Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
PROCHÁZKA PO PARDUBICKÝCH KLIKÁCH, ZÁMCÍCH A KLEPADLECH - 3. část
Jen trochu cestování…
Núbie je historická oblast mezi dnešním Egyptem a Severním Súdánem. Při svých toulkách po světě (září 1990) jsem navštívil i tuto oblast. Na „výletu“ od proslulého chrámu Ramese II. jsem vyrazil kolem Násirova jezera směr nejbližší vesnice. Fascinovaly mě nejen starověké památky ale i život zdejších obyvatel. V malé chudé vesničce, která připomínala Mitrahinu poblíž Káhiry, jsem našel zajímavé stavby. Teprve při bližším zkoumání jsem poznal, že se jedná o sýpky. Pamatuji si na velmi zvláštní závory. Byly velmi primitivní na dřevěných ručně opracovaných kůlech, jejichž účelem bylo zřejmě místní sýpky zdobit. Později jsem se dočetl, že se zdejší dveřní zámky na závorách dávaly nevěstě jako svatební dary. Průnik závory zámkem symbolizoval sexuální akt. Tehdy jsem nefotil, protože jsem políčky filmu šetřil (to bylo ještě před érou digitálů!). Kdo se zajímá o „primitivní“ umění, může se setkat s podobnými zámky a jejich symbolikou rovněž v africkém státě Mali u kmenů Bamana a Dogon.
Na světě existují kmeny, které v dnešním 21. století dveře a tudíž i zámky nepotřebují. Žijí takovým „primitivním“ způsobem, že by z nich měl radost francouzský učenec J. J. Rousseau! V roce 2014 jsme s manželkou navštívili v Laosu horské kmeny v oblasti Lao Soung. Tyto kmeny sem přišly v 19. století ze sousední Číny. Výčet kmenů by byl unavující, tak snad jen zmínku o Černých Lahuzích. Obývají i území Thajska a Barmy. Když jsme se objevili v jejich vesnici, kam vedla cesta napěchovaná žlutým bahnem, připadal jsem si jako cestovatelé Holub nebo V. A. Frič mezi domorodými kmeny. Obyvatelé neuvěřitelně chudé vesničky se seběhli kolem nás. Moderní dobu připomínalo jen levné oblečení z Číny. Pozvali nás do jednoho svého obydlí. Žádné dveře, žádná okna. Žádný nábytek. Místo postele s nebesy jen rákosové rohože. Místo automatické pračky a kuchyňské linky docela obyčejné ohniště a železná obruč, opálená ohněm. Dětským hračkám vévodily kameny a klacky! Přestože je vysoko v horách (mlžná část pralesa) poměrně zima, tady se před ní nezavírají. Dveře nemají, jak jsem se dozvěděl v průvodci hlavně z důvodu, že si nemají mezi sebou co závidět. Tady se nekrade (mimochodem v Norsku jsme se dozvěděli, že až do druhé světové války se v některých oblastech vůbec nepoužívaly zámky. Tady se také nekradlo).
A na závěr ještě jedny „dveře.“ Z neobvyklého materiálu, který roste na ploše nejvýše položeného splavného jezera světa – na jezeře Titicaca. Když jsme z přístavu Puno (z peruánské strany jezera) vypluli k proslaveným indiánům Uros, žijících zhruba na 40 plovoucích ostrovech, navštívili jsme jednu z „nejprimitivnějších“ indiánských kultur na území Peru (září 2009). V době, kdy celé Peru a dnešní okolní státy zabrali Inkové, nechali právě indiány kmene Uros na pokoji, protože je nepovažovali za lidi! Někteří indiáni prožijí doslova celý svůj život na jednom plovoucím ostrově o velikosti několik stovek metrů čtverečních. Hlavní obživou je rybolov. Ostrovy jsou plovoucí, takže můžou vyplout za obživou doslova s celým ostrovem. Jejich chýše byly vyrobeny z rákosu zvaného totora. Vstup do jejich maličkých a nízkých chýší byl zakryt „totorovými dveřmi“? Což byla obyčejná rákosová rohož. Žádné zámky, žádné závory. Na rozdíl od laoských Černých Lahuů zde jakési dveře byly. Mimochodem, z totory nám připravili výbornou sladkou polévku…!
Z dnešních pardubických toulek po dveřích, klikách a klepadlech navštívíme nejdříve Komenského náměstí. Obejdeme kostel Panny Marie Zvěstování ze všech stran a prohlédneme si kliky a zámky většiny dveří (obr. č. 15 – 19). Na Přihrádku se zastavíme u čp. 51 (obr. č. 20), dále u galerie (hned vedle čtenářské budky), (obr. č. 21). Výpravu dokončíme u domu, kde stávala v Pardubicích nejstarší lékárna (apatheka, též apatyka, apotéka ve významu lékárna. Koncem 15. stol. se rozvinula výrobní činnost lékáren. K apatyce odpovídá výraz apatykář – lékárník - obr. č. 22).
Použitá literatura:
1) Strouhal, Evžen: Sedmkrát do Núbie, Vyšehrad, Praha 1989.
2) Martin, Steven – Cranmer, Jeff: Turistický průvodce Laos, 2011, s. 241 (Horské kmeny Laosu – barevná příloha).
3) Jenkins, Dilwyn: Turistický průvodce Peru, 2007, s. 193 – 196 (plovoucí ostrovy Uros).
4) Kohl – Larsen, L.: Simbo Janira vypravuje, Orbis, Praha 1962, s. 134 (vysvětlivky svahilských termínů).
5) Millerová, Judith: Primitivní umění (podrobný obrazový průvodce), s. 37.
