Z HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ - část 11.

1992 duben – agentura Century poradatelem dostihové sezona 1992
Predání docasného práva porádání dostihu obcanskému sdružení se znalostí
pravidel nutných pro úspešné porádání dostihu.
1992 – získání sponzora Martell Seagram pro Velkou pardubickou
Pro mne i všechny príznivce dostihu neuveritelná skutecnost. Hned v prvním roce
jsme meli stejného sponzora jako Velká národní v Aintree. Jak se ale pozdeji ukázalo,
nemeli jsme na tento fakt náležitou prípravu, a navíc došlo k protestum tzv. ochráncu
zvírat a sponzor po dlouhém rozmýšlení od další spolupráce ustoupil.
1992 ríjen – narušení prubehu Velké pardubické
Toto byl vrchol v negativním slova smyslu. Když jsme zažili lehký protest rok
predtím, vubec jsme si nedokázali predstavit, že to následující rok bude pokracovat
a v jakém rozsahu, navíc rízeno ze zahranicí a ve zcela jiných souvislostech, než je
skutecná ochrana zvírat. Naopak velmi dobre a rychle probehl zákrok policie, tehdy
ješte ceskoslovenské, které se podarilo plochu vyklidit behem dvaceti minut a závod
mohl naštestí probehnout.
Ing. arch. Miroslav Petrán, Pardubice:
Z HISTORIE VELKÉ PARDUBICKÉ
1992 prosinec – zásluhou a iniciativou Petra Drahoše ustavena
15. 12. akciová spolecnost Dostihový spolek
Po výberovém rízení na provozovatele závodište, které bylo ukonceno vzdáním se
všech trí zájemcu, jsme vubec nevedeli, jak budeme situaci rešit. Je pravda, že rok
predtím, kdy jsme ješte nemeli agenturu Century, zmínil na jedné z verejných diskuzí
Karel Pobuda možnost vytvorení akciové spolecnosti, ale v okruhu zúcastnených
vcetne vedení mesta nevedel nikdo, jak do toho. Situaci zachránil Petr Drahoš z firmy
Multisys, jenž oslovil pardubické a hradecké podnikatele, patrioty a firmy a podarilo
se mu akciovou spolecnost založit. Ta se základním jmením neco málo pres dva miliony
Kc zažádala o pridelení poradatelství dostihu na závodišti. Zároven došlo ke
vstupu mesta do spolecnosti. Mesto náhradou za penežní plnení vstoupilo do spolecnosti
movitým majetkem v hodnote neco pres milion Kc, který dostalo od státu spolu
s prevodem nemovitostí. V majetku byly traktory a nekterá další zarízení, potrebná
pro provoz areálu. Tím mesto Pardubice vlastnilo cca 31,5 % akcií, zbývající cást byla
ve vlastnictví soukromých osob, které tak vlastne zachránily závodište a Velkou
pardubickou pro budoucí casy.
1993 brezen – podpis nájemní smlouvy DS s mestem Pardubice
K výše uvedené žádosti pristupovali zástupci mesta s respektem, i proto, že mesto
bylo vlastne soucástí a. s., ale zároven také s velkou opatrností. Smlouva byla k nove
vzniklé spolecnosti velice tvrdá a byla pouze na dobu sedmi let. Bylo to tak trochu na
zkoušku. Trochu jsem se za takovou opatrnost vuci zachráncum pardubických dostihu
stydel, ale doba byla tvrdá a nejistota velká. V každém prípade se ale tento krok
podle prímých zkušeností z prvního roku poradatelství a provozu vyplatil a vztahy se
stabilizovaly. Dostihový spolek zacínal s rozpoctem na rok 1993 asi ve výši 2,5 mil. Kc.
Zní to neuveritelne, protože ješte pred koncem mého pusobení dosáhl rocní rozpocet
prakticky výše až 50 mil. Kc. Mesto ten prvotní pokrok zaznamenalo a následne
se nájemní doba areálu zvedla smluvne prakticky až do roku 2017. Pro mne to v roce
1993 znamenalo, že jsem si hluboce oddechnul a mohl jsem se venovat jiným záležitostem,
které mi byly daleko více vlastní. Dodnes jsem Petrovi Drahošovi vdecný nejen
za to, že spolecnost založil, ale i za to, že se témer deset let staral o její ekonomiku.
A já se mohl venovat koncepcím a zahranicním vztahum.
1994 brezen – návšteva Doncasteru, zavedení dostihu; Cena Pardubic
a Cena Velké pardubické, první rozhovor pro britskou televizi Channel 4
Tato akce byla další dobrý nápad Petra Drahoše využít pro nás i nekteré akcionáre
a novináre mých již nekolikaletých kontaktu s Johnem Sandersonem, jehož firma
IRM (International Racecourse Management) závodište v Doncasteru provozovala. Co
jsme ale ani netušili, byl fakt, že John byl v té dobe zároven prezidentem BHB (British
Horseracing Board), což byla nejvyšší autorita britských dostihu a nás tak vlastne
podporoval nejmocnejší muž britských dostihu, protože BHB je ješte nad britským
Jockey Clubem. Jelo nás nakonec 24. Mimo paní primátorky Demlové, mne a Petra
s manželkami byla ve skupine jedna cást akcionári, pro které to bylo první seznámení 

s britskými dostihy a druhou tvorilo pár dostihových novináru, což nám pro budoucnost
zabezpecilo objektivní informování. Prínos cesty byl neskutecný. John Sanderson
nám pripravil obrovské prekvapení pojmenováním dvou dostihu po Pardubicích
a Velké pardubické. To zároven zaujalo britské novináre natolik, že jsem dostal první
príležitost k nekolikaminutovému prímému rozhovoru o Velké pardubické na britských
televizích. Tyto dostihy propagující Pardubice a naše dostihy se konaly ješte
dalších 8–10 let. Zároven nám bylo umožneno konat každý brezen v Doncasteru tiskovou
konferenci k Velké pardubické. Domnívám se, že príležitosti, které nám poskytl
John Sanderson, nám otevrely mnoho cest zejména k britským a irským trenérum,
majitelum i jezdcum, což v dalších letech prineslo širokou mezinárodní úcast ve VP.
Stejne duležité a prínosné bylo navázání kontaktu dostihových mest Pardubice a Doncaster.
Nejduležitejší muž tamejší radnice Ron Gillies a další mnohokrát naše dostihy
navštívili. Tyto vztahy k mé lítosti nikdy nedospely do smluvního partnerství, ale pro
naši propagaci byly velmi duležité.
1994 srpen – úcast na festivalu St. Leger v Doncasteru
V breznu mne John Sanderson pozval na nejduležitejší doncasterský trídenní
rovinový dostihový festival spojený s nejstarším svetovým klasickým dostihem
St. Leger, konaným nepretržite od roku 1776. Protože Drahošovi nemohli jet, jeli jsme
jen já a moje žena. Byl jsem speciálne upozornen, že budeme soucástí slavnostní
vecere pred St. Legerem a že musím mít smoking. Do té doby jsem o smokingu pouze
neco slyšel. Pri této veceri se ukázalo, jak duležitá pro mne byla úcast mé ženy. Anglicané
na takové príležitosti zvou hodinu dopredu, protože znají lidskou nedochvilnost.
Tato hodina je spojena se seznamováním prostrednictvím výborného šampanského.
Vecere se zúcastnilo asi 150 nejduležitejších lidí britského turfu, ale z nich byly
pouze ctyri ženy. A protože má žena z nich byla nejmladší a myslím, že i nejhezcí,
zastavili se u nás postupne témer všichni prítomní muži. Tak jsem se díky své žene
seznámil se špickou britských dostihu. Navíc jsme mimo dvou Japoncu byli jedinými
zahranicními úcastníky a také jsme poté, co všichni už zaujali svá místa, byli ješte
oficiálne predstaveni.
1994 ríjen – vystoupení v poradu CT Aréna a úspešná obhajoba
Velké pardubické
Byla to doba, kdy témer všechny novináre nejvíc zajímalo to, jak jsme pripraveni
na protesty ochráncu a teprve potom, jak na dostihy. Tak dva roky po protestech slíbil
Jirka Janda redaktoru CT Šímovi úcast v jeho poradu Aréna na stredu vecer tri dny po
VP, který byl velmi populární. Jirka nevedel, o co se jedná, ale když se to dozvedel,
rekl mi, že to nezvládne, že musím jet já. Pokusil jsem se z toho nejak vykroutit, volal
jsem panu Šímovi, jestli by to nešlo zrušit nebo odložit a zeptal jsem se, co se stane,
když neprijedu. Rekl, že se to ješte nestalo, že mne chápe, ale že to bude muset divákum
sdelit. Tak jsem ho požádal, aby byl objektivní, což slíbil a nakonec jsem jel. Asi
se mi vystoupení docela podarilo, protože téma znelo; zda se má Velká pardubická
zrušit, nebo ne a pro zrušení bylo jen 20 % telefonátu, proti 80 %, takže od té doby
se novinári na protesty prakticky prestali ptát. Melo to ješte jeden dopad, konáci
požadovali, abych místo recí na koni zacal jezdit, a tak mi obstarali kone a já se to
naucil a kone jsem si porídil.
1995 ríjen – vítezství It’s a Snipa s Charlie Mannem ve Velké pardubické,
cena britského turfu pro Charlie Manna za nejlepší výkon roku 1995
Toto vítezství bylo jediným vítezstvím zahranicního kone behem mého pusobení,
melo ale velký význam a duležitost. Ten rok byla velká návšteva diváku a Charlie
svou výhrou v zahranicí zpopularizoval Velkou pardubickou jako nikdo jiný. Mockrát
jsem si od té doby prál vítezství zahranicního kone práve z techto propagacních
duvodu, mockrát k tomu bylo blízko, ale už se to nepovedlo. I to byl jeden z duvodu,
proc jsem chtel založit Crystal Cup, protože jsem doufal, že to zvýší možnost ješte
kvalitnejší zahranicní úcasti, a tím se i zvýší duležitost VP.
1996 – otevrení nové tribuny D
Dokoncení a otevrení nové tribuny spojené s dokoncením areálu stájí zaradilo
naše závodište do britského a vubec zahranicního standardu závodišt. Od té doby se
nemáme za co stydet a prostredí v našem areálu je srovnatelné s vetšinou evropských
závodišt.
1997 listopad – druhé místo Peruána, tretí Marketplace v dostihu
Sporting Index v Cheltenhamu
Byla to první úcast našich koní v anglických dostizích od trí pokusu uspet ve Velké
národní v Aintree a skoncila fantastickým úspechem. Od té doby jezdily naše stáje
na tento dostih každý rok a díky tomu jsme byli ve Velké Británii i Irsku vnímáni
jako prekážková velmoc.
1999 zárí – kvalifikace Irish Stampa pro VP v Meranu
Je spojeno s humorným podtextem. Když se novinári majitele kone ptali, jak si
cení úspechu v Gran Premio di Merano, rekl, že to je hezké, ale hlavním cílem bylo
kvalifikovat se do Pardubic za tri nedele, címž velice zduraznil duležitost našeho
dostihu na úkor Merana.
2000 leden – návšteva v Pau
Na naši první návštevu francouzského závodište se mnou odjeli Drahošovi
a jezdci Josef Vána s Jirkou Kameníckem. Pripletli jsme se ke slavnosti, kde závodište
v Pau pripravilo smlouvu o spolupráci se závodištem v Cheltenhamu, aniž by o tom
Cheltenham predem informovali. Jeho zástupce Edward Gillespie pak navrhl, at ji
podepíšeme také. Od té doby se datuje naše oficiální spolupráce s obema závodišti.
Pri závodišti v Pau je veliké tréninkové centrum až pro 900 koní. Tehdy mi reditel
závodište Francois Galibert slíbil bezplatnou možnost ustájení a tréninku ceských
koní v prípade jejich prihlášky do dubnové Velké národní v Aintree. Je mi líto, že toho
žádná ceská stáj nikdy nevyužila. Naše partnerské vztahy s Pau to ale nenarušilo,
a vznikem Crystal Cupu se ješte utužily.

2001 leden – predsedou predstavenstva
Nikdy jsem si nedokázal predstavit, že nekdy budu v této pozici a že budu pres
deset let tuto funkci vykonávat. Nijak jsem po tom netoužil. Petr Drahoš mi ale už
v roce 1999 rekl, že mám pocítat s jeho odchodem, protože hledá jinou výzvu. Tu
našel v Chuchli jako reditel závodište, svou roli opet odvedl perfektne a já jsem byl
vdecný za to, že jsem byl na jeho odchod díky jeho prímosti alespon pripraven. Protože
nikdo žádného predsedu nehledal, tak jsem musel to místo prijmout, jinak bych
ohrozil výsledky naší predchozí práce. Ješte mám v pocítaci tri dopisy, ve kterých
jsem v dalších letech žádal Radu mesta Pardubic, aby našla jiného predsedu predstavenstva,
což se ale stalo až o deset let pozdeji, a to po mediální kampaní proti DS.
2004 zárí – vítezství Masiniho v Grand Premio di Merano
Zavedením klasické steeplechase na našem závodišti jsme pripravili podmínky
pro výrazné zvýšení kvality našich koní pro zahranicní dostihy. Nejvíce se to projevilo
v Meranu a Masini byl vlastne v dusledku naší práce prvním vítezem velkého
zahranicního dostihu, což bylo dojemné a za slzy jsem se nestydel. V dalších letech
následovala další vítezství a vždycky jsem byl hrdý, když jsem mel možnost naše
úspešné kone v Meranu dekorovat. Masini byl ale výjimecný. Stáj Wrbna jela na dražby
do Varšavy pro jiného kone. Toho koupili, ale paní Gajdová zahlédla náhodou Masiniho,
rozhodla o jeho koupi za smešných asi tisíc euro a Masini se sumou výher pres
dvacet milionu Kc je dodnes zrejme nejúspešnejším ceským prekážkovým konem.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 11-12/2023