce
n[ad] N[isou]. Zedník měl praxi v napáječkách a Děkov strojní dílny. U nás se dělaly již
tenkrát pokusy zlepšovací a mezi nimi vent[ilové] napáječky. Toho využil Zedník a začali
propagovat vent[ilové] napáječky. Z toho vznikl velký konkurenční boj. Šéf hned vyšel
též s ventily a mísami dle přání zákazníka – cementové, litinové a kameninové.27 Jak
napáječky plovákové, tak ventilové, měly výhodu a nevýhodu. Též se zkoušely ventily takzvané
cucákové pro mladý dobytek a prasata. V tu dobu se [to] neosvědčilo a montovaly
se mísy všade běžné. V té konkurenční době využila paní Vágnerová, která měla domek
mezi koupenými domky Chvojkovými, situaci, a prodala jej firmě Děkov-Zedník, kde si
dali velkou firmu směrem ke kolejím, aby bylo na ní vidět z projíždějících vlaků. S časem
boj konkurenční ustal a náš závod podle mého uvážení dělal nejméně 70 % všech
napáječek. Třebaže jsme byli nejdražší závod, materiál a práce a jednání vše vyvážilo.
Každý rok se dělala výstava v Praze i jiných městech a odevšad bylo vyznamenání.
Šéf dal udělati býka-krávu s telátkem ve skutečné velikosti sochaři, což mělo efekt na výstavách.
28 Byl též natáčen film pro zemědělce s názvem Napij se, bratříčku, napij. Ze začátku
kupovali zařízení většinou menší hospodáři a mezi nimi, co byli nejvíce zadlužení.
Poněvadž bylo dokázáno, že se ušetří pracovní síla a užitek na mléce a mase je skutečný.
Po začátku se dělaly rezervoáry na vodu betonové podle studně, kde se do nich čerpala
voda dřevěnou pumpou, která se do potřebné výšky zvýšila, aneb rezervoár [byl] na půdě
a voda do něho se čerpala čerp[adlem] železným tlakovým. Též se voda čerpala pomocí
žentouru a později benz[inovými] nebo naftovými motory. V Trnové měli vycvičeného
koně, který byl zapřažen do žentouru, dali mu vodící tyč a on podle chuti běhal. Když
byl rezervoár plný, začala voda vodovodní trubkou téci ven, tak zůstal stát. V té chalupě
se též točil film, u kterého s kamarádem [Josefem] Mršíkem29 jsme montovali napáječky.
Zástupce dělal Petřina a další herci z Prahy.
V té době, kdy jsem nastoupil, nastoupil též soudruh [Josef] Buchar30, stroj[ní] průmyslovák
a po čase se stal duší závodu. Dobrý kamarád, a jak se říká – šikula. Postupem
času se montovala čerpadla centrifugální elektrická. Přišly do módy automatické
vodárny a proto musely být ventily napájení nízko a vysokotlaké. Než vypukla [druhá
světová] válka, přestavěl se jeden domek na pěknou bytovou jednotku. Ve válce bylo
práce hodně, neb Němci toto podporovali. V té době se postavila montovaná kůlna mezi
zahradou a továrním dvorem. Ještě pro dokreslení – paní šéfová ze začátku držela kozy
a když koupili vilu od Čapků31, s velkou zahradou, držela 2 krávy. Místo ručního míchání
směsi cementu a písku se postavila motorová míchačka. Zaměstnanci, kteří dělali
mísy, měli sraženo hned procento z výplaty. Práci měli od kusu. Jejich práce byla denně
kontrolována, takže žádný zmetek nevyšel ven. Napáječky se vevnitř vytíraly chemií
(fluvátem), aby se zastřely všechny póry a později se vevnitř pomocí pistole stlačeným
vzduchem vystříkaly cínem. Zvenčí se natíraly fermežovou barvou.
Jak jsem již předem podotkl, práce a materiál musel být prvotřídní. Za války, když
se začala sbírat mosaz, tak se poklice-osy ventilů stříkaly stříbřenkou, a tak se dala
všechna mosaz mezi zemědělce a hodně výrobků z mosaze a kotouče cínu zakopali do
země a naházelo[se] do studně, takže se po roce 1945 mohlo zase hned zase vyrukovat
s dobrým zbožím. Když začala válka, tak Děkov vyhnal společníka Zedníka a v roce
1945 to zase Zedník odvedl Děkovi. Zedník prodal ten konkurenční domek Chvojkovi
a ten nechal tyto tři domky zbourat a postavil dům s pěti bytovými jednotkami32 a ve
dvoře ze skladů 2 byt[ové] jednotky. [Tehdy] v tomto objektu byly garáže, ale později se
z toho udělalo skladiště a vchod ze závodního objektu.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2022