PŘELOUČSKÁ FILHARMONIE - Sonda o kulturního života města Přelouče v první polovině 20.století 2.část

V roce 1936 orchestr nevykazoval téměř žádnou aktivitu, není tedy divu, že na podzim 1937 již odmítl Kuttner funkci dirigenta. Někteří členové pociťovali, že svojí nečinností jen podporují konkurenční Hudební kroužek a opět chtěli vytvořit menší hudební těleso.

            Rok 1938 byl v historii tělesa zlomový – konečně totiž došlo k opětovnému spojení obou konkurenčních orchestrů. Ještě předtím však Přeloučská Filharmonie dostala dvě nabídky na vystoupení hostujících souborů. Nejprve od Dětského orchestru péče o mládež z Prahy 12, posléze od Symfonického orchestru československých Železničářů. Obě musela odmítnout, neboť nebylo jisté, zda-li by jejich koncerty měly dostatečnou návštěvnost. Zajímavá byla snaha pana Štěpánka založit „orchestr školních dětí“, pro který si chtěl vypůjčit nepoužívané nástroje z majetku filharmonie. Ty však byly ve špatném stavu, takže výpujčku správce majetku František Decker zamítl. Ačkoliv orchestr zřejmě zkoušel v hojném počtu, nabídku TJ Sokol Přelouč na koncert u příležitosti čtyřicátého výročí tohoto spolku nepřijal, jelikož nebylo možné zaplatit hostující muzikanty.

            V listopadu 1938 orchestr obdržel nabídku Hudebního kroužku na sloučení. Nyní již v Přeloučské filharmonii převažoval názor, že by to bylo možné, bylo tedy zahájeno vyjednávaní. Bylo třeba projednat zejména šest důležitých bodů.

1. Finanční stránka věci – oba orchestry měly samozřejmě dluhy a Přeloučská Filharmonie nechtěla převzít ze strany kroužku vyšší dluh, než 2000 Kč. Vznikla domněnka, zda-li nabídku na sloučení kroužek nepodal proto, že je ve špatné finanční situaci. Ta se nepotvrdila, Hudební kroužek měl zcela jinou motivaci.
2. Název nového uskupení – stanovy Přeloučské Filharmonie neumožňovaly její zánik, pouze přejmenování. Nový orchestr navíc musel působit i nadále pod hlavičkou Občanské besedy.
3. Spolek musí být i nadále nevýdělečný.
4. Hudební úroveň nového tělesa bude minimálně stejná, jako úroveň Přeloučské Filharmonie. To bylo možné, pouze pokud by v něm hráli pouze amatérští muzikanti, neboť profesionální umělci (v Hudebním kroužku jich několik bylo) mají ke své činnosti poněkud jiný vztah a motivaci, než amatérští.
5. Spolek bude i nadále apolitický. To bylo v atmosféře konce 30.let 20.století mimořádně důležité.
6. Problematická byla také otázka, kdo bude dirigentem nového tělesa.

Na společné schůzi Přeloučské Filharmonie a Hudebního kroužku v Záloženské restauraci 22.11.1938 zazněla zásadní myšlenka – Hudební kroužek navrhl sloučení z vlasteneckých důvodů. Zhruba dva měsíce po Mnichovské dohodě „v celém národě volá se nyní po semknutí, soustředění“ a jak řekl několik dní předtím Stanislav Rut z Filharmonie Přelouč, „mohlo by nám být vyčítáno, že jsme my tohoto hlasu nedbali a podávanou ruku odmítli“.  5/  To byl jeden z důvodů, proč došlo u dříve konkurenčních orchestrů k dohodě. Dr. Fousek poté navrhl nový název – „Orchestrální sdružení, odbor Občanské besedy“. V praxi nakonec spolek ale zůstal u starého názvu. V následné diskuzi o repertoáru nového tělesa „vznikl spor o výkladu slova „lehká a populární hudba“ a u výměny názorů byl zřejmě ostře vyhraněný styl obou těles, po 13 let pěstovaný“.  6/  Co se repertoáru týká, shodly se obě strany, že bude z dvou třetin symfonický, z jedné třetiny populární a „tak zvané šlágry (budou – poznámka M.P.) zavrženy“.  7/  Bylo též schváleno, že členský poplatek zůstane 12 Kč ročně jako dosud. Pan Zajíc z Hudebního kroužku oznámil, že jejich archiv čítá 814 notových partitur a v orchestru je celkem 31 hudebníků. Notový archiv filharmonie obsahoval méně partitur, ale zato „hodnotnější pro většinou úplný symfonický orchestr“.  8/  Pro zajímavost lze uvést, že Hudební kroužek zaplatil poměrně velkou část svého dluhu díky působení „džezového odboru Hudebního kroužku“.  9/  Zajímavý problém nastal s hudebníky na postu klarinetů – v jednom orchestru mohla hrát pouze jedna klarinetistka a každý měl přitom svoji. Situace byla vyřešena odchodem paní Zurynkové do Prahy, takže paní Vančová zůstala na tomto postu jako jediná. Na pozici dirigenta se měli prozatím střídat pánové Fousek a Václav Kindl starší. Dne 29.11.1938 bylo sloučení definitivně potvrzeno a bylo též domluveno datum první zkoušky.

Z důvodů nepříznivé politické situace však zkoušky neprobíhaly tak často, jak bylo v plánu. Podle retrospektivního záznamu v protokolech spolku orchestr zkoušel v lednu          a v únoru 1939 pod taktovkou Václva Kindla st. – 5.3. pak odehrál koncert ve prospěch uprchlíků.

Až 16.března 1939 měla proběhnout organizační schůze, na které by byl mimo jiné definitivně zvolen dirigent. Tato schůze se měla konat jako vždy ve Formance. O den dříve však proběhl počátek okupace Československa a němečtí vojáci zabrali budovu Občanské záložny. Vojáci a šarže večeřeli právě ve Formance, schůze tedy musela být ze zřejmých důvodů zrušena.

Válečné události přestávku v činnosti prodloužily až do podzimu 1941. První zkouška po více jak dvou letech tak proběhla až 16.9.1941 pod taktovkou Karla Schejbala (1914-1984), dosavadního sbormistra sboru Josef Bohuslav Foester. Schejbal se věnoval v době druhé světové války i dalším kulturním aktivitám – byl učitelem hudby a dirigentem dětského pěveckého sboru. O opětovném zahájení činnosti filharmonie informovala i v tisku.  10/  Zhruba o měsíc později byl na schůzi orchestru vzácný host – farář Voňka z Církve českomoravské.  11/   Jednal s orchestrem o jeho účinkování na akci Sociálního výboru Církve českomoravské. Na tomto koncertu, který se konal 29.listopadu 1941 orchestr doprovázel tehdy populární zpěvačku Martu Harlasovou (1891-1962). Program orchestru, na kterém zahráli čtyři skladby, musel být samozřejmě úředně schválen. Na říjnové schůzi roku 1942 byl diskutován další klasický problém amatérských souborů – „neukázněnost členstva zejména při ladění nebo výkladu dirigenta. Stává se, že při ladění je rámus, rovněž tak při výkladu takže není slova slyšet“.  12/  Na konci roku 1941 ještě společně se sborem Foerster odehráli povedený koncert na paměť 150.výročí úmrtí W.A.Mozarta. Další společný koncert obou těles proběhl 32.10.1942.

V dalších letech však opět zasáhla válečná krize, v chladných obdobích orchestr nemohl zkoušet, jelikož neměl palivo, členové vynechávali zkoušky. 29.5.1943 odehráli s Foerstrem další koncert – jeho plakát se dochoval a je zajímavý tím, že je psán v německém i českém jazyce a kromě přeložených názvů skladeb je zde např. Bedřich Smetana uveden jako Friedrich Smetana. Tento koncert měl mimořádný úspěch, jeho výtěžek činil 2.589 Kč, což bylo prakticky stejná částka jako dosavadní stav kasy orchestru.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 5-6/2016