Nejlepší roky pardubického fotbalu - (1937 - 1946)

Vzpomeňme a potěšme se teď nejlepšími léty,kdy na moderním letním stadióně hráli svá ligová utkání před návštěvami až 15.000 diváků populární „ sekáči“.Počátek změn musíme hledat na 37.valné hromadě v únoru 1936, kdy se nový předseda SKP ing.Josef Vencl,ředitel Východočeského elektrárenského svazu, ujímá funkce se vší rozhodností a vůlí dovést výkonnost pardubického fotbalu na odpovídající úroveň. Zajišťuje finanční výpomoc a existenci hráčů i z vlastních prostředků , získává nové posily pro I. mužstvo v Prausovi, Skálovi, Chládkovi a Lukavském.Pětistý zápas sehraje v klubových barvách odchovanec František Ráliš, bez kterého si fandové záložní řadu SK nedovedou představit.Klub drží dále B tým, velice úspěšné družstvo dorostu, mistra VŽF a vítěze jubilejního poháru a neméně úspěšné benjamínky. Po nijak vydařeném podzimu je záchrana SK Pardubice v divizní soutěži r. 1936 odrazovým můstkem k velkému výkonnostnímu vzepětí.V červenci hostí mistra„Ostmarky“Admiru Vídeň,která v Pardubicích s vynikajícím Pepi Bicanem vyhraje 5:2.V dresu SK už nastupují nové posily ze Slavie Praha : Klus,Heřmánek a Zoubek.V podzimní části divizní soutěže českého venkova si mužstvo vybojuje l.místo,když prohraje jen s místní Explosií 2:4 a s druhým místním rivalem AFK se rozejde bez branek.V přátelském mači pak porazí i pražskou Slavii.

Jarní část divizní soutěže zahajuje místní derby s Exploskou,které skončí trochu divoce 4:4. Pak už jen samá vyhraná utkání a remíza v Budějovicích zajišťují pardubickému SK vítězství a účast v kvalifikaci o ligu. Úspěch pardubického fotbalu podtrhuje 2.divizní místo Explosie Semtín,která končí s odstupem 5 bodů.

Po přípravných utkáních nastupuje sestava: Štětka-Klus, Matuška- Ráliš, Zoubek, Synek - Praus, Heřmánek, Koreček, Chládek, Witmann k prvnímu utkání kvalifikace s pražskými Němci z DFC,mezi lidem fotbalovým zvaným „Deficit“.Pardubičtí v Praze vítězí 2:l, stejně jako v druhém utkání doma s Čechií Karlín.Pak se jelo pro nerozhodný výsledek 1:1 daleko na východ do Filakova. S dalším kandidátem postupu Slezskou Ostravou uhráli SKP domácí plichtu 2:2. První porážku v kvalifikaci utrpěli pak v Karlíně (3:5), kterou ale hned napravili vítězstvím doma nad Filakovem 2:0 a nerozhodným skórem s DFC 3:3. Přes porážku v posledním utkání kvalifikace v Ostravě,která postoupila z 1. místa,si SK Pardubice vytouženou ligu vybojuje také díky porážce Filakova v Praze s DFC.

V pondělí l6.srpna 1937 byla výprava v čele s předsedou ing. Venclem uvítána nadšenými ovacemi tisíců fanoušků, kteří hráče s hudbou dovedli z nádraží na stadión.Kromě výše uvedené jedenáctky se na vítězném tažení kvalifikací podíleli i další hráči - Skála a Berger.

Hned následující neděli 22. srpna se hraje před zcela zaplněným letním stadiónem a zraky význačných osobností východočeského regionu první ligové utkání s SK Náchod.V mužstvu nahradí jen Rulc (ze Dvora Kr.) Prause, jinak hraje v „ kvalifikačním“složení. Do ligové kroniky je zapsána první výhra (2:1). Senzací podzimu je nerozhodný výsledek pardubických na Slavii 1:1. Po 11 letech je 15.000 tisíci diváky uvítána v Pardubicích Sparta, která zde vyhraje 3:2 díky dvěma „minelám“ domácího golmana.

Pro rok 1938 získá SKP posily v brankáři Němcovi a Mrázkovi (oba ze Sparty), ale nejlepší tah udělá s přestupem Jiřího Zástěry,rodáka ze Skutče a hráče rivala AFK Pardubice. Původně útočník je přeškolen na obránce a na tomto postu nemá léta v lize konkurenci. Přichází ještě R.Toman ze Slavie,

Arnošt Kreuz z DFC a do sestavy naskočí i Václav Provazník, talent z dorostu SKP, který se vrací z vojny. Takto posílené mužstvo končí ve své první ligové sezóně na 9. místě s 19 body (6 vítězstvími, 7 remízami a 9 porážkami), při pasivním poměru branek 34:39. Nejlepšími ligovými střelci byli K. Rulc s 1O a R.Chládek s 9 brankami. V mezinárodním měření sil poráží SKP doma jak mistra Belgie AC Berschot (6:2), tak Racing Štrasburk (4:2).

Výborné výkony pardubických hráčů neuniknou asociačnímu kapitánovi a pro mistrovství světa 1938 ve Francii nominuje záložníka A. Kreuze, býv. hráče Teplitzeru FK, Sparty a DFC. Zahraje si 14.6. v utkání proti Brazílii (1:2) v Bordeaux na nezvyklém místě ve středu útoku.

Podzim ligového ročníku 1938/39 zastihne pardubické v excelentní formě. Končí v necelé půli (některé zápasy byly pro velké mrazy odloženy na jaro) na 2.místě s 15 body jako vedoucí Sparta. 15.března 1939 dochází k obsazení zbytku českého území a odtržení Slovenska. Výsledky ŠK Bratislava, který ze soutěže vystoupil, jsou anulovány a liga pokračuje jako českomoravská. Konečná tabulka přináší skvělé třetí místo SK Pardubice, se ztrátou 4 resp. 3 bodů na letenské lídry. V jarní přestávce reprezentuje SKP výborně český fotbal výhrami 8:0 s francouzským Union Sportif Forbach a 3:0 se Servette Ženeva. Posledním ligovým vítězstvím na letním stadiónu nad Slavií Praha dopomohou Pardubice k mistrovskému titulu Spartě. Kromě již zmíněných plejerů se v mužstvu uplatní brankář Burián, v obraně Klus a Koubek,střelci Mir.Procházka (12 ligových gólů), který přišel z Kladna a Sedláček (8) ze Sparty.

O ligových prázdninách r.39 přijme SKP pozvání z Norska na třítýdenní zájezd s 12 utkáními.Hráčům i vedoucímu dr. Jelínkovi z okupovaného protektorátu Čechy a Morava se dostane nadšeného uvítání a celý zájezd i sportovně dopadne na výbornou. Pardubičané 9x zvítězí, 3x remizují a jen 1x v takto náročném programu podlehnou. Ve čtvrtém zápase v Oslo porazí i norský výběr. Protože ve výpravě bylo jen 13 hráčů, zaskočil i trenér Mir. Skála. Střelcem zájezdu byl Ruda Toman se 17 góly.

V klubu se nezapomíná na výchovu fotbalové mládeže.Velmi úspěšně si vedou dvě družstva dorostu a dvě žáků,stejně jako B tým mužů.

Mezistátní utkání však ve válečné době musí nahradit zápasy mezizemské: Čechy - Morava. I v nich se uplatní hráči SKP,především nová akvizice brankář Karel Horák, který se po osamostatnění Slovenska vrátil z Košic, Jiří Zástěra, v záloze Rudolf Šmejkal, v útoku „Manda“ Slavíček.Zajímavostí je, že K.Horák hrál v Košicích na špičkové úrovni především volejbal.

Úspěchy pardubického fotbalu doplňuje vítězství AFK v divizi ve 2 ročnících po sobě a jeho účast v kvalifikaci o ligu, byť bez konečného efektu.

Také ligový ročník 1939/4O je odehrán ve velkém stylu a i když odstup za mistrem ligy Slavií a druhou Spartou narostl na 12, resp. 13 bodů, 3. místo si Pardubáci udrží díky lepšímu skóre před Baťou Zlín a SK Židenice. Vděčí za ně obraně v čele s vynikajícím Horákem v brance. O chudších 46 vstřelených branek se zaslouží Toman a Sedláček s 9 a Procházka s osmi. V nově organizovaném Českém poháru vypadne SKP se Slavií, kterou doma porazí 4:3, ale venku podlehne 2:7.

Počáteční neúspěchy na podzim válečného ročníku 1940/41 rozhodnou o změně ve vedení mužstva, které po O. Ruleovi přejímá předseda odboru ing.Veliš. Jaro však vše zachrání a tak se z podzimního 10. místa SK prodere opět na výsluní a zopakuje po třetí 3.místo v česko-moravské lize, dokonce před slavnou Spartou. Střelcem roku je Skála s devíti a Heřmánek s osmi zásahy do soupeřových ligových sítí. Obrana je daleko nejjistější v celé lize , inkasuje jen 32x (Sparta 40x,vítězná Slavia 42x !). Zato výčet 44 vstřelených gólů je až 10. v ligové tabulce. V poháru vypadnou SK Pardubice se Židenicemi hned v 1. kole. V divizi českého venkova, ve východní skupině se umístí „afrkáči“ na 3., Semtín na 4. a ještě Slavoj na 7. místě. To je asi historicky nepřekonané umístění mužstev z města perníku.

Začátek dalšího roku 1941/42 je poznamenán úmrtím trenéra SKP Otakara Škvaina - „Mazala“, který zemře na tenisovém kurtu.

Svou aktivní fotbalovou kariéru začal v rodném Kladně, pak jeho cesta vedla přes Židenice do železné Sparty.Působil ještě v Moravské Slavii a skončil ve Slavii pražské po těžkém zranění kolena pod koly vlaku. Bylo mu pouhých čtyřicetsedm let. Po podzimu i v konečném výčtu obsadí SK Pardubice čestné 4. místo. Suverénně vyhrává Slavia,před venkovskými Prostějovem a SK Plzní, Sparta je až sedmá ! Sestava SK nedozná velkých změn, na opakovaných 44 gólech se podílí Slavíček 11 a Skála 9. Svůj šestistý zápas oslaví u modrobílých SK Pardubice populární Maxa Synek. V divizi končí AFK opět na 3. místě, Explosia na 7.  a Slavoj na místě 11. V poháru se SKP tradičně nedaří, vypadne s Polabanem Nymburk po ostudných 0:6! Po atentátu na R. Heydricha nastolí nacistická moc stanné právo, teror si denně nachází nové oběti a na fotbal není ani pomyšlení. Za pomoc paradesantu Silver A zaplatí životem na pardubickém Zámečku dne 2. 7. 1942 i oba místopředsedové SK Arnošt Košťál a JUDr.Vladimír Žváček. Liga se tedy dohrává opožděně. Sparta, aby se zachránila, stahuje z SK Pardubice R. Šmejkala a není to její poslední „lano“ na pardubické opory.

Podzim ročníku 1942/43 odehrají Pardubičané opět skvěle, končí na 2. místě za Slavií, před Spartou, která prochází obrozením. A když v jarním finiši přetáhne z Pardubic dvě největší hvězdy brankáře Horáka, o kterém pamětníci tvrdí, že své nejlepší výkony podával právě v dresu SKP, a beka Jiřího Zástěru,odsoudí tím perníkáře k pádu až na 8.místo v konečné bilanci. Do branky se vrátí Štětka, novými tvářemi jsou Šámal, Štancl a Šváb. Střelcem roku je pak další odchovanec vlastního dorostu, který se vrátil z ASO Olomouc, později populární Lojza Kalivoda se 14 , před Heřmánkem s 11 brankami. Stop v poháru vystaví v 1. kole „sekáčům“ Židenice.

V posledním ročníku ligy, který se hraje za války, se liga rozroste na 14 klubů. Pardubice s 10 výhrami, 3 nerozhodnými výsledky a 13 porážkami nasbírají 23 bodů a o 1 místo si pohorší. V brance se objeví Vondrouš, který v sobotu chytá ligu házené za Ikar Kukleny, v neděli za SKP ve fotbalové brance, a David.Význačná posila přijde z Chrudimi: Jaroslav Cejp, který začínal s atletikou a skončil ve Spartě a poválečné reprezentaci republiky. Hned ve svém prvním ligovém ročníku podá vizitku: 15 branek. Druhým střelcem mužstva je levé křídlo Kaiser. Zadní řady vyztuží jeden z dvojice „dok- torů“ pražské Bohemky - Angr.

V souhrnném účtování pěti válečných ročníků česko-moravské ligy získá Slavia 182 ligových bodů, Sparta 156, Baťa Zlín 134 a na pomyslné čtvrté příčce se umístí SK Pardubice se 113 body! Oba předváleční nováčkové Zlín a Pardubice měli nejmarkantnější vzestup,škoda jen,že se už pardubičtí nesebrali,když jim Sparta pustila žilou.

Zbývá ještě vypověď o prvním poválečném ročníku fotbalové ligy. Začíná hned na podzim 1945, rozdělená do dvou skupin po 10 klubech. Jsou do ní zařazena mužstva podle posledního dohraného ročníku a to jak v historických zemích, tak na Slovensku, kde proběhne ještě kvalifikace. Pro pardubické je to ovšem na dlouho labutí píseň. Mužstvu, ač posílenému o re-nomovaného střelce „Rouru“ Kareše z Bohemians, se nedaří. Vítězí jen 3x, 3x hraje nerozhodně a ve 12 zápasech odejde ze hřiště poraženo. Půl sezóny odehraje ještě J.Cejp, pak odejde kam jinam než do Sparty. Nedaří se ani divizním zástupcům: Explosia končí na 10., Slavoj na 11. místě.

Tak skončilo nejslavnější období pardubického fotbalu. Éra plejerů, na něž pamětníci dodnes nostalgicky vzpomínají. Za připomenutí stojí, že všech osm ligových sezón odehráli spolehliví halvové Maxmilián Synek a hrající trenér Bohuslav Zoubek, sedm kapitán mužstva František Heřmánek, šest potom Klus, Toman, Slavíček a Skála. A protože se fotbal hraje na góly, uvádím, že nejlepšími střelci SK Pardubice v ligovém období 1937 - 46 byli:

Josef Skála    34 branek v 5 sezónách

František Heřmánek 32/7

Rudolf Chládek     31/4

Rudolf Toman   28/6

Emanuel Slavíček   28/6

Jak optimisticky skončit v dnešní fotbalové „mizérii“ toto vzpomínání? Snad výňatky z řeči ing. J. Vencla, jednoho z nejvýznamnějších předsedů SK Pardubice, kterou pronesl při oslavách postupu do ligy: „Předsevzatého úkolu a cíle lze dosáhnout jen důkladně promyšleným a do podrobností připraveným programem.Nezbytnou vnitřní náplní programu je nadšení a poctivost. Pomůckou je víra v sebe, rozvaha v činu, houževnatost, systematičnost, účelná organizace sil, obětavost a důvěra zúčastněného okolí.

Samozřejmostí je tělesná a duševní zdatnost, upřímné kamarádství sportovců mezi sebou a gentlemanství k odpůrci.

Tradice pardubického sportu nám ukládá příliš odpovědnosti, než abychom se nepodřídili disciplině, která často znamená přijmout názor lepší a odosobněný. Mít důvěru příznivců znamená mít cenný majetek, bez kterého nelze podnikat. Stůjte s námi za všech okolností, neboť kdo chce vyhrávat, musí umět také prohrát. A budeme-li umět přidat každý obětavě svou hřivnu, dojdeme tam, kam chceme !“