Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Arklebové z Počápel
Mezi many, kteří doprovázeli pana Vojtěcha z Pernštejna na jeho cestách do Vidní i do ciziny, nacházíme mimo jiná i jméno Václava Arkleba z Počápel. Dr.Jiři Kotyk ve svém Článku "Vojtěch st. z Pernštejna" /ZKPP 1977, str.129/ cituje historku sepsanou Aug.Sedláčkem o manech Vojtěcha z Pernštejna. Manové měli doprovázet svého pána do Vidně a odmítli to. Byli to Vaněk Komárovský z Libanic a Václav Arkleb z Počápel. Vaněk se omlouval slovy: "Matka pláče pro mne". Vojtěch prý odvětil:"Kdyby ženy vládly, i já bych musel zústati doma".Kdo to byli Arklebové z Počápel?
Počáple jsou malá obec /ve starších dobách táž Podčaply/, ležící nedaleko vtoku řeky Loučné do Labe. Loučná v urbářích je nazývána řekou Mýtkou 1/ „mimo touž obec teče řeka Mýtka", někdy bývá zmínka i o řece Arklebově. Od Sezemio až k Počáplům k tak zvaná Kuchyňce se rozkládal Sezemský rybník, napájený strohou z rybníka Lučnov.
Obec Počáple je v historii našeho kraje dobře známa. První zmínka je z roku 1354, kdy se v jedná dědická smlouvě připomíná Je šek z Počápel /AC V 547/. Roku 1394 Hereš z Láz /Lán?/ jinak z počápel odkázal kostelu v Kuněticich 30 gr. úroku z Bořic. Roku 1399 koupil plebán Henalin od Petra z Počápel pro kostel v Kuněticich 1 kopu grošů úroků vycházejících ze svobodného dvora v Počáplích. Roku 1415 připomíná se Bohunek z Počápel, který podepsal protest proti upálení mistra Jana Husa /AC II. 187/. Když r.1488 Jindřich MuMnsterberský prodával Andělovi z Ronovce od Kunětické hory, kláštera Sezemického dědiny zápisné v Sezemicich, uvádí mezi jinými v Počáplich „dvuor kmetci s poplužim, na kterám sedí Ješek" /AČ V. 539/. V roce 1491 koupil Počáple od Jana Anděla z Ronovce pan Vilém z Pernštýna.
Urbář panství Pardubského a Kunětihorakého, sepsaný po roce 1494 uvádi v Počáplich tři dvory /AC XVII. 383/:
1/ Dvůr Drahorádovaký, ktarý byl největši. dvoulánový, jako držitel je zapsán Ježek Drahorád /mohl by to být Ježek uvedený při koupi dvora Andělem z Ronovce /. 2/ Dvůr Vachovaký, jednolánový, držitel dvora Vach.
3/ Dvůr Arklebovaký nejmenši, púllánový, držitel Jiřík Arkleb.
Arklebovaký dvůr byl sídlem erbovní rodiny, pernštejnských manů Arklabů z Počápel. Dvůr z počátku rozlohou nejmenší, během doby se zvětšil a v roce 1785, kdy měl výměru 156 jiter 117 4/6 sáhů, byl největším dvorem v Počáplich. Dvůr Drahorádovaký měl v té době výměru 114 jiter 964 5/6 sáhů a dvůr Vachovaký pouze 36 jiter 180 2/6 sáhů. Pozemky kupovali držitelé dvora v Sezemicích, v Počaplích od dvora Vachovského dva kousky „Klínku", která tyly pak nazývány „Arklebovské klínky" a od dvora Drahoradovského protiprávně 6 korců poli. Tento prodej byl sice povolen pardubickým hejtmanem, ale od královské komory české přišla výtka, neboť převody gruntů dvorů a odprodeje části pozemků podléhaly schválení komory „v létu 1630 proti přísné zápovědi skrze instructi od J.M. cis.nejmilostivější dědičné vrchnosti, že se v žádném pod žádným vymyšleným způsobem roli a luk od gruntu odprodávati. odcizovati, dopouštěti od žádného povolovati nemá, vydanou, neboš. Janovi Arklebovl od téhož gruntu neslušně a nepořádně odprodanou ..." /Purkřecht Č.17/. Prvním známým držitelem Arklebovakého dvora byl, jak již bylo řečeno, Jiřík Arkleb. Jeho syn Václav byl druhým držitelem. Grunt držel v době Vojtěcha z Pernštejna /1521-1534/ i v době jeho nástupců až do roku 1567. Od tohoto roku je na gruntě Jan Arkleb, po jehož smrti v roce 1586 Jiřik Arkleb. Jiřík zemřel asi v roce 1617 a grunt prodala vdova Dorota v roce 1621 poslednímu držiteli gruntu z rodu Arklebů Janovi. Jan zemřel 28.10.1633 a tím konči Arklebová v Počáplich. 2/
Na venkovní zdi sezemického kostela vedle kaple sv.Anny se zachovala náhrobní deska Jana Arkleba. Na náhrobní desce, která je nyni ve velmi špatném stavu, je umístěn dnes již málo zřetelný erb /kartuš/ tři trojlístky vycházející z jednoho bodu. Po obvodu náhrobni desky je nápis, z něhož před lety tylo možno přečíst „1633 dan Simon ... udy aposstolu v Pánu dokonal Slovutný P. Jan Arkleb z Pocz. ..." a na jiném miste „položeny odpooziwa". /slovutný byl titul erbovního měšťana/. Náhrobek byl původně umístěn v kostele, kde je také Jan Arkleb pochován a pravděpodobně při barokisaci kostela v 18.století byl z kostela odstraněn.
Součásti prodejních smluv Arkl. dvora je inventář a výčet zbroje.3/ V inventáři se pravidelně opakuje 6 taž.koní, 2 hřebice, 6 dojnic, 3 voli, 4 telata, 15 ovcí atd. Pozoruhodná ja zbroj, která je dost obsáhlá a odpovídá manské povinnosti držitele gruntu. Obsahuje přední a zadní kus, peklhaub /přilba/, obojček /k zavěšení předního a zadního kusu/, šorc /drátěná košile pod pancíř/, zárukáví /brnění na rukou/, brnění, plechovice, ručnice, meč a jízdní kůn. U oatatnich usedlostí na venkově zbroj obsahovala většinou 4 až 6 jednotlivých částí, jizdní kůň se ve zbroji vyskytuje jen velmi vzácně /např.v Bohumilči při prodaji statku sirotků Jakuba Vlasáka Petru Pithartovi je uveden ve zbroji kůň s dobrým rystunkem/.
Ale jezdecké sedlo je uváděno takřka při většině gruntů v inventáři, neboť kůň byl obvyklým dopravním prostředkem. Zbroj přecházela z jednoho držitele gruntu na druhého. Při převzetí gruntu posledním Arklebem Janem v r.1621 není již jízdní kůň ve zbroji uveden. To již pardubické panství patřilo královské komoře /od roku 1560/.
Po smrti Jana Arkleba dvůr zůstal v držení vdovy Alžběty, která se znovu provdala za Petra Vaněčka. Zemřela však v létě 1649, nezůstaly po ní žádné děti, ani sourozenci a tak dvůr převzal bez zápisu její manžel Petr Vaněček. Před smrti učinila poslední pořízení, kšaft, v kterém dvůr odkázala svému manželovi, avšak kšaft nebyl královskou komorou uznán a povoleny toliko dva odkazy, do kláštera Blahoslavené Panny Marie v Pardubicích 50 kop grošů a k záduši sezemskému 30 kop grošů. Knihovní pořádek učiněn až 3.5.1661 přípisem královské komory České, kšaftovní odkazy zrušeny, neboť Alžběta, „že jest ona jakožto osoba poddací proti J.M.cis.instructi všech královských panství v Čechách hejtmanem vydané, žádného společného zadáni neb tvrzeni o jmění a statečku svém o své vlastní újmě činiti a takové témuž manželovi svému, také dotčenému J.M.oís. panství poddanému, ani žádnému jinému, zavdati moci měla" a Petr Vaněček grunt -bezprávně a svévolně ujal". Dvůr oceněn na 800 kop grošů a šacovní suma rozdělena na tři rovné dily, dva díly přešly právem odúmrtním do důchodu panství a třetí díl Petru Vaněčkovi. Hospodářské svršky, nářadí, nábytek a ostatní domovní inventář byl zanechán Vaněčkovi, neboť, jak prokázal a stvrdil přísahou, do hospodářství vložil mimo svou práci i 400 zl.rýnských svých vlastních peněz a z gruntu nezachoval si ani 30 kr. Grunt také utrpěl událostmi třicetileté války, kdy Švédská vojska pobrala všechen dobytek.
V dalších letech arklebovský dvůr střídal často majitele. Roku 1665 prodal grunt Petr Vaněček „podle poručeni královské komory České" za 1080 kop grošů Matoušovi Františku Chrástkovi z Engelsburku, ktepý měl již od roku 1655 v drženi grunt Drahorádovaký i Vachovský. Brzo na to r.1667 přisel grant v držení Jana Žehuňskéh, písaře panství pardubského a smrkovského a pozdějšího purkrabího, za 1200 kop grošů, rovněž tak koupil dvůr Drahorádovský a Vachovský. Od roku 1679 přechází Arklebovský grunt do majetku rodiny Holických, v roce 1773 kupuje grunt švagr Emanuele z Gronzensteinu a rok na to grunt kupuje za 13.000 zl. paní Anna z Granzensteinu, rozená Praxová z Pernthalu, která v roce 1779 kupuje i grunt Drahorádovský za 7000 zl. Grunt Drahorádovský byl pak rozdělen na dva dily podle instrukce od správy komorních panství z 21.5.1789, kterou bylo povoleno „aby se nejenom velký gruntové pro rozmnoženi familiích rozdělovaly,nýbrž ouřadové maji k tomu jak držitele, tak sirotky a představením pohnouti, dle čehož tehdy J.M. pani Anna z Granzensteinu to nejvyšši míněni za pravidlo vzala a svy velký grunty s prošacovánim purkmistra a konšelův J.M.cis.komorního městečka Sezemic panu Petrovi z Maillardu /zet pani z Gronzensteinu/ následovní staveni a rolní připadnosti k jeho a jeho budoucího dědič, užíváni s vysazenýma závazky jest prodala a postoupila". Druhou polovinu gruntu koupil Jan Lorenc.
Arklebovský dvůr přešel v roce 1790 do majetku Františka z Lechnerů za 13000 zlatých.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 1993, číslo 7/8.
