Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Dvacet let od Sametové revoluce v Pardubicích
Skutečnost, že si v těchto dnech a týdnech připomínáme dvacáté výročí
od doby, kdy se Československo vydalo díky Sametové revoluci na cestu mezi
demokratické země světa, asi není třeba připomínat. Jak však probíhaly ony
revoluční dny před dvaceti lety v Pardubicích?„V pondělí 20. listopadu ráno jsem šla do divadla. Tam se sešla skupina lidí z disentu a z divadla. V první fázi to ale nebyli divadelní herci, ale zejména technici. Až teprve večer se herci, ale nikoliv vedení divadla, připojili k revoluci. Dopoledne jsme se domluvili, že večer bude v divadle shromáždění,“ vzpomíná na začátek revolučních dní signatářka Charty 77 a spoluzakladatelka Občanského fóra v Pardubicích Jarmila Stibicová. Paní Stibicová se však onoho večerního shromáždění v divadle nezúčastnila, protože byla při cestě do divadla zatčena příslušníky tehdejších policejních složek. Ve stávkovém deníku studentů tehdejší Vysoké školy chemicko-technologické je toto první revoluční shromáždění v divadle popsáno takto: „Herci přečetli prohlášení, v němž vyslovili nesouhlas se zákrokem na Národní třídě v Praze a vstupují do stávky na podporu studentů. Poté vypovídali očití svědci událostí v Praze, na závěr všichni zpívali státní hymnu. Herci oznámili, že takováto shromáždění se budou konat denně až do konce stávky. Většina lidí z divadla odešla domů. Masa lidí, kteří se shromáždili před divadlem, utvořila průvod, který prošel tř. Míru za vykřikování různých hesel. Všude StB. Lidi šli ke KSČ, volali Jakeše do koše! Poté se rozešli (asi 300 lidí) před školou.“
Asi rozhodujícím dnem pro revoluci v Pardubicích bylo úterý 21. listopadu. V tento den prošel krátce před polednem Pardubicemi průvod studentů gymnázia vedený ředitelem školy Josefem Kubátem. Večer se pak opět uskutečnila demonstrace, tentokrát již před divadlem. Okolo devatenácté hodiny se zde shromáždilo na dva tisíce lidí, nyní již nejen studentů. Ve vzpomínkách pamětníků je však uchována vzpomínka na to, kterak měl večerní průvod lidí původně namířeno před sídlo tehdejšího Sboru národní bezpečnosti v ulici Na spravedlnosti: „Když jsme se blížili k ulici Na spravedlnosti, tak se diskutovalo, zda jít na tu policii nebo zda nejít radši zpátky do města, protože jsme měli strach z masakru. Objevil se tam pan Stibic a lidé z Charty 77 a ti doporučili vynechat tuto akci a udělat raději průchod přes město a jít k OV KSČ. Takže jsme šli k paláci komunistů, tloukli jsme jim na skleněné dveře a křičeli, ať vylezou a snažili jsme je odtud vyhnat. Ale byl tam jen hlídač, který nám řekl, že je celá budova prázdná,“ popsal první revoluční večer v Pardubicích Jiří Kubík. Naplno začalo fungovat také pardubické Občanské fórum. U jeho zrodu stáli mimo jiné i signatářka Charty 77 Jarmila Stibicová, Pavel Šmíd, divadelní výtvarník Jaromír Vosecký nebo restaurátor František Vít, v jehož bytě se konala první setkání zakládajících členů OF. Z dalších členů pak připomínáme také ing. Vlastimila Doubravu, Bohuslava Louna, Libora Kudláčka, Miroslava Petráně. Druhou větev OF pak tvořili lidé sdružení okolo někdejších členů Klubu angažovaných nestraníků a sdružení Obroda, reprezentovaných Bohdanem Dvořákem. Demonstrace se před divadlem konaly i po celý zbytek týdne.
V pátek 24. listopadu se konalo diskusní fórum v prostorách kulturního domu na Dukle určené pro studenty a zaměstnance pardubického Parama. Hostem byla i členka Městských divadel pražských paní Věra Galatíková, která pak vystoupila i na večerní demonstraci před divadlem.
V pátek se také sešla rada Městského národního výboru (MěstNV) Pardubice, jež vyslovila svůj nesouhlas s připravovanou generální stávkou, která se měla konat v pondělí 27. listopadu. Přesto se však celá řada pardubických podniků ke stávce připojila. Samozřejmě, že se ke generální stávce připojili i pardubičtí vysokoškoláci z VŠCHT. A tak se v pondělí 27. listopadu před polednem zaplnilo nejen prostranství před divadlem, ale celé dnešní náměstí Republiky, práci přerušila na dvě hodiny většina pardubických podniků. Den poté, tedy v úterý 28. listopadu, se konalo poslední každodenní shromáždění před divadlem. Od té doby se manifestace před divadlem již konaly jen jednou v týdnu – vždy v úterý.
Velmi složitá jednání byla v těchto dnech vedena v souvislosti s přístupem Občanského fóra do místních sdělovacích prostředků. Ještě před generální stávkou získalo OF svou vývěsku v podchodu před Zelenou bránou. Složitá jednání předcházela však možnosti publikovat v tehdejších novinách Zář, které byly tehdy jediným regionálním tiskem na Pardubicku. „Tam jsme dlouho nemohli publikovat. Dokonce jsme dostali doporučení z Prahy, abychom redakci Záře „obsadili“, abychom mohli svobodně informovat,“ vylíčil nám situaci někdejší manažer OF v Pardubicích Pavel Šmíd.
Další představitel tehdejšího OF ing. arch. Miroslav Petráň pak vzpomíná na to, jak se podařilo v revolučních dnech získat přístup do městského rozhlasu: „Asi dva týdny po 17. listopadu jsme ráno šli s Pavlem Šmídem a Michaelem Tarantem k předsedovi MěstNV Jaroslavu Šimonovi domů. Přemlouvali jsme ho, ať nám půjčí městský rozhlas a on nám rozhlas skutečně poskytnul. Do rozhlasu jsme šli já, Petr Dohnal a Zdena Havlíčková, která dnes pracuje na matrice. My jsme četli zprávy a pamatuji si, že jsme měli k dispozici jedinou gramofonovou desku Spirituál kvintetu, kterou jsme pouštěli stále dokola, protože slova… mává, mává všem svobodná zem… se přesně hodila k situaci.“
Zajímavým nápadem byla akce Řetěz spojených rukou, jehož podstatou bylo propojení dvou největších východočeských měst a odvěkých rivalů Pardubic a Hradce Králové. Tento nápad vznikl v pardubickém OF a tak v neděli 3. prosince 1989 proběhla akce, která do té doby neměla u nás obdoby. „Kolem 11,30 hodin se u elektrárny v Opatovicích nad Labem spojil řetěz lidských rukou, jehož jedna část vyšla z Pardubic a druhá z Hradce Králové. Řetěz vytvořilo v desetistupňovém mrazu odhadem kolem 10 000 lidí a byl dlouhý asi 10 km. Akce, v jejímž závěru si dvě tradičně „znepřátelená“ města podala ruce, je výzvou všem lidem naší vlasti a všem lidem světa: „Podejme si ruce a hledejme k sobě cestu!“ Iniciátorem akce bylo Občanské fórum Pardubice a perfektní organizace se chopily stávkové výbory vysokoškoláků ve spolupráci s OF Hradec Králové,“ uvádí se v tiskové zprávě vydané k této akci.
Ve středu 13. prosince se v hotelu Grand konalo velmi bouřlivé plenární zasedání Městského národního výboru. Na něm se mimo jiné diskutovalo i o budoucím možném využití budovy OV KSČ. Předseda MěstNV Jaroslav Šimon zde totiž seznámil přítomné s dopisem, který obdržel od OV KSČ a který se týkal zpětného navrácení budovy městu. Hovořilo se o několika možných variantách budoucího využití budovy. Jednou z myšlenek bylo vytvoření společenského domu pro všechny politické subjekty a zájmové organizace ve městě, další variantou bylo využití pro zdravotnictví nebo třeba pro ubytování studentů, nedostatečné prostory zde prezentovala Komorní filharmonie, Konzervatoř i Lidová škola umění. Myšlenka na umístění filharmonie v paláci OV KSČ byla všeobecně přijata kladně. A tak zde byly položeny základy vzniku budoucího Domu hudby.
V úterý 19. prosince Rada MěstNV na svém zasedání doporučila vznik komise pro změnu názvů některých pardubických ulic a náměstí. Současně byla také vytvořena komise pro odstraňování plastik. Důvodem byla zejména snaha o odstranění pomníku V. I. Lenina z prostranství před Východočeským divadlem. Jak se však ukázalo, Leninova socha by své místo opustila tak jako tak, jelikož v únoru roku 1990 byla zahájena výstavba Domu techniky a v místě sochy se počítalo s umístěním jeřábu. Cílem komise bylo však také obnovení sochy prezidenta T. G. Masaryka.
Ožehavým tématem bylo odvolání stávajících poslanců z Federálního shromáždění a jejich nahrazení nově kooptovanými osobnostmi OF. Podpisová akce požadovala okamžité odstoupení poslanců J. Kempného a V. Rabase. Zatímco prvně jmenovaný odstoupil téměř okamžitě, národní umělec a varhaník Václav Rabas opustil svůj post poslance až 8. prosince. Na jejich posty byli těsně před koncem roku kooptováni JUDr. Zdeněk Jičínský a RNDr. Libor Kudláček. Poté probíhala jednání, aby byli nahrazeni komunističtí poslanci i z místních zastupitelských orgánů kooptovanými členy jiných subjektů. „Jednání měla probíhat prostřednictvím kulatých stolů. Já jsem měl organizovat kulaté stoly v rámci města a Bohdan Dvořák v rámci okresu. Bohdan Dvořák ale předtím z OF vystoupil. V tu chvíli mně padly na krk kulaté stoly na městě i na okrese. Takže já jsem strávil celý únor osmdesáti hodinami sezením u kulatých stolů, kam chodil pan Stehno za sociální demokraty, Roman Línek a Hana Demlová za lidovce, za křesťanské demokraty doktor Jirásko a také za KSČ Jiří Kazda a Jan Kučera jako poslední tajemník OV KSČ. Stanovovali jsme pravidla, kolik lidí bude vyměněno a kým. V té době bylo také domluveno, že se JUDr. Mikula stane novým předsedou MěstNV, Vlastimil Doubrava se stane předsedou ONV,“ vzpomíná na události před dvaceti lety ing. arch. Miroslav Petráň. Další významnou činností Občanského fóra byly výjezdy zástupců OF a studentů po podnicích a školách v Pardubicích, ale i celém okrese: „Výjezdy na venkov byly velice důležité, protože tam lidé o revoluci moc nevěděli. Byly takové výjezdové skupiny, kde byl jeden člověk z divadla, jeden člověk z disentu, jeden člověk od studentů,“ zavzpomínala Jarmila Stibicová.
Asi završením revoluce v Pardubicích byla návštěva prezidenta Václava Havla, který zavítal do Pardubic na pozvání místního Občanského fóra 27. ledna 1990. „To jsme si říkali, že bylo dobře, že přijel do Pardubic. S jedním kamarádem z Jaroměře jsme mu tehdy napsali dopis za východočeský disent. Prosili jsme ho, kdyby přijel. On souhlasil, samozřejmě, že musel navštívit i Hradec, to nešlo vynechat. Součástí byla beseda v divadle. To nemohlo pojmout zdaleka všechny, co měli zájem. Lidé stáli na náměstí před divadlem a pan prezident vyšel krátce na balkon před divadlem. To také bylo povzbuzení,“ zavzpomínala Jarmila Stibicová.
Takové byly revoluční dny a týdny v Pardubicích před dvaceti lety.
