PŘELOUČSKÁ FILHARMONIE

V létě 1950 byl inventář orchestru uložen ve Staré Besedě, odkud byl následně
převezen do nedávno založeného Městského hudebního ústavu (dnešní Základní
umělecké školy), který tehdy sídlil v Masarykově domě nedaleko evangelického kostela).
Od této chvíle již nic nebránilo úplnému zrušení orchestru – to nastalo fakticky
28. dubna 1951, kdy Přeloučská Filharmonie splynula se Závodním klubem ROH Přelouč,
resp. existoval pouze „Závodní klub ROH Přelouč – pěvecký odbor „J. B. Foerster“
v Přelouči, kam někteří členové filharmonie přešli. Svědkem zániku tohoto dlouholetého
spolku byl jeho předseda dr. Fousek a pan Decker. Podle některých pramenů se
však zdá, že orchestr, alespoň formálně, existoval ještě na počátku 50. let, 18. 9. 1952
je doložen jako součást Závodního klubu ROH Tesla. 1) Ještě v první polovině 60. let,
zřejmě v roce 1964, zapsal dr. Fousek na žádost Stanislava Polanského (1935–2003),
tehdy již dirigenta sboru J. B. Foerster, doplňující informace.
Na činnost Přeloučské Filharmonie navázal K omorní symfonický orchestr, který
vznikl na přelomu 40. a 50. let a hrál zhruba čtyři roky, jednalo se však spíše o volné
uskupení muzikantů, neboť nebyl oficiálně součástí ROH. Zajímavostí je, že neměl
dirigenta. 2) Funkci kapelníka vykonával učitel Bohumil Čejka.
Po seznámení se s dějinami Přeloučské Filharmonie je nutné nahlédnout také
do běžného provozu tohoto tělesa. Orchestr byl především přísně amatérský – vý

hody i nevýhody tohoto uspořádání jsou zmíněny výše. 3) Jednalo se o dobrovolné
sdružení obyvatel Přelouče a okolí, kteří se ve svém volném čase zcela bez nároku
na honorář věnovali svému koníčku – vážné hudbě. Orchestr fungoval podobně jako
jiné spolky na základě spolkového zákona 134/1867 ř. z. Přestože byl nevýdělečný,
na svůj základní provoz jisté finance potřeboval. Získával je především vybíráním
členského poplatku 12 Kčs ročně (členové byli činní i přispívající) a výtěžky z koncertů.
Podstatným zdrojem financí byli také sponzoři – v tehdejší terminologii „protektoři“
– hlavním byla Občanská záložna. Dále orchestr sponzoroval např. podnikatel
František Nebuželský, lékař Ladislav Vondruška a další. Abychom získali představu
o stavu financí, můžeme zde uvést, že od počátku má spíše dluhy – od roku 1928, kdy
měl v kase 546 Kč, se dostal v polovině 30. let až na 2435 Kč. Poté však došlo ke zhoršení
situace a na konci 40. let tak disponoval již pouze 64 Kč, zatímco dluh činil
3105 Kč. Jaké byly výdaje orchestru? Ačkoliv to není archivně doložitelné, jistě to byl
především nájem zkušebny. Doloženy jsou však náklady na otop a osvětlení – např.
v roce 1933 měli zaplatit 766 Kč (platili majiteli restaurace) a také autorské poplatky
– v roce 1932 platili celkem 110 Kč. I v dobách, kdy orchestr disponoval např. 2000 Kč,
měl u Občanské záložny dluh 4500 Kč, takže celkově byla jeho činnost spíše ztrátová.
Co se inventáře týče, orchestr vlastnil některé větší nástroje (kontrabas, bicí), které
svým členům půjčoval a samozřejmě pulty a notový archiv, který čítal více než sto
partitur. Správcem majetku byl po většinu doby existence pan František Decker. Pro
zajímavost lze uvést, že cena inventáře byla v nejlepších dobách zhruba 16 000 Kč.
Orchestr měl v různých dobách třicet až sedmdesát členů, kteří obvykle dokázali
obsadit celé obsazení. V nejlepších dobách měl až jedenáct prvních houslí, deset
druhých houslí, sedm viol, sedm violoncell, pět kontrabasů, pět fléten, čtyři hoboje,
dva klarinety, tři lesní rohy (někdy i anglický roh), jeden fagot, osm trumpet, sedm
trombonů, dvě tuby, dva tympány, další dva bicí nástroje, popřípadě klavír. Ve výjimečných
případech s orchestrem hrála i hostující harfenistka. Někteří muzikanti
hráli na několik různých nástrojů, mohli tedy v případě potřeby doplnit chybějící nástrojové
obsazení. Členové orchestru se rekrutovali ze všech profesních a sociálních
skupin města a okolí. Základním demografickým výzkumem autor studie zjistil, že
nejvíce bylo v orchestru úředníků (18,7%), kteří byli následováni zaměstnanci ve službách
(18%), studenty (13,5%) a učiteli, zemědělci a dělníky (tyto skupiny mají shodně
10%). Kolem čtyř procent mají hudebníci, podnikatelé, vojáci a policisté. Ve zdravotnictví
a jako advokáti pracovala dvě procenta hudebníků a jedno procento a méně
mají majitelé realit, ženy v domácnosti a ostatní. Vysokoškolské vzdělání měla 2,6%
členů orchestru (lékaři a advokáti). 4) Někteří členové dojížděli z Pardubic či Prahy.

Nejmajetnějšími členy byli houslisté Stanislav Rut (majitel – později zestátněné
– firmy Jenta) a JUDr. Vojtěch Emler (majitel – později zestátněného – pivovaru).
Věkové rozpětí členů orchestru bylo široké – od studentů středních škol, přes střední
generaci, až po seniory. Často se na zkouškách setkával otec se synem či jiní příbuzní
navzájem. Většina členů byla samozřejmě muži, žen mezi nimi nebylo po celou dobu
existence orchestru více než pět. Celkem hrálo v orchestru za dvacet čtyři let zhruba
dvě stě muzikantů.
Hlavní zkušebnou byla tzv. Formanka (někdy zvaná Kufr) – jednalo se o Záloženskou
restauraci v Přelouči. 5) Někdy zkoušeli též v červeném (malém) sále Občanské
záložny. V Záloženské restauraci se také konaly obvykle schůze a valné hromady.
Pouze výjimečně se scházeli jinde, např. ve vinárně U Žabků. Co se repertoáru týče,
orchestr byl schopen zdařile interpretovat náročný symfonický repertoár i lehčí
skladby. Nahlédneme-li do programů koncertů orchestru, zjistíme, že byl schopen
zahrát i skladby, symfonická díla (či jejich části) těchto českých i zahraničních autorů:
V. Blodek (V studni), A. Dvořák (Čert a Káča, Z Nového světa, Slovanské tance,
Suita), Z. Fibich, J. B. Foerster (Mládí), J. Fučík (Vjezd gladiátorů, Florentinský
pochod), L. Janáček (Lašské tance), O. Nedbal, B. Smetana (Prodaná nevěsta, Má
vlast, Hubička), V. Vačkář a L. van Beethoven (VI. Symfonie, 1. symfonie), P. I. Čajkovský
(Louskáček), J. Haydn, F. Lehár, F. Liszt, W. A. Mozart (vše známé), J. Offenbach,
H. Schäffer, J. Strauss, Fr. Suppé, G. Verdi. Orchestr odehrál obvykle zhruba
tři až čtyři koncerty ročně v samotné Přelouči a několik „zájezdů“ v blízkém okolí
(Lázně Bohdaneč, Heřmanův Městec, Týnec nad Labem, Chlumec nad Cidlinou
apod.) – tyto koncerty si obvykle sám pořádal. V Přelouči koncertoval ve Velkém
sále Občanské záložny či na různých slavnostech města i spolků (v sokolovně, kině,
spolkových místnostech). Orchestr se také podílel na organizaci koncertů profesionálních
těles v Přelouči.

Celý článek naleznete ve Zprávách KPP číslo 7-8/2016