JARO A JEHO EFEMERY

Snad nejprvnější v přírodě okolo  Pardubic ohlašuje jaro podběl. Najdeme jej na všech možných náspech, kam se opírá sluníčko, třeba okolo Labe. Celá rostlina podbělu je léčivá. Sněženku tady najdeme velice vzácně. U obce Vysoký Les u Poličky jich však je spousta. Zato s bledulemi se v našem regionu sejdeme častěji. Nejvíce jich je v povodí Orlice a jejích přítoků. Přestože jsou cibulovina, mají rády podmáčené louky. Třeba na Vršově u Horního Bradla. Největší porost jsem viděl v rezervaci u Herbortic na Lanškrounsku. Kvete jich tam naráz asi 10 hektarů. Zažil jsem tam podvečer, sluníčko se sklánělo, všude byl klid, jen potok hučel a vzduch byl prosycený vůní statisíců něžných kvítků. Ani domů se mi nechtělo. Bledule běžte hledat, když u nás kvetou blatouchy. Najdeme je na březích potůčků, pokud možno nemeliorovaných. Jako kdyby se slunce odráželo v jejich květech. Lidem se asi vždycky líbily a proto dostaly mnoho jmen. Václav Větvička jich zná asi čtyřicet. Výstižné je třeba Vaječník, Zlatuška, Máselníček a krásné – Babka blysk. Poblíž určitě budou zlaté hvězdičky orseje jarního a ještě blíže k polím poroste nenápadný křivatec žlutý. Všiměte si, že jakmile zmizí poslední cáry sněhu, tak přestávají kvést bílé sněženky a bledule. Nastává takříkajíc zlatá éra. Podle naprosté většiny žlutých květů. To snad příroda dává sílícímu sluníčku své díkůvzdání. Prožíval jsem svoje dětství v nedalekých Holicích. Tenkrát tam ještě byly staré louky. Ty, kterým se dnes říká květné nebo květnaté. Na jaře zežloutly od petrklíčů a vzduch byl provoněn krásnou medovou vůní. Babičky je sbíraly na čaj a my jsme pugéty jejich květů nosili do školy. Trochu z téhle krásy zbylo ještě na Poběžovicích a Kamencích samozřejmě u Holic. Tam na okrajích světlých hájků ještě rostly petrklíče jiné a tmavší. Odborně to jsou prvosenky, ale v němčině to je v překladu nebeklíč, staré herbáře jej uvádějí jako Clavis sancti Petri. Otvírají jaro a nebe všem. A z toho otevřeného nebe zase kousek upadl na modré jaterníky podléšky a pomněnky u potoka. Také tu najdeme rostlinu, která je jednak léčivá v čajích, ale prospěšná tělu i jako mladá přidávaná do salátů. Navíc si z nás dělá tak trochu legraci. Najdeme na ní květy růžové, ? alové i modré. Je to plicník lékařský. Někde mu říkají Nevlastní sestry. Když už jsme na Holicku, stojí za to určitě navštívit rezervace Buky a U Parku na Vysokém Chvojně. Rostou tady také lýkovce, úpolíny, konvalinky. Za vidění určitě stojí rezervace Mazurovy Chalupy u Býště. Krásné jaro je také v Habrově nedaleko Tuněchod. Je to nejen místo starého osídlení, kvete tu téměř vše, co bylo výše uvedeno, navíc třeba lilie zlatohlavá a je to také kousek od Pardubic. Nejmenoval jsem dymnivky, sasanky bílé i žluté, bělozářky, česnek medvědí a podbílek růžový. Za těmi se můžeme vydat pěšky na Nemošickou stráň anebo okolo slepých ramen Chrudimky či Labe. O tom už jsem psal dříve. Svým příspěvkem se snažím upozornit na naši přírodu, která má tolik krás, my se jen musíme naučit je v pravý čas vidět a užít si jich. Jsme až přespříliš pohlceni spěchem a starostmi o materiální blaho. Vše se dá koupit anebo prožít v neskutečném světě počítačů a 3D kin. Ale to nám nestačí, naše duše potřebuje skutečné zážitky, jinak hladoví. Tak pojďme se na ten skutečný život podívat. Vezměme sebou svoje děti nebo vnoučata, ať to vidí také, jinak se to nenaučí. Nejlepší příležitost je teď, věřte, jaro je kouzelné. Snad mi prominete, že jsem se nedržel jen nejbližšího okolí města. Tady toho jarního tolik nenajdeme, ale jsou tu zase jiné zajímavosti, o těch však někdy příště.