STARÉ DOMY VYPRÁVĚJÍ - 26.díl Vila MUDr. F.MESSANYHO, Bulharská ulice čp.119

Známý pardubický stavitel Boža Dvořák (1864-1954) ji postavil na začátku 20.století (v letech 1900-1901) v pseudorománském slohu pro sebe a svou manželku Emilii. Jako specialista na středověkou sakrální (církevní) architekturu pojal vilu jako tvrz z kamenných kvádříků s hranolovou věží a střílnovými otvory s portálem v přízemí. Stavitel chtěl dokonce původně pokrýt fasádu do ulice freskou s husitskými jezdci. Do věžičky umístil reliéf modlící se ženy. Vila byla vybavena jídelnou pro obě podlaží. Po dřevěném schodišti bylo možno vystoupit do 2.patra s 5 obytnými místnostmi s malovanými dřevěnými kazetovými stropy. Na stropě válcovitého arkýře byla použita štuková imitace žebrové klenby s hvězdicovitým vzorem. Stavební úprava v letech 1904-05 změnila všechny vnitřní dispozice vily. Roku 1920 byl přistavěn balkon a roku 1919 navrhl zahradní architekt Josef Vaněk velkou zahradu s ovocným sadem, pergolu s pavilonem a travnatý parter s růžovými keři. V zadní části zahrady měly být rybníčky napájené z blízké Chrudimky a besídky porostlé japonskými rostlinami, k nimž vedly „meditační cestičky“ vyložené kamennými dlaždicemi. Drobná kaplička byla ozdobena staroslovanskými ornamenty.

            To již bylo zadání nového majitele – MUDr. F. Messanyho, od roku 1903 prvního monoprimáře nedaleké pardubické nemocnice. Z jeho profesního životopisu připomeňme, že tento lékař – lidumil se roku 1912 účastnil zdravotní mise v Srbsku, kde byl za balkánské války ředitelem nemocnice ve Valjevu. Roku 1913 svou skvěle odvedenou operací zachránil život básníku Josefu. S. Macharovi, jenž mu poděkoval ve svých „Krůpějích“. Je zajímavé, že Jan V.Rosůlek použil dvojici primář (=Messany) a J.S.Machar i ve svém románu „Huláni a kavalíři“ (1928). Za Velké války 1914-18 byl Messany dovedným operatérem v pardubické Karanténě. Roku 1915 se oženil se svéráznou paní Matyldou. Jejich mezilidské vztahy prý podle svědectví spisovatele Karla R. Krpaty připomínaly dvojici Higgins - Líza Doolitlová ze známého „Pygmalionu“ G.B.Shawa. Politicky měl Messany vždy blízko k Masarykovým realistům, kam jej přivedl jeho přítel spisovatel Jan Herben. Ve svých 57 letech přešel Messany roku 1927 do důchodu, ale přesto ještě pracoval v privátní praxi na Wilsonově třídě (dnešní Třídě Míru). Silná cukrovka mu roku 1935 (v 65 letech) začala komplikovat život depresemi      a stavy hypochondrie. V březnu 1936 byl hospitalizován na klinice psychiatrie v Praze – Veleslavíně, kde 18.prosince t. r. zemřel. Jeho paní Matylda jej následovala ve smrti 23.11. 1939. Jejich urny z důvodů neproplácení byly staženy z kolumbária pardubického krematoria, a proto roku 2017 byl dr. F.Messany připomenut projektem Společnosti J.Kašpara „Zmizelí Pardubáci“ na pamětní desce na ohradní zdi staré části Městských hřbitovů.

Manželé Messanyovi byli bezdětní. Matylda Mesanyová odkázala veškerý majetek poslední vůlí ze dne 20.11.1939 své sestře Idě Willingrové, manželce rabína, která v době projednání závěti bydlela v Praze.. S vyhlášením  Protektorátu Čechy a Morava však došlo během let 1939-1940 k vydání několika nařízení o židovském majetku a pardubický oberlandrát v březnu roku 1940 pověřil správou majetku po Messanyových advokáta JUDr. Josefa Hendrycha. Ida Willingerová zahynula v roce 1943 ve vyhlazovacím táboře Osvětimi, dům čp. 119 zabraly německé úřady a podle údajů v pozůstalostním spisu uvedeném u Okresního soudu Pardubice pod č. j. D II 469/1939 prodala Ústředna pro židovské vystěhovalectví se sídlem v Praze (Zentralstelle für Jüdische Auswanderung in Prag) trhovou smlouvou ze dne 17.9.1943 dům čp. 119 městu Pardubice na zřízení ozdravovny pro německé děti. Smlouva byla později na základě Dekretu prezidenta republiky č.5/1945 pravděpodobně zneplatněna.

            Z archivního souboru Berní správa Pardubice se nám dále podařilo zjistit, že již od 1.srpna 1940 byly přízemní místnosti dom u čp. 119 pronajaty německé organizaci Nationalsozialistische Volkswohlfahrt (Nacionálně socialistická péče o blahu lidu), která zde provozovala mateřskou školku, a konečně ke dni 6.září 1945 přesídlily do Messanyho vily městské jesle.

            Přestavbou na jesle „došlo ke znehodnocení výtvarné kvality domu“ (Panoch, životopisec B.Dvořáka). Je však sympatické, že současná ředitelka MŠ Koníček paní Dagmar Jičínská spolu s paní MUDr. Alenou Žákovou chtějí dr. Messanymu zřídit pamětní desku na budově. Velká postava české medicíny si to jistě zaslouží…

Literatura:

Slavné vily Pardubického kraje (ed. P-Panoch), vyd. Foibos 2004.

Rešerže ředitele SOkA v Pardubicích Mgr. L.Hlouška pro MŠ Koníček z 23.5.2017