SKVĚLÝ ARCHITEKT A DESIGNÉR - ke 12. výročí narození Karla Kalvody

Karel Kalvoda (nar. 17. 7. 1903 v Pardubicích)
maturoval roku 1921 ve svém rodišti na vyšší reálce
a poté odešel do Německa, kde v letech 1922–23
hospitoval na umělecko-průmyslové škole v Drážďanech.
V letech 1924–25 pracoval cca 53 let jako
tajemník Svazu civilních inženýrů v Praze, poté
(v letech 1926–27) byl stavebním kresličem u Ing. Rosenberga také v Praze. V období
1927–28 pracoval tamtéž jako dělník u Ing. Bursíka a arch. Ženíška, pak (v letech 1928
–29) byl kresličem projektové kanceláře TEKTA, a to v době svého studia na ČVUT
v Praze. Byl zaměstnáván příležitostně (m.j. i na projektu Pražských vzorkových veletrhů,
jehož autory byli Ing. arch. O. Tyl, společník firmy TEKTA a akad. arch. J. Fuks.)
To K. Kalvodovi potvrdil v říjnu 1968 prof. Ing. arch. J. E. Koula, DrSc. O potvrzení své
práce v TEKTĚ požádal Karel Kalvoda v témže roce (9. 10.) i Ing. arch. K. Tausenaua,
jemuž napsal: „Byl jsem ve velké kreslírně v podkroví v Revoluční třídě, kde jsem
pracoval blízko Vás. Přišel jsem do TEKTY po svém spolužákovi kol. Končelovi, který
mne do TEKTY doporučil. Byl bych v TEKTĚ zůstal déle, ale na zákrok prof. Mendla
jsem se musel vrátit k prknu, abych dokončil 3. projekt.“ Roku 1931 složil 2. státní
zkoušku na VŠ architektury a pozemního stavitelství v Praze. V době hospodářské
krize a nezaměstnanosti pracoval jako soukromý projektant. Od 1. 7. do 1. 12. 1944
(v době spojeneckých náletů na Pardubice) pracoval v Městské technické kanceláři
v Pardubicích jako totálně nasazený. Od 6. 2. 1944 do 10. 5. 1945 pobýval v pracovním
táboře Natschung ve Slezsku (měl totiž od 11. 11. 1940 židovskou manželku Markétu,
roz. Zenkerovou, dceru Julia Zenkera a Markéty Nadelfestové, narozenou 18. 10. 1921,
pocházející z domu čp. 77 na Pernštýnském náměstí v Pardubicích, kde byl na památku
M. Zenkerové st. osazen nedávno Stolperstein). Svatby Kalvodových se jako
svědkové účastnili hoteliér E. Košťál a obchodník s auty F. Hladěna, oddával vrchní
komisař politické správy JUDr. et PhDr. L. Novotný. Od 1. 8. 1945 do 30. 11. 1948 byl
Ing. Kalvoda soukromým projektantem. Na podzim 1948 byl pověřen založením projektového
střediska STAVOPROJEKT, kde byl pak i zaměstnán (od 1. 12. 1948 do 7. 1.
1954), od 8. ledna převzal na Krajském národním výboru (KNV) v Pardubicích oddělení
územního plánu. Pracoval zde až do 30. června 1960. Na jeden rok byl i pověřen
funkcí ředitele Parku kultury a oddechu (PKO) v Pardubicích. Od 1. července 1960 se
vrátil do STAVOPROJEKTU, kde skončil 31. 3. 1961. Od 1. dubna t. r. se stal pracovníkem
Vojenského projektového ústavu (VPÚ) v Pardubicích s platem 2 600 Kč.
Jaká byla veřejná činnost arch. Kalvody? Již v době svých pražských studií byl
členem výboru Spolku posluchačů architektury, po studiích členem regulačně-
-poradního sboru při Městské technické kanceláři v Pardubicích, členem výboru
a jednatelem východočeského Svazu výtvarných umělců, členem Syndikátu čs. výtvarných
umělců v Praze a členem pardubické odbočky SIA (Spolku inženýrů architektů).
V září a říjnu 1935 organizoval urbanistickou výstavu („Stavba měst“) v autopavilonu
v Tyršových sadech v Pardubicích. Býval i členem soutěžních porot. Po roce
1945 byl nejprve zástupcem vedoucího, pak vedoucím STAVOPROJEKTU Pardubice
a členem národohospodářské komise OV KSČ. Na jaře 1948 organizoval výstavu
„Východní Čechy republice“ (výtěžek přes 750 000 Kč byl věnován na výstavbu
nového výstavního pavilonu). Na podzim 1948 organizoval Celostátní konferenci
urbanistů. Byl členem výkonného výboru pro úpravu pietního místa – popraviště na
Zámečku v Pardubičkách a členem výboru Svazu protifašistických bojovníků (SPB).
Pět let byl předsedou pardubického střediska Svazu architektů ČSSR a členem poradních
sborů pro územní plánování a architekturu při KNV (později ONV) v Pardubicích.
Pracoval i jako předseda východočeské komise pro tvorbu a ochranu životního
prostředí při MNV Pardubice. Přispíval svými články a odbornými statěmi do časopisů
„Čs. architekt“ a „Deutsche Architektur“. Podílel se též na práci soutěžních porot
a komisí pro přípravu celostátní výstavy chemie v Pardubicích a celostátní „Diskuse
o bydlení“. Byl také členem komise ministerstva školství a kultury (MŠK) pro rozvoj
technické lidové zábavy v Praze. Byl totiž znalcem mnoha zahraničních zábavných
parků, o nichž shromažďoval dokumentaci. Roku 1951 obdržel Krajskou cenu za výtvarné
umění, 1952 stříbrný odznak SPE, 1962 vyznamenání 1. stupně za budování
Pardubic a roku 1963 státní vyznamenání „Za zásluhy o výstavbu“.

31. července 1968 s ním VPÚ Pardubice (zastoupený
plk. Ing. J. Martincem) ukončil pracovní
poměr. 4. září 1968 (tedy po invazi států Varšavské
smlouvy, již ostře odsoudil) mu byl stanoven starobní
důchod 600 Kč měsíčně. 3. října 1968 se u Krajského
soudu v Hradci Králové odvolal proti výši starobního
důchodu. Bylo mu doporučeno, aby získal
potvrzení o svém zaměstnání u Svazu civilních inženýrů
(v letech 1924–27) a v projektové kanceláři
TEKTA (1928–29).
Až po jeho smrti (zemřel 11. 11. 1971 v Pardubicích)
bylo u ONV Pardubice v únoru 1981 řešeno
navrácení domu čp. 107 na Třídě Míru, který byl
v majetku rodiny od roku 1911. Roku 1961 byl znárodněn
a v jeho přízemí byla umístěna prodejna
loveckých potřeb a opravna podniku Lověna. Rodina
žádala o navrácení domu neúspěšně od roku 1967. Součástí domu byl na parcele
č. 271 (plocha 377 m2) umístěn přízemní objekt s pultovou střechou, jenž však byl roku
1969 Bytovým podnikem zbourán. Původně sloužil jako prádelna, sušárna a dílna.

Bohužel se nezachoval seznam projektů a realizací arch. Karla Kalvody, otevřený
např. zůstal jeho spolupodíl na návrhu ceny pro Zlatou přilbu ČSR a na projektu pardubického
vlakového nádraží (spolu s K. Řepou a J. Dandou. Takřka neznámá je jeho
činnost malířská a design.
Děkuji za odbornou spolupráci svému příteli Ing. arch. Janu Klimešovi.