O osudu Hyacinta Jahna z větve pardubických Jahnů

Během přípravného řízení a v průběhu soudního procesu odpovídal na stovky otázek. Mimo jiné, zda mu něco říká jméno Jahn, JUDr. Hyacint Jahn. To jméno mu neříkalo nic, člověka toho jmé-na neznal a nikdy prý neviděl...

JUDr. Hyacint Jahn pocházel z větve pardubických Jahnů, kterou v městě na soutoku Labe a Chrudimky založil Jiljí Jahn, od roku 1828 důchodní pardubického císařského velkostatku. Přišel sem po skončení studia práv na pražské Polytechnice. Dostal služební byt na Přihrádku.4)  V něm žil až do své smrti v roce 1888 a v něm se svou ženou zplodili požehnaně dětí, z nichž jich ale naživu zůstalo jenom šest: Karolina, Jiljí, Jaromír, Zdeněk, Boleslav a Milada. Kdo byl Jiljí, kterému pro odlišení od otce přidali ještě další jméno Vratislav, netřeba Pardubičanům vysvětlovat - doktor filozofie, chemik, redaktor a poeta (na slova jeho básně „Tři jezdci“ vytvořil Bedřich Smetana nesmrtelný mužský sbor), od roku 1864 třicet let ředitel první východočeské vyšší reálné školy v Pardubicích, zemský a říšský poslanec. Jaroslav byl důstojník5)  a Zdeněk vynikající chemik.6)

Sledujme však životní dráhu Boleslava. Stejně jako bratři odešel na gymnaziální studia do Prahy. Na rozdíl od nich, kteří museli studovat na německém ústavu, soukal do sebe učivo na nově zřízeném českém akademickém gymnáziu, kde dostal dobrý základ ke studiu medicíny. I na univerzitě byl dobrým studentem. Promoval první ze svého ročníku. Bylo mu tehdy 23 let. Chtěl praktikovat v rodných Pardubicích, ale osud ho zavál do Nového Jáchymova na Rakovnicku. Uvízl tam na dlouhá léta. Měl šest dětí. První dvě holčičky zemřely dřív, než se další čtyři sourozenci narodili. Ti čtyři byli Renata, Dagmar, Hyacint a Ebba.

V Novém Jáchymově byla jenom dvojtřídka, a tak se děti z domova záhy rozprchly - Renata s Dagmarou odešly do kláštera, Hyacint s Ebbou na gymnázium do Prahy. Chlapec na rozdíl od sestry nebyl vzorný student. Jak Ebba zavzpomínala7), jedničku z mravů měl jen v prvním pololetí v primě, od kvinty do septimy nosil zákonné, z náboženství a češtiny dostatečnou, jinak však měl z filologie velmi dobrou nebo dobrou.

Doba ho ale zlomila. V roce 1911, osmnáctiletý, maturoval a dal se zapsat na práva. Ta nedokončil, protože na jaře 1914 jej odvedli na vojnu a měsíc po začátku první světové války narukoval. Před vánoci 1914 jej pak poslali na karpatskou frontu. V únoru následujícího roku byl již v zajetí. Prošel pár zajateckých táborů, z nichž v jednom se přihlásil do čs. legií. Domů se vrátil až v roce 1920 přes Ameriku. Hned se znovu pustil do přerušeného studia. Nebylo to po těch šesti dlouhých letech lehké, do války odešel po první státnici. Ale dovedl vydržet, za rok šel k druhé, po ní nastoupil u soudu v Praze a v dalším roce, v roce 1922, promoval na doktora práv. Krátce nato byl přeložen do Karlových Varů, kde zůstal až do podzimu 1938, toho osudného podzimu, kdy jsme se zalykali vztekem nad zradou spojenců, kteří nás prodali Hitlerovi. Z karlovarského soudu odešel jako poslední, když podle nařízení předal soudní agendu Němcům. Opustil zabrané pohraničí a rozjel se do nového působiště - 28. října 1938, v den 20. výročí založení Československa, byl ustanoven samosoudcem8) v Lišově na Českobudějovicku, v obci povýšené na město teprve v roce 1924, v obci s nekorunovaným stříbrným českým lvem v modrém poli ve znaku, s necelými pěti stovkami domů a necelými čtyřmi tisícovkami obyvatel.

Pomalu se sžíval s novým domovem. Líbilo se mu tady - chodíval se koupat do rybníků v okolí, chodil na houby, kterých tu rostlo všude habaděj, poseděl v hospodě u zlatavého moku a když v zimě napadl sníh, vyjel si na běžkách. Úředníkem byl přesným a spolehlivým. Po roce byl povýšen na přednostu soudu9). Lidé si zvykali na nového, stále se usmívajícího „pana doktora“, on na ně. Čas od času zajel do Hradce Králové, kde se setkával se sestrami. Při jedné návštěvě v Hradci přišla řeč i na jeho bývalé působiště, na Vary. Vzpomněl, jak před jeho soudní stolicí stanul před lety i Karl Hermann Frank, nyní všemohoucí politický mocipán v Protektorátu. Nesoudil ho tehdy pro nějaké politické zločiny, ale pro vydávání závadné literatury a konkurs, který Frank zavinil. Hyacint Jahn nebyl ustrašenec, ale co když se Frankovi naskytne příležitost se s ním vypořádat?

Dny v Lišově Jahnovi plynuly, pomineme-li útrapy, které každému každodenně v Protektorátu přinášela válka, celkem v poklidu jeden jako druhý. Až do počátku dvaačtyřicátého roku. Tehdy zažaloval u jeho soudu rolník Josef Michal z Jelma pro urážku na cti Annu Hotovcovou, ženu místního řídícího učitele, a Žofii Rydvalovou z Libniče, které o Michalovi šířily zprávy, že prodává načerno 1 kg másla za 120 K10)  a vejce po 1,50 K, což byly přemrštěné keťaské ceny. Roztrušovat o někom takové zprávy byla za války velmi ošemetná věc. Kdyby to byla pravda, mohl dostat předražitel až několik let káznice. Proto se Michal bránil. Stačilo by mu, kdyby se ženy veřejně omluvily. Hotovcová ani Rydvalová od Michala nic nekoupily, informace měly pouze z druhé ruky. Jahn se pokoušel o smír. Poukazoval na to, že ženy musí svá tvrzení dokázat, že nemohou šířit, co někde slyší. A pokud nepředloží důkaz pravdy, že mohou být samy potrestány. Konec konců, utrousil soudce mezi řečí, dnes může být každý rád, dostane-li něco koupit bez potravinových lístků11), protože z přídělů na ně ještě nikdo neztloustl. Ženy stály na svém, ale nic neprokázaly, a tak Jahn obě odsoudil pro urážku na cti k deseti dnům vězení nepodmíněně.

Ženy se proti rozsudku odvolaly. Současně se daly do holportu s německou konfidentkou12) z lišovské německé školy, Gretou Porákovou. Podaly stížnost ke krajskému soudu ve Vodňanech, kde Jahna obvinily, že chránil Michala, že mu stranil a že řekl, že kdybychom měli žít z přídělů potravin, že bychom měli z břich obrácené lavory, a vůbec že se nechoval jako protektorátní úředník.

JUDr. Sazyma, přednosta krajského soudu ve Vodňanech, odvolání a stížnost zamítl. Hotovcová podala proto další stížnost, tentokrát na Amtsgericht13)  do Českých Budějovic. Žádala přezkoumání rozsudku. Než přišlo vyřízení (bylo opět zamítavé), udala na německé kriminální policii rolníka Michala. Ten byl uvězněn a měl velké opletačky. Když neuspěla v Českých Budějovicích, obrátila se Hotovcová se svou věcí na říšského protektora - činí prý tak proto, že nemá důvěru k českým soudům. Její podání bylo v kanceláři Reichsprotektora prezentováno 3. června 1942, šest dní po atentátu na Heydricha14), v den, kdy v Čechách a na Moravě bylo již šest dní stanné právo15), plné nacistického běsnění! Proti Jahnovi bylo ihned zahájeno trestní řízení. Vyšetřoval ho německý soudce dr. Lorenczuk...

Přišlo, co muselo přijít. Ráno 26. června 1942 zastavilo krátce po sedmé hodině před lišovským čp. 29 gestapácké auto16). Tři muži zabouchali na domovní dveře. „Aufmachen! Geheime Staatspolizei!17) „ Když Jahna strkali s typickou gestapáckou svévolí do auta, choulili se již na zadním sedadle místní truhlář František Bambula a starosta Třeboně, zubní technik František Adam18). S nimi za 12 hodin poté klesl k zemi u zdi kasáren v Táboře po salvě popravčí čety19). Těla zpopelnili v Českých Budějovicích...

Co ještě dodat:

(1) Přednosta krajského soudu ve Vodňanech dr. Sazyma byl popraven o několik dní dříve.

(2) Hotovcová byla na jaře 1947 uznána Lidovým soudem v Českých Budějovicích vinnou, že udala rolníka Josefa Michala a že využila situace k udání soudce dr. Hyacinta Jahna u německého soudu a u německého říšského protektora, za což byla odsouzena na 20 let do vězení, Poráková na 25 let. Rydvalová byla zproštěna viny.

(3) Zajímalo mne, zda dr. Jahn skutečně někdy soudil K. H. Franka. Nepodařilo se to zjistit - vedoucí správy Okresního soudu v Karlových Varech Ivana Kaplánková20) mi mj. sdělila: „Kontrolou soudního archivu, kde jsou uloženy spisy všech zaměstnanců (a to i bývalých), jsem vůbec nenalezla osobní materiály JUDr. Hyacinta Jahna, který měl být před válkou soudcem soudu v Karlových Varech. Nemohu Vám proto hledané údaje potvrdit ani upřesnit. Nikde v tomto archivu jsem ani nenalezla poznámky o tom, že by spis byl někam event. postupován či předáván“. Že by někdo spisy z archivu tajně odebral? Kdy, kdo a na příkaz koho? Snad Franka?

(4) Sestra popraveného JUDr. Hyacinta Jahna, PhDr. Ebba Jahnová, působila od roku 1937 jako profesorka na gymnáziu v Pardubicích.

(5) JUDr. Hyacint Jahn byl po válce jmenován in memoriam krajským a zemským soudcem.

Poznámky:

1) Německy se nazývala Sudetendeutsche Partei (SdP). V jejím čele stál Konrad Henlein. Sdružovala Němce na území Československa, zvláště v pohraničí. V parlamentních volbách v roce 1935 byla počtem hlasů nejsilnější československou politickou stranou. Na podzim 1938 prosadila odtržení pohraničních území (obývaných Němci) od republiky a jejich připojení k Německu.

2) Dne 15. března 1939 obsadila německá vojska zbytek Československa, zůstalý po odtržení pohraničních území, a 16. března 1939 jej prohlásil Hitler za „Protektorát Čechy a Morava“.

3)  Velitel oddílů SS.

4)  Na domě je od 7. 9. 1924 pamětní deska na jeho syna dr. J. V. Jahna od pardubického sochaře Miloslava Baše.

5)  Major, zeměpisec - učitel na různých vojenských středních školách, naposledy v Hranicích na Moravě, autor odborných studií ze zeměpisu a autor cestopisů.

6)  Dlouhá léta působil jako profesor chemie na reálce v Plzni. Autor řady odborných prací a středoškolských učebnic organické chemie.

7)  Jahnová, E., In memoriam JUDr. Hyacinta Jahna, 1947, Pardubice.

8)  Samosoudce je jediný soudce, který u okresních soudů rozhoduje bez přísedících a trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí, nepřesahující 5 let.

9)  Jihočeská pravda, roč. 1945, čís. 7.

10) Protektorátní koruna měla označení „K“.

11) Při nákupu potravin musel kupující předložit potravinový lístek, který jej opravňoval k nákupu velmi omezeného, všeobecně nedostačujícího, množství potravin. Bez lístků nebylo možno potraviny koupit.

12) Udavačkou.

13) Německý obvodní soud.

14) Reinhard Heydrich byl říšským protektorem pro Čechy a Moravu. Atentát na něho byl spáchán v Praze 27. května 1942, na jeho následky zemřel 4. června 1942.

15) Trvalo od 27. května do 3. července 1942.

16) List „Naše svoboda“ 31. 7. 1945.

17) „Otevřít! Tajná státní policie!“

18) Konečný, M., Táborská cesta smrti, 1985, Tábor, s. 74.

19) Údaj, že „dr. H. Jahn zahynul 26. 6. 1942 v Karlových Varech“ in Ladýřová, L., PhDr. Ebba Jahnová, členka slavné pardubické rodiny, profesorka gymnázia se narodila před 100 lety, ZKPP 1999 s. 102, není korektní.

20) Její dopis autorovi ze 17. 5. 2000.