PĚVECKÉ AKTIVITY ZIKMUNDA WINTRA V PARDUBICÍCH

Tehdejší pardubická inteligence se scházívala v některých předních rodinách, např. u poštmistra Krause nebo v oblíbeném hostinci „U Kajetánů" na Pernštýnském náměstí v domě pana Farského. Zde se scházívali hlavně profesoři z pardubických středních škol dr. K. V. Seydler, Antonín Votruba, Gustav Heš, dr. František Cibulka a také pozdější majitel slévárny Josef Prokop.

   Zikmund Winter se zde stravoval, hostinec byl proslaven výbornou kuchyní. Byl v popředí při pořádání zábav a záhy se uplatňoval i na koncertním pódiu v tzv. „dýcháncích" s literárně-hudebním pořadem. Dýchánky byly pořádány profesory a domácím kruhem hudebním, kde vyvíjely horlivou činnost B. Jahnová, choť ředitele gymnázia (skvělá klavíristka), A. Goldsteinová, pozdější vydavatelka Samostatných směrů, _Albína Řeháková, dr. František Cibulka, dr. Leopold Hruš, rytmistr Stulík, pozdější ředitel kůru J. Procházka a další. Hlavním kritikem a organizátorem byl Bedřich Landruk, farář v Lánech nad Doubravou. První takový dýchánek uspořádali Josef Mrňávek a Ferdinand Werner. V Umělecké besedě proběhl v roce 1874 dýchánek s názvem „Hálkův večer". Na těchto dýcháncích účinkoval Winter, měl krásný mohutný hlas, vysoký baryton jemného odstínu a zvláštní barevnosti. Zpíval rád národní písně a nejraději píseň „Zakukala žežulička v lese oboře", za jejíž přednes sklízel bouřlivý aplaus.

   Winter účinkoval v chrámu Sv. Bartoloměje jako sólista při studentských mších. Pardubický kroužek hodlal provést i náročnější díla, hlavně romantických skladatelů, zejména „Písně" Roberta Schumanna. Uspořádání koncertů však postrádalo ženský hlas, a tu pomohla náhoda. Na své obvyklé procházce po hrázi děkanství zaslechl jednoho dne rytmistr Stulík, mistr hudby a zpěvu, líbezný ženský zpěv, který se linul z prvního patra úzkého domu čp. 99. Stulík objevil nový pěvecký talent, umělkyni mimořádných kvalit. Zpěvačkou byla slečna Mary Matiášková, později v roce 1886 provdaná za c.k. místodržitelského koncipistu J. Smutného. V Pardubicích nebyla známa, protože často dlela u svých sester, které bydlely mimo město. Žila v přísném soukromí, nevycházela ven a zpívala obyčejně večer. Všichni ctitelé Roberta Schumanna měli radost, když se dozvěděli o nové pěvecké hvězdě, která měla schopnost zpívat i nejobtížnější umělé písně.

   Na jaře roku 1874 bylo uspořádáno matiné, na kterém byly uvedeny Schumannovy písně z cyklu „Dichterliebe" a „Frauenliebe", a to v originálním německém jazyce. Smetanovi pak pardubičtí vzdali hold uvedením „Prodané nevěsty" v koncertním provedení v režii a za pomoci „Pěvecké jednoty Ludmila". Matiné na Schumannovu počest, které se k podivení obecenstva uskutečnilo ve 12 hodin, organizoval po hospodářské stránce prof. Ant. Votruba a kromě jiných účinkovali Zikmund Winter a slečna Matiášková, na klavír doprovázela pěvce paní Jahnová. Účinkující i publikum se sjížděli kočáry na „Veselku". Kromě místní honorace přijeli i vážení hosté z blízkých měst, z Chrudimi dr. Pippich a posluchači z Hradce Králové. Každý z posluchačů byl okouzlen, zvláště když Zikmund Winter přidal píseň Die rothe Hanne. Toto matiné bylo jediným tohoto druhu koncertně v Pardubicích provedené.

   Po odchodu z města Zikmund Winter Pardubice navštěvoval jen málokdy. Uskutečnil však zde přednášku „Sociální poměry našeho řemeslnictva ve 14. století". Ohlas na ni byl vlažný a Wintera tato skutečnost velmi mrzela, přesto však vzpomínal na svá mladá léta a umělecké působení v Pardubicích s dojetím a láskou.

  3. dubna 1895 byl Winter jmenován čestným členem městského muzea a 6. srpna 1912 byla po Mistrovi nazvána jedna z pardubických ulic.