Historie ?ohnivých kohoutů? v Dašicích (1650 - 1900)

Místo dříví následoval arest, ve kterém měl pan Kučírek zůstat tak dlouho, dokud neslíbí, že svůj dům dá do pořádku a bude zacházet s osvětlením tak, aby nedal příčiny vzniku požáru. Jak dlouho si v arestu pobyl, zpráva neuvádí. Hejtman ze své moci úřední mohl udělovat tresty za podobné přečiny. Kdo byl přichycen jako žhář, skončil sám na hranici v plamenech.

4. 2. 1679 vyhořel do základů dašický mlýn a společně s ním i znovu radniční dům a několik sousedních domů.

1708 vyhořely v Dašicích tři masné krámy (kutlof) a několik sousedních domů.

Roku 1784 vychází nařízení, že každý soused musí být „zaopatřen“ proti požáru jedním žebříkem, dvěma konvemi a ruční stříkačkou.

V roce 1785 byla v Dašicích v „požárnickém inventáři“ jedna velká dřevěná stříkačka a 113 malých. Dále dva háky, 50 konví a 46 malých žebříků.

Roku 1785 vyšel v Dašicích tzv. „Ohnivý řád“. Poprvé byl zveřejněn na schůzi všeho sousedstva 28. 4. 1785. Obsahoval celkem devět bodů (např. „Když by oheň se vyskytl, k nejprvotnějšímu bermu ustavuje se, aby ihned na rathause obouma zvonci k sturmování pohotově byli, totiž Josef Heřman, t.č. rathouský a Josef Horyna...“)

„Ohnivý řád“ mohl být vyzkoušen v praxi už o rok později, kdy 7. 1. 1786 vypukl požár v domě Jana Smolíka (za neopatrné zacházení s ohněm si poseděl týden v arestu).

15. 6. 1795 byl Václav Gabriel potrestán dokonce dvěma týdny arestu za neopatrné zacházení s ohněm. Musel si dát do pořádku komín, ve kterém se cosi vznítilo a hrozilo, že chytne celá střecha. Navíc majitel domu musel dát peníze na sloužení sv. mše. Podobné mše se dávaly sloužit každoročně a měly sloužit k odvrácení „ohnivého kohouta“ od lidských příbytků. Mše byly placeny z podobných pokut a probíhaly vždy na den sv. Floriána (podobně se sloužila na sv. Linharta mše na odvrácení moru atd.).

1796 vypukl požár v domě pana Václava Gabriela a v domě paní F. Hájkové. Opět následovaly tresty (v prvním případě postačil jeden den arestu, ve druhém to byly tři dny).

Roku 1804 (23. 1.) vyhořel mlýn v Dašicích. Protože se dále množily požáry, které vznikly špatným tahem komínu nebo zastaralou ještě dřevěnou konstrukcí, bylo v roce 1811 nařízeno povinně odstranit všechny dřevěné komíny a nahradit je cihlovými.

V roce 1826 vyhořel jen jediný dům, čp. 18. O rok později zasáhl Dašice jeden z nejničivějších požárů. Požár vznikl v domě čp. 109. V době požáru (27. 9.) bylo velké horko a vál naneštěstí silný vítr. Plameny přeskakovaly na další a další domy a během slabé půlhodiny hořelo 36 domů! Požár se podařilo nakonec lokalizovat, ale většina domů, zasažených ohněm vyhořela do základů.

1831 (30. 3.) se mohl velký požár v Dašicích opakovat. Nejdříve začala hořet stodola čp. 23 a od ní chytlo a vyhořelo dalších deset domů. Téhož roku (4. 12.) vyhořela opět radnice a oheň zasáhl okolní domy. V roce 1835 je pro panství pardubické vydán zvláštní hasičský řád. Jenomže o rok později v Dašicích opět hořelo.

3. 7. 1836 začal hořet dům čp. 120 a od něho vyhořelo dalších 11 domů. O rok později (17. 3.) padlo ohni za oběť dalších 21 domů. Požár vznikl v domě čp. 169.

Do konce poloviny 19. století snad nebylo roku, kdy by v Dašicích neshořel aspoň jeden dům. V roce 1843 (14. 8.) vypukl požár ve škole, která lehla celá popelem a společně s ní ještě 14 čísel. Požár se rozšířil i do sousedních Husojed, kde vyhořelo 9 domů. Téhož roku stačily v Dašicích vyhořet ještě další tři domy.

1844 vychází nový „Ohnivý řád“ nařízený vrchnostenským úřadem. Obsahoval mimo jiné: 1) „Kdo první oheň zhlédne, povinen jest křičeti HOŘÍ a naznačovati kde.“ 2) „Ten, kdo první oheň vidí, buď sám nebo skrze jiného sturmovat nechá“. 3) „Musí být určení a) ku stříkačce, b) kdo do sudu zapřáhnouti má, c) určit lidi k větším i k menším stříkačkám, d) k nošení vody...atd.“

V roce 1845 (1. 2.) vyhořel v Dašicích dům čp. 133. Ve stejném roce následovaly ještě další tři požáry (shořel i mlýn). I následující tři roky se neobešly bez požárů. V roce 1850 (2. 7.) uhodil blesk do chléva čp. 38 a zabil tři telata. Stavení však nezapálil. V roce 1851 shořela mlýnská stodola a 27. 5. pak vlastní mlýn.

Během II. poloviny 19. století bylo v Dašicích celkem 40 požárů, při kterých shořelo 47 domů. 1875 (26. 9.) shořel v kostele Panny Marie postranní oltář. Na závěr je třeba dodat, že nejvíce požárů zasáhlo Dašice v poslední třetině 19. století, kdy prakticky hořelo každý rok (někdy i několikráte). Dašice tehdy měly 2 444 obyvatel, 133 živností, 238 polních hospodářství a 41 domácích podnikatelů.

Seznam použitého materiálu:

1) SOkA Pardubice: Pamětní kniha města Dašice (1897 - 1940).

2) Soukromý archiv autora.