Zveme Vás
04.05.2024 14:00
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
05.05.2024 07:55
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
05.05.2024 08:35
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
11.05.2024 09:00
Nemošická stráň
Přírodovědná vycházka s J. Rejlem. Sraz je v 9 hodin na konečné trolejbusu č. 2 Zámeček. Možná doprava linkou 2 ze zast. Náměstí Republiky v 8:43 hod. Zakončení akce je plánováno v restauraci U Kosteleckých v Černé za Bory.
typ akce: Přírodovědné vycházky
12.05.2024 07:40
Do Prahy za Karlem Hynkem Máchou
Václavské nám. - Františkánská zahr. - Petřín - Vrchlického sady - Kampa - Čertovka - Střelecký ostrov - Žofín. Délka trasy 12 km. Odjezd 7:41 ČD, návrat 17:00 ČD. Ved: Jaroslav Benda. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Archiv aktualit
Něco navíc o Františku Dobiášovi ze Semteše
Je tomu více jak 70 let, kdy se nad Polabím v době německé okupace za
mrazivé noci snesli k zemi poslové svobody našeho národa. Začítáme se znovu,
tentokrát ve Zprávách Klubu přátel Pardubicka, o nám známých událostech,
zase o něco přesněji a podrobněji. U evangelického faráře Františka Dobiáše ze Semtěše se musíme chvíli zdržet, protože nám to káže svědomí. Nemůžeme si to prostě nechat pro sebe. František Dobiáš se totiž narodil u nás, ve Velimi. Jeho životní příběh známe, avšak neméně zajímavý byl i osud jeho bratra Josefa, který byl uzavřen o řadu let dříve a má jinou zajímavou historii. Zážitky Františka Dobiáše z období německé okupace jsme po válce slyšeli přímo z jeho úst. Byl do konce války vězněn v koncetračním táboře Dachau. Vzpomínal na dětství strávené ve Velimi, na vlastenecké prostředí, kterým zde procházel i na poslední pohled na Velim do konce války, kdy jej převáželi vlakem do koncentračního tábora. To ještě zahlédl v sousedních Cerhenicích v cukrovaru v době řepné kampaně koně Karla Součka z Velimi, tedy otce operních pěvců Stanislavy a Járy Součkových. Dobiášovi byli dvanáctým nejstarším rodem ve Velimi. Žili zde od roku 1786. V rodině Josefa Dobiáše (14. 10. 1864 – 6. 9. 1934) bylo 10 dětí – tři dcery a sedm synů. Z nich tři zemřeli do pěti let. Druhým nejstarším byl syn Josef, narozený 30. července 1894. Studoval na gymnáziu v Kolíně, kde maturoval roku 1913. O dva roky později, kdy studoval theologii, byl rakouskou policií zařazen do alba velezrádců. Jak k tomu tak náhle tento odchovanec velimské evangelické školy vůbec přišel?
Josef Dobiáš studoval theologii ve Vídni. Pak ale čeští studenti přešli na studia do Švýcarska do Basileje. Dne 6. července 1915 (v den 500. výročí upálení Mistra Jana Husa) vyhlásil Masaryk v Ženevě Rakousku válku. Tohoto shromáždění se zúčastnil i Josef Dobiáš. Teprve po tomto historickém projevu profesora Masaryka jel Dobiáš domů do Čech na prázdniny. Masaryk využil této okolnosti k předání různých informací domácímu odboji a také své žene Charlottě. Josef tedy dojel do Velimi a odtud obratem do Prahy, splnit své poslání. To jej již četníci hledali ve velimském bytě, aby jej zatkli. Mezitím, co u Dobiášů dělali prohlídku, poslal otec jednoho souseda do Prahy s penězi a informacemi pro syna i příbuzné. Josef, zpravený příbuznými, se ihned vydal na zpáteční cestu do Švýcarska s převzatými penězi, ale bez dokladů. Hůře bylo na hranicích. Loď, na kterou Josef naskočil v posledním momentě přes odjezdem, plula přes Bodamské jezero. Na lodi se snažil projít celní kontrolou co nejdéle. Zde totiž do poloviny cesty prováděli celní kontrolu Rakušané a druhou polovinu Švýcaři. Josefům záměr se zdařil. Celý školní rok 1915-16 pak v Basileji studoval bez potíží. Později však Němci pronikli i do Švýcar a čeští studenti museli odjet do USA. Dobiáš však ještě stihl poslat dopis svému bratranci Pavlu Baláčkovi do New Yorku, který v té době byl již několik let občanem USA. Josef v dopise Pavlovi uvedl dobu, kdy jejich loď má do New Yorku připlout. Skutečný příjezd lodi se však protáhl z jednoho na tři týdny. Němci totiž jejich loď třikrát torpedovali, ale naštěstí vždy cíl minuli. Když loď vplula do přístavu, byli všichni pasažéři lékařsky prohlédnuti. Naši tři studenti z Basileje však prohlédnuti nebyli. Byli přímo předáni do ústavu pro duševně choré. Když se po nich bratranec Pavel sháněl, bylo mu řečeno, že jsou duševně nemocní a že je musí poslat zpět. Pavel vzal tedy svého lékaře a šli domnělé pacienty vyšetřit. Tu se celá záludná aféra provalila. Doktor, který studenty poslal do blázince, byl totiž německým agentem, který dostal od německé tajné policie příkaz, aby je vrátil do monarchie. Po vyjasnění případu byl německý doktor suspendován a podroben dalšímu vyšetřování. Pavel si studenty odvedl, ale ti se ihned hlásili do řad československých legií. Dva z nich, Šabacký a Souček, byli po zdravotních prohlídkách do legií přijati, ale Josef Dobiáš pro tělesnou slabost přijat nebyl. Dokončil tedy studium theologie a dostal farnost v evangelickém sboru Munden ve státě Kansas. Zde působil asi půl roku. V lednu 1918 jej postihlo chrlení krve z plic. Z nemocnice jej pak předali do sanatoria v Albuquerque na léčení. Zde se jeho zdravotní stav poněkud zlepšil. První světová válka skončila a Josef Dobiáš byl v září 1919 převezen do rodné Velimi. Přes finanční pomoc z USA pak 18.dubna 1920 zemřel. Pohřben je na evangelickém hřbitově ve Velimi.
Josefův bratr Františel Dobiáš se narodil 28.srpna 1901. Po válce byla již v ČSR v provozu theologická fakulta v Praze. Zde František Dobiáš studoval tři roky. Následovalo roční studium v Basileji a další rok ve Francii, rozdělený mezi Paříží a Štrasburk. Po studiích se stal farářem v Olešnici na Moravě. Tam působil šest let. V témže místě se také oženil a s manželkou pak přešli do Semtěše. Zde se jim narodila dvě děvčata. Za okupace museli občané prokazovat svůj árijský, tedy nežidovský původ. Dne 1.ledna 1942 se na semtěšskou evangelickou faru dostavil jeden ze tří parašutistů, kteří asi dva dny předtím seskočili v prostoru mezi Poděbradami a Nymburkem. Jmenoval se Alfréd Bartoš. Prosil o vystavení křestních listů pro tři osoby. František Dobiáš byl o nich předem informován od jedné ženy. Ti další dva se jmenovali: Josef Valčík a Jiří Porůček. Jejich následná činnost byla na Pardubicku. Farář František Dobiáš vydal tři křestní listy s podmínkou, že až si ti tři opatří legitimace a potravinové lístky, budou křestní listy do tří týdnů vráceny. Slib byl dán, ale listy vráceny nebyly. Když Valčíkovi hrozilo vyzrazení, přemístil se do Prahy, kde si opatřil pomocí svých přátel doklady na jiné jméno. Bartoš ale měl smůlu. Gestapo jej obklíčilo a on se před dopadením zastřelil. Našli u něho křestní listy. Následně poté byl 29.června 1942 farář František Dobiáš v Pardubicích na Oberlandrátě vyslýchán. Po čtyřech měsících byl převezen do Terezína. Následoval desetiměsíční pobyt v Buchenwaldu a dvacettři měsíců pak strávil v Dachau. Dne 29.dubna 1945 osvobodila tábor americká armáda generála Pattona. K tomu se váže akce výsadkářů, včetně parašutistů „zapůjčených“ od Francouzské cizinecké legie, mezi kterými byl i nám známý kapitán Jaroslav Čermák. V Dachau se František Dobiáš sešel sjiným vězněm ze svého rodiště – velimským inženýrem Jaroslavem Peřinou.
František Dobiáš sloužil jako evangelický farář v Semtěši do 65 let. Poté se s ženou odstěhovali do Poděbrad, kde ve svých 84 letech náhle zemřel.
