Živelné pohromy v obci Dříteč (1846 - 1955)

Protože povodně byly v Dřítči velmi časté (obec leží v blízkosti Labe), bránili se lidé „velké vodě“ stavěním hrází. Jedna z nich se táhla kupříkladu od čp. 41 k bývalému dřevěnému mostu („Němčický“). Když byla vybudována okresní silnice, tvořila umělou hráz ona. Ke stavění hrází se používal kámen (čedič) z blízké Kunětické hory. Jinou záchranou pro Dříteč se stalo staré rameno Labe, které při povodni částečně odčerpalo vodu.

V roce 1867 zasáhlo Dříteč velké krupobití. Další „proslulé“ krupobití bylo v roce 1906, které pamětníci považovali za jedno z nejhorších.

1868 (7. 12.) se nad Dřítčí přehnala velká vichřice, která v obci rozmetala mnoho domů a způsobila vývraty i těch nejsilnějších stromů. Ze dvou stavení vichřice strhla celou střechu a jedna z kůlen byla rozmetená pro širém okolí. Katastrofální vedra a sucha jsou popsána v roce 1892 (červen, srpen) a dále z roku 1921 a 1922. Nepršelo několik měsíců a v obci vyschly všechny studně.

Jedna z velkých živelných pohrom, která obec zasáhla, se odehrála v roce 1897 (povodeň). Škody byly tenkráte odhadnuty na 30.000 zlatých (zápis ze škol. kroniky).

Zmínka o prvním požáru v Dřítči je z roku 1884 (15. 12.), kdy hořelo „V újezdě“ (první výjezd právě založeného Spolku dobrovolných hasičů.)

Požáry byly v obci časté, což byl hlavní důvod založení Spolku, ale o jednotlivých požárech se v kronice až do r. 1884 nepíše.

V roce 1926 (17. 6.) se rozvodnilo Labe (14 dnů nepřetržitě pršelo). Voda přetékala silnici směrem k sousedním Němčicům a ohrozila i Dražkov. Širé okolí kolem Dřítče se změnilo v jedno velké jezero.

Počátkem roku 1929 udeřily nezvykle silné mrazy, napadlo hodně sněhu a Dříteč byla stejně jako okolní obce odříznuta od světa. V únoru byly obvyklé mrazy kolem -22°C. Silné ledy na Labi pukaly a odplouvaly až kolem 25. 5. ! Podobně zamrzalo Labe v roce 1946. Tehdy začala silná ledová pokrývka Labe pukat kolem 19. 3. a začala se hromadit u „Němčického“ mostu. Hrozilo poškození mostního pilíře. Hory ker odstraňovalo vojsko pomocí výbušnin. Roztrhané kry o tloušťce 50 cm ležely na břehu Labe ještě dlouho poté. Mrazy se vrátily do kraje v únoru 1954.

Zápisem ze 4. 7. 1929 se ještě vracíme k události, která je popsána detailně téměř ve všech kronikách Pardubicka. Také na Dříteč ve večerních hodinách udeřila větrná smršť v nebývalé síle. Následovala po velkých vedrech (až 40°C). Zasáhla a ihned rozmetala čp. 20 (Václav Panchartek), čp. 39 (Josef Tobiášek) a čp. 43 (Frant. Trubač). Rozmetala mnoho stodol a poškodila většinu domů (střechy). Škody v obci byly odhadnuty na 221.900 Kč (na budovách 101.000 Kč).

Jiná vichřice, která přilétla do kraje v roce 1944, strhla z kostelní věže těžký železný kříž, který sloužil jako triangulační bod, vedený vzdušnou čarou k věži Kunětické hory. Vichřice dále zničila zcela farní stodolu.

Poslední předválečnou povodní byla „velká voda“ z roku 1938 (září).

V polovině února 1946 začalo prudké tání a silné deště. Voda vystoupila z Labe a rozlila se od Hrobic, Němčic a Dražkovu až k Dřítči.

Za dva roky (opět v únoru) nová povodeň poškodila Dříteč a okolí. Voda se dostala až na dvůr čp. 37 a sahala až k prahu obytného stavení.

V prosinci následkem silných dešťů v Orlických horách vystoupilo Labe z břehů (29. 12.). Povodeň trvala pouhé dva dny. 31. 12. se voda vrátila do řečiště.

V odpoledních hodinách 8. 7. 1942 zasáhlo Dříteč silné krupobití, kdy padaly „za hukotu splašeného koně s povozem“ z nebe spíše kusy ledu, než kroupy. Mnohé z nich zpřelámaly i drobné větve na stromech.

Po druhé světové válce hořelo v Dřítči několikrát. V r. 1945 vyhořelo neobydlené stavení Frant. Trubače. U Frant. Trojana (čp. 69) vypukl oheň v roce 1950. Z neznámé příčiny se vznítila půda.

V roce 1953 strávil požár dřevěnou část stodoly Anny Vosykové (čp. 26).

V roce 1955 na sv. Josefa (19. 3. ) napadlo tolik sněhu, že podobné množství bylo hlášeno naposledy před 98 lety! (1857). Silnice a všechny cesty musely být rozhrnovány traktory.

Seznam použitého materiálu:

       SOkA Pardubice: Pamětní kniha obce Dřítče (od nejstarších dob do r. 1956).