28. a 29. říjen 1918 v Pardubicích

„Jest poledne, tu někdo na ulici vzkřikne: Jest MÍR, ulice plná lidí, všude ruch, asi o jedné hodině město oživlo. U Poláka byl telegram: Rakousko kapitulovalo a podepsán byl Wilson jako president... To bylo nadšení, hned jsem si koupila tříbarevnou trikoloru na oslavu tohoto slavného dne. Náměstí bylo plno rozbouřeného davu, lidu jásajícího, rozradostněného. Svoboda, vzkříšení, mír, ta slova dlouho utajovaná a potlačovaná. Tisíce lidí se tísnily na malém našem náměstíčku. Nejdříve první, čeho se tři studenti ujali, bylo shazování rakouských orlů z hejtmanství, z horního (nečitelné místo-pozn. J. K.) dlouhý žebřík, a student za hlasitého radování všech shodil to, co po 300 let tísnilo Čechy - Rakousko. Proudy lidu hrnuly se jako mračno k finanční stráži ve Sladkovského ulici a pak ke kasárnům, kde dobrou čvrthodinu shazovali orla, který nemohl spadnout, chudáčkovi nechtělo se umříti. Pak ve 4 hod. byla vyhlášena veřejná schůze lidu na pardubickém náměstí. Řečnil p. Horlivý1), Kostelecký2), Celzer3), Vácha4) o probuzení našeho národa, a vyvolána sláva Masarykovi, Wilsonovi a naší české republice. Zpíval se „Kde domov můj“ a „Hej Slované“. Pěkně se to vyjímalo, dav lidí seskupených pod širou oblohou volající „Hrom a peklo, marné Vaše proti nám jsou vzteky“. Pak šel městem průvod s muzikanty, Štrossovou, Pernštýnskou, Smilovou ulicí za zpěvu. Bylo to opravdové vzkříšení lidí, v oknech bylo plno svíček, obrazy Masaryka, Wilsona. Večer divadlo v lesku, hrána „Hubička“.

Druhý den (29. 10.) ráno bylo „Pálení Rakous“. Obrazy Františka Josefa I., Karla, Zity, Alžběty byly napouštěny smolou a páleny. Z jednoho obrazu v životní velikosti Karla vystřižen tento a pověšen na hlavní sloup naproti radnici, a prostřelena mu hlava, kluci pak házeli po něm roztřískaným poprsím Zitiným. Odpoledne byl ohlášen „Pohřeb Rakouska“. O druhé hodině odpoledne byla u zámku vřava lidí. Studenti vypůjčili si od Piklů5) rakev umrlčí na nosítka, do kterých dali dva černé odřené kameny, vpředu nesl jeden parte, na něm malován byl Vilém a Karel. Vilém hraje a Karel, maje oslovské uši, vybírá. Za nimi nesli obrazy starého císaře a Karla s láhví u pusy přivázanou. Pak šel jeden s koštětem a kadidlem, starým džbánkem s hoblovačkami, které příšerně doutnaly. Pak byla rakev, kterou nesli 4 na ramenou, zastřená černožlutou látkou, za ní šly dva truchlící párky, černé družičky, naříkaly až hrůza. První šel jeden voják se závojem a zlámaným klackem, tak tůze plakal. Pak šla hudba, buben, trumpeta stačila. Před Heldreichovými6) udělali stavuňk, vysvěcovali a zpívali „Odpočívejte v pokoji, věrné dušičky po boji“, v Jiříkovce7) hráli jim „Šup sem, šup tam.“ U Chrudimky měl nad rakví řeč jeden Sokol a pak se vší slávou bylo „Rakousko“ pohřbeno. Amen.“

Poznámky:

1) JUDr. Karel Horlivý, člen Okresního národního výboru (dále jen ONV) v Pardubicích za českou státoprávně demokratickou stranu.

2) František Kostelecký, předseda místní odbočky státoprávní demokracie, svolával ustavující schůzi ONV 25. 10. 1918, drogista, předseda grémia obchodníků v Pardubicích.

3) Vojtěch Celzer, člen ONV za národně - sociální stranu. 14. 10. 1918 přečetl v obecním zastupitelstvu prohlášení t. zv. Socialistické rady.

4) František Vácha (1878 - 1965), tajemník sociálně demokratické strany, od roku 1909 člen zastupitelstva a rady města Pardubic, vedoucí zásobovacího odboru ONV, v letech 1919-23 starosta města. R. 1929 poslanec Národního shromáždění, od r. 1938 senátor. V knize „Pardubice za světové války“ (vyd. Pardubice 1937) popsal významné události první světové války ve městě.

5) Pohřební závod K. Pikla, dnešní Třída míru čp. 71.

6) Dnešní Třída míru čp. 450 (roh s Jindřišskou ulicí, dn. 59 st. - 15 n.)

7)       Jiříkova ulice, pojmenovaná po Jiříkovi z Olomouce, pernštejnském staviteli po požáru r. 1538, součást t. zv. staré Karloviny, byla zbourána v rámci asanace Karloviny.