JAK SE V PARDUBICÍCH VOLILO ZA PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÉ REPUBLIKY Díl první – komunální volby v roce 1919

Historický exkurz

První příležitostí, jak mohli občané svobodného Československa uplatnit své volební právo, se staly komunální volby v roce 1919. Dne 15. června se otevřely volební místnosti na většině území Českých zemí – tedy Čech, Moravy a Slezska. Výjimkou byla příhraniční území, ve kterých ještě nebylo definitivně rozhodnuto, kudy bude probíhat hraniční linie. Volby se tak netýkaly oblasti Vitorazska, Hlučínska, Valticka a části Těšínska. Naopak kvůli napjaté situaci nemohly volby proběhnout na Slovensku. Podkarpatská Rus se oficiálně stala součástí ČSR až v roce 1920, takže ani zde se občané k volebním urnám v roce 1919 nevydali.

V době prvních komunálních voleb Československo řídila vláda tzv. Všenárodní koalice, v jejímž čele stál Karel Kramář. Následné volby pak přinesly očekávané výsledky, když zcela jednoznačně zvítězily levicové strany. Pro poválečné období to bylo více než typické, a to nejen v Československu. Na celostátní úrovni se hlavním vítězem stala Československá sociálně demokratická strana dělnická se ziskem 32,5% odevzdaných hlasů. Na druhém místě se umístila Československá strana socialistická se ziskem 17,3% a pomyslné třetí místo získala Republikánská strana československého venkova (agrárníci) s 15,3% hlasů. Z českých vládních stran se dále umístila lidová strana (oficiální název zněl Československá strana lidová), která získala 9,8% hlasů. Teprve za ní skončila Kramářova Československá národní demokracie (získala 9,6% hlasů). Podobné výsledky, ve kterých naplno zvítězila levice, lze sledovat také v německy mluvícím pohraničí. Zde Německá sociálně demokratická strana dělnická v ČSR obdržela téměř polovinu všech odevzdaných hlasů (přesně 47,9%). Volební resultát, který přinesl již zmíněný příklon voličských preferencí směrem k levicovým stranám, v konečném důsledku zapříčinil konec vlády Všenárodní koalice a novým premiérem byl prezidentem Masarykem jmenován Vlastimil Tusar. Tento sociální demokrat spojil síly zejména s agrárníky a nově vzniklý kabinet nesl označení vláda Rudo-zelené koalice.[1]

Volby v Pardubicích

Komunální volby se v polovině června odehrály také v Pardubicích a zapojilo se do nich šest politických subjektů. Avšak pouze dvě politické strany (sociální demokraté a národní demokracie) dokázaly sestavit kompletní kandidátní listiny. Vedle zmíněných sociálních demokratů a reprezentantů národní demokracie se o přízeň pardubických voličů ucházeli českoslovenští socialisté, agrárníci, klerikální hnutí sdružené kolem lidové strany                              a reprezentanti tzv. Občanského klubu.

Prvních československých voleb se v Pardubicích zúčastnilo těsně přes 11 tisíc voličů a volební číslo, tzn. množství hlasů potřebných pro získání jednoho mandátu, bylo stanoveno na hodnotě 256 hlasů. Pardubické zastupitelstvo se totiž sestávalo ze 42 křesel. Vítězi pardubických voleb se stali, stejně jako v jiných částech Českých zemí, sociální demokraté, když obdrželi 4855 hlasů, což jim přineslo 19 mandátů v městském zastupitelstvu. Následováni byli československými socialisty – zisk 2479 hlasů a 10 mandátů. Třetí skončili národní demokraté s 1887 hlasy a 7 zastupiteli. Do městského zastupitelstva se dostali také zástupci Občanského klubu (1090 hlasů, 4 mandáty) a zástupci klerikálního bloku (558 získaných hlasů, 2 mandáty). Poměrně zajímavý je marginální zisk agrárníků. I když byly Pardubice především průmyslovým centrem a vítězství sociální demokracie nebylo v tomto poválečném období překvapivé, pouhých 133 hlasů odevzdaných pro příznivce agrární politiky mnohé zaskočilo. A tak se ve městě na soutoku Labe a Chrudimky optikou volebních výsledků ukázalo, že v prvním poválečném roce se preference voličů držely výrazně na levé části politického spektra.[2] V Pardubicích se vítězství sociální demokracie promítlo také do obsazení postu starosty města, kterým se stal František Vácha. Náměstky starosty se stali zástupci československých socialistů – Vojtěch Celzer a Roman Saturník.

Městské zastupitelstvo tak od poloviny roku 1919 zasedalo v tomto složení:

Sociální demokraté: Marie Bachurová, Alois Barták, Antonie Boubelíková, Jan Bubák, Václav Hasman, František Havlíček, František Hlaváček, Antonín Hromádko, František Kalivoda, Marie Kolářová, Josef Kristek, Viktor Löwy, Alois Novák, Rudolf Pačovský, František Picko, Jan Šimůnek, Karel Schöffler, Josef Tichánek, František Vácha.

Českoslovenští socialisté: Čeněk Benda, Vojtěch Celzer, Václav Dytrych, Karel Kopecký, František Matura, Jan Mojžíš, Josef Pitter, Jan Pokorný, Roman Saturník, Josefa Skalická.

Národní demokraté: Antonín Čížek, Emanuel Hlavatý, Jan Hloušek, Josef Mach, Josef Otto, Josef Prokop, Marie Vojáčková.

Občanský klub: Václav Fejfar, Stanislav Lipčík, Josef Polák, Berta Stará.

Lidovci: František Konvalina, Josef Novotný.

Z výše uvedených zastupitelů pak vzešla i jedenáctičlenná městská rada ve složení: Václav Hasman, Antonín Hromádko, Marie Kolářová, Viktor Löwy, Rudolf Pačovský a Josef Tichánek (všichni za sociální demokracii), Václav Dytrych (českoslovenští socialisté), Emanuel Hlavatý a Josef Mach (národní demokracie) a Václav Fejfar, Stanislav Lipčík (Občanský klub).