Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Náš rozhovor - Daniel Ženatý
Daniel Ženatý, farář Českobratrské církve evangelické v Pardubicích 1. V čem spatřujete vklad církví do současného života laicizované české společnosti?
Jak se Vám daří Vaše práce v Pardubicích?
Nepřetržitě, po celá staletí, vnášejí křesťanské církve do světa slovo víry, lásky, naděje. Stále to slyší někdo, kdo tvoří tuto společnost, ať křesťanskou nebo ateistickou. A vynáší to ven, za zdi kostelů. To přece musí kladně ovlivnit život a myšlení celé společnosti! Církve prošly krizemi, vědí o svém selhání v některých etapách své existence. Nejsou naivní. Mají hlubokou zkušenost s lidským životem. Jde samozřejmě o to, zda ji umíme vydávat ven. Snažíme se o to.
A konkrétní vklad – církve přispívají k vzdělanosti, a také k úctě k sociálně i tělesně slabým. Diakonie, Charita, mnohá občanská sdružení, která se těmto lidem věnují, to jsou přímé i nepřímé důsledky působení církví. Jak se mi daří práce v Pardubicích? To musí posoudit ti, kdo mne sem povolali, členové pardubického sboru! Mně i mé rodině se v Pardubicích líbí.
2. V čem vidíte specifika ČCE v otázce restitucí?
Je dobré si vytrvale ujasňovat, oč jde. Připravovaný zákon se jmenuje: Zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených církvím a náboženským společnostem v době nesvobody, o vypořádání majetkových vztahů mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi.
Stát tedy napřahuje vstřícně ruku a chce zmírnit některé majetkové křivdy. Církve podanou ruku přijaly a spolu se státem hledají, kudy na to. Důležitá je vůle státu s tím něco dělat! Vždyť stále platí zákon z roku 1949! Představte si, že by se náš stát, například v roce 1968, řídil zákonem z roku 1905! Diskuse se však otočila, a v současnosti to vypadá, jakoby se nenasytné církve dožadovaly restitucí! A k tomu ještě v době krize! Že se nestydí...To je podobné, jako byste se obrátili na souseda, že chcete napravit, čím jste mu ublížili, a pak mu vyčetli, že se nestydí, že mu jde jen o majetek. A pokud se jedná o mou Českobratrskou církev evangelickou, pak je třeba uvést dvojí:
Jednak – i naše církev utrpěla v době nesvobody mnohé škody. Nejednalo se tolik o majetek, i když také. Jednalo se především o škody, které se těžko vyjadřují. Například, moje spolužačka na vsetínském Gymnáziu. Otec jí zemřel, starala se spolu s nemocnou matkou o hospodářství na samotě daleko za městem. Za čtyři roky studia nedostala jinou známku než jedničku! Studovat na vysokou školu však jít nesměla, chodila totiž do kostela. Pracovala pak jako účetní v pekárnách. Připravovaný zákon, i když se týká majetku, chápu také jako vyjádření, že stát si toho všeho je vědom, je mu to líto a chce to nějak, aspoň vstřícným krokem, napravit!
To druhé – nekatolické církve by podle přijatého zákona dostaly náhradu, které se zřekla Římskokatolická církev ve prospěch církví nekatolických. Jedná se myslím o 17 %, které by se takto z katolického podílu rozdělily mezi ostatní.
3. Jaké zkušenosti máte s pardubickou ekumenou?
I předchozí věta o gestu Římskokatolické církve naznačuje, že vztahy jsou dobré. I v Pardubicích. Mezi námi faráři a kazateli panuje důvěra, přejeme si navzájem vše dobré. Samozřejmě bychom mohli dělat víc pro vzájemné sblížení a jednotu křesťanů v Pardubicích. To ano.
4. Jste vězeňským kaplanem, každé nedělní jitro po sedmé hodině máte své slovo na ČR Pardubice, popište nám prosím tyto své činnosti! Ve věznici se setkávám s těmi, kdo něco provedli a jsou za to potrestáni. Jsou to ovšem lidé různí! Někteří litují toho, co udělali, jiní ne. Někteří snášejí věznění s vypětím všech sil, někteří si na ně zvykli. Mnozí z nich za sebou mají životní příběh, v němž nepoznali lásku a bezpečí domova. Každý z nich je Boží originál, každý z nich má před Bohem svou cenu. To se jim různými způsoby snažím povědět.
Můj pořad v ČR Pardubice se jmenuje Myšlenka pro každého. Trvá dvě až tři minuty. Reaguji na život kolem sebe, nějak, nevím přesně jak, se do mého povídání prolíná můj život s životy těch, které jsem potkal a potkávám. Někdy reaguji na kalendářní a církevní rok, někdy povím myšlenku z nedělního kázání nebo biblické hodiny. Zatím mne vždycky něco napadlo, a to už prosím šestým rokem! Práce mne těší, jsem úplně svobodný v tom, co povím. Ostatně, z těchto nedělních povídání vznikla již druhá knížka, jmenuje se Nejsme na útěku. Vydal ji Kalich, a ještě před časem jsem ji viděl i v pardubických knihkupectvích.
