Korespondence kolem pomníku, který nebyl nikdy postaven

K vytvoření a odhalení pomníku M. Jana Husa v Pardubicích však vzhledem k hospodářským a finanční poměrům, které nastaly v době na počátku první světové války, nikdy nedošlo.

Příčiny, proč se tak stalo, blíže osvětluje několik dopisů, které jsem nalezl ve fondu Státního okresního archivu v Pardubicích1)a které níže uvádím v tehdejším pravopise.

1) Dopis sochaře Stanislava Suchardy ze dne

2. října 1914 „SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“.

Slovutní pánové!

Okolnosti, které od posledního mého podání nastaly, vysvětlují dostatečně úplnou skoro nemožnost dalšího jednání v záležitosti pořízení sochy M. J. Husi ve Vašem městě.

Chápu úplně situaci.

Vím, že i všechna snaha Vaše k získání obnosu ku postavení pomníku bude valně otřesena nutností přispívat dnes na účely dobročinné, válkou vyvolané, a obávám se proto, že k uskutečnění našeho společného díla v krátké době nedojde.

Moje snaha, jíti Vám v každém možném směru vstříc, došla až k tomu okamžiku, kdy jsem Vám předložil hotové návrhy, na základě nichž měla býti pořízena smlouva.

Investoval jsem také do celé práce tolik svého hotového kapitálu - že jsem nucen sděliti Vám - že za práci dotud vykonanou, za všechny upravené a provedené modely, cesty do Pardubic, fotografické návrhy a umělecké řešení Vám musím účtovati obnos - 3.000 Kor. t.j. tři tisíce korun.

Samo sebou se rozumí, že v případě, že dojde k provedení toho kterého návrhu, tento obnos z původně rozpočtené sumy 20.000 K bude jako prvá splátka odpočítán, takže zbývající obnos 17.000 K bude dokončen.

Prose, abyste obsah mého dopisu laskavě vzali na vědomí, a dle svých možností účet můj vyrovnali, ať ve splátkách Poštovní spořitelnou, neb v přímých poukazech mému běžnému účtu, které mám u Živnobanky neb u Zemské banky nebo České průmyslové banky, znamenám se Vám hluboce oddaný.

Stanislav Sucharda v. r.

2) Dopis sochaře Stanislava Suchardy ze dne

1. března 1915 „SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“.

Slovutní pánové!

Dne 27. července2) zaslal jsem Vám svůj elaborát o pomníku M.J. Husi pro Vaše město, dne 2. října 1914 svůj účet. Do dnes nedostalo se mi ani na jedno ani na druhé odpověď.

Chápu úplně válečnou situaci, ale račte uznati, že i na mne dolehly okolnosti takovým způsobem, že musím hájit svoje právo. Vyšel jsem Vám tak vstříc, jak by s Vámi nemohl jednati žádný umělec. Dostavil jsem se ihned do Vašeho města, jednal se členy výboru a ve smyslu Vašeho přání provedl jsem Vám návrhy na pomník pro ona místa, jež mi byla označena za možné k získání.

Abych Vám zjasnil vše tak, jak nejzřetelněji možno, pořídil jsem ode všech návrhů více jak 80 fotografií celku i detailů, pořídil 36 diapositivů, které jsem Vám v měsíci listopadu předvedl. Mimo to pořídil jsem pro Vás 8 velkých fotografií pro výkladní skříně.

Umělecké práce moje tehdejší byly čtyry úplně provedené skizzy, z nich největší pomník byl v modelu definitivním 180 cm vysoký, tedy v měřítku, jaké vykazuje již značné náklady provádění.

Když mi pak na moji urgenci ze 25.III. 1914 bylo sděleno, že Výbor nemůže pro finanční situaci přikročiti ku provedení ve valné hromadě přijatého návrhu největšího na 40.000 K a může disponovati pouze obnosem 20.000 K, dostavil jsem se znovu do Pardubic, kde jsem na schůzi smluvili (dne 23.V.1914) všechny okolnosti a v důsledku toho vypracoval jsem Vám dva nové návrhy, připojil polohopisné skizzy a celek ve 20 listech Vám dal k vyřízení.

Provedení všech těchto prací vyžadovalo z mé strany takových nákladů na pracích přípravných, že bych v případě, že bych s Vámi nechtěl jednati s ohledy na moje vztahy k Pardubicům a nechtěl Vám vyjíti obzvláště vstříc, a musel počítati obvyklý honorář, jakým jsme vlastně svým řádem vázáni, musel bych Vám počítati honorář, který byste jistě neočekávali.

Spočítám-li všechny svoje hotové výdaje, které jsem již dávno musel za pomocné práce fotografické, za sádru, hlínu, odlitky a všechny přípravy firmám zaplatit a které více jak 1.000 K obnášejí, a počítám-li jen nejnutnější čas, který jsem Vašim pracím věnoval, vychází mi obnos 3.000 K, který jsem Vám účtoval a na jehož zaplacení musím trvati.

Dnešní poměry finanční nejsou takové, abych své hotovosti v takové míře mohl vkládati na tak dlouhou dobu do podniku, aniž by mi byly poskytnuty splátky, které v jiných případech si umělec vždy dává poukazovat předem.

Neznám dnes poměry Vašeho města, nevím, jak ovládáte situaci finanční, ale bohužel vím, že poměry válečné našly celou naši veřejnost tak nepřipravenou říditi osudy života veřejného i v dobách těžkých úrazů vnějších, že se obávám, že celý plán postavení pomníku Husova u Vás bude ohrožen povinnostmi veřejnosti k lidštějším úkolům doby válečné.

Prosím proto o uvážení mé situace a skončení tak první kapitoly našeho jednání.

Vám v úctě oddaný

Stanislav Sucharda v.r.

3) Dopis redaktora Aloise Hajna místopředsedy

„SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“ 4), ze dne 10. března 1915 sochaři Stanislavu Suchardovi.

Slovutný pane profesore,

píši Vám též rekomando5), ježto z dopisu Vašeho vidím, že Váš předešlý můj dopis nedošel6)(je to již mimo Vás několikátý případ - zdá se, že se mé korespondenci z jisté strany věnuje pozornost). Opakuji Vám tedy, že jsem Vám tenkráte napsal: Myšlénka postavení pomníku Husova v Pardubicích nezanikla, ale uskutečnění její letos bylo válkou znemožněno. Několik členů výboru (a mezi nimi pokladník p. MUDr. Sedlák) jsou na vojně, Spolek nemá předsedy - tím je dle statutu starosta města a my už 5/4 roku jsme bez starosty!7)-, vybírati letos v době finanční a hospodářské deprese, ba krise příspěvky a sháněti peníze dohromady je nemožností a co nejvíce na váhu padá: za dnešní nesvobody slova i tisku bude asi nutno oslavu Husovy vůbec zredukovati na minimum, po případě odložiti ji na dobu, až litice válečná se vybouří a nastanou poměry normální. Vláda nám také žádnou oslavu ve větším slohu rozhodně letos nedovolí, musíme proto s tím počítati jako s nejistotou, že jubilejní oslavu Husovu přeložíme na později (snad v roce upálení Jeronýma?8)).

To jsou krátce důvody, pro které nebylo nám možno myšlénku Husova pomníku dovést letos k zdárnému cíli. Myslel jsem, zdali by nešlo uspořádat letos aspoň slavnost položení základního kamene k pomníku (v tom směru jsem v dopise svém učinil k Vám dotaz), ale není mi ani možno, pro okolnosti nahoře vylíčené, svolati kompetentní schůzi výboru, a sám absolutisticky rozhodovati nechci.

Snad do týdne bude provedena u nás volba starosty města9), a pak bych se pokusil svolati výbor a tam dám o věci rozhodnouti.

Co se týče Vašeho požadavku (K 3.000,-) soudím, že činíte jej pro ten případ, když pomník nebude Vám zadán, což však pokládám za vyloučeno; zaslati Vám něco `a konto bude také těžko, neboť pokladník spolku p. MUDr. Sedlák, t. č. u fronty haličské, má knížky spořitelní ve svém uzamčeném bytě také někde pod zámkem. Ostatně i o té věci pojednáme na schůzi výboru.

Toť asi vše, co Vám sděliti mohu a budu Vám povděčen, vyměníte-li se mnou svůj názor o té věci.

Znamenám se Vám v plné úctě

Alois Hajn v. r., t. č. místopředseda

4) Dopis sochaře Stanislava Suchardy ze dne

17. března 1915 redaktoru Aloisu Hajnovi, místopředsedovi „SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“.

Velectěný Pane Redaktore!

Četl jsem v Čase zprávu o odkladu celé záležitosti Husova pomníku.

Vyložil jsem Vám svoji situaci a víte, jaké jsou finanční poměry dnes při moratoriu a nechápete, že je mi nemožno hotové výlohy nežádati, když vidím, že vše může být na dlouhou dobu odročeno. I při svém finančním zabezpečení úřadem10) je pro mne hotovost 1.000 K, kterou jsem v r. 1913 a 1914 vyplatil, tak veliká, že jsem musel psáti Vám svůj rozklad.

Samo sebou se rozumí, jak jsem Vám již 2. října 1914 psal, že dojde-li ku provedení toho kterého návrhu, obnos 3.000 korun z původně rozpočtené sumy bude odečten jako prvá splátka, a pomník za zbývajících 17.000 korun proveden.

Slavnost základního kamene naprosto nedoporučuji, dokud není místo a forma pomníku definitivně stanovena. Měli jsme tak nepříjemností v Praze dost, nač si je připravovati i u Vás.

Vám oddaný Sucharda v.r.

5) Dopis JUDr. Leopolda Katze11), právního zástupce pozůstalých po sochaři Stanislavu Suchardovi12),

ze dne 11. května 1917 redaktoru Aloisu Hajnovi, místopředsedovi „SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“.

Velectěný Pán, p. Alois Hajn, redaktor, t.č. domobranec s odznakem jednor. dobr. v c. a k. záložní nemocnici Pardubice 2.

Vaše Blahorodí!

Velectěný pane redaktore!

Obdržel jsem ctěný dopis Váš v záležitosti požadavku pozůstalosti po panu professoru Stanislavu Suchardovi za práce a hotové výlohy zesnulého pana professora Stanislava Suchardy pro ctěný Spolek pro postavení Husova pomníku v Pardubicích.

Z korespondence zesnulého, již mám po ruce, vyhledal jsem příslušné dopisy pana professora Stanislava Suchardy a odpovědi Vaše na dopisy ty, týkající se účtování obnosu 3.000 K. Poněvadž ze ctěného Vašeho listu ze dne 9. t. m. seznávám, že Vám přesný obsah korrespondence té není více znám, dovoluji si přiložiti tomuto svému dopisu opisy dopisů pana professora Stanislava Suchardy ze dne 2. října 1914, urgenci téhož ze dne 1. března 1915, opis Vaší odpovědi ze dne 10. března 1915 a opis dopisu pana professora Suchardy ze dne 17. března 1915.

Jak račte z korrespondence této seznati, jest požadavek pozůstalosti po panu professoru Stanislava Suchardovi úplně odůvodněn a nezanikl požadavek tento vzhledem k ustavení § 1171 všeob. obč. zák. ani smrtí pana professora Stanislava Suchardy.

Bylo by mně opravdu trapným, kdyby pozůstalost po panu professoru Stanislavu Suchardovi musila domáhati se zaplacení této své oprávněné pohledávky za ctěným Spolkem pro postavení pomníku Husovi v Pardubicích cestou soudní a očekávám, že vzhledem k jasnému stavu věci svrchu citovanou korrespondencí plně doloženému, učiníte laskavě opatření, aby pohledávka pozůstalosti po panu professoru Suchardovi došla zaplacení. Kdybych neobdržel do 31. t. m. příznivé odpovědi Vašeho blahorodí, musil bych k svému politování míti za to, že ctěný Spolek pro postavení Husova pomníku dává přednost soudnímu vyřízení této záležitosti a podal bych žalobu.

Prose, abyste tuto moji zprávu laskavě vzal na vědomí, trvám v dokonalé úctě nejoddanější Katz v. r.

6) Dopis JUDr. Leopolda Katze, právního zástupce pozůstalých po sochaři Stanislavu Suchardovi, ze dne

18. srpna 1917 císařskému radovi Josefu Sochorovi, starostovi Pardubic.

Vysokoblahorodý Pán

p. cís. rada Sochor,

starosta Pardubic

Vysoce ctěný pane starosto!

Jako právní zástupce dědiců po panu professorovi Stanislavu Suchardovi vyzval jsem ctěný Spolek pro postavení Husova pomníku v Pardubicích o zaplacení honoráře zesnulého pana professora Stanislava Suchardy za práce pro slavný Spolek provedené a hotová vydání s pracemi těmi spojená v obnose K 3.000.

Za slavný Spolek pro vystavění Husova pomníku korrespondoval se mnou pan redaktor Alois Hajn, který mně konečně listem ze dne 30. května 1917 sdělil, že mně, vysoce ctěný pane starosto, jakože předseda Spolku v příčině vyrovnání záležitosti této dopíšete.

Poněvadž od tohoto sdělení pana redaktora Hajna uplynuly již přes 2 1/2 měsíce a já neobdržel jsem dosud od Vás žádné zprávy, dovoluji si Vám, velectěný pane starosto, uctivě sděliti, že dědicům po panu professoru Suchardovi není možno záležitost tuto nechati déle v klidu a že musí trvati na vyrovnání svého spravedlivého požadavku, který zesnulý pan professor Sucharda již dopisem ze dne 2. října 1914 slavnému Spolku účtoval, nejpozději do 25. t. m.

Očekávaje že slavný spolek nenechá dojíti k soudnímu vymáhání honoráře zesnulého pana professora Stanislava Suchardy, trvám se v dokonalé úctě nejoddanější Katz v. r.

7) Dopis redaktora Aloise Hajna, místopředsedy

„SPOLKU PRO POSTAVENÍ A UDRŽOVÁNÍ HUSOVA POMNÍKU V PARDUBICÍCH“ ze dne 29. června 1917 starostovi města Josefu Sochorovi.

Vážený pane starosto,

jako místopředseda Spolku pro postavení pomníku Husova v Pardubicích obracím se na Vás a celou sl. měst. radu v otázce, kterou Spolek, zbaven jsa nejčelnějších svých funkcionářů, konajících službu vojenskou, a nemaje ani výbor kompetentní k usnášení, řešiti nyní13 nemůže. Zesnulý mistr St. Sucharda resp. jeho pozůstalost požaduje totiž na Spolku obnos K 3.000,- za průběžné práce, především skizzy a projekty pomníku Suchardou vypracované, a hrozí žalobou, nebude-li věc do 1. června uznána.

Přikládám:

1) elaborát mistra Suchardy, obsahující jeho návrhy a skizzy s připisem mistrovým ze dne 22. 7. 1914 (dodám přímo na radnici).

2) spis korrespondence mezi mistrem a podepsaným vyměněné a přípis právního zástupce pí Suchardy p. JUDra. Katze. Tomuto jsem dopsal a prodloužení lhůty až do 1. června si vyžádal, chtěje zatím svolati výbor Spolku k rozhodnutí. Bohužel, jak řečeno, kompetentní výbor Spolku nelze za dnešních poměrů svolati.

Poznamenávám ještě, že jmění spolkové jest uloženo ve vkladních knížkách Občanské záložny a, tuším, i Měst. spořitelny.

V plné úctě Alois Hajn, redaktor

N.B. Dle stanov spolkových předsedou Spolku jest starosta města Pardubic.

Další korespondenci, příp. záznamy k této záležitosti jsem v archivu nenašel. Nepodařilo se mi ani zjistit, zda vůbec - a jestliže ano - jak byly nároky pozůstalých po Stanislavu Suchardovi uhrazeny.

Adresa autora: Miroslav KLIMPL, 530 03 Pardubice, Na Okrouhlíku 937.

Poznámky:

1) SOkA Pardubice, fond Archiv města Pardubic, kart. čís. 140, spis. zn. M X/1920

2) V roce 1914.

3) Stanislav Sucharda v Pardubicích vystudoval reálku.

4) Alois Hajn (1870 - 1953), novinář, publicista a překladatel. Na zlomu století vydával v Pardubicích třikrát týdně vycházející „Osvětu lidu“.

5) Doporučeně.

6) Slova v dopise podtrhal Hajn.

7) Na schůzi obecního zastupitelstva města Pardubic dne 14. února 1914 byla přijata rezignace starosty města Ing. Josefa Prokopa na starostenský úřad. Od tohoto data řídil město náměstek starosty Josef Sochor až do 19. března 1915, kdy se konala ustavující schůze nového obecního zastupitelstva, na které byl starostou zvolen 33 hlasy opět Ing. Josef Prokop. Ten však funkci nepřijal, a tak byl v následné volbě zvolen starostou 32 hlasy Josef Sochor. Ani ten nebyl starostou do nových voleb obecního zastupitelstva - 24. července 1918 podal resignaci, kterou však zastupitelstvo nepřijalo. Když však Sochor na rezignaci trval, zastupitelstvo ji přijalo 14. 8. 1918. Město pak řídil náměstek Ed. Kitzinger, a to až do 15. června 1919, kdy byl zvolen starostou Pardubic František Vácha.

8) Jeroným Pražský, upálen v Kostnici 30. května 1416.

9) 19. března 1915 byl starostou Pardubic zvolen řezník Josef Sochor, pozdější císařský rada.

10) Stanislav Sucharda byl profesorem Akademie výtvarných umění v Praze.

11)    JUDr. Leopold Katz, zemský advokát v Praze, palác Šlikův.

12)    Stanislav Sucharda zemřel 5. května 1916 v Praze.

13)    Slova v dopise podtrhl red. Hajn.

Poznámka redakce: Celý text přednášky S. Suchardy v Pardubicích, přepsaný z jeho rukopisu, zveřejní Východočeský sborník historický.         red.