Z HISTORIE HOSTINCŮ, HOSPOD, RESTAURACÍ A PIVOVARŮ V PŘELOUČI (od středověku do současnosti) – 1. část

Šenky, hospody a restaurace byly od středověku důležitými místy v životu Přelouče. Nejvíce zpráv     o nich máme od 19. do 21. století, ale zmíníme i některé starší. Hostince měly a mají také společenskou funkci – konaly a konají se v nich také různé kulturní akce (např. divadla, koncerty, schůze spolků), lidé zde dojednávali svoje obchody či se zde prostě setkávali u piva. Zajímavým fenoménem je, že staré či neoficiální názvy hospod často přežívají a užívá je i generace, která je už pod původním jménem nestačila zažít.

Kolem roku 1950 mělo v Přelouči 13 osob hostinskou živnost (byla to 3. nejpočetnější živnost hned po krejčích a prodejnách smíšeného zboží). Ranou pro tato zařízení bylo určitě omezování živností po roce 1950 – z pohostinských zařízení zůstaly tehdy v provozu jen hotely U Jelena, U Nádraží, restaurace Záložna, hostinec Albíny Šprincové, U Žabků a U Krejzlů. Naopak po roce 1989 vznikly některé nové. U jednotlivých hospod zkusíme zmínit různé zajímavosti, které se autorovi podařilo dohledat (často již dříve při jiné příležitosti). Detailní rozbor historie všech hospod je velmi náročný a vlastně nemožný. Soupis nejdůležitější literatury je uveden na konci 3. části článku.

Přelouč je velmi staré město. První písemná zmínka o zdejší osadě je již z roku 1086, roku 1261 pak poprvé získala městská práva. Leží na historické trase mezi Prahou a Pardubicemi a Kutnou Horou    a Hradcem Králové. S určitostí lze říci, že již ve středověku musel být v Přelouči přinejmenším jeden hostinec, písemné zprávy se o něm však nedochovaly. Petr Vorel pouze obecně uvádí, že některé domy v centru města sloužily v 16. století jako "hostinské domy". Podrobnější zprávy tak máme až od roku 1836, kdy se začala v Přelouči psát městská kronika.

1. Pivovary:

Velice starým a bohužel dnes již v podstatě zaniklým průmyslovým odvětvím v Přelouči bylo pivovarnictví. Držbu pivovarů městu potvrdil v březnu 1580 Rudolf II. (ještě před prosincovým povýšením na město ve stejném roce), právo várečné tedy v Přelouči velmi pravděpodobně platilo již od roku 1261. Nejstarší doložené zprávy o existenci pivovarů v Přelouči pochází z roku 1518. Tehdy zde byly dva pivovary patřící vrchnosti (Pernštejnům). Znamená to, že musely vzniknout nejméně už na přelomu 15. a 16. století. Jeden z nich se nacházel v severovýchodním rohu náměstí, druhý            v místech dnešního čp. 4 a čp. 5 na rozhraní Pražské a Tylovy ulice (v domě čp. 5 je nyní depozitář Státního okresního archivu Pardubice). O jejich provoz se starala vrchnost. Měšťané s právem várečným platili za každou várku 3 groše české (ve středověku a raném novověku byla v Přelouči celá řada právovárečných domů, šlo přinejmenším o čísla popisná 2-7, 15-30, 32-33, 35, 37-45, 49-51 včetně). Od roku 1568 byly pivovary v majetku města (později koupilo i sladovnu). Vařilo se zde nepřetržitě až do třicetileté války, pak již byla výroba utlumena. Pivovar na náměstí byl odprodán      v roce 1720. Pivo se zde produkovalo ale až do poloviny 19. století. Roku 1860 zakoupili měšťané     s právem várečným budovu na západním předměstí, kterou přebudovali na pivovar. Byl známý jako Pavlovský dvůr. Pivo zde vařili od roku 1875, starý objekt na náměstí byl z důvodu stavby školy zbořen.

Sladovna se nacházela v Hradecké ulici v dnes již neexistujícím domě čp. 31. V majetku obce byla od roku 1580. Byl to objekt s renesančním štítem zbořený na přelomu let 1928 a 1929. Slad se zde připravoval máčením, klíčením a sušením obilních zrn. V objektu byly skladovací sýpky na obilí apod. Po výstavbě pivovaru v Pavlovském dvoře byla sladovna přemístěna do těchto prostor a stará sladovna sloužila např. jako sklad. Po sladovně nám zbyla památka v podobě Sladovní ulice, která zde byla proražena.

Roku 1871 začal vařit pivo soukromník Antonín Sekerka (v letech 1845-1870 městský sládek) na novém místě – v lokalitě Na Vyšehradě pod městským hřbitovem. Vznikl zde Sekerkův pivovar. Právováreční měšťané pak prodali svůj objekt v Pavlovském dvoře Františku Weitzerovi z Vysokého Mýta (1882). Ve městě tedy byly na konci 19. století dva soukromé pivovary. Sekerkův byl ale méně úspěšný a skončil v roce 1926 (stal se na nějakou dobu skladem pro pardubický pivovar).

Druhý pivovar vydržel v majetku pana Weitzera do roku 1892, pak se stal na šestnáct let podnikem rodiny Matouškovy. Roku 1908 ho koupila rodina Emlerova, a ta zde vařila až do roku 1949, kdy byl pivovar zestátněn. Zajímavostí je, že od roku 1918 nabízel Emler i vlastní šumivé vody (limonády), vodu měl z vlastní artézské studny (hluboká byla 166 metrů, denně poskytla téměř 1000 hektolitrů vody).

V roce 1949 tedy skončila staletá tradice výroby piva v Přelouči. V jeho někdejším areálu byl před rokem 1989 velkoobchod Drogerie. V posledních letech je však v Přelouči v provozu Mikropivovar Pod Lampou, který od roku 2017 vaří např. pivo s názvem Vůl na věži. Sídlí v domě čp. 661 v ulici Svazu bojovníků za svobodu.

2. Nejstarší známé hostince:

První hostince, které dokážeme bezpečně lokalizovat, se nacházely na západní straně dnešního Masarykova náměstí. Šlo o bývalý dům čp. 1 a čp. 2 (oba vidíme na níže uvedeném vyobrazení ze sbírek přeloučského muzea, pochází zhruba z doby kolem roku 1845). Dům čp. 1 byl v místech, kde je dnes dům čp. 50 na Masarykově náměstí. V roce 1538 zde za Pernštejnů vyrostla budova renesanční radnice. Přízemí objektu bylo tradičně pronajímáno jako hostinec, pivo se chladilo ve sklepeních. Víme, že hospoda zde byla přinejmenším roku 1836 (téměř jistě ale již daleko dříve)        a konaly se zde tehdy i taneční zábavy. Ze zábav se platilo v té době, jak uvádí historik Josef Ledr, "po 3 zl. hudebného" (Musikalimpost)". To byla vlastně zemská daň z pořádání tanečních zábav. Radnice byla demolována začátkem 50. let 19. století.

Zřejmě významnější byl hostinec čp. 2. Již v 16. století sloužil jako vyhlášené ubytovací zařízení.     V roce 1836, resp. 1830, je uváděn pod jménem U Modré hvězdy. Nacházel se zhruba v místech dnešního domu čp. 419 na Masarykově náměstí, částečně pokračoval do Pražské ulice. V roce 1836 zde byl hostinský Jan Tichý. V roce 1844 v tomto hostinci přespal arcivévoda Štěpán. 13. 4. 1868 tu zpíval místní pěvecký spolek Vojmír, recitovala slečna Audolenská a také se zde tento den hrálo divadlo. V dubnu 1846 je uváděn jako zájezdní hostinec, tehdy jej přestavěl Jan Tichý "v slušnou restauraci". Od 1861 zde působil čtenářský spolek, předchůdce přeloučské knihovny. Zřejmě kolem roku 1875 byl ale dům upraven, resp. zbourán a postaven úplně nově. Není to zcela jisté, ale zřejmě tehdy zde provoz hostince mohl skončit. Nicméně po původním domu zbyly sklepy (někdejší tzv. lednice), které se táhnou až pod současné čp. 562 v Pražské ulici.

3. Dnes již neexistující hostince doložené v 19. století

Poměrně dost jsme nalezli hostinců, o kterých je zmínka v soupisu k roku 1830 (respektive 1836), později ale už nikoliv. Zřejmě tedy neměly dlouhého trvání a v průběhu 19. století zanikly. Patří sem hostinec

a) U Slunce, který byl v bývalém domě čp. 16 v Pražské ulici (nyní zhruba čp. 886) s hostinským Janem Šoltou a tanečními zábavami

b) U Černého orla, který byl v domě čp. 18 v Pražské ulici a vlastnili jej dědicové Pelikánovi, kteří zde pořádali i taneční zábavy

c) U Červeného kohouta v domě čp. 27 na Masarykově náměstí, který vlastnil František Kopecký

d) U Zeleného kříže v domě čp. 28 v ulici Československé armády s majitelem a zřejmě současně       i hostinským Václavem Heřmanem

e) U Zeleného stromu v domě čp. 37 v Hradecké ulici s majitelem Fr. Matějovským a nájemcem Janem Novákem, který zde také pořádal taneční zábavy (dům byl v roce 2001 demolován a shodou okolností je v jeho nástupci dnes herna Chance Bar, kterou lze považovat za pokračovatele tradice původního hostince)

f) U Bílého koníčka v domě čp. 90 v Českobratrské ulici s vlastníkem Vincencem Tesánkem               a nájemcem Dominikem Salfickým, konaly se zde také taneční zábavy. Později byl demolován          a vyrostla zde roku 1937 orlovna, která byla po dočasném zákazu Orla v 2. polovině 20. století           z části užívána přinejmenším od 60. do 80. let 20. století jako jeden ze sálů místního klubu kultury. Konaly se zde také taneční zábavy či taneční kurzy.  Objekt byl známý pod zkratkou KVT, což znamenalo Klub vojskových těles – lze jej tak považovat za navázání tradice na 19. století.

Mohli bychom sem zařadit i bývalý zájezdní hostinec čp. 91, který se nacházel na dnešním Sokolovském náměstí. Byl zván Prkenice či U Libuše a dlouho byl vlastně prvním hostincem, který potkal pocestný při putování směrem od Prahy. První zmínku o tomto hostinci máme z roku 1830, kdy jej koupil Jindřich Tesánek. V provozu byl pak až do poloviny 20. století. F. K. Rosůlek jej roku 1909 označuje jako jeden z nejstarších domů ve městě a také jako oblíbenou štaci formanů. V letech 1923 až 1950 hostinec provozovala Marie Karabcová, která se tzv. dobrovolně vzdala živnosti. Ještě roku 1928 je v turistickém průvodci označován jako "formanka", neboli zájezdní hostinec. Autor průvodce, J. V. Flos také uvádí k roku 1928, že zde bylo "stálé divadlo". Objekt byl demolován v 70. letech 20. století a dnes je v jeho místech parkoviště u OC Billa.