JUDr. Alois Rašín a Pardubice (k 75. výročí úmrtí)

Ferdinand Peroutka,

Budování státu, 5. díl, F. Borový 1937, s. 2709.

5. ledna 1923 byl ministr financí dr. Alois Rašín, když vycházel ze svého domu v Žitné ulici v Praze, aby odjel do svého úřadu, střelen do zad atentátníkem J. Šoupalem. Kulka uvázla v páteři a poranila míchu. Útočník byl zatčen na útěku. Rašín v bolestech pronesl otázku: „Legionáři?“ Proč právě v těchto kruzích hledal Rašín svého Střelce?

10. prosince 1922 promluvil dr. A. Rašín na schůzi národně demokratické mládeže v pardubickém hotelu „Zlatá štika“ a řekl zde m.j. : „Vy, mladí přátelé, když jste nyní ve svobodném státě - a doufám, že v něm budete dlouho žíti k svému štěstí - podívejte se, zda se v této republice všechno řídí heslem: Ni zisk, ni slávu. Jakmile se jen trochu rozhlédnete, uvidíte, že i lidé, kteří bezesporně pokryli svoje hlavy slávou, přišli do mladého, svobodného, v poválečných obtížích se nalézajícího státu a nastavili ruku, řkouce: Bojovali jsme za tebe, zaplať, zaplať hotově, zaplať výhodami, privilegiemi ve svobodné, rovnoprávné demokratické republice. Tvrdím, že všichni tito lidé, ať je to kdo chce, se zpronevěřili té první velké zásadě, na které stál náš národ a která mu také přinesla svobodu: že za to, co se dělá pro národ, se neplatí.“

Obec legionářská ho vyzvala, aby řekl, zda svým projevem mínil legionáře, téměř měsíc vedli proti němu uražení legionáři kampaň. Jejich jednota v Německém Brodě mu přes noviny vzkázala toto: „Byl jste za svá slova odměněn dlouhotrvajícím potleskem mladých pánů a milostivých slečen...Byl jste sám s sebou spokojen a neuvážil jste, že metáte desetitisícům legionářů do tváře urážlivý název příživníků republiky, lidem, bez kterých byste snad ani nebyl ministrem státu s vysokou valutou...“

4. ledna 1923, den před atentátem, dr. Rašín odpověděl Obci legionářské: „Snad výrokem myslil jsem ty jednotlivce, kteří ať doma, ať za hranicemi zápasili o samostatnost českou a z těchto svých zásluh odvozovali nároku na odměnu, na výhody i privilegia vůči mladé republice... Jednalo se mi o to odsoudit všechny snahy dáti si honorovati zvláštními výhodami práci konanou pro národ. Nemínil jsem se dotknout oněch legionářů, kteří šli obdělávat svoje políčka, prováděli dále svoje řemesla a obchod, od nichž je válka odtrhla, šli pracovat do továren, nežádajíce ničeho.“ Obec legionářská rozhodla se podat přes to na Rašína žalobu. Druhého dne ráno byl Rašín postřelen anarchokomunistou a 18. února zemřel v podolském sanatoriu na následky zranění.

Městská rada v Pardubicích 19. února věnovala k uctění jeho památky 10 000 Kč na zlatý poklad republiky, Městská spořitelna pak 1 kg zlata. Pohřbu dr. Rašína v Praze se osobně zúčastnili tři členové městské rady. 25. února 1923 byla pak v městském divadle uspořádána Rašínova tryzna.

Následuje: Příloha - Smuteční projev F. K. Rosůlka

Děkuji členům KPP p. B. Školníkovi a RNDr. M. Vostatkovi za to, že umožnili publikaci tohoto textu.

SMUTEČNÍ PROJEV ŘEDITELE F. K. ROSŮLKA k žačkám Staroměstské školy dívčí v den pohřbu JUDr. Aloise Rašína 21. 2. 1923

Milé žačky!

Učily jste se ze starověkých dějin o Caesarovi, muži, který chtěl Řím povznésti, ale který klesl v senátě rukou vrahovou, učily jste se, jaký skvělý pohřeb byl mu vystrojen, jak řečníci mluvili nad jeho rakví velebíce jeho činy.

Mimoděk napadá mi vésti paralelu s velikým mužem naší republiky, který také chtěl stát náš povznésti z úpadku ne mravního, ale finančního, peněžního, který měl jen blaho naší republiky na zřeteli a kterýž bohužel na naši škodu také před nedalekým cílem klesl rukou vrahovou a jemuž dnes v Praze vystrojen jest skvělý pohřeb. Mužem tím jest náš finanční ministr Dr. Alois Rašín, muž mohutný, pevný jako dub, muž ohromné, houževnaté energie, ráznosti, ohledný jen na blaho republiky, muž nebojácný, který pevně a zpříma stál před vojenským soudem starého Rakouska pohrdaje soudci generály a také po převratu před odpůrci v Národním shromáždění, ba před celými zástupy a stranami a stavy stál pevně a neúchylně v tom vědomí, že sice jim se jeho plány nelíbí, avšak republice prospějí. Dr. Rašín byl jeden z nejpoctivějších a nejstatečnějších odpůrců nepřátel naší republiky.

Tohoto tvůrce naší měny, tohoto vášnivého neúnavného bojovníka za svobodu národa není více, jeho srdce, které tak horoucně milovalo národ, dotlouklo v neděli 18. února v sanatoriu Podolském.

Všechny strany v Čechách braly živou účast na stavu smrtelně postřeleného státníka našeho, všichni jeho kolegové ministři a sám pan president často se poptávali po jeho stavu a když nastala jeho poslední hodinka, i nepřátelé se zatrudili ve své mysli a když zemřel, i v tom jeho vrahu hnulo se svědomí a nyní popírá, že chtěl pana ministra zavražditi.

I časopisy cizozemské a nám nepříznivé vyslovily se v těchto dnech o něm co nejchvalněji. Tak Montagspost, jeden z berlínských listů, napsal: „Rašín náležel k vůdčím politikům nového státu československého a měl zejména kromobyčejný vliv na utváření hospodářských poměrů tohoto státu.“ Jiný berlínský list Lokalanzeiger praví: „Československo ztrácí v dr. Rašínovi nejen úspěšného ministra financí, nýbrž i energického státníka.“

Ze života zvěčnělého pana ministra povím Vám jen to nejdůležitější. Narodil se v nedalekých Nechanicích, studoval na gymnasiu v Hradci Králové, pak na universitě v Praze, kde r. 1891 byl povýšen na doktora veškerých práv. Hodnosti této byl zbaven za trest, že byl členem Omladiny, spolku, jemuž vláda rakouská přikládala velezrádné úmysly. Také dvouletý těžký žalář odseděl 1893. Rašín vězením nezlomen jest pak vůdcem strany státoprávní a jest duchem „Radikálních listů“, hlásajících osvobození národa od Habsburků a Rakouska. R. 1895 nabyl opět hodnosti doktorské, ale byl jí podruhé zbaven, když byl odsouzen vojenským soudem vídeňským k smrti provazem. Jen zahraniční vlivy zabránily, že nebyl popraven. Trest smrti byl mu změněn ve čtyrletý těžký žalář. Když byl z vězení r. 1917 propuštěn, vrhl se opět s největší horlivostí do práce politické, do ruchu veřejného života a v Maffii, tajné společnosti, připravuje podkopy Rakouska. Připravoval vše pro den, kdy se Rakousko zhroutí a nadejde den, kdy bude možno provolati samostatnost českých zemí a odříci se panovnického rodu. V rozhodném týdnu, kdy Rakousko dokonávalo, nezamhouřil oka, šel z porady do porady, promýšlel do podrobností a připravoval převrat v Praze i na venkově. A když přišly do Prahy podmínky Wilsonovy a Národní Listy přinesly zprávu o vzdání se Rakouska, Rašínovým přičiněním již 28. října provoláváno bylo lidem: Jsme svobodni!

Již jako poslanec na říšské radě ve Vídni vnikl Rašín do hospodářství a finančnictví státního a když byl 1918 zvolen revolučním Národním shromážděním za prvého ministra financí, peněžnictví a hospodářství státního naší republiky, měl velice těžký a zodpovědný úřad, ale vykonal všecko šťastně k prospěchu státu našeho. Nejznámější jest okolkování bankovek, jímž zabráněn přístup bankovek z Rakous k nám. V úřadě setrval až do července r. 1919.

Podruhé stal se ministrem financí v říjnu 1922, kdy pro tak nadmíru zodpovědný úřad musel býti vyhledán muž nejschopnější, nejráznější a zůstal jím až do dne atentátu, útoku, dne 5. ledna t. r. A na prospěch republiky nezapomínal ani na smrtelném loži, udílel rady a odhaloval svůj plán a zvláště nabádal k sbírkám na zlatý státní poklad, aby vzrůstal, a tím aby stoupala cena naší koruny a tím zároveň váha našeho státu, neboť vážnost státu stoupá s jeho hospodářskou silou.

Rašína porovnávají s Cromwellem, anglickým Žižkou, mužem železným, kterýž založil Anglii námořní moc a položil základy k rozumnému utváření anglického hospodářského života. Rašín chtěl, aby republika naše ukázala svým sousedům a celému světu, že jediné na práci a na spoření mohou býti založeny pevné základy obnovy Evropy a lidské společnosti vůbec. On chtěl dokázati, že dovedeme hospodařiti sami a bez pomoci jiných a proto plánovitě odpoutal naši měnu nejprve od rakouské koruny a na to od německé marky.

Dávkou z majetku chtěl docíliti toho, aby naše bankovky byly podloženy jediné zlatem a stříbrem. On byl přesvědčen, že jen prací milionů paží a mozků můžeme zabezpečit svoji měnu. Šetrnost neznamenala u Rašína skrblictví, ale velikou oporu mravní, kterou náš národ může a musí si zabezpečit hospodářskou svobodu. Ministr Rašín věděl, že finanční ministr nebyl nikde ani před válkou milován, tím méně po válce, ale to jej nermoutilo, věda, že koná dobro. Ale konání svého stal se bohužel obětí, neboť národ náš nemá soustavného hospodářského vzdělání, zvláště ne naše mládež. Rašín dovedl vzbuditi v národu obětavost, čehož jsou dokladem sbírky na zlatý poklad r. 1919. Rašín dovedl býti stejně bezohledným jak vůči průmyslníkům, tak proti obchodníkům, úředníkům, dělníkům i finančníkům, jestli dožadovali se něčeho, co bylo proti státním zájmům. A tato bezohlednost vynesla mu nezaslouženou hořkost mnohých, jež jsouc zúmyslně podněcována, přešla v nenávist, ba projevila se úkladným zločinem.

Nejsmutnější a pro nás Čechy zahanbující jest, že hrozný zločinný útok na muže tak zasloužilého a vzácného spáchal český člověk, mladík nezkušený, poštván jsa nenávistnými řečmi, kterýž bude dlouho trpce pykati svého činu v těžkém žaláři a do smrti trápen bude výčitkami svědomí svého, že zbavil člověka nevinného života, že dopustil se činem svým činu škodlivého jeho vlasti, jeho národu, naší republice.

Nerozvážný, vášnivý jeho čin v zaslepenosti, přivoděné zlobou, nenávistí spáchaný, budiž Vám, milé děti, nikdy nezapomínající se výstrahou, abyste v životě nepoddaly se vášni, zlobě, abyste odolaly zlému ponoukání, svodům ať mluveným ať tištěným, abyste vždy uvážily vše, než něco podniknete. Budiž Vám smrt páně ministrova vždy připomenutím, že snadno zákeřnicky vystřelenou kulí utratí se život, ale nikdy se nenahradí a jak velkou jest smrt otce, syna pro jeho rodinu, považte, jak ohromnou ztrátou jest smrt velkého muže, smrt nejschopnějšího vedoucího ministra hospodářství státního pro celý národ, pro celou republiku.

Nejen přejeme si, abyste nezapomínaly nikdy přikázání „Nezabiješ“, ale abyste také vděčnou paměť zachovaly našemu velkému, obětavému ministru Dr. Al. Rašínovi.

Rašín jest první z ministrů, který nám zemřel a proto také pohřeb jeho dnes konán s veškerým leskem, a to z Pantheonu zemského musea, odkud nedávno vynesli velikého básníka kmeta Adolfa Heyduka a dříve Vrchlického a Čecha. Doktoru Rašínovi nebude třeba pamětní desky, ani pomníku, ten žíti bude v myslích a srdcích svého národa a ve vděčných vzpomínkách i příštích pokolení.

Dnes musíme si všichni v republice slíbiti, že půjdeme dále za jeho velkým duchem, že si jako on nedáme nikým překážeti, abychom naši republiku očistili a zabezpečili tak, jak je třeba, by byla pevným středem střední Evropy, váženým u Velké Dohody a rozhodujícím u Malé Dohody.

Z projevu, který napsal náš milovaný pan president Tomáš G. Masaryk, když dal výraz hlubokým svým citům nad ztrátou Rašína zřízením fondu pro vzdělání a vychování následníků jeho v státním finančnictví a politice, uvádím jen jednu větu, chatakterisující zvěčnělého: „Dr. Rašín byl člověk vpravdě český: prostý, pracovník, muž z ocele a srdce.“ A k národu praví náš pan president: „Lide československý, zachovej národní štít čistým. Ať veliká oběť Rašínova života pohne naším svědomím a svede nás všecky k součinnosti, směřující k uskutečnění našeho národního ideálu, a ten je republika a demokracie. Násilí na dru Rašínovi spáchané jest nelidské, nečeské.“

Na konec uvádím ještě poslední slova, která umírající pronesl k lékařům, aby je sdělili ostatním ministrům: „Řekněte, ať zůstanou, jak jsou...říkat si pravdu...budeme-li všichni držeti k sobě, udržíme republiku...rozejdou-li se strany ve všeobecném vzájemném boji, ztratíme samostatnost... Politika je hrozná...těžká...politik musí mluviti pravdu bezohlednou....nedovedeme-li mluviti pravdu sami sobě, ztratíme samostatnost. Někdy, když ji národ nesnese, musí se zamlčet, vyčkat pravého okamžiku, ale pak ji říci bezohledně, a to hned, hned.“

Drahé děti! O dnešní smuteční a tak významné slavnosti nemám jiného přání, než abyste si hluboce v paměti vtiskly slova našeho pana presidenta i zvěčnělého pana ministra Rašína, aby ve Vašich srdcích hluboce zakotven byl soucit, v myslích Vašich láska k pravdě a právu, láska vzájemná, abyste byly jednou pevnou hradbou naší republiky a samostatnosti. Zachováte se, doufám, dle toho. Dru Rašínovi buď nehynoucí paměť a věčný mír!