Krajinou evropského rozvodí Labe - Dunaj
Čachnov – Zámecká studánka – Karlštejn - Svratka. Délka trasy 7,5 km. Odjezd 7:53 ČD. Návrat Bus + ČD 16:02. Ved: J. Votrubová. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Zřícenina hradu Rýzmburk
Olešnice /okr. Náchod / - Rýzmburk - Starkoč . Délka trasy 14 km. Odjezd 8:35 ČD, návrat 17:17 ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Pardubická náměstí - trolejbusový výlet do historie
Masarykovo nám. – nám. Jana Pernera – nám. Legií – nám. Dukelských hrdinů – Zborovské nám. – nám. Republiky – Smetanovo nám. – Schwarzovo nám. – Komenského nám. – Pernštýnské nám. – Lázně Bohdaneč
Historickým trolejbusem Škoda 9Tr.
Sraz účastníků na zastávce MHD Třída Míru (u záchodků).
A zejména pro ty nejmenší: cestou zastávka na BOŽÍ ZMRZKU.
Jízdné ve výši 50 Kč se platí při nástupu do trolejbusu.
typ akce: Výlety do historie
Zříceniny hradů Zvířetice a Michalovice
Bakov n Jizerou - zříc. Zvířetice - Josefův Důl - zříc. Michalovice - Mladá Boleslav. Délka trasy 14 km. Odjezd 7:58 ČD, návrat 18:39 h. Arriva +ČD. Ved: L. Černíková. Turistická vycházka týmu A. Pouze pro členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Rozhledna Milíř
Nový Hradec Králové – Biřička – Milíř – Vysoká nad Labem. Délka trasy 7 km. Odjezd 8:35 h. ČD, návrat 15:34 Bus. Ved: K. Janáčková. Turistická vycházka týmu B. Pro pomalejší nebo méně zdatné členy Klubu přátel Pardubicka.
typ akce: Turistické vycházky
Putování pardubického hostinského za té prokleté války v šestašedesátém
(Ke 130. výročí prusko-rakouské války v r. 1866)Pruskorakouská válka v roce 1866 byla vyvrcholením boje o ovládnutí Německa. Byla záměrně připravována Bismarckem, který si zajistil podporu Itálie a neutralitu Napoleona III. Začala vpádem pruských armád do Čech a byla rychle rozhodnuta jejich vítězstvím u Sadové u Hradce Králové. Rakousko ztratilo v „pražském" míru Benátky a přistoupilo na novou organizaci Německa bez účasti rakouského císařství. Německý spolek byl zrušen a Hannover, Hessen-Kassel, Nassau a Frankfurlit nad Mohanem byly připojeny k Prusku. (Encyklopedický slovník)
Pár kroků od hlavního vchodu na starý pardubický hřbitov v Jesničánkách stojí při západní zdi vedle sebe dva vysoké náhrobní pomníky. Jeden je z černé švédské žuly, druhý z pískovce. Ten pískovcový sem přinesli i s nebožtíky ze starého pernštejnského pohřebiště u kostela sv. Jana Křtitele, 1) zrušeného v roce 1883. Na žulový pomník vzal kameník 2)míru až tady. Míru na jeho velikost a nápis na něm: „Franciscus Markl, med. doctor, + die 20. mensis Novembris anni 1884, annos nat. 77..."3)
V Pardubicích bylo v roce 1866 cítil válku ve vzduchu již od května. Zdejší rakouský 9. hulánský pluk Františka knížete z Lichtensteina byl v plné pohotovosti a měl co nejdříve vytáhnout na sever až k zemským hranicím, aby v prvním sledu s vybranými pěšími regimenty čelil případnému vpádu Prusů do Čech od severu.
Na cestách, vedoucích z Pardubic na sever, harcovaly vojenské kolony jedna za druhou sem a tam. Připravovalo se případné zachycení nepřítele na Labi tady u Pardubic, kdyby se to (nedej Bože!) nepodařilo jinde. Pardubice jako významná vojenská základna a důležitá železniční křižovatka s dalšími strategickými přednostmi město přímo předurčovaly k tomuto event. záchytnému úkolu.
V polovině června 1866 se ruch na hradecké výpadovce náhle změnil na jednosměrný - začali se objevovat první civilní uprchlíci ze severních oblastí a po 24. červnu dorazily do Pardubic již vozy s prvními raněnými vojáky. Těch stále přibývalo, město bylo zanedlouho jedním lazaretem. Zvláště po rozhodující bitvě u Hradce Králové 3. července 1866.4) Rakouští vojáci, rozervaní, hladoví, k smrti vyčerpaní, se hnali na jih cestou necestou ze ztracené bitvy. Z té prokleté prusko-rakouské bitvy v roce 1866...
V ten čas se dral proti postupující frontě pardubický hostinský Antonín Semonský.5) Spěchal za velmi neobvyklým posláním do libereckých končin. Poslal jej tam pardubický fyzikus MUDr. František Markl, aby přivezl tělo jeho zetě, majora 9. hulánského pluku Franze von Panz,6)který padl už 24. června, v prvních dnech vojny, v přestřelce u Dlouhého Mostu u Jablonce nad Nisou.
Semonský sice znal ten kraj velmi dobře a mluvil perfektně německy, což bylo v těch dobách na severu Čech potřebné a nutné, přesto však kdyby tušil, do čeho se pouští, jistě by žádost MUDr. Markla odmítl. Číhalo na něj totiž jedno nebezpečí za druhým. Nejdříve ho lapili Rakušané, kteří jej měli za špióna. Jen díky tomu, že jej poznal generál Clam-Gallas,7^ kterým se znal, unikl oprátce. Pak se jentaktak dostal z rukou rozvášněných Turnovanů, aby nato padl do zajetí Prušáků. I z jejich vězení se mu však podařilo upláchnout.
O místu, kde byl von Panz, zasažený dvěma smrtelnými střelami, svými vojáky pochován, se dozvěděl od jednoho ukrytého raněného rakouského důstojníka. Se svolením místního faráře mrtvolu vykopal a po neobyčejně dobrodružném putování ji dopravil do Pardubic... Na starém pernštejnském hřbitově u kostela sv. Jana Křtitele8)byl hulánský major dne 9. července 1866 pohřben pardubickým děkanem P. Jiřím Kupkou podruhé.
Když se v roce 1883 na tomto hřbitově přestalo pohřbívat, byly pozůstatky zemřelých z některých hrobů i s pomníky přeneseny na nový hřbitov v Jesničánkách.9) A tak byl nebohý von Panz exhumován podruhé.
Třetí a poslední místo odpočinku nalezl na jesničánském hřbitově pár metrů vpravo od vchodu na hřbitov. Pískovcový pomník nad jeho hrobem10) stojí vedle pomníku jeho tchána MUDr. Františka Markla, zemřelého v roce 1884.
Oba, MUDr. Markl a major von Panz, měli každý svůj primát, naprosto navzájem nesouvisející: MUDr. Markl byl prvním lékařem a správcem staré pardubické nemocnice ve Štrossově ulici a jeho zeť byl prvním rakouským důstojníkem, padlým v té prokleté válce v šestašedesátém...
Pramen: Bičík, Příspěvek k pruskorakouské válce r. 1866, Zpravodaj Krajského muzea východních Čech VIII/2-3, 1981, s. 78-81.
