Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Start divadla provázely hádky
Sto let divadla Patnáctého ledna 1904 se v Pardubicích konečně pohnuly ledy. Alespoň takový pocit museli nutně mít všichni ti, kteří téměř třicet let podporovali myšlenku vzniku divadelní budovy. Už více než dvě desetiletí totiž uplynulo od doby, kdy se poprvé objevil nápad postavit ve městě novou budovu pro divadelníky a hudebníky. Probíhala jednání, ale i hádky o to, kde a jak má vyrůst nové divadlo.
V lednu 1904 se radní totiž sešli s architektem Antonínem Balšánkem a požádali ho, aby svůj návrh budovy, který se před časem ve vyhlášeném výběrovém řízení umístil na druhém místě, podrobněji rozpracoval a vyčíslil veškeré finanční náklady stavby.
Objevilo se sice několik hlasů, které tvrdily, že radní měli oslovit vítěze soutěže Jindřicha Fialku, případně vyhlásit nové výběrové řízení. Po mnoha letech váhání a dohadů, které tomuto dni předcházely, už o další prostoj ale nikdo nestál a kritiky nikdo neposlouchal.
Samotné zahájení stavby proto pozdrželo jenom zasypání vodního příkopu, který vedl kolem Zelené brány.
Když se tak stalo, přišel stavitel a člen Spolku pro zřízení divadelního domu v Pardubicích Václav Kašpar s tím, že by mělo divadlo vyrůst na jiném místě. Z původně zakoupených parcel chtěl celou stavbu posunout trochu výš, částečně do volného prostranství.
Radní i členy Spolku Kašparův nápad zaujal natolik, že narychlo vykoupili čtyři domy, které do navrhovaného místa zasahovaly. Uplynul další rok, než architekt Balšánek rozpracoval své plány a než členové městské rady a spolku jeho projekt definitivně schválili. Protože ve svém rozpočtu počítal architekt s celkovou částkou 309 800 korun, přidali radní k původnímu jmění Spolku ještě sto tisíc z obecní pokladny.
Ačkoliv se vedení města i spolku na své schůzi dohodlo, že na stavební práce vyhlásí veřejnou soutěž, objednala nakonec městská rada stavbu přímo – bez jakéhokoli výběrového řízení – u chrasteckého stavitele Josefa Döllnera. Fakt, že stavitel vůbec nebyl z Pardubic a navíc se k této práci dostal až podezřele lehce, vedl k nejrůznějším vášnivým diskusím o protekci. Na různá obvinění upozorňoval i místní tisk, dokonce se novináři tímto tématem zabývali ještě v roce 1909.
Šestnáctého května 1907 se většina obyvatel města sešla u slavnostního položení základního kamene budoucího divadla. Bylo až symbolické, že ve stejný den, ale o třicet devět let dříve, se v Praze odehrála podobná slavnost – tehdy šlo ale o základní kámen k Národnímu divadlu. Základní kámen se pokládal později kvůli volbám Stejné datum bylo ale spíš dílem náhody než úmyslu.
„Základní kámen pardubického divadla měl být položen 9. května, což dokládá i v kameni vytesaný nápis s tímto datem. Protože se ale 14. května konaly volby do říšského sněmu a organizátoři se obávali politického zneužití této akce, přesunuli slavnost až na 16. května,“ popsal pardubický historik Miroslav Klimpl.
Pokud si někdo myslel, že teď už půjde vše hladce, opět se spletl. Balšánek dodával podrobné plány postupně a stavitel často nevyhověl jeho požadavkům. Kvůli jeho chybě musela být například stržena a přestavěna část stropu.
Za dva roky ale výsledek předčil očekávávání všech optimistů i skeptiků. V přízemí měli diváci k dispozici 163 sedadel a šest lóží, o patro výš to bylo osm lóží a 82 sedadel. Ani v jedné části nechyběla místa k stání. Vadou na celkové kráse nového moderního divadla byl jen jeden, zato zásadní fakt – původně navrhovaný rozpočet se navýšil zhruba o 200 000 korun.
Už koncem října 1907 začal pracovat přípravný výbor, který měl zajistit program k slavnostnímu otevření divadla. Výbor tvořili zástupci města, ochotnického spolku a Spolku pro zřízení divadelního domu. Ti všichni se shodli na tom, že při zahájení musí vystoupit jak ochotníci, tak i zpěváci.
Výbor nejprve rozhodl, že prvním představením bude Smetanova opera Hubička v podání pěveckých spolků Pernštýn a Ludmila. Druhý večer měl patřit ochotníkům. Po vyhlášení tohoto programu se ale mezi navrhovanými soubory strhla silná hádka, ochotníci chtěli za každou cenu vystoupit hned první večer, takže výbor nakonec ustoupil a pořadí přehodil.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP rok 2009, číslo 11/12.
