ZA JÍZDU NA KOLE PO CHODNÍKU DO VĚZENÍ

Není divu, že Chomrákovy úspěchy vzbudily v Pardubicích o cyklistiku velký zájem. Tak velký, že městské zastupitelstvo muselo již 31. 8. 1897 vydat „Jízdní řád pro cyklisty v královském komorním městě Pardubicích“. Obsahoval 13 paragrafů. Některé jsou dnes již poplatné své době, jiné však jako by byly ušité i na dnešní dobu. Např. §1 stanovil, že „jezditi na velocipédu po veřejných ulicích a náměstích povoleno pouze jezdcům, opatřeným legitimací a číslem na kole upevněným“ (legitimaci s číslem jedna měl všestranný pardubický propagátor sportů baron Artur Kraus). Na jiném místě se říkalo, že „velocipedista používati smí toliko jízdní dráhy, ne příliš blízko chodníků; přísně zakázáno jest jezditi po chodnících, stromořadím a sady, rovněž zapovězena jest jízda v Zelené bráně a na mostě za reálkou, dále v místech, kde právě trh se odbývá, jakož i v místech, kudy pohřeb neb větší průvod se ubírá.“ Paragraf osmý upozorňoval, že „nerozvážně rychlá jízda městem, jízda bez držení řidítek, jakož i vození dítek na kole se co nejpřísněji zapovídá.“ Poslední – třinácté ustanovení Jízdního řádu by dnes jistě přineslo nejednu potřebnou korunku do městské pokladny: „Kdo by nařízení těchto nešetřil, trestán bude, nepodléhá-li jednání jeho všeobecnému zákonu trestnímu, peněžitou pokutou od 2 do 20 K (tehdejších) po případě vězením od 6 do 48 hodin.“

Dodejme, že největší rozmach prožila cyklistika v Pardubicích po roce 1931, kdy byla na nově vybudovaném městském sportovním stadionu dána do provozu betonová cyklistická dráha s klopenými zatáčkami, v té době jediná v republice (dnes již neexistuje). Přinesla vedle silniční cyklistiky významný rozvoj cyklistiky dráhové. Ale to je již jiná kapitola…