Zveme Vás
28.04.2024 07:50
Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
28.04.2024 08:35
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Tři minikomedie z dějin pardubické SPŠCH
Jak jsme vystupovali z církve U nás na SPŠCH měl tento akt poněkud netypický průběh. Náš „soudruh“ ředitel ing. Jaromír Syrový byl pozoruhodnou osobností. Na žáky, ba i na kantory spouštěl hrůzu svým jadrným hlasem, ale spravedlivějšího šéfa snad tehdy ani být nemohlo. Ve styku s nadřízenými úřady si uměl poradit tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Někdy v roce 1956 se stalo toto: na konci jedné porady uchopil šéf jakési lejstro a pravil: „Tady se nás ptají shora, jak jsme se vyrovnali s náboženstvím, zda naši učitelé chodi do kostela a podobně. Tak jsem jim oznámil, že u nás s tím žádné problémy nejsou…“
Tím mohla porada skončit, leč běda. Přihlásil se kolega Š. a rozvláčně se chopil tématu, řka: „Soudruhu řediteli, já jsem se již dříve chtěl odhlásit z církve, šel jsem to oznámit na farní úřad, ale oni mi to odmítli písemně potvrdit. Co mám v té věci udělat?“ Ještě dříve, než jsme stihli vymyslet nějaké řešení, ozvala se soudružka H. Jako členka strany a zároveň jako bývalá katolička pronesla památnou větu: „Lojzo, žádné potvrzení nesháněj! My všichni vidíme, že jsi atheista a že tvůj úmysl opustit církev je jistě míněn vážně. Tím jsi zde před námi zapřel Ježíše Krista a tudíž tvá duše nemůže dojít věčného spasení…“ A tak se stalo, že ustrašená dušička našeho kolegy Š. možná úpí v mukách pekelných. Případné setkání s duší soudružky H. tamtéž není vyloučeno. Pozn. Římskokatolická církev nevede kartotéky svých příslušníků. Z úředního hlediska tedy nemůže potvrzovat ani členství ani jeho zrušení.
Jak jsme slibovali poslušnost
Sliby jsou chyby, praví lidová moudrost. Leč veřejné intituce, úřady, armády, školy apod. o tom nic netuší a tak nás občas nutí chybovat. Na vojně se tomu říká přísaha, v civilu to bývá pouhý slib služební nebo cosi podobného. Podepíše se nějaký papír a už za týden si nepamatujeme, co tam bylo napsáno. Někdy se při tom též potřásá pravicí nadřízenému dobře placenému činovníku. V r. 1972 komusi přišlo na mysl, že na sliby adresované Gottwaldovi a Stalinovi už nelze spoléhat a že bude tedy třeba něco podobného slíbit Husákovi a Brežněvovi. Takové případy známe z rodinného života. Dítě dostane výprask a musí slíbit, že už nebude zlobit.
My kantoři jsme tedy byli v únoru 1972 svoláni, abychom slavnostně složili nový služební slib. Spočíval v tom, že jsme cosi podepsali, podali ruku pověřenému činovníku a pronesli slovo „SLIBUJI“. Bylo nás tam z několika škol hodně a stáli jsme ve frontě, kde jsem se bavil se svým dlouholetým přítelem Jiřím Plchem, profesorem gymnazia. Byl velice rozčílený a hlásal, že by mu snad ani nevadilo něco podepsat, ale nahlas říkat „SLIBUJI“? To že ho štve a ponižuje. Uklidňoval jsem ho takto: „Jirko, podívej se, jak je venku hezky! Odpoledne vyrazím s rodinou do přírody, my si v tom libujeme. Já tomu soudruhovi klidně potřesu rukou a rychle ze sebe vysypu SI LIBUJI. Zkus to taky tak!“ Můj nápad se rychle ujal. Přidali se k nám i další kolegové a začali jsme nacvičovat. Stačí položit důraz na S a L a dát tomu rychlý spád, aby to zaznělo jako dávka ze samopalu.
Tak jsme si hezky polibovali a šli jsme na oběd. Co jsme to vlastně tehdy podepsali? Kdo si má takové blbosti pamatovat…
Svatý Jan a KSČ
V dobách, kdy se ještě lidé uměli bavit bez televize, bývala oblíbena tato společenská hra: zvolí se dva zcela nesouvisející pojmy a hráč má vymyslet krátký příběh, ve kterém je oba logicky použije. K tomu zdánlivě směřuje uvedený nadpis. Rozdíl je však v tom, že nepůjde o události smyšlené, nýbrž skutečné. Vraťme se tedy o padesát let zpátky do Pardubic. Měl jsem přítele Romana. Byl to dobrý muzikant – trumpetista, stále veselý a nabitý legračními nápady. Brzy po válce nastudovali pardubičtí amatéři Prodanou nevěstu a zde uplatňoval Roman svůj talent komika, když na scéně vytruboval slavný pochod komediantů. Při různých lidových veselicích jsme mohli Romana vídat nejen v dechovce, ale též u stánků, kde prodával párky, točil pivo a jednou dokonce naléval dršťkovou polévku. A právě odtud se odvíjí náš příběh. Jistá zákaznice zaboří lžíci do polévky a ihned protestuje, že v dršťkové polévce nevidí žádné dršťky. Milý Roman se nenechá vyvést z dobré míry a pohotově se brání slovy: „Soudružko, už jste někdy viděla ve svatojánském chlebu svatého Jana?“
Zde končí vzpomínka a nyní se vraťme do přítomnosti.
Mám ve své vlasti zajímavou pamětihodnost, zvanou KSČ, později KSČM. Stále prohlašujeme, že jde o zločineckou organizaci a že by se tedy měla zrušit. Ptáme-li se však, kdeže jsou ti zločinci, dopadneme tak jako ona žena, která hledala v polévce dršťky a dostalo se jí poučení o svatém Janu. Máme totiž zločineckou organizaci bez zločinců. Ti ve správnou chvíli opustili tonoucí loď a pohotově nabídli své bohaté zkušenosti jinde. Potkáváme je v ostatních politických stranách, v kruzích podnikatelů, v zastupitelských orgánech, v obou komorách parlamentu, ba i ve vládě. Ti nejstarší žijí životem bohatých spokojených důchodců. Tu a tam byl sice někdo před soud povolán a ihned zproštěn viny, aby v klidu mohl psát své paměti s vidinou tučného honoráře. Jiný byl symbolicky vězněn, ale brzy odešel zadním vchodem a začal svobodně podnikat. KSČM je tedy obestřena mnohým tajemstvím a proto poskytuje živnou půdu novodobému lidovému bájesloví.
Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2012.
