Poznámky k práci Karla Vinaře - Epsteina: Židé na Pardubicku

Studie je jakousi krátkou historií židovské náboženské komunity v Pardubicích a na Pardubicku v širším slova smyslu. Své „vyprávění“ začíná autor od konce 15. století, kdy se stal majitelem pardubického a záhy i kunětickohorského panství Vilém z Pernštejna (asi 1435 - 1521). Velká část dvanáctistránkové studie je věnovaná pohledu na osudy obyvatel židovské národnosti a židovského (izraelského) náboženského vyznání v uvedeném regionu od počátku 20. století, tj. době, kdy zhruba končí Sakařovy Dějiny města Pardubic n. L. Cenná na práci je skutečnost, že jak regionální historik, tak i „obyčejný“ člověk a čtenář má možnost seznámit se se jmény předních představitelů této komunity, kteří vstupovali do veřejného života i do povědomí ostatního obyvatelstva převážně katolického a z menší části evangelického či československého husitského náboženského přesvědčení.

Přesto, že práce má - jak uvedeno - ráz „amatérského vyprávění“, měla by ctít základní pravidla historické studie, což autor a jeho skupina jistě vědí. Mám na mysli fakt, že např. při psaní vlastních jmen je třeba důsledně uvádět jméno a příjmení. To autor činí, ale ne vždy. U některých jmen je uváděn i akademický titul, pokud byla ta která osoba jeho nositelem. Tak např. na str. 6 je uvedeno jméno JUDr. Theina. Autor má zřejmě na mysli JUDr. Pavla Theina (1898 - 1976); nebo snad JUDr. Bertholda Theina, o němž je zmínka na str. 4? Samozřejmě, že Lev Kaufmann, pardubický advokát, nar. 1889, deportovaný do Terezína 9. 12. 1942 a odtud do Osvětimi 28. 10. 1944, užíval akademický titul JUDr.

Podobně je třeba uvádět i rodné jméno MUDr. Nutze, pokud jde o Hermanna Nutze, lékaře a jednatele Družiny čsl. zahraničního odboje (Nezávislá jednota ČsOL v Pardubících). Zubní lékař MUDr. Klepetář, deportovaný do Terezína 9. 12. 1942 a odtud záhy do Osvětimi 23. 1. 1943, se jmenoval Otto (Ota).

Také při uvádění příjmení je třeba dávat pozor na správné jejich znění. Karolina Gedulgerová, uvedená na str. 10 publikace, se správně jmenovala Karolina (Karla) Geduldigerová, nar. 1859. U ní autor připomíná tu zvláštnost, že zemřela při transportu do Terezína 9. 12. 1942. Dokumenty Památníku židovského terezínského ghetta uvádějí její úmrtí v Terezíně dnem 10. 12. 1942. Také příjmení Anny Szkutzové ze Sezemic, rovněž str. 10, si zaslouží správného uvedení. Jde o Annu Szkutkovou, nar. 1901 v Golčově Jeníkově, která zahynula v Osvětimi 21. 1. 1944. A. Szkutková, manželka zubního technika, jak o ní hovoří také K. Gottwald ve studii Osud sezemických Židů (Zprávy KPP r. 1993, č. 3-4, str. 91) není uvedena ani v seznamu transportovaných Židů z Pardubic 5. 12. a ani 9. 12. 1942. Její úmrtí v Osvětimi je však nepochybné. - Je ovšem třeba vidět i tu skutečnost, že se v dokumentech při psaní příjmení židovských občanů setkáváme s jakýmsi „různočtením“ či „různopsaním“. Tak např. Otto Beer (str. 6 a 9) je uváděn jinde jako Bär nebo Baer. Zahynul v Terezíně 26. 4. 1943.

Na str. 6. Vinařovy - Epsteinovy publikace o osudech Židů na Pardubicku je připomenut fakt, že „se rozšířilo zastoupení na radnici o A. Löwiho, člena sociální demokracie.“ Jde patrně o sociální demokratického předáka levicového zaměření Viktora Löwyho (tak je uváděno jeho jméno a příjmení ve všech dokumentech), který byl zvolen za Čsl. stranu sociálně demokratickou do pardubického městského zastupitelstva už počátkem léta 1919. V této souvislosti by si zasloužil pozornosti také Bernard Schütz (1878-1958), majitel továrny Melekta (je o něm zmínka na str. 6, ale v jiné souvislosti), který byl zvolen 12. 6. 1938 za stranu čsl. živnostensko- obchodnickou středostavovskou členem pardubického městského zastupitelstva stejně jako už vzpomenutý JUDr. Pavel Thein. Oba však - z jakých důvodů? - podávají na konci listopadu 1938 resignaci ze svých funkcí. Z osobností židovského náboženského vyznání na Pardubicku činných po r. 1945 mi chybí zmínka o těch, kdo byli aktivní ve veřejném životě zvl. po r. 1948. Mám na mysli Ing. Vítězslava Hellera (1902-1992), který přišel do semtínského chemického závodu brzy po propuštění (osvobození) z Osvětimi v r. 1945, nebo jméno Josefa Lederera, nar. 1907 v Bukovině n. L., který ovšem vězněn nebyl.

Přes uvedené dílčí nedostatky je třeba konstatovat, že je dobře, že práce K. Vinaře - Epsteina byla sepsána a k 55. výročí transportů našich spoluobčanů židovského náboženského vyznání vydána.