Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Osud sezemických Židů
19.září 1941 vyšli sezemičtí Židé poprvé do ulic města, ve kterém většina z nich žila dlouhá léta, potupně označeni žlutou šesticípou hvězdou s Černým nápisem „Jude" /Žid/. Těžko chápali Sezemáci to, co se jim snažila namluvit německá propaganda i za pomoci členu českých fašistických organizaci /Vlajka ap./, že tito lidé jsou /ve smyslu tzv. „norimberských zákonu", vydaných v roce 1935 v nacistickém Německu/ méněcenní, zasluhující všeobecná opovrženi, ba dokonce fyzickou likvidaci. Naopak, až na opravdu čestné výjimky, od počátku okupace se k nim chovali zcela normálně, i když styk s osobami „neárijskými" byl přísně zakázán.V této kritické době žily v Sezemicích čtyři židovské rodiny /Lóblovi, Ostrých, Pickovi a Poláčkovi, celkem 13 osob/, dvě ženy židovského původu ve smíšeném manželství /Anna Szkuková a Cecilie Zemanová/ a tři tzv. „míšenky", tj.dívky, jejichž matka byla Židovka. Egon Ostrý tu byl jen na návštěvě. Žil se svou rodinou v jižní Americe /snad v Brazilii/ a nestačil včas opustit protektorát, což pro něho znamenalo tragedii. To, co se nepodařilo jemu, podařilo se Marii Poláčkové. Ilegálně odešla na Slovensko, tam přežila válku a po osvobození se provdala do USA.
Před padesáti lety, 6.prosince 1942, došlo k odsunu Židů ze Sezemic. V ten den brzy ráno za silného mrazu opouštěli sezemičtí občané - Židé, jen s malým zavazadlem v ruce, pěšky své město. Příslušníci čtyř uvedených rodin se hlásili ve sběrném středisku zříženém v budově pardubické obchodní akademie. Nejstarší byl sedmdesátiletý stařec, nejmladšímu bylo necelých patnáct let. 9.prosince pak spolu s dalšími byli odtransportováni do Terezina. Později byla odvezena přímo do Terezina Cecilie Zemanová /i se svou dcerou/ a Anna Szkutková. Celou kalvárii přežila jen Cecilie Zemanová a tři dívky - „míšenky". Osud ostatních se zúžil jen na sloupec jmen a tří dat u každáho z nich - datum narozeni a data transportů do Terezína a do Osvětimi. V Osvětimi po nich mizí všechny stopy - dokonce ani datum jejich smrti není známo. Podle zvyklosti SS byl u starých lidí den příjezdu do Osvětimi i dnem, kdy končili svá životy v plynových komorách, kdy zemřeli ti ostatní, nelze zjistit. A tak tabulku sestavenou na podkladě údajů ze St. židovského muzea v Praze /dopis Č.j.53/73-Lo/p/ lze doplnit jen jedním faktem zjištěným z literatury:
paní Lóblová se svým synem byla odvlečena do Osvětimi posledním transportem, který tam byl vypraven.
Obyvatelé Sezemic židovského původu upadli v zapomenutí. Jen málokdo už dnes tam ví, že dům, ve kterém byla prodejna domácích potřeb, patřil rodině Hugo Polačka a že továrnu na kraji města, donedávna sídlo provozu n.p.Triola, postavil v roce 1929 /původně jako továrna na obuv/ Jindřich Ostrý a nazval ji jménem svá ženy Valja. Jen tyto dvě stavby a desky se jmény obětí druhá světová války připomínají Sezemákům jejich spoluobčany, která zcela bezdůvodně zavraždila zvrhlá nacistická ideologie.
